„Děláš si ze mě prdel?" vykřikla Sandra, když jsem nakráčel do bytu.

„Co, proč?"

„Jsi mi kecal! Že máš poslední prachy! Ale očividně si tady někdo žije jako král!"

„Sama jsi mi řekla, že se mám sundat."

„Takže jsi to ukradl? Sorry."

„Neukradl! A vlastně ti to může bejt celý jedno."

„No, to mi taky je," protočila oči, došla k lednici, vyndala plesnivý rajčata a začala je po mně házet.

„Co to děláš, ty píčo?" zařval jsem na ni. „Ty rajčata nemůžou za tvůj zkurvenej život!"

„Lhals mi!" zaječela Sandra. „Nedochází ti, jakej to bude mít vliv na děcko?"

„Ten kid je pravděpodobně už dávno mrtvej," usmál jsem se na ni.

„Ty zmrde!" vykřikla a začala mě bombardovat ještě intenzivněji. „Za tyhle by tě Leon sejmul!"

„Ten Leon, kterej tě sjel a pak ojel? Nasrat."

„Nesnáším tě!"

Už už jsem se Sandře chystal odpovědět, když vtom jsme zaslechli drnčení zvonku.

„Neotvírej!" vyhrkla, a když viděla, že ji ignoruju, běžela se postavit před dveře. Nikdy jsem neměl takovou chuť otevřít, už jen proto, abych tu svini nasral. Bylo mi jedno, kdo za těma dveřma čeká; ať už to bude kdokoliv, bude mě chtít sejmout, takže nic nečekanýho.

Odstrčil jsem tu fetku stranou a otevřel.

„Ty?!" zaječela Sandra.

„Já!" odvětila Lucka a zlostně se jí zablesklo v očích. „Teda Filipe, netušila jsem, že klesneš až tak hluboko."

„Teda Lucko, co kdyby ses sebrala a táhla prcat tělocvikáře?" zeptal jsem se konverzačním tónem.

„Co si to dovoluješ, buzerante?!" ozvalo se za mou ex hromovým hlasem. „Chceš dostat do držky, kostíku?!"

Tělocvikář vlítl dovnitř, chytil mě pod krkem a zlomyslně zasyčel: „Moc dobře víme, že ten Štěpán je tvůj kámoš! Vyber si. Buď nám zaplatíš penězma, anebo svým zkurveným krkem!"

„Nemám žádný prachy," dostal jsem ze sebe přidušeně.

„Lže! Je bohatej!" pištěla Sandra.

„Drž píču!" vyjel jsem na ni.

„Ty se do toho radši nezapojuj, Sandro, jestli teda nechceš chcípnout s ním. Mně ten ubožák bude vyčítat, že mu zahejbám, když sám píchá největší trosku v okolí!"

„Vyspali jsme se spolu až potom, cos odešla."

„A tos měl na to kolik času? Jeden den. Jeden den na to, aby sis našel někoho na zásun. Tos mě teda musel milovat fakt hodně!"

„Není to teď už jedno?" špitl jsem. Radši bych to zařval, ale tělocvikářův stisk mi to neumožnil.

„Pro jednou s tou nulou souhlasím," přisadil si tělocvikář. „Jsme spolu, tak proč bys měla řešit toho kripla a to, s kým chrápal?"

„Páč je Sandra tupá děvka! Nikdy jsem ti neměla věřit, ty svině!"

„No dovol?!" ohradila se ona. „Já vůbec neměla problém s tím, když jsi píchala s Davidem!"

„Hej, ztište se tam, vandalové!" zařvala nějaká stará kráva z chodby. Ani jeden z nás jí nevěnoval pozornost.