Věnováno @rowennagellar

Narcissa usedla k večeři toho dne stejně skleslá jako předchozí dny, přestože by měli oslavovat. Pán zla padl a ona na tom měla nemalý podíl, za nějž jí celá společnost děkovala. A co udělala? Pouze zalhala Pánu zla. Nic víc. Všechno ostatní zvládl Harry Potter. Ona chránila především svého syna.

A ten už zachráněn byl. Měla by mít radost. Chodit ven s hlavou vztyčenou a rozdávat úsměvy všemi směry. Jejich jméno bylo očištěno a i Lucius vyvázl jen s podmínkou. Všechno mělo být v pořádku.

Ale i když vyvětrala i zbytky odporné přítomnosti dřívějšího pána z jejich sídla, nebyla šťastná.

Jak by také mohla? Teď, když se nemusela na každém kroku obávat smrti svých nejbližších, se do popředí jejího vědomí vrátilo to, co celé roky musela dusit pod pokličkou.

„Jsi v pořádku?" zeptal se Lucius s opravdovým zájmem.

Zvedla oči od jídla a lehce pokrčila rameny. Nebyla v pořádku, ale copak mu mohla říct pravý důvod, proč její srdce krvácí? Copak by mu mohla říct o těch letech, během kterých milovala jinou, i když zůstávala ve funkčním manželstvím s ním? Copak mu mohla říct o těch několika málo ukradených chvilkách, ve kterých si dovolila naplno žít?

„Jistě," odpověděla a usmála se. Nechtěla, aby si dělal starosti. Přestože ho nemilovala, měla spoustu důvodů, aby si ho vážila a měla ho ráda. Jistě, udělal mnoho chyb, hlavně v mladické nerozvážnosti, ale zaplatil za ně až příliš mnoho. Nemohl za to, že už nešel vrátit čas. Dělal, co mohl. Snažil se je chránit. A ona to nemohla jen tak hodit za hlavu.

„Myslím, že to není pravda," namítl Lucius tiše. „Řekl bych, že se trápíš. Mohu ti nějak pomoci?"

Narcissu píchlo u srdce a zavrtěla hlavou. „Jsem jen unavená," zalhala a odložila příbor. Okamžitě se objevil skřítek, který její talíř odnesl. „Pokud mě omluvíš, půjdu si lehnout," řekl a vstala, aby mohla jít to postele, přestože se jí spát nechtělo.

Lucius se zvedl na nohy. „Ciss, počkej." Nabídl jí rámě a ukázal směrem k salónku. „Nezdržím tě dlouho."

S kamenným výrazem přikývla a podvolila se. Cítila se ještě hůř. Snažila se vymyslet nějakou výmluvu, ale i když se jí cesta vánočně vyzdobenou chodbou zdála nekonečná, tak měla dojem, že má v hlavě prázdno. Mlčky se posadila do jednoho křesílka s tmavě zeleným čalouněním a přijala sklenici červeného vína, kterou jí Lucius podal.

Ten se vzápětí posadil do druhého a pohlédl jí do očí. „Chci se tě na něco zeptat."

Napila se. „Prosím."

Lucius se nadechl a narovnal se. „Jak dlouho už udržuješ vztah s Minervou McGonagallovou?" zeptal se narovinu.

„Cože?" vydechla šokovaně a cítila, jak se jí srdce rozbušilo tak silně, že si nebyla jistá, zda vydrží vcelku. „Jak tě –"

„Ciss, vím všechno," zarazil ji v polovině věty. „Nemusíš to zapírat."

„Když to tedy víš, tak proč –"

„Doufal jsem, že mi to řekneš sama," připustil Lucius a unaveně si přejel hřbetem dlaně po čele. „Ale chápu, proč jsi mi to nechtěla říct. Udělal jsem spoustu chyb. Nevyčítám ti to."

„Tak to není," povzdechla si. „Pořád si tě vážím i přes ty chyby, které jsme učinili. Proto jsem stále s tebou. Nechci, abys v tom zůstal sám. S Minervou jsme se za poslední dva roky viděly dohromady třikrát na pár chvil a nemusíš se obávat, nedošlo k ničemu, čím bych tě –"

„Tak je na čase to změnit, nemyslíš?" znovu ji zarazil.

Narcissa se hluboce napila. Čert vem nějaké společenské chování. Byla unavená. Lítostivá. Nešťastná. Snad poprvé v životě měla chuť se opít do bezvědomí. „Luciusi, já ti nerozumím."

Lucius se usmál. „Celé ty roky jsi zůstávala se mnou a Dracem, i když jsi mohla jít za někým, koho miluješ, a kdo miluje tebe. Neudělala jsi to. Nejlepší roky života jsi věnovala mně, i když jsem nás stáhl až na dno. Myslím, že je na čase odměna. Pokud si budeš přát rozvod, nebudu mít námitek. Zasloužíš si být konečně šťastná."

Narcissa si to přehrávala celou dobu v hlavě znovu a znovu, když kráčela z Prasinek k bradavickému hradu, kde akorát měli studenti vánoční prázdniny. Věděla, že Minervu najde zde. Srdce jí bušilo. Široce se usmívala. Nemohla se dočkat, až svou milou konečně oficiálně obejme a políbí.

Bradavickou chodbou skoro běžela, i když se to k jejímu postavení vůbec nehodilo. Kdyby ji viděla matka, neváhala by ji potrestat, i když jí bylo přes čtyřicet. Ona by s rozvodem nesouhlasila. Naštěstí se jí nemusela ptát. A když kamenný chrlič odkryl točité schodiště, bylo jí úplně jedno, kdo si co kdy pomyslí.

Vrhla se Minervě do náruče a sevřela ji tak pevně, jako by se k ní chtěla přilepit. Po tvářích jí stékaly slzy úlevy a radosti.

Lucius jí dal k Vánocům za celé roky mnoho nádherných, drahých a luxusních dárků. Žádný z nich se ale nemohl vyrovnat tomu, který dostala teď.

Odtáhla se od Minervy jen na takový kousek, aby ji mohla láskyplně políbit. Věděla, že to nebude jednoduché. Zůstávalo toho spousta, co museli všichni tři vyřešit. Ale byla si jistá, že všechno dobře dopadne.

Miluju Mincissu. Sice je to moje teprve cca třetí povídka na ně, ale i tak je mám spolu ráda. A taky mám ráda, když se Lucius a Cissa dokážou v klidu domluvit tak, aby si nestali v cestě. A jelikož zadání bylo, že Lucius dá Cisse věrnost, musel tu mít taky roli (což jsem ráda, protože mi ho nikdo nedal do zadání, což je fakt škoda).

Jinak mám komplet AK napsaný, takže všechny žádosti budou vyslyšeny.