Páni, vy jste skvělí čtenáři. Měla bych vám vymyslet jméno. Protože ono tam těch 1000 ★ vážně je! Děkujuuuuuu. ♥

Zamyšleně hleděla na knihkupectví před sebou, snažíc se sama sebe přesvědčit, že dřív nebo později bude muset vejít.

Čeho se vlastně bála? Byl čtvrtek, pozdě večer. Hollis tu nejspíš ani nebude.

Zleva na ni zafoukal vítr a studil ji na odhalených kouscích kůže malými ledovými krysalky. Gwen překvapeně zamrkala. Sníh?

Užasle se zadívala na poletující vločky, které jako by se zjevily jako kdyby odnikud. Snášely se k zemi a třpytily se pod žlutým světlem pouličních lamp.

S úsměvem jednu chytila do dlaně, kde se okamžitě změnila v kapičku vody. Gwenyth měla najednou chuť začít se smát, nahlas a bezstarostně jako člověk, který poprvé spatřil tu bílou nádheru.

Zhluboka se nadechla a po chodníku, posetém mokrými tečkami, vykročila k obchodu. Vítr foukal silněji a silněji a Gwen připadalo, že ji chce nahnat dovnitř do tepla.

Už se nerozmýšlela a zastavila se až u prvního regálu. Bála se otočit hlavu k pultu, ale nevěděla, jestli si přeje, aby tam byl, či aby ho už znovu nepotkala.