Věnováno crazy_maris

„Tak ať to mám za sebou," zamumlal si Harry pro sebe, když o vánočních prázdninách došel do prázdného sklepení, a zaklepal na dveře.

Zoufale sem nechtěl jít. Bude to poprvé, co se Severusem Snapem bude mluvit od chvíle, kdy mu předal své vzpomínky. Tehdy si Harry myslel, že nepřežil. O to víc ho překvapilo, když ho potkal jako jednoho z hlavních svědků při procesech se Smrtijedy, kteří byli postupně pochytáni.

Potkával ho napřed v době, kdy sám vypovídal jako svědek, a pak při výsleších, kterých se účastnil jako praktikant během bystrozorských zkoušek. Za tu dobu snesl mnoho hlubokých a zkoumavých pohledů, ale nevyměnili si mezi sebou nic než vlažné kývnutí hlavy. Harryho to rozčilovalo. Několikrát s ním chtěl mluvit a poděkovat mu, ale Severus Snape ovládal umění vypařit se na místě i tam, kde se nešlo přemisťovat. Stal se nedostupnou kořistí, kterou chtěl Harry polapit do sítě a třást s ní, dokud nedostane, co chce. A čím déle to trvalo, tím více se mu do podvědomí dostávaly fantazie, kdy místo třesení hladí hladce oholenou tvář a líbá přísné rty.

Neměl ambice dělat z představ víc, ale teď nebylo zbytí. Uběhly víc než čtyři roky a on stál přede dveřmi kabinetu obrany proti černé magii. Polkl, když se dveře otevřely, a Snape tam stál se svým hákovitým nosem, vlasy spadajícími do obličeje a nepřístupným výrazem. Harry se v duchu uchechtl. Skoro nic se nezměnilo. Jen možná pár šedých vlasů na skráních a černý šátek kolem krku.

„Dobrý večer, pane," pozdravil a mírně se usmál. „Děkuju, že jste mě přijal."

Snape na něj chvíli hleděl, než si povzdechl. „Máte za co. Prosím," vyzval ho a ustoupil, aby mohl projít. Dovedl ho ke stolu, naznačil, aby se posadil, a se znatelným zaváháním dodal: „Čaj?"

Harry povytáhl obočí údivem. „Jo, rád. Díky."

„V dopisu jste zněl poměrně naléhavě," šel Snape rovnou k věci, když sypal čajové lístky do šálků. „Co ode mě chcete?"

„Nic složitýho pro mistra lektvarů," polichotil mu Harry upřímně. „Vyšetřuju s Ronem jedno úmrtí. Na místě jsme našli lahvičku se zbytkem nějakýho lektvaru, ale nikdo z bystrozorskejch lektvaristů nedokázal zjistit, co to je." Sáhl do kapsy, vyndal lahvičku se světle oranžovou kapalinou a s úsměvem poděkoval za čaj. „Už toho moc není. Je... nebezpečný plýtvat, takže jsem vedoucímu bystrozorů navrhl, aby s vámi dohodl konzultaci. A on poslal mě," vysvětlil a položil lahvičku doprostřed stolu.

Snape se narovnal na židli, jako by spolkl pravítko. „Proč si myslíte, že mám zájem na nějakých konzultací? To je vaše práce, zjistit, co je to za lektvar. Já mám své práce dost."

Harry pokrčil rameny. „Jestli mám bejt upřímnej, tak si myslím, že byste mě nejradši zaklel a zbavil se mě," řekl tiše a chytil hrneček do dlaní. Mrkl po muži, zjistil, že se tváří pořád stejně nečitelně, a v duchu si povzdechl, než se opatrně napil. „Ale nějak doufám, že se vás pokusím přesvědčit. Nechceme to zadarmo. Navíc si myslím, že je to dostatečná výzva. Určitě byste si rád myslel, že jsou moji kolegové totální idioti, protože vy to poznáte hned."

„Kdybych se vás chtěl zbavit, tak by mi k tomu stačil ten čaj," poukázal Severus suše.

„Jo, já vím. Ale proč byste to dělal, když jste vynaložil takový úsilí k tomu, abyste mi pomohl?" odpověděl tiše. „Věřím vám. Nejsem jako Pošuk, abych pil z vlastní placatky. Doufám, že se do fáze, kdy nebudu moct nikomu věřit, nikdy nedostanu."

Snape na to neodpověděl. S nonšalantně vystrčeným malíčkem se napil svého čaje. Zapíchl se svým pohledem do Harryho očí. „Zajděte za Křiklanem. On má na starosti lektvary," odmítl ho stroze. „Určitě rád uvidí někoho ze své výstavky. Nemám na vás čas. Musím během prázdnin opravit spoustu esejí."

Harry potlačil protočení očí. Opět dostal chuť s ním pořádně zatřást. A hned poté ho prudce políbit. „Kdybych chtěl jít za Křiklanem, tak tady nesedím," odvětil vážně. „Chci pomoc od vás, protože jste nejlepší. A udělám pro to cokoliv."

Snapeovi se zablesklo v očích. „Skutečně, Pottere? Myslel jsem, že jste už pochytal trochu rozumu a změnil jste se. Ale to by asi chtěl člověk moc, že?" odfrkl pohrdavě. „Co vám dává pocit té neskutečné jistoty, že si z vás sednu na zadek a udělám, co budete chtít? Myslíte si, že když jste zabil Pána zla, že můžete mít cokoliv?"

„Ne," oponoval Harry. „Ale musím říct, že jsem si taky myslel, že jste se změnil. Doufal jsem, že po těch letech, kdy se mi vyhejbáte, se budeme umět dohodnout. Přišel jsem vás poprosit a nechtěl jsem to zadarmo." Odvrátil pohled, odsunul čaj a zvedl se na nohy. „Omlouvám se, že jsem rušil. Už tu samou hloupost nikdy neudělám, to se spolehněte," slíbil a ani se nesnažil skrýt, jak se ho to dotklo. „Přeju veselé Vánoce, pane," rozloučil se a už ve stoje chmátl po skleničce.

Ruku mu překryla druhá dlaň a on tázavě pozvedl pohled k muži, který se najednou ocitl těsně vedle něj. „Některé věci se nemění," zachraptěl a zvedl jeho ruku s lahvičkou k obličeji.

„Měly by," hlesl Harry a skousl si ret, naprosto omámený náhlou blízkostí. Nechal sebou manipulovat jako s panenkou.

Snape odzátkoval lektvar, přivoněl si k němu, prozkoumal ho proti světlu. Celou dobu držel Harryho ruku ve své. „Ne, neměly," nesouhlasil tichým hlasem a zavrtěl hlavou. „Vím, co to je. Jen si to musím ověřit. Zítra vám pošlu sovu se seznamem ingrediencí."

Harrymu silně bušilo srdce. Pohlédl mu do očí. Viděl tam něco. Netušil co, ale věděl, že má jen jednu jedinou příležitost převést své sny ve skutečnost. Pořád ho držel za ruku! Stoupl si na špičky, rychle se mu volnou rukou opřel o rameno a nesměle ho políbil na rty.

„Je nějaká šance, že bych si ten seznam mohl vyzvednout osobně?" zeptal se opatrně, když nepřišla ani facka, ani bolestivá kletba.

„Zítra je Štědrý den," připomněl mu Snape a pomalu mu pustil ruku poté, co si převzal lahvičku. S pohlazením.

Harry se usmál. „Přijdu si pro dárek."

Snapeovi se rozšířily oči, než pomalu přikývl.

Oba věděli, že dárkem nemyslí seznam.

Tak snarry jsem nepsala fakt věky. A po této povídce jsem se ujistila, že mi to ani nechybí. Moje několikaleté averze ke Snapeovi se ale, zdá se, začíná poroučet pryč, takže je asi docela šance, že by se mohla vrátit chuť k psaní Chuti (heh). 

Každopádně snarry dnes nevyšlo náhodou. Dnešní den byl zcela přesně vybraný, protože crazy_maris má dnes narozeniny! Takže ti, zlato, přeji krásné narozeniny, hodně štěstí, zdraví, lásky, trpělivosti a splněných snů. A taky chuť se vrátit k psaní ff a vůbec, ať jsou Múzy stále v dosahu. Snad tě povídka potěšila ♥