Věnováno @TechnaSarlora

Loki zatajil dech, když se Midgarďan začal probouzet. Konečně. Seděl u něj tolik dní, že už ani nedoufal, že se probere. Ale najednou to bylo tu! Jeho řasy se zachvěly a odhalily na okamžik oči stejně zelené, jaké měl on sám, než se znovu zavřely pod náporem světla.

Okamžitě pouhou myšlenkou zhasl všechny pochodně, nechal svítit jen svícny, a ponořil tak místnost na ošetřovně do příjemného šera.

Mladík se mu líbil. Byl podstatně menší než on, věkově tak okolo dvaceti. Štíhlý, slušně oblečený. Jizva ve tvaru blesku na čele ho činila neobvyklým. A když teď Loki zjistil, že má navíc zelené oči, tak se mu zalíbil ještě víc.

„Kde to jsem?" zachraptěl mladík vyčerpaně a snažil se posadit.

„Pomalu," brzdil ho Loki, natáhl se, aby mu pomohl do sedu, a podal mu sklenici s vodou. „Jsi na Ásgardu. Našel jsem tě polomrtvého v Londýně na Midgardu. Nevypadalo to, že ti někdo přijde na pomoc, tak jsem tě vzal k nám, aby ses uzdravil."

„Díky," hlesl mladík poté, co se napil, a podal mu sklenici zpět. Otočil hlavou kolem dokola. „Všechno je rozmazané," zamumlal. „Co je Ásgard?"

„Možná ti pomůže tohle," ozval se Loki a podal mu brýle a kus tenkého klacíku. „Ásgard... je to složité na vysvětlování. Je to domov bohů. Můj domov."

Mladík si nasadil brýle. „Mnohem lepší," pochvaloval si, když konečně viděl, a pohlédl Lokimu do očí. „A co je tohle?" zeptal se a zvedl hůlku v ruce. „Brní mě z toho prsty. Ty jsi bůh? Jsem mrtvý?"

„Myslel jsem, že to mi řekneš ty," odpověděl Loki, posadil se na židli pohodlněji a naklonil hlavu. „Měl jsi to u sebe. Cítím z toho sílu, ale neumím ji využít. A ne, nejsi mrtvý. Jsi stejně živý jako já." Postavil se, protáhl a usmál se. „Zavolám vrchní čarodějku. Prohlédne tě. Až ti bude lépe, popovídáme si. A třeba by ses tu rád porozhlédl, než tě vrátím domů." Začal odcházet, ale mezi dveřmi se otočil. Překvapil ho výraz zděšení, který se usadil mladíkovi na tváři. „Děje se něco?"

„Já... nevím, kde je doma. Nemůžu si vzpomenout. Nevím, odkud jsem," přiznal roztřeseným hlasem, zatímco nervózně žmoulal v ruce pokrývku. „Nejsem si ani jistý, jestli se jmenuju tak, jak si myslím."

„A to jak?" zeptal se Loki.

„Asi Harry. Možná. Nevím." Jeho oči se zalily slzami. „Já nevím, kdo jsem," zašeptal nešťastně.

Loki se vrátil k jeho posteli a chytil mu jednu ruku do dlaní. „Harry je pěkné jméno," říkal uklidňujícím hlasem. „Dokážu z mysli vytáhnout vzpomínky. Nevím, zda to bude fungovat i u někoho, kdo ztratil paměť, ale pokud ano, pomůžu ti je získat zpět," slíbil a skrz prsty do něj nechal proudit pramínek uklidňující magie. „Do té doby jsi tu vítán, Harry."

Harry se vděčně usmál.

***

„Tady to bylo," řekl Loki a otřásl se, když mu za krk zapadlo pár sněhových vloček. Uběhlo několik měsíců, během kterých se Harry s Lokim postupně sblížili. Dopátrat se vzpomínek se mu nepodařilo. V oblasti mozku, kde by měly být uloženy, bylo pusto. Měl podezření, že mu je někdo odstranil pomocí magie, dokázat to však nemohl, dokud se nedostali zpět na Midgard, kam ale Harry nechtěl.

Loki jeho obavám rozuměl. Možná byly vzpomínky natolik špatné, že bylo lepší, pokud už je neměl. Přesto ho nakonec přesvědčil k tomu, aby se pokusil vrátit zpět a zjistit o sobě alespoň něco. Držel ho v pevném objetí a rozhlížel se okolo v parku, který i pod sněhovou pokrývkou vypadal značně zanedbaně a ponuře. V dálce si všiml poletujícího papíru a spolu s Harrym se k němu vydal.

„Nic," řekl Harry ulehčeně. „Vůbec nic mi tu nepřijde povědomé."

Loki se zastavil a obrátil ho obličejem k sobě. „Opravdu tak moc nechceš vědět, kým jsi?"

Harry zavrtěl hlavou a opřel se tváří o Lokiho hruď. „Nechci. Já... mám divný pocit. Bojím se, co bych mohl zjistit. Promiň, jestli jsem tě zklamal."

„Nezklamal," ujistil ho Loki vážně a políbil ho do vlasů. „Miluju tě, ať jsi, kdo jsi. Pro mě jsi Harry, a to stačí."

„Děkuju," špitl a postavil se na špičky, aby Lokiho mohl políbit. „Taky tě miluju."

„Počkáš tady?" požádal Loki a s hravým úsměvem z Harryho vlasů smetl sněhové vločky. „Jen se na něco podívám, a hned jsem zpátky."

„Jasně," souhlasil a vyprovázel ho pohledem k papíru, který vlál na sloupu moc daleko, než aby ho dokázal na tu vzdálenost přečíst.

Loki k němu došel. Polkl. Teď už měl jistotu, že se opravdu jmenuje Harry.

Na papíru byla jeho fotka a finanční odměna za nález, nebo i jen za informaci o jeho pobytu. Zježil se mu zátylek. Srdce najednou uhánělo jako o život. Všechny jeho válečnické instinkty velely, aby zmizel. Okamžitě se rozběhl zpátky, zatímco přivolával Heimdalla. Viděl, jak se k nim řítí nějací muži s dlouhými kápěmi a s těmi divnými klacky, co měl Harry tehdy u sebe.

Duhový most se objevil v poslední vteřině. Až v kruhové místnosti strážce Ásgardu si Loki mohl vydechnout.

Bylo mu úplně jedno, proč Harryho hledají. S jistotou ale věděl, že už ho na Midgard nikdy nevezme. Harry byl jeho. Jen jeho.

Navždy.

Jako... Má to potenciál, ne že ne. Harry je taková univerzální děvka, která sedne ke každému. Ale asi by mě to na delší příběh nebavilo.

Musím jinak říct, že jste mě nešetřili. Většina zadání jsou témata na kapitolovky a nacpat je do 1000 slov teda dalo zabrat.