,,To na té římse nebude," oponoval Severus s denním plátkem v ruce, když viděl, jak jeho partner pokládá nad krb vánoční ozdobu v podobě kýčovitého anděla.

,,A proč ne? Vždyť je to hezký." Harry se s nepochopením obrátil na Zmijozela.

,,Je. To. Kýč." Lektvarista to hezky pomalu, slovo od slova vyhláskoval, aby to nemusel již vícekrát opakovat.

,,Ale je to vánoční! Navíc darované s láskou." Harry se uculil.

,,Snad ne od ctitelky," sarkasticky poznamenal Severus a pustil se raději znovu do čtení.

,,Jak to myslíš? Jak to prosímtě myslíš? Tohle je od Mii," odvětil mu hned nevrlý Nebelvír.

,,Tak proč ses tedy culil jak měsíček na hnoji?!"

,,Mám na tu dobu dobré vzpomínky. Prostě to bylo jedno z nejhezčích rán, kdy jsem dostal dárky. Tečka," utnul rozhovor mladší z mužů.

,,Ale, snad ne polibek pod jmelím." Lektvarista nepřestával žárlit.

,,To nemá smysl. Kolikrát ti mám vysvětlovat, že jsem s ní nic neměl?!"

,,Víš co, už radši nic nevysvětluj."

Zlatého chlapce bodlo u srdce. Ano, nebylo to dle gusta jeho společníka, ale mohl to respektovat.

Při odchodu z místnosti vzal sošku a hodil ji do plamenů.

,,Doufám, že jsi spokojen," odfrkl si směrem k druhému muži a se slzami na krajíčku odešel z místnosti.

Sev odhodil noviny bokem a vrhnul se ke krbu, aby z plamenů zachránil onoho anděla, který nyní vypadal, že má svá nejlepší léta za sebou.

Pro něj to byl odpad, ale pro Harryho poklad. Teď věděl, že na něj byl až příliš krutý a přísný.

Ani se nepokusil navrhnout jinou polici, kde by to nebylo vidět, jen to prostě a jednoduše odsoudil.

Nejprve tedy zkropil postavičku vodou, aby přestala hořet, a následně se odebral k sobě do laboratoře, aby neponičil nábytek.

Jako první samozřejmě vyzkoušel Reparo a pro jeho údiv se to hned povedlo.

Věděl ale, že jeho malé lvíče teď bude nejspíše v slzách, a tak ho nechtěl ještě více dráždit.

Pro dnešek si tedy ustlal na gauči a andílka nechal na konferenčním stolku, aby ho Harry hned při příchodu dolů spatřil.

Harryho na tváři pošimrala sluneční záře, jelikož si večer nezatáhnul závěsy.

Probudil se lehce zmatený, ještě v oblečení, co nosil na doma, nikoli v pyžamu, jak by očekával.

Hned, jak se trochu zmátořil a zahlédl vedle sebe prázdnou polovinu lůžka, mu bylo vše jasné a skutečnost mu vrátila vzpomínky na včerejší večer jako dobře mířenou facku.

Aby si trochu pročistil hlavu, vydal se do sprchy a následně se převlékl do nového oblečení.

Trochu se bál sejít dolů, protože mu bylo jasné, že tam narazí na Seva. Proto doufal, že buď bude spát jinde než na gauči, nebo že celkově ještě bude spát.

Co ale dole uviděl... To mu roztáhlo úsměv do široka a hned líbl svého spícího partnera na tvář.

Dobře naladěný a milovaný se pak rozhodnul udělat oběma snídani.

Severus podvědomě ucítil vůni lívanců, jež se dozlatova smažila na pánvi, a otevřel oči. Rozhlédl se kolem a zvednul se z gauče.

Lehce nervózní se vydal do kuchyně, odkud se linula vůně, kde měl možnost spatřit usměvavého a dobře naladěného Nebelvíra.

,,Ahoj," pozdravil ho a stále zůstal na kraji kuchyně, čekaje na reakci.

,,Ahoj, zlato," bylo mu odpovězeno. Zmijozel byl nadmíru překvapen.

,,Takže všechno dobrý?" zeptal se Sev a rozešel se za svým partnerem.

,,Ano. A omlouvám se. Nechci abychom před sebou měli jakékoli tajnosti, takže když se mě znovu zeptáš na to ráno, tak ti odpovím," usmál se Harry a stoupnul si před lektvaristu.

,,Já jsem ten, co se má omlouvat. Byl jsem až příliš krutý a nerudný. Omlouvám se," odvětil mu muž a obejmul mladíka před sebou.

,,Ale to ráno mě tedy opravdu zajímá," poznamenal, než si dali krátký polibek.

,,Dobře, ale až po snídani. Já to tu dodělám a ty se běž mezi tím převléci, ju?" Nebelvír se mu vysmekl a dal se zpět do přípravy pokrmu.

Po vynikající snídani se dal Harry do vysvětlování, přičemž Severus držel jazyk za zuby, aby už nic nezkazil svou horlivostí.

,,No, to ráno - se nestalo nic, co si myslíš. Právě naopak. V celé společenské místnosti jsme sice byli jen já a Mia, ale právě tehdy jsem měl příležitost jí o nás říct.

Sice z toho, že jsi to zrovna ty, nadšená nebyla, ale moc nám to přála.

Opravdu mi tehdy pomohla, protože to vzala nad očekávání.
Já tehdy i rozbrečel," přiznal ostýchavě, ,,každopádně od té doby už chápala každý můj zbytečný trest a každý pátravý pohled.

Nakonec se postarala i o to, aby Ron při tomto zjištění nejančil."

,,Tak, to je vše. Je to venku."

,,To je vše? Žádná nevěra?" dal se do řeči starší z mužů s překvapením a radostí v hlase.

,,Ne. Jen - jen jsem se bál, že by sis o mně myslel, že jsem přecitlivělý."

,,Lvíče," úplně roztál Sev a políbil svého Nebelvíra, ,,však já tě miluju takového, jaký jsi."