Věnováno VeronikaVanilka

„Tohle se mi líbí," prohlásil Mobius spokojeně v okolním hlaholu a vložil si do úst další kousek pečené vlaštovky. „Něco tak dobrého jsem v životě nejedl. Proč to nepodávají v TVA?" zeptal se a podíval se na Lokiho, který seděl vedle něj.

„Jestli to nebude tím, že TVA je jedna budova v nějakém meziprostoru. Není tam nebe, stromy a tak, chápeš?" odpověděl Loki s pokrčením ramen. Sám pojídal nadívaného tetřeva, to bylo jeho oblíbené jídlo i na Ásgardu, jen ho připravovali s jiným kořením.

„Všechno jídlo se tam přináší z Posvátné časové osy. Tak proč by se nemohlo pochytat pár vlaštovek?" zapřemýšlel Mobius. „To by přece nemohl být takový problém."

Loki dožvýkal, zapil to vínem, a naklonil se k němu blíž. „Je to rozhodně těžší než řízení vodního skútru, zlato. Rád tě někdy vezmu na lov a můžeš si to vyzkoušet. Nicméně, rozhlédni se kolem sebe. Je čtrnácté století a ty hoduješ u stolu Karla IV. Tady máš takového jídla, že nevíš, co si vybrat, ale i tak jsou pečené vlaštovky delikatesa, kterou ani on nemá na stole každý den. A všichni ostatní se ještě před večeří celý den postili a spousta z nich, a Karel nejvíc, se modlili k jejich nudnému Bohu." Ušklíbl se, opláchl si ruce v misce s vodou a otřel si je do bílého plátna. Pak se natáhl pro sušené datle. „Jsou tu kejklíři, ale jinak je tu nuda. Jediné, co za to stojí, jsou ty vlaštovky a tetřev."

Mobius se rozhlédl kolem sebe. „Lidi vypadají, že se docela baví," namítl a poškrábal se na nose. „CO se ti nelíbí?"

„Jo, ti, co tu zůstali," uchechtl se bůh. „Nevšiml sis, jak to tu prořídlo? Šli do podhradí, kde je opravdová zábava. Tam se tančí, věští se budoucnost a lidé se baví bez dohledu císaře. Sice nemají k jídlu vlaštovky a jedí jen kaši, sušené ovoce a oplatky, ale baví se. Chodí se koledovat, zpívají a navštěvují se."

„Tak tam pojďme," navrhl Mobius. „Už jsem stejně přecpaný."

„To se nedivím, když jsi těch vlaštovek měl osm," zasmál se Loki a vytáhl TemPad. „Na hradní zábavu tě vezmu jindy k nám. To bude oslava, jak se patří. Teď půjdeme jinam," rozhodl a nastavil časovou souřadnici. O okamžik později stáli na mostě nad řekou a do vlasů se jim snášely sněhové vločky. Drobné kouzlo jim zajistilo teplé kabáty, šály a rukavice.

„Kde jsme teď?" zeptal se Mobius zvědavě a prohlížel si nejbližší sochu na kamenném zábradlí.

Loki ho pootočil a ukázal na hrad na kopci. „Támhle jsme před chvíli jedli, ale o pár set let dříve," vysvětlil. „Stojíš na Karlově mostě. V době, kdy jsme večeřeli, ho ještě stavěli."

„Moc hezké," zabroukal Mobius a spokojeně zafuněl, když ho Loki přitáhl k sobě, objal ho okolo ramen a políbil. „Tady už jsou všichni pravděpodobně po večeři a rozbalují dárky, které jim přinesl Ježíšek. Můžeme se jít projít, koupit si někde svařené víno a zjistit, jestli nás pustí alespoň před nádvoří. Odtamtud je nádherný výhled na zasněženou Prahu."

„Od kdy jsi takový romantik?" rýpl si Mobius pobaveně, ale na jeho popud se se vydali směrem k Mostecké ulici.

„Zkazils mě," zabrblal Loki s úsměvem. Chytil ho za ruku, rozhlížel se kolem a užíval si ticho. Ulice byly prakticky prázdné až na pár jednotlivců, kteří spěchali na pozdní večeři, nebo venčili psy.

„Jsi takhle lepší, než když tě přivedli do TVA," řekl Mobius měkce. „Už se ti dá věřit."

„Nechci se k těm začátkům vracet," zamumlal bůh. „Je to dávno."

Mobius pochopil a dále se k tématu nevracel. Chvíli kráčeli tiše, dívali se do oken plných barevných světýlek a ztráceli se ve vlastních myšlenkách. Na Malostranském náměstí však znovu promluvil: „Pořád se tu jedí pečené vlaštovky?"

Loki povytáhl obočí. „Pořád máš hlad?"

„To ne," bránil se Mobius. „Jsem jen zvědavý."

„Mohl bych ti nějakou chytit a upéct," navrhl Loki, „ale to bychom se museli přesunout do teplých krajů."

„Dneska už nechci další vlaštovku," dušoval se. „Ale vypadá to, že o Čechách víš hodně."

„Učil jsem se dějiny Midgardu," vysvětlil Loki s povzdechem. „Od budoucího krále se očekává, že o svých zemích bude mít přehled. Sice to byla jedna velká lež, ale... učil jsem se vždycky rád." Usmál se, když mu druhý muž účastně stiskl dlaň pevněji. „No, každopádně už se vlaštovky nepodávají. Lidé jsou tak vyděšení z ptačí chřipky, že by tě snad zavřeli do blázince i jen za takový nápad. Teď se jí smažený kapr nebo řízek s bramborovým salátem. Z přátelského obdarovávání se stala honba za pokladem a lidé jsou vystresovaní, nedůtkliví a zapomněli na původní podstatu Vánoc."

„A to je?" zeptal se Mobius a opřel se o kamenné zábradlí pod nádvořím Pražského hradu, kde se s Lokim po vystoupání Zámeckých schodů zastavili.

„Prostě být s tím, koho miluješ," vysvětlil Loki s nezvyklým sentimentem v hlase.

Mobius se přitiskl k jeho boku, objal ho kolem pasu a opřel si o něj hlavu. Díval se na nejkrásnější výhled, který kdy viděl, a oči se mu naplnily dojetím, jakmile ho Loki objal taktéž.

„V tom případě je v pořádku, že jsme tady spolu."

Co se tohodle páru týče, tak je mám radši jako kamarády, ale ve své podstatě mi ani nevadí, ani je nevyhledávám a myslím, že je nemám v plánu nějak víc psát. Ale za to může Owen, protože ten mi patří k legionáři v Noc v muzeu. 

Upřímně doufám, že jsem se v době Karla IV. nedopustila nějakého historického přešlapu, když tak mě Kratula určitě ráda opraví, ale googlila jsem jako o život.