Věnováno @Misulka002

První, co Pietro ucítil po svém probuzení, byl nepříjemný pach dezinfekce, který jej štípal v nose. Se zamručením několikrát pomalu otevřel a zavřel oči, aby si zvykl na ostré světlo. Hned poté otočil hlavu mírně na stranu a pohlédl do očí Clintovi.

„Ty..." zachraptěl.

Clint se usmál. „Ty jsi to nečekal?" zeptal se a sáhl pro džbán, ze kterého mu nalil vodu do sklenice.

„Nečekal jsem spoustu věcí," uznal Pietro a se zasténáním se opatrně posadil. „Sakra, bolí mě celej člověk."

„A ještě dlouho bude," řekl mu Clint tiše a podal mu sklenici. „Schytals to pořádně. Ale budeš v pořádku. To nejhorší sis vybral v umělým spánku."

„Jak dlouho jsem spal?" zajímal se. „Wanda?"

„Tvoje ségra je v pohodě," ujistil ho Clint a vrátil sklenici na stolek. „A ty jsi spal pár dnů."

Pietro si znovu lehl. Zavřel oči a roztřesenou dlaní si přejel po obličeji. „A ty jsi tu proč?"

Clint zaváhal. „Jsi tu kvůli mně. Chtěl jsem ti poděkovat, až se probudíš," řekl částečnou pravdu. Nechal si pro sebe, že ho sžíral takový iracionální pocit viny, že se nedokázal přimět odsud odejít na delší než nejnutnější dobu. To věděl jen Bruce, který usoudil, že nemá smysl ho z nemocniční části základny vyhazovat. Místo toho ho využil jako zdravotní sestru.

A Clint se ošetřování, převazů a dalších úkonů chopil se stejnou vervou a precizností, s jakou střílel šípy. A nutno podotknout, že čím častěji mohl něco dělat a štíhlého těla se dotknout, tím víc se mu líbil.

„Nemáš zač," hlesl Pietro unaveně. „Myslím, že budu zase spát."

„Mám. Zachránils mi život a tomu klukovi taky." Zlehka se ho dotkl na hřbetu dlaně. „Díky. Zhasnu, ať se ti líp spí," slíbil a s povzdechem se vydal na cestu ven. Věděl, že teď už u něj nebude moct zůstávat. Nedokázal by to uspokojivě vysvětlit.

„Clinte," ozval se Pietro, jakmile sáhl po klice.

„Ano?"

„Já... totiž... nemohl bys tu zůstat? Ještě chvíli," požádal ho a Clint i v šeru viděl, jak má rozšířené oči.

„Jasně," souhlasil okamžitě a vrátil se na křeslo u postele. „Jak dlouho budeš chtít."

Clint se tehdy ani v nejodvážnějším snu neodvážil doufat, že by snad mohlo mezi nimi něco být. Předně si nedělal iluze o tom, že by měl podstatně mladší běžec o něj zájem. A ani se neznali. Netušil, jestli by se jejich povahy spolu vůbec snesly. Kdyby mu tehdy někdo řekl, že s ním o víc než rok později bude bydlet a zdobit vánoční stromeček, vysmál by se mu.

„Zase se předvádíš," zasmál se, když Pietro oběhl stromek a během sotva pár vteřin na něm viselo dvacet dalších barevných koulí.

„Baví mě to," odvětil Pietro s pokrčením ramen. V okamžení mu vlepil pusu na tvář a hned na to stromeček dostal další várku ozdob.

„Já vlastně nevím, proč se snažím," zabrblal Clint se stříbrným řetězem v ruce. „Nestíhám ti to ani podávat."

„Chci to mít co nejdřív," vysvětlil Pietro a s obrovskou rychlostí dokončoval vánoční dílo. Během běhu si vzal Clintův řetěz a stihl ho štípnout do zadku.

„A proč? Copak někam spěcháme?" nechápal lučištník. Když už neměl nic v ruce, posadil se na sedačku.

Trvalo jen pár dalších vteřin, než se mu Pietro usadil na klíně a chytil ho okolo krku.  „Jasně," přitakal a políbil ho. Pomalu. Vychutnával si vzájemné otírání rtů a objetí silných paží, které ho okamžitě chytily kolem pasu.

„Hmm, a kam?" vrněl Clint, sjel mu dlaněmi na zadek a vzdychl, když se na něm Pietro zavrtěl.

Pietro si opřel ruce o opěradlo sedačky okolo Clintovy hlavy. Naklonil se k jeho uchu a olízl mu lalůček. „Do postele," zašeptal a znovu se zavrtěl.

„To zní jako fajn nápad," zabroukal Clint, posunul se více dopředu a chytil Pietra pod stehny. I s ním vstal, aniž by ho pustil, a do ložnice ho odnesl. V duchu pak pokaždé děkoval bohům, duchům a dalším entitám, že v posteli udržoval normální rychlost, během které si ho mohl pořádně vychutnat a zaposlouchat se do rajské hudby jeho sténání.

Co pak měl Clint ještě radši, bylo ležet s ním následně v objetí a jen si užívat jeho hřející přítomnost. Už téměř usínal, když se Pietro neklidně zavrtěl.

„Clinte?"

„Hm?"

„Vezmeš si mě?" zeptal se nezvykle vážně.

Clint nezaváhal. „Jasně, zlato," odpověděl a políbil ho do rozcuchaných odbarvených očí.

Pietro se zvedl na lokti a podíval se do jeho usmívajícího obličeje. „Cože? Ty souhlasíš?" ptal se bez dechu.

Clint se zářivě usmál a pohladil ho po tváři. „Tys to nečekal?"

„Popravdě... nečekal," přiznal Pietro opatrně. „Ale jsem rád, že jsi mi nedal košem," spokojeně vydechl a vylezl mu na klín. Vzápětí ho políbil.

Clint do svého pohledu promítl veškerou lásku, kterou k mladému muži cítil. „Nikdy."

Klišé na závěr, nemohla jsem si pomoct. Tyhle dva si spolu dokážu představit velmi reálně.

Zlatíčka, neskutečně moc vám děkuju za vaši podporu během vydávání AK. Pro mě jsou Vánoce období, které bych nejradši přeskočila. Jediné, co na nich kvituju, je dovolená. Vy jste mi svými komentáři neskutečně zlepšovali dny a pokaždé jsem se usmívala jak idiot. Děkuju. Nakopli jste mě správným směrem a věřím, že to aspoň částečně prolomí moji všeobecnou nechuť k psaní HP povídek. Snad.

Každopádně i děkuju na náměty na páry, které jsem dosud nepsala. Ne každý mě nějak oslovil, ale já si ráda rozšiřuju obzory a je fakt jen málo postav, které nejsem ochotná psát.

Končím s kecama, užijte si Vánoce podle svých představ a budu ráda, když vás uvidím i u dalších příběhů.

Mějte se shippózně!

W.