Tahle část vznikla v rámci Tajného Santy ve facebookové skupině Open Slash CZ/SK a je dárkem pro AdriRagana. Povídku najdete i na AO3 (ostatně jako celý AK).

Prompt: Stříbrná mince ztracená ve sněhu.

---

Byl už pokročilý večer, když se Draco vracel s několika dalšími krotitely z baru zpátky do rezervace. Měl poměrně dobrou náladu. Po celodenní práci s draky si s přáteli dal pár skleniček, které ho příjemně zahřály v hrdle i na duši. Počítal, že se vrátí na ubytovnu, vysprchuje se a půjde spát. Nemohl ho ani rozhodit fakt, že mu vítr sypal velké sněhové vločky do obličeje.

Za hlasitého hovoru a smíchu došli asi do půlky trasy, když si Draco všiml pohybu vedle cesty. Myslel si, že je to nějaké zvíře; koneckonců Rumunsko bylo plné medvědů, vlků a dalších kouzelných i nekouzelných tvorů. Vzal hůlku do ruky, ale než zakouzlil lumos, aby se podíval, co je to za zvíře, tak se světlo rozsvítilo právě v těch místech.

Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, na co se dívá. Ve vysokém sněhu klečel Charlie Weasley a rukama šátral v závějích.

„Hej, Weasley," zasmál se jeden z krotitelů a Draco sebou z nenadálého zvuku trhl. „Co je, hledáš ztracený peníze?" Zalovil v kapsy, vytáhl dva galeony a hodil mu je k nohám. „Na, vem si tyhle," posmíval se za řehotu ostatních. Vzápětí nad ním mávli rukou a šli dál.

Draco se nesmál. Zíral na jeho obličej a i přes poletující sníh dobře viděl, jak Weasley ponížením zrudl. A přitom věděl, že Charlie rozhodně nedostatkem financí netrpí. Rezervace platila dobře i na jeho poměry, natož pro někoho, kdo vyrůstal jako Weasley. Navíc měli krotitelé zdarma ubytování, veškerou stravu i pracovní oblečení a boty. Když na to přišlo, tak nikdo nemusel utratit ani svrček, pokud nechtěl. Zastyděl se za své přátele.

Uvědomoval si, že doby, kdy by sám jako první házel posměšně peníze, nejsou tak dlouho pryč. Válka ho vyškolila. Pobyt Pána zla v jejich panství mu sebral veškeré iluze o tom, že je někdo, které do té doby měl. Ne, v jeho přítomnosti zjistil akorát to, že stačí lusknutí prstů, aby se proměnil ve večeři pro hada, nebo v prach na podrážkách něčích bot.

Celý rok, který pak strávil v náhradním posledním ročníku, přemýšlel, co bude dělat dál. Jestli dříve přemýšlel nad tím, že by převzal otcův odkaz, nebo se například stal lékouzelníkem, tak už si na to ani nevzpomněl. Jediné, co pociťoval, byla touha opustit Británii, kde mu všechno připomínalo jen Pána zla. Vybral si studium draků, kterému následně propadl. Jakmile zjistil, že jsou draci inteligentní tvorové a nebezpeční jsou jen v určitých situacích, kterých se dá vyvarovat, věděl, že je to to pravé. Tady mu minulost připomínalo jen Znamení zla na levém předloktí.

„Hej, Draco, jdeš?" zavolal na něj jeden z odcházející skupiny a vyrušil ho tak v přemýšlení a zírání na Weasleho.

Otočil se po hlase a mávl rukou. „Běžte beze mě," vyzval je a přitáhl si šálu ke krku. Dál se o ně nestaral. Vykročil směrem k Weasleymu, který si jich dávno přestal všímat a vrátil se k hrabání sněhu rukama. Dřepl si před ním. „Omlouvám se za ně," řekl tiše.

Charlie zvedl hlavu a pokrčil rameny. „Nezajímají mě," odpověděl stroze. „Ale dík. Můžeš klidně zase pokračovat."

Draco by ho obvykle asi poslechl. Jenže v okamžiku, po který mu Charlie hleděl do očí, si stihl všimnout, jak zoufale se tvářil, než se jeho tvář pokryla maskou nezájmu. Měl neodbytný pocit, že by ho někdo mohl ráno najít zmrzlého na kost, pokud ho tu nechá samotného. Evidentně hledal něco, bez čeho se nehodlal vrátit. „Můžu ti pomoct? Ztratils něco?" zeptal se.

„Těžko," povzdechl si Charlie a klesl na paty. Rukama v rukavicích si upravil čepici na hlavě a v očích se mu znovu objevila beznaděj. „Někde na cestě do baru mi vypadla stříbrná mince. Nevím kde. A než po mně hodíš další peníze, tak tě ujišťuju, že na tom nejsem tak mizerně, abych potřeboval almužnu."

Draco zlehka kývl hlavou. Charlieho hlas se z povzdechu stal téměř vrčením. Vrčením, ze kterého mu přejel mráz po zádech a kupodivu to byl velmi příjemný mráz. Takový, který ho pohladil po bedrech a kroutil se po páteři až k mozku. „Chápu. Byla nějak specifická?"

„Proč se staráš?" ptal se Charlie nedůvěřivě. „Proč nejdeš se svýma kámošema tam, kam jste šli?"

„Nechci, abys tu zmrzl," vysvětlil Draco klidně. „Lezeš tu ve vysokým sněhu. Sice máš dračí mundúr, ale musíš být úplně zmrzlej. Je tma. Asi ani nevíš, v jakých místech ti mince vypadla. Světlo hůlky je v tom sněhu skoro na nic. Pojď domů. Pomůžu ti hledat zejtra za světla."

Charlie zavrtěl hlavou. „Musím ji najít," řekl takřka prosebně.

„Najdeme ji," slíbil Draco. Položil mu ruku na rameno a zjistil, že se celý třese. „Teď ale ne. Musíš do tepla. Vezmu tě k sobě. Udělám ti horkou cujku a ty mi o té minci něco řekneš. A vymyslíme strategii, jak ji najdeme."

„Ale proč bys to dělal?" dožadoval se Charlie odpovědi.

Draco nedokázal vymyslet uspokojivou odpověď, které by Charlie uvěřil. Sám si nebyl zcela jistý, proč si ho začal všímat. Ale ten krátký záblesk zoufalství ho spolehlivě připoutal na místo. Jenže to by Charlie určitě nepovažoval za pravdu. Příliš spolu do kontaktu nepřicházeli jinak než pracovně. U práce spolu málokdy prohodili něco osobního. Těžko se vysvětlovalo, že mu nebyl úplně ukradený.

„Stejně bys mi nevěřil," povzdechl si a lehce mu rameno stiskl. „Pojď. Půjdeme, nebo z toho budeš mít zápal plic."

„Tak z tebe se stal doktor?" zabrblal Charlie unaveně, ale poměrně apaticky se nechal přesvědčit k tomu, aby se postavil na nohy.

„Na to, abych viděl, že jsi třesoucí se rampouch, nemusím být doktor," ujistil ho a chytil ho za ruku. Vzápětí se s ním přemístil před ubytovnu.

Naštěstí toho nevypil tolik, aby se přemístit nedokázal. Aniž by ho pustil, vedl ho do druhého patra po mramorových schodech. Budova ubytovny zvenku vypadala zcela účelně. Měla pět pater a na dlouhých chodbách se proti sobě nacházelo množství dveří. Byty za nimi byly dost velké pro dva až tři krotitele a v případě potřeby se kouzly daly ještě zvětšit. Vypadaly podobně; z malé předsíňky vedly dveře do obývacího pokoje spojeného s kuchyní, dvou ložnic a koupelny. 

Draco bydlel sám, což tento večer považoval za výhodu. „Jako doma," vyzval ho, když ho konečně pustil. Ani si neuvědomoval, že ho drží, jako kdyby spolu měli vztah. Držet ho se mu zdálo tak přirozené, že to vůbec nevnímal. „Kdyby sis chtěl dát horkou sprchu, tak ve skříni najdeš ručníky. A půjčím ti něco na sebe."

Charlie pokrčil rameny. Bez zájmu se vysoukal ze zateplené bundy z dračí kůže a bot. Ukázal na jedny z dveří. „Támhle?"

„Správně. Počkám v kuchyni. Připravím něco na zahřátí."

Netrvalo moc dlouho, než se Charlie vrátil. V půjčených černých kalhotách a bílé košili, s vlhkými vlasy stočenými do pramínků, připadal Dracovi náhle o dost hezčí než dříve. Překvapilo ho to, ale musel uznat, že si ho nikdy neprohlížel kdovíjak pořádně a zblízka. Vyzval ho, aby si sedl na gauč. Z kuchyňské části vzal podnos, na který mu domácí skřítkové poslali jídlo z centrální kuchyně, kouřící konvici s horkou vodou, dva hrnky a láhev rumunské cujky.

„Můžu?" zeptal se Charlie, když se posadil, a ukázal na tmavě zelenoou plyšovou deku přehozenou přes opěradlo sedačky.

„Jistě," odsouhlasil. Nalil do hrnečků štědrou dávku cujky. Zalil ji horkou vodou a hodil do nápoje plátek citronu. Podal mu jeden hned, jak se Charlie zabalil do deky.

„Díky," zamumlal Charlie a otřásl se. „Nemůžu se zahřát. Ta sprcha nebyla dost."

„No, tohle tě zahřeje rychle," ujistil ho Draco, napil se a okamžitě ucítil, že udělal drink příliš silný, minimálně pro sebe. Cujka byla vysokoprocentní pálenka a on už pil v baru. Věděl, že se bude muset hlídat. Ale přesto se napil znovu, aniž by spustil oči z Charlieho, kterého si konečně mohl pořádně zblízka prohlédnout. S hořícími tvářemi zjistil, že se mu vlastně docela líbí několikadenní strniště, pihovaté tváře i zadumané oči. A pootevřené popraskané rty. Pocítil touhu je okamžitě opečovat těmi svými. Uvědomoval si, že za to může alkohol, ale co na tom záleželo. Weasley byl zkrátka pěkný a svalnatý muž. A on dlouho nikoho neměl. Nebylo zvláštní, že se mu představy rozběhly různými směry, když mu seděl na gauči.

„Chceš mě opít, nebo zabít?" zeptal se Charlie, když se napil a div se nerozkašlal. „To je síla."

„Kdybych tě chtěl zabít, tak mi stačilo tě tam nechat," připomněl mu Draco s povytaženým obočím. „Víš, já tu pracuju dva a půl roku. Spolu moc času netrávíme, ale i z toho mála jsem už dřív pochopil, že jsi celkem inteligentní." Napil se znovu, skoro na kuráž. „Tak mi řekni, co bylo tak důležitý na tý minci, že jsi byl ochotnej pro ni umrznout."

Charlie sklopil oči do hrnku, který držel v klíně. „To bys nepochopil," povzdechl si, napil se znovu a zavrtěl se, „Měl bych jít. Díky za pomoc. Můžu si to oblečení půjčit? Vrátím ti ho zejtra."

„Ne, neměl," namítl Draco rázně. „Nepůjdeš nikam. Chci tě mít tady a ohlídat si tě."

„Ohlídat si mě?" odfrkl Charlie a naklonil se k němu blíž. „Hodláš mě přivázat ke gauči? A proč máš vůbec pocit, že potřebuju hlídat? A proč –"

„Protože jsi schopnej se tam vrátit," vysvětlil se srdcem až v krku a taktéž se naklonil. Seděli spolu na sedačce tak blízko, že mohl zřetelně cítit jeho vůni. Podle mihnutí provinilosti v Charlieho očích poznal, že měl pravdu. Musel ho u sebe udržet. Jinak se vrátí zpět do mrazu a nejspíš to bude to poslední, co by ve svém poměrně krátkém životě udělal. Kousl se do rtu. „A to já nedovolím, takže když to bude nutný, tak tě k té posteli opravdu přivážu. Totiž ke gauči. Nebo k něčemu jinému. Uhm. Naleju nám ještě."

Nalil ještě třikrát a snažil se držet konverzaci v obecných a bezpečných tématech. Během toho, jak se oba dva postupně uvolňovali a Charlie se konečně zahřál a odložil deku, Draco zjišťoval, že je mu s ním velmi příjemně. Charlie byl chytrý, vtipný, schopný se s ním bavit o čemkoliv. K tomu měl jisté specifické charisma, které podtrhovalo jeho hluboký hlas. Draco došel k závěru, že navzdory tomu, že Charlie nebyl žádný klasický hezounek, se mu líbí.

Přistihl se, že každou chvíli pozoruje jeho rty, které najednou lákaly k ochutnání, že sleduje odhalený krk u nedopnuté košile a hypnotizuje další knoflíčky, aby se samy rozepnuly, a že každý další oční kontakt se prohlubuje a vzduch mezi nimi jako by jiskřil. S rostoucí hladinou alkoholu v krvi ho opouštěla opatrnost. Zkoumal, co si může dovolit. Sem tam se ho dotkl. Poněkud neohrabaně zkoušel flirtovat, ale protože Charlieho odpovědi byly nejednoznačné, nedovolil si úplně vyložit karty.

Navíc ho celou dobu užírala nevědomost; ani ne tak, zda se mu třeba taktéž líbí, ale co mělo znamenat to, čeho byl venku svědkem. A po dalším drinku, kdy už si říkal, že by měl opravdu přestat pít, slyšel sám sebe, jak se ptá: „Proč je vlastně ta mince pro tebe tak důležitá?"

Atmosféra rázem změnila ráz. Charlie, který se do té doby uvolněně usmíval, ztuhl a odvrátil zrak. „To bys nepochopil," řekl těžce po dopití obsahu hrnku.

„Jo, to už jsi říkal. Zkus to," požádal Draco a o kousek se přisunul. „Nezdá se to, ale jsem docela chápavej."

Charlie cukl rameny a natáhl se pro láhev, ve které už zbylo sotva na dva slabé nápoje. Rozlil jim oběma, dolil ji horkou vodou a vytáhl si kolena pod bradu. Drink držel před nohama mezi oběma dlaněmi. „Dostal jsem ji."

„Od koho?" zajímal se Draco. Svůj hrnek pro jistotu zatím nechal na stolku. Cítil, že by stačilo přestřelit jeden lok a mohl by začít plést jazykem a žvatlat. A on se rozhodně nemínil ztrapnit tím, že by nedokázal vyslovit souvislou větu. Stačilo, že už teď věděl, že se bude pořádně kymácet, až vstane.

Charlie si skousl ret a zavrtěl sklopenou hlavou.

Draco se nechtěl nechat tak snadno odbýt. Ale nechtěl na něj vysloveně tlačit. S mírným úsměvem se proto přisunul co nejblíž, aby mezi nimi zároveň zůstala drobná mezírka. Nejistě natáhl ruku a položil mu ji na koleno. Počkal, až k němu Charlie zvedne zrak a u srdce ho píchlo, když si všiml zadržovaných slz. Uvědomoval si, že je způsobil on svým dotazem. Kdyby navíc nepili tolik silné cujky, Charlie by nepovolil své sebeovládání, tím si byl jistý.

Aniž by přesně tušil, kde se ten pocit vzal, zatoužil ho utěšit. Upřímně. „Mně to můžeš říct," ujistil ho tiše a jemně ho palcem pohladil.

„Budeš si myslet, že jsem sentimentální kretén," zamumlal Charlie a opřel hlavu dozadu do opěradla.

„Myslím, že ne," namítl Draco. „Já-já tě nebudu nutit. Ale..."

Charlie mávl rukou a Draco zmlkl. Ale stále ho držel za koleno, i když by rád svou ruku přesunul někam jinam. Třeba na tvář. Na krk. Kolem pasu. Nepřestával ho hladit. A o chvíli později jím projel spokojený záchvěv, když ho Charlie, nejspíše bezděky, vzal za ruku a stiskl.

„Dal mi ji... přítel," řekl Charlie nakonec poté, co dopil obsah hrnku a zavřel oči. „Fungovala jako přenášedlo. Když se zahřála, věděl, jsem, že se za hodinu zaktivuje a budeme spolu."

Draco nakrčil zklamaně obočí. „Ty máš přítele?"

Charlie k němu obrátil uslzený pohled. „Nevím. Už je to dlouho, co se zahřála naposledy. Ale možná je teplá právě teď," hlesl. „Teď, když jsem ji ztratil..."

„Charlie..." oslovil ho a horentně se snažil nabyté informace zpracovat a spojit dohromady. Naklonil hlavu. Co to říkal o sentimentu? Překryl mu ruku druhou dlaní. „Jak dlouho to je?" zeptal se obezřetně.

„Nevím," přiznal Charlie dutě a volnou rukou si otřel tváře. „Pár měsíců. Čtyři. Pět. Nevím."

„A ty si vážně myslíš, že se ještě ozve?"

Charlie se ušklíbl. „Říkal jsem ti, že jsem sentimentální kretén."

Draco se rozhodl zariskovat. Pokud se mu neozval už tak dlouho, těžko ho mohl považovat za někoho, kdo by byl s Charliem ve vztahu. Takže se nemusel obávat kouzelnického souboje. Vrchní ruku položil Charliemu na tvář a ucítil, jak se do ní vděčně opřel. „Nejsi kretén," namítl a znovu se zadíval na plné rty a doširoka otevřené oči. „Ale... třeba bys chtěl... vyměnit sentiment za přítomnost," zachraptěl, na nic dalšího nečekal a naklonil se, aby ho políbil.

Jemně. Něžně. Zkoumavě a opatrně. Až dokud se mu nedostalo takové bouřlivé reakce, že se vzápětí na sedačce ocitl na zádech, Charlie mu seděl na klíně a svými dokonalými a vášnivými polibky mu tavil mozek na máslo.

Matně uslyšel, jak hrnek spadl na zem. Bylo mu úplně jedno, jestli se rozbil, nebo ne. Tělem mu projížděly provazce horka a chladu a zadrhával se mu dech.

Líbal ho Charlie, sakra! A zatraceně skvěle.