Věnováno NaggiS

„Nech mě," pokusil se zavrčet Draco, ale s bolestí, která mu znemožňovala i tak základní funkci těla, jako je dýchání, sotva zachrčel.

„Sklapni," zabručel Charlie a přidřepl si k němu. Rychlým pohledem prozkoumal škody, které splašená dračice napáchala. „Ta potvora tě nešetřila. Sekla tě prackou do boku. Horší ale bude to, jak s tebou flákla o zem. Co hlava?" vysvětloval a rychlými doteky zkoumal, zda se pod nehořlavým oblekem nenachází nějaká otevřená zlomenina, nebo boule. Sice měl všechny ruce i nohy ve správných úhlech, ale chtěl mít jistotu, než se s ním vydá zpátky do rezervace.

„Co myslíš?" zasyčel Draco a celkem bezúspěšně se snažil zadržet slzy. Dokázal by vyjmenovat všechny situace, kdy přehrával a vymýšlel si, jak moc ho něco bolí, ale tentokrát na tom byl opačně. Tentokrát měl dojem, že hoří v ohni, který zachvacuje postupně celé jeho tělo. Toužil zařvat jako ten podělanej divokej sráč, kterého museli chytit zrovna dneska, když ho bolela hlava a absolutně se na to necítil. Samozřejmě měl zpomalené reakce. Samozřejmě se nedivil, že dostal prackou a druhou ránu chytil o šutr, který mu udělal minimálně díru do zad. A samozřejmě se nechtěl rozbrečet jako malej parchant před Weasleyem.

„Myslím, že kdyby se to stalo mně, tak se poseru bolestí," poznamenal Charlie, který si všiml, jak Draco namáhavě dýchá, zatíná zuby a ze široce rozevřených očí mu sem tam ukápne slza. Prsty opatrně zajel do platinových vlasů, které byly zamazané bahnem, a zamračil se. „Máš bouli. To mi kazí plány."

„J-jaký plány?" zeptal se Draco a otřásl se náhlou zimou. „D-dorazit mě?"

Charlie se na něj podíval s nevěřícným pohledem. „To bych asi nechal tu mrchu, aby tě sežrala, nemyslíš? Nešel bych riskovat svůj krk." Rozhlédl se. Všichni ostatní krotitelé už byli samozřejmě s drakem v tahu. Zůstali tu sami. Tohle hodlal řešit později s vedením, ale nyní potřeboval Draca odsud dostat. Rána na boku krvácela a boule na hlavě byla nebezpečná sama o sobě. „Myslel jsem, že se s tebou normálně přemístím. Ale teď nevím, jestli to riskovat. Ale asi budu muset. Nemám tu ani obvaz, sakra."

„Já to z-zvládnu," hlesl Draco. Boj se slzami prohrál. Bojovnost z jeho hlasu vyprchala úplně a nahradila ji únava a zima. Před očima se mu zatmívalo. V žádném případě si však nechtěl dovolit ukázat další slabost. Ne před ním.

„Nepochybně," poznamenal Charlie s úsměvem, který se prokmitl do jeho očí. „Ale bude to bolet. Nejspíš omdlíš. Takže uděláme preventivní opatření. Připrav se."

Draco se připravit nemohl, ani kdyby chtěl. V dalším okamžiku si Charlie klekl, vzal ho do náruče a jeho zachvátila tak prudká bolest, že se propadl do bezvědomí, aniž by stihl aspoň vykřiknout.

Probudil se do ticha nemocničního pokoje. Se zamručením zakroutil hlavou a všiml si, že vedle na stolku je několik lahviček s lektvary. Co ho však zaujalo víc, byl Weasley sedící na křesle vedle postele. Očividně spal a Draco si povzdechl. Nebyl schopný ani ochotný se více hnout, aby zjistil rozsah poškození, ale kvitoval, že si konečně může jednou prohlédnout druhého krotitele, aniž by si musel hlídat, jestli se nedívá nápadně dlouho.

Už ani netušil, kdy mu propadl. Nezáleželo mu na tom. Kvůli němu se pohádal s otcem, pověsil všechny možné kariéry na hřebík a vydal se k drakům. Poprvé ho viděl ve čtvrtém ročníku při Turnaji. Už tehdy se mu líbil, ale byl ještě příliš mladý. Když ho však viděl na konci sedmého ročníku v Bradavicích... Nedokázal na něj zapomenout. Potřeboval se k němu nějak dostat. Trvalo to, ale podařilo se mu to.

Samozřejmě nebyl naivní. Nečekal nějaké sympatie z jeho strany. Ale aspoň s ním mluvil a spolupracoval, když musel. I to bylo víc, než kdyby šel studovat lékouzelnictví a jeho by tak neviděl vůbec.

A teď si ho mohl prohlédnout bez obav. Mohl očima hladit tvář posetou pihami a několikadenním strništěm, vlnité zrzavé vlasy, plné rty, chvějící se řasy. Mohl ve skrytu obdivovat svaly na rukou v upnutých rukávech, i si představovat ty, které schovával v širokých kalhotách. Mohl snít o tom, jak je objevuje konečky prstů, dlaněmi, rty i jazykem.

Téměř byl rád, když Charlie otevřel oči a on ty své mohl sklopit. Ty představy začaly být až příliš konkrétní. Zrychlovaly mu dech a tep. A byl si celkem jistý, že jeho zranění nechce, aby se mu krev po těle proháněla rychleji.

Charlie zamrkal a protřel si oči. Vzápětí se prudce narovnal. „Jsi vzhůru," vyhrkl nadšeně.

„Už to tak vypadá," zachraptěl Draco, aniž by k němu vrátil pohled.

„No sláva, to jsem si oddechl," říkal Charlie, zatímco se zvedal a přešel k němu. Ze džbánu nalil trochu vody do sklenice a do ní nalil jeden z lektvarů. „Slíbil jsem lékouzelnici, že tohle vypiješ, jakmile se vzbudíš. Má to bejt něco na bolest a na srůstání vazů."

Draco se se zasténáním pokusil zvednout do sedu. Nešlo to. Charlie mu jemně pomohl, což vehnalo Dracovi slzy ponížení do očí. Nechtěl před ním vypadat jako slaboch, zatraceně. „Díky," hlesl a poslušně vypil lektvar. „To je hnus."

Charlie přivoněl ke sklenici a zkřivil nos. „Souhlasím. Fuj." Odložil ji na stolek, sedl si k němu na postel a opatrně ho vzal za ruku. Povzdechl si, když sebou cukl. „Bál jsem se, že se neprobereš."

Draco překvapeně zíral na svou ruku v té jeho. A vzápětí nakrčil čelo. „Ty ses o mě bál?" vydechl nevěřícně.

„Jo," přiznal Charlie. „Bál jsem se, že jsem to s tím přemístěním podělal. Jenže jsem se tě tam nechtěl nechat samotnýho. Omlouvám se. Kvůli mně jsi zmeškal Štědrý den."

„Proč ses o mě bál?" šeptl Draco a konečně se mu odvážil podívat do očí.

„Protože... Mám tě rád, Draco. A bál jsem se, že ti to nestihnu říct. Já... už se nezvládám přetvařovat. Musel sis všimnout. A... vím, že to na tebe chrlím, ale... je nějaká šance, že bych tě mohl pozvat na rande?" vykoktal bez dechu a během toho svíral jeho ruku pevněji.

Dracovo nitro vybuchlo nadšením. Aniž by to tušil, po jeho tváři se rozlil připitomělý úsměv. Palcem pohladil hřbet dlaně. „Pokud to rande nebude znamenat chytat divokou bestii, tak... rád."

Charlie se kousl do rtu. „Jediný, co mám v plánu chytat, jsi ty, pokud mi to dovolíš."

Dovolil. Jistěže ano.

Tenhle ship mám ráda, ačkoliv ještě o něco radši mám Charlieho s Luciusem. Podle mě je totiž Charlie (a možná Bill) asi jediný, kdo dokáže Malfoye zkrotit, proto se k sobě tak hodí.

Každopádně s oběma Malfoyi mám na profilu povídky na pokračování, kdyby někdo usoudil, že tohle nestačí. A ve Zkrotit Draca je navíc Vlad. A ten prý potřebuje rozšířit fanclub.