Nevím, jak jsem se dostal domů. Vím jen to, že jsem se probudil v půl čtvrtý a venku byla tma. Nesnáším tohle brzký stmívání. Člověk má pocit, že nic nestíhá. Že nestíhá žít. Že nestíhá umírat. Možná je ale dobře, že na to dnes není čas. Svoji smrt si představuju trochu jinak než v páchnoucím bytě obklopenej zvratkama. Na parapetu se mi válel kus urvanýho řetězu se světýlkama, který možná kdysi svítily, a zakrvácená rouška.

Znova jsem si vzpomněl na Lucku. Instagram na mě sypal zprávu za zprávou. Ty zmrdi mě označili snad na všech storíčkách, který včera zveřejnili. Letmo jsem je projel a vzápětí zjistil, že mám na profilovce obrázek, na kterým mám ve vlasech větev s vánoční ozdobou a v puse tři cigára naráz. V pozadí stál Štěpán ukazující fakáče a Karel, kterej do sebe lil Božkov. Kdo to sakra fotil? Snad jsme nesvěřili mobil nějakýmu random bezďákovi, kterej nám to za krabicák vyblejskl? Tak blbý nejsme dokonce ani my. Tahle možnost byla navíc dost nepravděpodobná, to bych svůj mobil už neviděl.

Zmateně jsem projížděl galerii, když vtom mi přišla zpráva od Štěpánovy matky, která mi vyhrožovala fízlama a soudem. Začalo se mi dělat ještě hůř, načež jsem dojel k sérii fotek, která mě dorazila. My tři před domem toho zmrda tělocvikáře. Video zachycující Štěpána, kterej mu sere do schránky. Já, jak nožem uřezávám kus svítícího řetězu. Na dalším snímku Kája čmárající cosi na plot. Následující fotka ukázala, že šlo o nápis: „V tomdle domě sídlý sterojdovej panic a matrošlapka". Kdyby mi nebylo tak blbě, možná bych se i zasmál. Jenže Lucka a ten píčus budou hned vědět, kdo se na tom podílel.

Otevřel jsem Messenger a najel na Karlovo jméno. Zobrazilo se mi plno novejch zpráv.

Kmo, ja asi zdchnu.!

:DDDDF

Kde si?!

Aha za mnou:DFFFFFEF

Beeeefdegg

Tyvole, spal jsem do půl druhý, máma mi teď přinesla cukroví, ale já se asi pobleju.

Btw mám v kapse tvoji občanku, zejtra ti ji přinesu.

Hej, žiješ vůbec? :D No nic, kdyžtak se ozvy, my dem za tetou. Snad mi dá nějaký cashe a ne zas hru co mám stáhlou už tři roky.

Neměl jsem sílu odpovídat. S obtížema jsem se zvedl a otevřel okno, aby se trochu vyvětral ten smrad. Z toho náhlýho zvednutí se mi ale udělalo špatně, jen tak tak jsem doběhl na záchod a vyzvracel se.

Najednou se rozdrnčel zvonek. Ani jsem nepomyslel na to, že mě chce po včerejšku zabít víc lidí, než by bylo snesitelný, a šel jsem otevřít. Stála tam Sandra. Nejlepší kámoška Lucky. Už jsem se připravoval zabouchnout dveře. Od týhle vyjetiny nešlo čekat nic dobrýho. Pravděpodobně mě chtěla seřvat za ten bordel, co jsme udělali před tělocvikářovým domem.

Ona se ale naklonila blíž a políbila mě.