Pohledy (Steve/Bruce)
Věnováno Kratula84
Byl Štědrý večer a základna Avengers zela prázdnotou. Na chodbě se ozývaly jen plouživé, otrávené kroky vědce, který si s kručením břicha připomněl, že by se možná také mohl najíst. Pokud tedy někdo vůbec něco objednal. Protože pokud věděl, tak měli všichni být v tahu, tak proč by se někdo staral o to, že on tu zůstal sám.
O to víc ho překvapilo, že dorazil do kuchyně a zjistil, že tu přece jen někdo zůstal. Steve stál u dřezu a myl talíř. Tím se šance na něco v lednici nepatrně zvyšovala, pokud to už náhodou všechno nesnědl. Šel to zjistit. „Myslel jsem, že tu nikdo není," utrousil unaveně a otevřel chladničku.
„Ani to nezkoušej. Je tam jenom zvadlý salát," upozornil ho Steve a otočil se k němu se stejně odevzdaným výrazem, jaký měl Bruce. „Objednáme si něco? Nebo máš v plánu taky někam zmizet?"
Bruce s povzdechem lednici zase zavřel. „Jarvis by tohle nedopustil," zamumlal spíš pro sebe, otočil se na Steva a pokrčil rameny. „Pizzu?"
„Na štědrovečerní večeři?" ujišťoval se Steve s povytaženým obočím.
„A kde teď chceš shánět krocana, kaši a brusinkovou omáčku?" ušklíbl se Bruce. „Ale beze všeho. Zařiď jídlo, já zajistím svíčky a víno."
Steve na něj vrhl velmi podivný pohled. Takový, který u něj ještě neviděl. Netušil, co znamenal, ale tak zvláštně ho z něj zalechtalo u žaludku a nějak mu zteplaly tváře. Podivné.
„Dobře. A chceš jako dezert jablečný koláč, nebo pudink?" zeptal se Steve, zatímco lovil v kapse mobil.
„Koláč," vybral si Bruce. „Ale když se ti to nepodaří, tak to nevadí. Pizza to jistí."
„Podaří," řekl Steve vážně. Znovu ten pohled. „Dal bych si červené."
Bruce netušil, jak se to Stevovi povedlo, ale o hodinu a půl později se oba, nacpaní k prasknutí nadívaným krocanem, usadili na gauč s vínem, kávou a jablkovým koláčem. Nějak automaticky zapnul televizi, protože na ticho neměl náladu. „Láska nebeská. Může bejt?. Kdyžtak vyber něco jinýho," navrhl, podal mu ovladač a ještě do kuchyně došel pro velkou mísu chipsů. Položil ji na sedačku mezi ně a ztlumil světla.
Steve převaloval v ruce ovladač a tvářil se neproniknutelně. „Ono je to úplně jedno. V televizi dávají jen pohádky a slaďárny, které jsou postavené na úplně nesmyslných situacích."
„Jak to myslíš?" ptal se Bruce a natočil se směrem k němu.
„No tak si to vem," vysvětloval Steve a taktéž se k němu obrátil. „Že si premiér nabrnkne sekretářku, ok, to je asi normální. Ale vážně se někdo seznámí na točení porna? A ještě takového, které absolutně postrádá šťávu?"
Bruce si nemohl pomoct. „Porovnáváš to často?" popíchl ho pobaveně.
Steve zrudl. „A co jiného ti zbývá, když nikoho takovou dobu nemáš?" vychrlil nakonec rezignovaně. „Jak to řešíš ty?"
Brucovi zaskočil kousek koláče, který akorát jedl. Zakuckal se. Takovou otázku nečekal. Ale víc ho zaujalo to, že Steve přiznal, že na porno kouká. Znovu ucítil to škubnutí u žaludku. Ta představa, jak se u toho dívání hladí, honí a tiše sténá... byla velmi nebezpečná. A přitažlivá, když se nad tím zamyslel.
„Upřímně?" odpověděl, jakmile přestal kašlat, „dost často to prostě nechám přejít. Jdu radši pracovat. Samotnýho mě to nebaví. Ale jo, taky si občas porno pustím."
„A koho by to samotného bavilo?" podotkl Steve. „Jenže mám pocit, že poslední dobou všichni normální lidi vymřeli, nebo přitahuju samé idioty, které zajímá jen moje sláva."
„No, určitě na tom má podíl i tvůj zadek," ujistil ho Bruce bezděky. V duchu se plácl do čela. Možná toho vypil už moc. Na rozdíl od Steva jemu hrozilo, že se opravdu opije. „Každopádně jsi na tom líp. U tebe se nikdo nebojí, že se v posteli proměníš v zelený monstrum, který tě rozmázne."
„To je pravda," souhlasil Steve tiše a náhle natáhl ruku přes misku a položil mu ji na rameno. „Musí to být nepříjemné."
„Zvykneš si," hlesl Bruce a skoro si povzdechl, když dal Steve ruku pryč.
„Fakt myslíš, že mám pěkný zadek?" zeptal se Steve vzápětí a v obličeji měl ten výraz znovu.
Brucovi bylo už regulérní horko a musel si rozepnout knoflíček od košile. Věděl, že by bylo nejlepší stočit konverzaci k něčemu neutrálnímu. Jenže toho vypil určitě moc. Vůbec neměl chuť cokoliv měnit. Možná jen polohu a vzdálenost. Ale aby k tomu mohlo dojít, musel trochu přitvrdit, aby věděl, zda to má smysl.
Protože teď už jasně věděl, co ten pohled znamená.
Steve s ním flirtoval. Proto začal mluvit o pornu. Proto ty pohledy. Proto ta ruka na rameni. Proto ten krocan. A možná, že ho těmi svíčkami ještě popošťouchl. Jen si nebyl jistý, zda se někdy Steve vyoutoval. Nemohl si vzpomenout, zda někdy mluvil o někom jiným než o Peggy. Ale vždycky se mohl vymluvit na to, že si dělá srandu.
Bruce se ještě jednou napil. Podíval se mu do očí. „Máš ten nejhezčí zadek, co jsem měl možnost v posledních měsících vidět. Kdybych nevěděl, že jsi na ženský, tak bych se už dávno snažil, aby byl můj." Dobře, tohle řekl až moc vážně na to, aby mu někdo věřil žert.
Steve se naklonil přes mísu blíž. „Jak? Předveď mi to," zachraptěl, až z toho Brucovi přejel mráz po zádech.
A byl tak zatraceně blízko, že se prostě naklonil taky, dal mu jednu ruku kolem krku a políbil ho. Chtěl mu dát jen lehkou pusu, ale nepočítal s tím, že Steve okamžitě převezme iniciativu. Vlastně spíš čekal, že ho odstrčí. Jenže najednou mísa ležela na zemi, on na gauči a Steve na něm. A pořád ho líbal. A sakra skvěle!
Culil se jako sluníčko, jakmile se Steve na okamžik odtáhl, aby se mu podíval do obličeje. Zvedl ruku, kterou doposud mapoval jeho záda, a pohladil ho po tváři. „Ty se nebojíš, že se proměním?"
Steve zavrtěl hlavou. „Ne. Vím, že bys mi neublížil. A kdyby se to náhodou stalo... tak kdo jiný by to měl zvládnout než já?" odpověděl, vrátil se k líbání a postupnému stahování svršků.
Bruce v duchu zkonstatoval, že je to pravda. Supervojákovi neublíží, i kdyby se stala nehoda.
Hodil to za hlavu. Zvedl nohu, zaklesl ji Stevovi za zadkem a přitáhl si ho blíž.
Láska nebeská v televizi už nikoho nezajímala.
Mám moc ráda, když vyjdu ven s nějakým shippem, který pořádně nikdo nepíše ani nečte, a někdo se na něj chytí. Začalo to před lety s harrylu (přede mnou byla na wattu sotva jedna povídka) a teď jsou to tihle dva, kteří mě samotnou baví víc a víc. Takže komu by se tenhle ship taky zamlouval, tak jsou jako vedlejší pár v Kamenech moci.
Přeji krásnou druhou adventní neděli.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro