Věnováno @ZatmZatm

Harry neklidně seděl v jednom z několika soukromých salonků v nejdražší kouzelnické restauraci v Británii. Děkoval Merlinovi, že věděl, kam je pozvaný, a vzal si na sebe dostatečně reprezentující oblek. Nechtěl si uříznout ostudu mezinárodního kalibru jen proto, že by dorazil na smluvenou večeři v džínách.

Přišel o pár minut dříve, tak si mohl všimnout, že je salonek tak akorát velký pro dva. V oknech se třpytily vánoční hvězdičky, římsa plápolajícího krbu byla ozdobená cesmínou a v rohu stál decentně nazdobený stromek. Zbytek byl laděn do smetanové barvy a tmavých prvků. Zhodnotil to jako snobské, ale poměrně útulné.

Více nad tím nedumal. Dveře se otevřely a dovnitř vešel Draco. Mladý muž, který ho pozval. Harry polkl a bezděky se postavil. Když chodili do školy, tak se mu líbil. Už tehdy se mu zdál krásný. Ale teď, když se blížil ke třicítce, už tento přívlastek nestačil.

Draco s neproniknutelným výrazem dorazil až k němu a natáhl ruku. „Díky, žes přišel, Pott... Harry."

„Umírám zvědavostí, Draco," odpověděl Harry, ale momentálně ho zajímalo hlavně to, že drží jeho ledovou ruku ve své.

Draco se nervózně pousmál, stáhl ruku a posadil se. „Nic sis nedal?" zeptal se a sáhl po jídelním lístku, který přinesla obsluha vzápětí po tom, co se posadil.

„Chtěl jsem počkat na tebe," řekl Harry s pokrčením ramen a sám se zahleděl do textu. Zbledl. Zvedl oči. „Nerozumím ani slovu," přiznal rozmrzele.

„Objednám ti, pokud mi věříš," opáčil Draco bez mrknutí oka.

Harry povytáhl obočí. „Žádnej výsměch?"

Draco něco řekl jazykem, kterému Harry nerozuměl, servírce. Ta s přikývnutím odešla a Draco se obrátil na Harryho. „Objednal jsem víno, i když si myslím, že bude potřeba něco silnějšího. K jídlu kuře s omáčkou, které má tak dlouhý název, že se mi ho nechce opakovat. A taky jsem jí řekl, že si nepřejeme být rušeni. Vše nám pošlou támhle," ukázal na nenápadný servírovací stolek pod oknem, „a pokud budeš něco chtít, stačí poklepat hůlkou." Vzápětí zakouzlil, nechal vozík přijet k nim a sáhl po láhvi vína. Postavil se, obešel stolek a nalil Harrymu skleničku. Hned na to i sobě. „Neviděli jsme se aspoň pět let. Nechci se hádat. Nemám v úmyslu se ti nijak vysmívat, nebo něco podobného. Chci především uzavřít mír."

Harry naznačil přípitek a ochutnal. „A pak chceš ještě něco. Protože jinak by ses nechtěl scházet."

Draco se pousmál. „Ano," odsouhlasil.

„Dobrý. S mírem souhlasím. Byli jsme děti," přitakal Harry, opřel se o lokty a naklonil se blíž. Mohl si tak lépe prohlédnout, jak Draco zmužněl. Jak se mu vyrýsovaly lícní kosti. Jak se jeho rty pohybují a lákají ho k polibku. Potřásl hlavou. „A co je to druhý?"

„Jdeš na to rychle," poznamenal Draco a ohryzek mu poskočil, když nasucho polkl.

„Jsou věci, na který nespěchám." Mrkl na něj. Zdálo se mu, že se začervenal? Asi ano.

„Fajn," hlesl Draco, téměř obřadně se napil vína a položil dlaně na stůl. „Chci tě požádat o ruku."

Harry vytřeštil oči a začal se smát. „Vtipný, Draco," chechtal se a opřel se do židle. „Takhle mě už dlouho nikdo nerozesmál."

Draco nehnul ani brvou. Rudý obličej ostře kontrastoval s plavou ofinou, ale jinak nedal najevo žádnou reakci.

To Harryho zmátlo. Přestal se smát. Naopak cítil, že se ho zmocňuje podivný pocit. Jako by mu někdo stahoval hrudník provazem. Ta žádost přece musela být vtip. Nemohl to myslet vážně. Pokud věděl, tak Denním věštcem nikdy neproběhla zpráva o tom, že by Draco nebyl heterosexuál. Na rozdíl od něj.

„Ty... ty to myslíš vážně?" zeptal se vyděšeně.

„Naprosto."

„A-ale jak to? Proč? Co tak najednou? Merline, vždyť se prakticky neznáme. To je nesmysl," oponoval Harry, i když ve své podstatě proti té myšlence nic neměl. Draco se mu líbil roky. Dokázal si představit, že by se jejich těla k sobě tiskla zas a znovu. A třeba v soukromí Draco není takový namyšlený snob, jakým býval.

Draco přikývl. „Uvědomuju si to. Můžu tě ujistit, že tohle a všechny ostatní aspekty jsem pečlivě zvážil. A i přes to to myslím vážně a jsem připravený udělat všechno pro to, aby manželství fungovalo, pokud přijmeš moji žádost."

Harry dopil sklenici a nalil si další. „Proč?" zeptal se znovu tiše.

Draco se nadechl a sklopil zrak někam na své prsty na stole. „Potřebuju udržet rodinnou linii. Ale... jsem neplodný. Posledních pět let jsem strávil cestováním po celém světě a zkoušením veškeré možné léčby. Jediná možnost tak zůstává, že dítě odnosím a porodím já."

Harry viděl, že z té představy není Draco nijak nadšený. „Proč je tak důležitý, abys měl dědice? Přeje si to otec?"

„O otce nejde. On... změnil se a netlačí mě do ničeho. Ale já chci. I když jsem to chtěl tradičním způsobem." Zvedl k němu znovu oči. Ty jeho nyní byly plné strachu z odmítnutí. „Já... jsem žil s představou dohodnutého manželství od malička. Jsem na to připravený. Nechci ti v ničem bránit. Jde jen o spojení jmen a o dítě. A samozřejmě bych ocenil diskrétnost, pokud si najdeš někoho jiného."

„Nejsem čistokrevnej," podotkl Harry po chvilce mlčení.

„Nejsi. Ale jsi silný a mocný. Porazil jsi Pána zla. A jsi hezký. Lidé se berou i pro méně."

Harry se zářivě usmál. „Líbím se ti?" Draco přikývl a Harry natáhl ruku dopředu. Chytil jeho dlaň. „Tak já mám nápad. Kdy ses naposledy procházel po vánočním Londýně? Pojďme se projít. Dáme si na nábřeží punč a něco k jídlu. Pojď se konečně skutečně poznat."

„Dobře," přitakal Draco a stiskl mu prsty. „To zní jako plán."