,,Samiii, vstávej, jsou tady Vánoce," zašeptala malá holčička a zatahala za peřinu, pod kterou spal její starší bratr.

,,Eee, Teii, nech mě spát," zamumlal a otočil se na druhý bok.

,,Vstávej, ty ochrapo! Máš jít pomoct tátovi se stromečkem!" vrazila do pokoje jejich mamka a její hlas dosahoval úrovně megafonu. Přešla k jeho posteli a nekompromisně z něj stáhla peřinu.

,,Dělej! Ať už seš venku. Šup," zopakovala znova. Jeho sestřička se rozesmála.

,,Ochlapa ochlapa," chechtala se, jelikož jí to přišlo hrozně vtipné. Neuměla ještě písmeno R, takže slovo ochrapa znělo v jejím podání legračně.

,,Vždyť už vstávám," zamumlal uraženě. Vymotal se z postele a mátožně se vydal ke dveřím.

Takhle si ráno nepředstavoval. Chtěl se konečně někdy vyspat, jelikož měl tak šílený spánkový deficit jako každý teenager školou povinný.

Sešel dolů do obýváku, kde už viděl, jak jeho táta zápasí s velkou jedličkou.

,,No konečně! Pojď mi pomoct, potřebuju to do toho uchytit. Ten novej stojánek je na piču.

,,Také ti přeju dobré ráno, tati," utrousil Sam a zívl. Takhle vypadalo každé ráno na Štědrý den. Rok, co rok. Táta sehnal stromek a pak se hádal se stojanem. Mamka běhala kolem se strachem ať se neodřou parkety a Sam ještě polospící se hlavně modlil, ať mu ten zatracenej stromeček nespadne na nohu mezitím, co se ho tam snažil upevnit, a pak natočit tak, aby stál rovně.

Jediný, kdo z toho měl opravdu legraci, byl nejmladší člen rodiny, Tei. Pokaždé si sedla na gauč, houpala nohama a koukala na ně.

,,Vy jste jak Pat a Mat," usmívala se jak Měsíček na hnoji. Když se po ní chtěl bratr ohnat, se smíchem mu utekla do kuchyně. Tam si nalila kakao a vrátila se zpátky na gauč, kde si zapnula televizi s pohádkami. Ty hrály obvykle celé dopoledne.

,,Tak tohle by bylo, teď už jen ozdobit. Maminko, že podáš ozdoby, aby to děti mohly ozdobit?" zavolal táta konečně spokojený, že stromeček stojí.

,,No já se jdu konečně nasnídat, nebo chcípnu," zaksichtí se Sam a dá se na úprk do kuchyně.

,,Já jsem vzhůru od šesti a stěžuju si snad?" zavolá za ním otec, ale Sam si jen zamumlá něco pro sebe.

,,Nenašla jsem ty stříbrný baňky, tak tam dáme asi jen ty červený a hnědý, co ty na to?"

,,A co slaměnky? Já chci slaměnky," vrhla se na ozdoby Tei.

Nakonec stromeček vypadal docela k světu, no jako každý rok. Tradičně. Sam nikdy nechápal, že takovýhle výsledek jim zabere pomalu celé dopoledne.

***

Z pohledu Sama

,,A víš, že ti Ježíšek možná nic nedonese? Třeba si zlobila," rýpnul jsem si do sestry, jelikož jsem jí stále neodpustil to ráno. Ta našpulila pusu a mračila se do polévky. Jako každý rok jsme měli na oběd pouze kapří polévku. Oba jsme ji nesnášeli, ale museli to nějak přetrpět.

,,Nech těch hloupých řečí!" usápla se na mě mamka. Protočil jsem oči vsloup.

,,Herdek, můžete toho nechat! Aspoň o Vánocích?" uhodil na mě táta. Povzdechl jsem si. Copak tohle je nějaká spravedlnost?

,,Vždyť nic nedělám," utrousím.

,,Pomůžeš mi s kaprem a basta, on tě ten humor přejde," řekl nekompromisně, ale mně stejně bylo do smíchu.

,,A copak není v polívce?" rozesmál jsem se a podíval na mamku ať mi tenhle zázrak vysvětlí.

,,Koupila jsem zvlášť kapří hlavu na polévku, Sami, každý rok to tak děláme, je to přece-"

,,Tradice, já vím. Mám už plný zuby těch vašich tradic! K čemu jsou vám dobrý? Leda k hovnu," rozčílil jsem se zničehonic.

,,Tak tohle jsi přehnal, mladý muži! Jdi do svého pokoje, a vrať se, až budeš v klidu. My, se vám tady s maminkou snažíme udělat hezký Vánoce a ty pořád máš řeči."

Po tomhle tátově proslovu jsem odsunul židli tak prudce, až spadla na zem, a odešel z kuchyně. Vydupal jsem schody schválně hlasitě a nahoře prásknul dveřmi tak, aby to šlo slyšet až dolů.

,,Kurva to je židot!" zanadával jsem a plácnul sebou na postel. Jako první mě napadlo zavolat Lukemu, ten to nebral a Chris taky ne. Nakonec mě jako spásná myšlenka napadla Mia.

,,Veselý Vánoce přeju, to je ale překvápko," ozval se její hlásek a já se zatetelil radostí.

,,Ahoj, taky přeju hezký Vánoce. I když u nás moc ne. Nemůžeš ven?" vyhrknul jsem.

,,Promiň, jsem u babi a dědy v Brně, naši pracujou," odvětila a zněla, jakože je jí to fakt líto. Můj optimismus opadnul.

,,Achjo, to mě mrzí, no tak asi jindy. Tak pa," vypadlo ze mě a zavěsil jsem. Ležel jsem obličejem zabořeným do polštáře ještě hodnou chvíli, když se ozvalo zaklepání.

,,Samíkuuuuu?" A vzápětí vrazila do pokoje.

,,Co je zase?"

,,Dávají Pinceznu ze mlejna, nechceš se koukat?"

,,Ne."

,,Achjo."

,,A nebo jo, ty cácorko. Když ti na tom tak záleží," pousmál jsem se. Zvednul ji do náruče a roztočil jako letadlo.

,,Aaaaaaaaaaaa pomoooc," rozkřičela se, ale zároveň se začala smát. Spadli jsme na mou postel, která div nepraskla. Jen pořádně zaskřípala.

,,Já jsem malej, ale šikovnej!" zapitvořila se.

,,Chlupáči jeden," dodal jsem. Pak jsme se začali honit a já si ji přehodil přes záda a utíkal s ní dolů. Smála se, až dostala škytavku.

,,S-S-sami, škyt, už pře-přestaň," dostávala ze sebe mezi štuky.

,,Čertík potřebuje vyprášit kožich," s pořádným plesknutím jsem ji hodil na gauč.

A pak jsme se zabrali do sledování čerta, vodníka a mlynářského pomocníka Jindřicha.

Ovšem až do té doby, než nás opět vyrušil táta, ať mu jdu pomoct s kaprem. Nadával u toho jak dlaždičoun. Nechápu, proč každý rok kupujeme živého kapra, jen proto abychom ho pár dní před Štědrým dnem měli plovoucího ve vaně a oblíbili si ho, a pak ho stejně musíme zabít a sníst.

Pak následovala jako každý rok procházka do lesa nakrmit zvířátka. No a poté bohužel dětská Půlnoční mše v kostele. Nuda, ale i ty každoroční tradice maj něco do sebe. Tohle kouzlo Vánoc člověk ocení, až když to ztratí. Až když vyroste a zjistí, že měl neskutečné štěstí na to, jaké měl dětství. Tak šťastné. Vzpomínky si člověk uchová napořád.

______________________________________
Tuhle povídku věnuji svojí sestřičce, jelikož byla jediná ze dvou beta čtenářů kdo to četl a přesvědčila mě ať to vydám. Teda přesvědčovaly mě i Nath a Tonka ale přece jen tohle se hodně dotýká spíše mého dětství.