Věnováno jajafilm

Zaklepání na domovní dveře v Bleecker Street všechny přítomné překvapilo. Probírali proběhlou misi a pro jednou nevyužili základnu Avengers. Toho dne ale nikoho nečekali a už vůbec ne takhle pozdě.

„Kdo to může být?" zívla Wanda, která se povalovala na sedačce s hlavou položenou na Visionových stehnech.

„Kdybychom byli u mě, tak by nám to Jarvis řekl," zabrblal Tony a napil se drinku. „Takhle budeme muset někdo vstát a dojít ke dveřím."

„Dojdu tam," nabídl se Loki a zvedl se ze židle. Nezapomněl se cestou jemně otřít o Tonyho rameno.

„To je můj dům," připomněl Stephen rozmrzele, ale nechal ho jít. Stejně už byl mezi dveřmi.

„Co jsi tak podrážděnej?" zaíjmal se Tony.

„Nejsem," odsekl Stephen a přitáhl si artefakt blíž k tělu.

„Jsi," potvrdila Wanda. „Už při té bitce jsi byl agresivnější než normálně."

„Nesmysl. Kouzlil jsem jako vždycky," namítl a nalil si další sklenici.

„Musím s Wandou souhlasit," ozval se Vision klidným hlasem, zatímco systematicky hladil ženu po vlasech. „Vaše kouzla se stávají průbojnější v přímé úměře k času, po který je slečna Palmerová... pryč."

„Mohli byste se starat o sebe?" zavrčel a chytil silněji sklenici.

Co jim tak asi měl říct? Že mají pravdu? Že od chvíle, kdy se s ním Christine definitivně rozešla, se jeho duševní rovnováha zhoršovala? To zrovna. Neměl v plánu před nimi fňukat, protože zůstal na Vánoce sám. Nehodlal se nechat rozhodit ani tím, že všichni přítomní měli někoho v páru a on se cítil navíc ve svém vlastním domě. Kdyby tu byl aspoň Wong! Mohli by být sami spolu.

Povzdechl si ve stejné chvíli, kdy Loki přivedl návštěvníka dovnitř. Sjel ho pohledem. Muž okolo třicítky s černými vlasy mokrými od tajícího sněhu vypadal poněkud překvapeně, že tu vidí tolik lidí, ale zároveň nedal najevo žádný strach. A oči měl tak pronikavé, že Stephena okamžitě zaujal.

Postavil se, aby dal najevo, kdo je tu pán domu, a vyšel k němu, zatímco se Loki s podivným culením vrátil vedle Tonyho a něco mu začal šeptat. „Jsem doktor Strange. Co vás sem přivádí takhle pozdě večer pár dní před Štědrým dnem?" zeptal se, jakmile stál těsně před ním.

„Dobrý den. Mé jméno je Harry Potter a jsem vedoucí bystrozor odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Jsem tu, protože jste porušili mezinárodní zákon o utajování," říkal muž. Ostatní nechápavě krčili čela. „Dnes mezi čtrnáctou a osmnáctou hodinou jste použili kouzla před mudly a –"

„Pardon, cože?" zarazil ho Stephen. „Jaké mudly?"

„Vy tomu říkáte nečar, myslím," upřesnil Harry. „Prostě lidi, co neumí kouzlit. Vzhledem k tomu, že se to nestalo poprvé, vás musím upozornit, že při dalším porušení mezinárodního zákona o utajování vás budu muset zatknout a odvést do Azkabanu."

Loki se na něj otočil. „Nevím, co sis venku dal, ale už bys to neměl brát. Lidi si budou myslet, že ses zbláznil."

„Co je to Azkaban?" ptala se Wanda a přetočila se na bok. „To zní jako klub pro sado maso hrátky."

„Je to kouzelnické vězení," zopakoval Harry a bylo znát, že mu dochází trpělivost. „Jde o to, že vy jen tak čarujete před mudly, kteří o nás nemají vědět. A navíc opakovaně. To nemůžeme tolerovat."

Loki se postavil na nohy. „Já jsem bůh. Jak mě chceš donutit?"

Harry se ušklíbl. „Jo, jasně. A já jsem Zmijozelův dědic."

„On je opravdu bůh," potvrdil to Vision. „Bůh falše a lží, Loki z Ásgardu."

„Hele, Harry. Můžu ti říkat Harry?" ozval se Tony s úsměvem. „Jde o to, že my jsme Avengers. Skupina superhrdinů, bohů a čarodějů, jako třeba Stephen před tebou."

Harry pohlédl tázavě Stephenovi do očí.

„Raději mistr mystických umění," upřesnil s úsměvem. „Tony má pravdu. Nemáme v plánu měnit, co jsme. Jestli s tím má někdo problém, je to jeho boj. My se schovávat nebudeme. Lidé na nás spoléhají a my je nemůžeme zklamat. Nemůžeme najednou svolat tiskovku a říct, že jdeme do důchodu a před hrozbami je už nikdo nebude chránit."

Harry zbledl. „Chcete říct, že o vás mudlové vědí a nemáte kvůli tomu problémy? Nesnaží se vás ovládnout nebo zničit?"

„Ale to víš, že jo," potvrdila Wanda. „Ale my se nenecháme. Padouchů se nebojíme."

„A určitě si nenecháme od nějakého cizího kluka diktovat, co můžeme a co ne," doplnil Loki se skrytou hrozbou v hlase.

„Rozumím," řekl Harry tiše. Stephen si domyslel, že minimálně pro tuto chvíli usoudil, že nemá proti převaze šanci. „Omlouvám se za vyrušení. Přeji krásný večer," rozloučil se, ale hleděl pouze na něj.

Stephen nezaváhal. „Nemusíte odcházet, když jste tady. Dáte si skleničku? Zajímá mě víc o tom, co jste říkal na začátku," zalhal bez mrknutí oka. Nezajímalo ho to vůbec. Ale muž se mu líbil. Když už nic, mohli by spolu strávit noc. „Prosím," řekl a podal mu sklenici, kterou mu pohotově odlevitovala Wanda.

„Nemyslím, že je to vhodné," zamumlal Harry a střelil pohledem směrem k ostatním.

Stephen se naklonil blíž. „Není tu jen jedna místnost," zavrněl tak, aby ho ostatní neslyšeli. Tím mu dal jasně najevo, o jaký typ zájmu ve skutečnosti jde. Mohl odmítnout.

Harry náznak pochopil.

Neodmítl.

Tohle byl zase námět na kapitolovku. A Stephen mi k Harrymu úplně nefunguje, ale na jednu noc? Proč ne.

Přeji krásnou poslední adventní neděli. Blížíme se ke konci kalendáře. Ale bude ještě jedna bonusová povídka. Vyjde zítra, takže zítra budete mít dvojí čtení.