Když Abigail odpoledne vyzvedávala Johna ze školní družiny, měl na nose černou šmouhu od uhlí a v aktovce tabulku čokolády a jablko, které dostal od Mikuláše ve škole.

Jelikož se John těšil na večer, opět pekli cukroví, aby se nějak zabavil. Sotva se setmělo, už táhl mamku za ruku ven z domu. 

Hned za prvním rohem narazili na trojčlennou skupinu. Mikuláš se ihned začal ptát Abigail, jestli John zlobí nebo je hodný. Čert mezitím Johnovi zašpinil rukama od uhlí obě tváře, načež anděl začal hartusit, že ať jde ten čert odkud přišel, že zase zamaže další dítě.

Mikuláš si ukáznil čerta, ujistil anděla, že to přeci půjde umýt a Johna vyzval, že tedy může říct nějakou básničku.

Já jsem malý čertíček, 

vystrkuji jazýček. 

Na hlavě dva růžky mám.

K čemu? Ani nevím sám. 

Rameno mi pytel zdobí,

na děti, co nejvíc zlobí. 

Do peklíčka hop a skok 

přijdu zase příští rok.

Použil sice stejnou básničku, jako ve škole, ale opět se moc líbila, a tak dostal další dobroty.