„Ty vole, ale jak to mám vysvětlit rodičům?"

„Řekni jim pravdu," zazubil se Štěpán.

„Ses posral, ne?"

„Prostě jim řekni, že je kámoš na Vánoce sám a ty mu chceš zlepšit náladu."

„Já nemám špatnou náladu!" nasral jsem se.

„Jasný, Fílo," usmál se Štěpán. „Z nás nemusíš dělat debily."

„Fakt se cejtim docela v pohodě. Vykopl jsem toxickou krávu, pomstili jsme se jí, pak jste mi pomohli vykopnout toxickou krávu číslo dvě... Až na tu zkurvenou kocovinu dobrý."

„Si kup nějakou polívku," poradil mi Kája.

„Radši jdu chlastat dál."

„K tomu se rád přidám," řekl Štěpán. „Zejtra jdu na fízly a kdoví, jestli dneska nemám poslední možnost se zničit."

„Stejně seš kámoš, žes to vzal na sebe. Za to si zasloužíš prvního panáka!"

A protože jsme na bytě panáky neměli, prostě jsme upíjeli z flašky a dělali píčoviny. Plesnivý rajčata, který po mně Sandra házela, se válely po zemi. A tak na ně Kája začal dupat. Štěpán jedno z nich sebral a snědl ho. O pár minut později mi už zvracel ve vaně, do který zároveň i sral. Já do sebe zas klopil levný víno, do kterýho jsem si přimíchal kratom. Tuhle nechutnou kombinaci bych nezvládl, kdybych Karlovi nevykouřil půl krabičky cigaret, která mi trochu zneutralizovala chutě.

Něco jsem vyfotil a chtěl ty fotky hodit na Instagram. Nějakým omylem se poslaly rodičům. Kdovíproč mi to přišlo děsně vtipný, tak jsem za to ještě dopsal: „Šťastný a veselý, mami a tati."

„Ty píčo, tohle jim nemůžeš psát," zasmál se Karel.

„Proč ne?"

„Protože už nejsou Vánoce, ty píčo!"

„Ty vole, neříkej mi furt ty píčo!"

„Sorry, kámo, ale mám pravdu. Už je půlnoc."

Zamžoural jsem na horní část displeje mobilu. Kája měl pravdu. Bylo 00:00, 25. prosince 2020. Štěpán sral ve vaně, Karel se chechtal, tělocvikář nejspíš prcal moji sjetou ex a těhotná Sandra v minusových teplotách chillovala na lavičce. A já byl šťastnej.

„Kurvadrát, hoši!" zařval jsem z plnejch plic. „Přežil jsem Vánoce!"

„Dobře ty!" zaječel nazpět Štěpán z koupelny.

„Naaajs," zazubil se Karel a ukázal mi vztyčenej palec. „Tak na to si dáme panáka!"

A tak jsme prokalili další den, kterej měl s obdobím klidu a míru společnýho jen málo. Přesto musím říct, že jsem si letošní Vánoce užil. Byly chaotický a možná víc krvavý, než by měly bejt, ale odnesl jsem si z nich jeden velkej poznatek: Vánoce nejsou jen o žraní cukroví a vybalování dárků. Můžou posloužit i jako skvělá předehra pro novoroční chlastačku. Myslím, že já, Štěpán a Kája jsme na ni více než připravený.

konec|