,, Last Christmas, I gave you my heart
But the very next day, You gave it away
This year, to save me from tears
I'll give it to someone special!" vyhrávalo z televize a celkově bylo znát, že v téhle domácnosti jsou Vánoce dokonale zabydlené. Aspoň jsem se snažila, aby to tak bylo. Jenže dneska jsem nestíhala naprosto nic. Vůbec nic.

,,Můžu to vypnout? Je to hrozná pikslovina!" uslyším Carol a povzdechnu si. V poslední době byla tak popudlivá a já to s ní nedávala.

,,Ále náhodou, mám tuhle písničku ráda," odvětí Lisa. Švagrová mi taky pila krev, většinou jen tím, že si ji moje dcera prostě a jednoduše oblíbila.

,,Hmm z těch anglických asi jo, ale českým se nic nevyrovná, to musíš uznat, Liso," nedá mi to, se nezapojit do jejich debaty. Jelikož nedokážu zůstat potichu.

,,Jste hrozně staromódní," odsekne Caroline a vždycky když je naštvaná, nakrčí tak legračně nos. To samé, jsem viděla dělat Simona. Začnou hrát české koledy a mě to zahřeje u srdce. Je to poklad.

,,Nonono a ty jsi zase hrozně moderní," dobírám si svou dceru.

Když nad tím tak přemýšlím, vlastně jsem dřív měla též radši ty anglické písničky. Jenže čím jsem starší, tím víc se mi líbí ty české. Docela už začínám chápat svoji mámu a není to jen těmi koledami. V něčem měla hodně pravdu. Mezigenerační třenice jsou vždycky. Kór o Vánocích. Uznávám, že to se mnou neměla zrovna jednoduchý. Jenže pak si vzpomenu na některé věci, co se zapomenout nedají a tyhle pocity mě opouští. Nechci být jako ona. To jsem si umínila už docela dávno. Jenže většinou se mi to prostě nedaří, bo zděděné vzorce chování jsou sviň. Ale taky puberťáci jsou pořád stejní a potřebují se vymezovat. A taky se pořád utěšuju myšlenkou, že mezi mou dcerou a mnou to přece není tak hrozné jako mezi mnou a mamkou tehdy. Kdoví. Z myšlenek mě opět vytrhne rozhovor Caroline a Lisy.

,,Pročpak jsi tak špatně naložená, Caroline? Grinch ti ukradl vánoční náladu?" zeptá se jí Lisa, zatímco Caroline chvíli vyčkává, a nakonec pohodí ohonem svých dlouhých hnědých vlasů a vypadne z ní něco, co bych nečekala, a tak trochu mě to šokuje.

,,Ale ne, teto, jen ...trochu...trochu jsme se s Nathanem rafli. Víš, jak do mě byl zakoukaný a tys mi říkala, ať tomu dám šanci a tak," vysvětluje opatrně Caroline.

,,Áh to mě mrzí, třeba se to ještě nějak spraví," snaží se ji povzbudit teta a pohladí ji po tváři.

,,Snad jo," přikývne Caroline.

,,Zajímavý, že mně se nesvěříš, ale Lise s klidem jo, celou dobu jsi jako tělo bez duše. Tak aspoň konečně vím proč," ozvu se kousavě, jelikož se mě trochu dotkne, že se s tím svěřuje Lise.

,,Mami," zaúpí Caroline a protočí oči vsloup.

,,Asi věděla proč, Tereso. Nebo ty ses v pubertě svěřovala své mamince se svými trápeními?" odsekne jedovatě Lisa.

Vrhnu na ni zkázonosný pohled. Nechci si přiznat, že má docela pravdu.

,,To ne," zamumlám. Naštěstí mě z delší odpovědi vyruší zazvonění. Jdu se podívat, kdo to je, a naštěstí je to Simon, který se vrátil z obchodu.

,,Švagřice má milovaná! Tak jsem zpátky," zahlásí Simon a zamává sáčkem hrozinek. Pobaveně se zašklebím.

Oba přišli už docela brzo a zastihli mě zrovna ve chvíli, kdy jsem zjistila, že nám došly hrozinky. Měla jsem v plánu udělat štrúdl bez nich, ale Simon kapánek ztropil scénu, že bez hrozinek to není pořádný štrúdl. Úplně se mi ta jeho věta: ,,A nepřej si vědět, jak by vyváděl Will, kdybys udělala štrúdl bez hrozinek." vryla do paměti a říkala si, že to přece nemůže být tak hrozné, vždyť přece s Willem spolu žijeme už dlouho, a nikdy nedělal scénu kvůli něčemu tak malichernému, jako jsou hrozinky. Pravda, že když jsme jednou neměli citron na lososa, tak se docela urazil, až jsem svého manžela nepoznávala, ale myslela jsem, že to urobil spíš jen tak ze srandy. Měl totiž velmi osobitý smysl pro humor. A taky moc nemusel ryby a losos byla snad jediná ryba co dobrovolně jedl.

,,Ah konečně, díky moc. Jsi záchrana," poděkuju mu a jdu ten drahocenný nákup dát do kuchyně. Pak rychle dodělám tu náplň a nakladu ji na listové těsto, co už leží nějakou dobu na plechu. Štrúdl ještě potřu vajíčkem a strčím je do trouby. Stihnu to, akorát včas, než přijde zbytek dnešní rodinné sleziny, tedy tchýně s Ericem, což byl její druhý manžel a můj manžel pochopitelně, který je dovezl. 

***

Z pohledu Carol

,,Dnes se mi ta omáčka nějak zdrcla," řekla omluvně mamka, ale táta se na ni usmál.

,,Bylo to vynikající," odpoví jí.

,,Hmm, ale ty noky jsou takový divný," zamumlám, jelikož nemám moc chuť do jídla.

,,Myslíš tyhle vynikající bramborové knedlíky?" zeptá se mě strejda Simon a táta zničehonic propukne v smích.

,,To nejsou noky?" zeptám se nechápavě.

,,Ale jistě, že jsou," ujistí mě mamka.

,,Už zase to vaše vtipkování nemůžete toho nechat," zapojí se do debaty babi a mi to začíná docházet.

,,Ale no tak, dyť přece neměříme kodiaka," udělá táta otrávený ksicht na babi.

,,Hmm to není špatný nápad," zamne si ruce strejda. Vtom se ozve z patra dětský pláč. Podívám se směrem ke schodům.

,,Carol skoč, prosím pro Michelle," ozve se teta a já se zvednu a jsem ráda, že mám výmluvu proč nebýt u téhle směšné debaty.

Vystoupám nahoru do svého pokojíku, kde na posteli sedí moje roční sestřenice a kouká na mě uslzenýma očima.

,,Ma-ma," ozve se a já se na ni usměju.

,,Maminka je dole, chceš jít za ní?" zeptám se jí, když ji vezmu do náruče.

,,Jjo," zakýve hlavičkou plnou blonďatých kudrlinek. Je tak roztomilá. Jako malý vánoční skřítek. Rázem mě přejde má roztrpčená nálada.

Když přijdeme zpátky dolů, uvidím, jak strejda stojí tátovi na ramenou a drží se za futra. Teta s babi je sledují s obavami v očích. Mamka uklízí v kuchyni nádobí a radši se ani nedívá, co ti dva tropí.

,,Podívej Michelle, to jsou dva šašci, co utekli z cirkusu," konstatuju nahlas, aby si nás všimli. Michelle natáhne ručičky k tetě Lise a ta si ji vezme.

,,Carol, zlatíčko, podej mi vidličku," ozve se strejda od stropu. Vyvrátím oči vsloup. To už však přispěchá mamka se zubatým nástrojem.

,,Zabruč!" rozesměje se. Já si sednu vedle tety a jen nechápu, jak můžou takhle blbnout. Ale co byste po těch dospělých chtěli, že? Někdy mám pocit, že jsem tu já ta jediná rozumná. Kromě babi a tety.

Když slezou, jsou celí rozesmátí a zčervenalí.

,,Hele myslím, že vidím dva Grinche!" ozve se táta a poukáže na můj zelený svetr.

,,Jedna nula pro tebe tati," odseknu kysele. 

______________________________________
Závěrečnou povídku věnuju tady svý vrbě, betě a prostě alfa omega z rodiny Lupinů.
Nath, slibuju, že se někdy naučím psát tak aby tvoje betace nevypadaly jako: ,,Tady ti chybí čárka. Vetřeleeec. Hlásím zběhnutou tečku." A tak podobně.

A taky mám jistotu, že tuhle povídku pochopíš😂😂😂 jelikož znáš postavy téměř stejně jako já. A též děkuji Dobbymu za všetečné poznámky a betování 2.0. Koncovky jsou důležitý, já vím😂

Jo u téhle povídky vznikly asi tři verze a tohle je ta třetí. Původně byla polovina z pohledu třetí osoby, pak druhá verze byla, že to bude celé z pohledu Carol a nakonec zvítězila verze půl na půl, tedy polovina z pohledu Tess a polovina z pohledu Carol. Doufám, že se povídky líbily. 

Andy❤