Tak, poslední díl. Užijte si ho a přeju vám krásné svátky ♡

Děkuji vám za to, že jste Vánoční dárek četli, a za hlasy a nádherné komentáře. Dostali jste nás na čtvrté místo v kategorii povídka! To je neuvěřitelné! ♡

Jo, málem bych zapomněla :D Chtěli byste ještě nějaký speciál? ;)

Gwenyth pohledem zkontrolovala prostřený stůl. Tak, všechno se zdálo být v pořádku.

„Zlato?" zavolala do útrob nového bytu a usmála se, když z ložnice vyšel Hollis v bílé košili.

„Sluší ti to," zašeptal při pohledu na její vínově červené šaty.

„To říkáš pořád," odbyla ho se smíchem a na tvářích se jí rozlila červeň.

„Protože tobě to pořád sluší," oponoval jí.

Sklopila plaše oči. Jeho lichotky ji stále dokázaly dostat do rozpaků.

„Gwen..."

Podívala se na Hollise, který v ruce nervózně žmoulal malou krabičku, a zalapala po dechu.

„Gwen, asi si to nepamatuješ, ale když jsi tenkrát přišla poprvé do obchodu, řekl jsem..." nadechl se, aby pokračoval, ale Gwenyth byla rychlejší.

„Řekl jsi vezmu si vás," vyslovila tiše.

„Pamatuješ si to?"

„Samozřejmě..."

„Dneska... Chci říct, už tenkrát jsem to nějak asi tušil, nebo já nevím," zasmál se a vjel si rukou do vlasů. „Já jen... Gwen, vezmeš si mě?"

Přestože věděla, kam tenhle rozhovor směřoval, najednou nedokázala odpovědět.

„Gwenyth?" zašeptal Hollis s otázkou v hlase.

„Ano, samozřejmě že ano!" Přestože začátek věty pronesla potichu, poslední slovo už vykřikla.

„Miluju tě."

„Já tebe taky."

Jejich rty se na sebe nedočkavě natiskly, vyměňujíce si polibky plné lásky. Hollis položil Gwen dlaně na boky, aby ji k sobě mohl přitáhnout ještě blíž. Nebránila se a chytila se ho kolem krku, ale polibek stále nepřerušili.

Na stromečku zářila světélka, na stole hořely svíčky a v očích Gwenyth a Hollise se třpytily šťastné jiskřičky.