Věnováno bedrnika

Hermiona neklidně přešlápla z nohy na nohu. V Prasinkách chumelilo a jí už byla nepříjemná zima. Proklínala se za svoji nedočkavost, kvůli které byla na místě srazu o patnáct minut dříve. Vlasy už měla zmrzlé do bílých loken, nos červený a ruce necítila, i když měla teplé rukavice.

Naštěstí její spolužačka chodila včas. „Hermiono, zlato, pro Merlina, ty vypadáš. Musíš být úplně zmrzlá," vyhrkla Levandule, jakmile k ní dorazila. „Pojď. Musíme rychle do tepla," zavelela rozhodně, chytila ji za ruku, a aniž by čekala na jakoukoliv odpověď, už ji táhla za sebou.

„Počkej," požádala se smíchem Hermiona, zatímco se snažila jí stačit. „Nemůžu tak rychle," postěžovala si. Nohy jí mrzly tak, že ji bolel každý krok. „Připadám si jako Ariel," povzdechla si.

Levandule zpomalila. „Ariel? Co to je?"

„Mudlovská pohádka. Mořská panna se zamiluje do lidského prince. Aby mohla být s ním, dá čarodějnici hlas a dostane za něj nohy. A každý krok ji bolí, jako kdyby chodila po střepech," vysvětlila Hermiona a přivřela oči před větrem, který jí sněhové vločky sypal do očí.

„Divná pohádka," usoudila Levandule s pokrčením ramen. „Králice Alice je lepší."

„Možná. Ale s tou jsem nevyrostla," poznamenala Hermiona a spokojeně vydechla, jakmile se za nimi zavřely dveře čajovny.

„Madame Pacinková tady udělala nějaké úpravy," sdělila jí Levandule šeptem a kousla se do rtu. „Našla jsem tu výbornou zašívárnu. Pojď," vyzvala ji, když si sundaly kabáty. Vedla ji přes hlavní místnost plnou křesílek a stolečků a vešla do chodby, v níž minuly několik dveří na každé straně. Vešla do posledních, kde byla místnost různými šátky a korálkovými závěsy rozdělená na několik samostatných úseků. „Víš, co je na tom nejlepší? Každá část je kouzlem zabezpečená proti poslouchání," doplnila s úsměvem.

„Páni," hlesla Hermiona, jakmile se usadily mezi stěny z šátků. „A je to tu neprůhledné, to je taky dobře. Aspoň ti konečně můžu dát pusu," zajásala, chytila ji kolem krku a přitiskla své rty na Levandulina ústa.

„Brr, ty jsi ledová," zasmála se Levandule, oplatila jí polibek a vzala do ruky menu, které leželo na malém kulatém stolečku. Na něm ležel ještě tác a malý svícen s hořící růžovou svíčkou. „Dáme si... tohle. To tě zahřeje," rozhodla a špičkou hůlky ťukla na jeden z řádků.

„Co jsi objednala?" zeptala se Hermiona a pohodlně se opřela o vysoký polštář. Natáhla si nohy před sebe. Zalitovala, že tu není krb, ke kterému by se mohla přijít nahřívat. Mohla použít ohřívací kouzlo, ale nechtěla vedle Levandule vypadat zhýčkaně.

„Mňamku," slíbila a v další chvíli se na tácu objevily dva červené hrnečky. „Tumáš."

Hermiona si vděčně ohřála prsty a přivoněla. „Horká čokoláda," zajásala a opatrně se napila. „Uf, ta štípe," zhodnotila. Oči se jí zalily slzami z nečekané ostré chuti.

„Jen napoprvé," slíbila Levandule a napila se. „Je tam špetka dračího dechu. „Dva loky a bude ti teplo." Naklonila se k ní, nosem ji drcla do ramene. „A pak mi můžeš dát pořádnou pusu."

„To zní jako plán," zavrněla Hermiona a napila se znovu. Okamžitě cítila, jak se jí údy zaplavují teplem. Až měla dojem, že se jí musí kouřit ze zad. A už se jí to ani nezdálo tak ostré. Napila se ještě jednou a byla schopná odložit svetr. A hned nato už udělala to, co po ní Levandule chtěla – ochutnala její ústa znovu. Tentokrát pořádně. Dech se jí zrychlil, když se jejich ústa k sobě přimkla, jako by byla pro sebe stvořená. Zbožňovala její polibky a nemohla se jich nabažit. A teď, s příchutí horké čokolády, byly ještě sladší než obvykle.

„Ten dračí dech má zajímavé účinky," poznamenala Levandule udýchaně, když polibek skončil a ona byla rozcuchaná, jako by týden neviděla hřeben.

„To ano," souhlasila Hermiona s toužebným leskem v očích. „Tak mě napadá..."

„Ano?" ptala se Levandule a podle jejího výrazu měla úplně stejný nápad.

„Myslím, že jsme se spolu nebyly dlouho vykoupat v prefektské koupelně," navrhla a pohladila dívku po šíji.

„Myslela jsem na to samé," souhlasila Levandule, skousla si ret a roztáhla ruce. „Ale než bude večer, se chci ještě tulit."

Hermiona se jí spokojeně stulila do náruče. Ta stejně zahřála lépe než všechny dračí dechy světa.

Tyhle slečny jsem nepsala poprvé, ale pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mě baví, nebo ne. Levandule není moje oblíbená postava a Hermiona... je prakticky všude. Ale zas lepší než Ginny. Tu bych psát nechtěla.