Pohled May
Jdu pryč z trampolíny a přemýšlím nad tím, co, že to Kou udělal.
„Oběd!" zavolá učitelka a já jdu na místo odkud šel slyšet její hlas.

V jídelně jsme si všichni sedli do skupinek.
V naší skupince sedím já, mé dočasné spolubydlící a bratři Mukami bez Yumi.
Vedle nás byla skupinka nějakých kluků, kde je ten blonďák, který seděl vedle Luny a zase spí, vedle něj je zase nějaký kluk s brýlemi a vedle něj nějaký bělovlasý, nad kterým dívky v místnosti doslova slintají. Jen nad tím protočím očima. Naproti nim, seděl Laito, vedle něj Ayato a vedle Ayata Kanato.
' kde je vlastně Yuma?'
Rozhlížím se po jídelně a uvidím Yumu jak sedí sám. Zmateně na něj chvíli hledím a nakonec se zeptám mých spolusedících.

„Proč si nesedne k nám?" hlavou ukážu směrem na Yumu a čekám na odpověď,„Yuma? Nevím," pokrčí Kou rameny, „asi nemá náladu." V tu chvíli se Yuma podívá mým směrem a já rychle odvrátím pohled.
Nechci, aby se s ním setkal, kdo ví, jestli nás třeba neslyšel.

Po obědě jdeme do našich pokojů.
„To je hrůza," prohlásí Luna a rozplácne se na své neuklizené posteli.
„A co přesně?" nadzvednu tázavě obočí, „to je tajný!" odpoví hned a ukazováček si dá na rty s tichým uchechtnutím.

Holky šly po hodině ven a já zůstala tady.
Zaujala mě jedna kniha na wattpadu a tak jsem neodolala a musela do ní nahlédnout.
Dokonce ani klepání na dveře mě neodpoutalo o záživném čtení knihy, která je přesnou kopií Romea a Julie. Klepání se ozve ještě párkrát, ale já tomu nevěnuji pozornost. Pak však do pokoje vejdou holky a já na ně hodím pobavený pohled, „stačí otevřít dveře, nemusíte klepat, teď tu spíte přece taky," uchechtnu se a vypnu telefon.

Sledují mě nechápavě, „ale to nebyly my," odpoví mi Luna. „V tom případě je dobře, že jsem neotevřela," zamumlám a znova si zapnu telefon, abych si šla zase číst. Ale ještě dřív než se ponořím do své fantazie se můj pohled zastaví na Nanami, která sedí na posteli a vypadá sklesle. „Co je s ní?" zeptám se Luny a věnuji jí svůj ustaraný pohled.

Povzdechne si, „podařilo se jí zakopnout a Kou ji chytil, v tu chvíli si uvědomila, že k němu cítí něco víc než jen přátelství, ale podle jeho chování on k ní stejné city nechová a ona si každou chvíli shazuje sebevědomí o tom, jak moc pro něj není dobrá." Pomalu přikývnu a sklopím pohled, mám pocit, že je to částečně i má vina. Má kamarádka je zamilovaná do kluka, který mě políbil na tvář a já mám pocit, že k němu taky cítím něco víc.

„A ty jsi v pořádku?" nadzvedne tázavě obočí Luna, jen na ni provinile kouknu, „myslím, že když to budu držet v sobě, tak mi to jen ublíží..."

„Tak to vyklop!" zvýší hlas.

„F-fajn!" zakoktám se a nasucho polknu. „Když jsem šla dneska ven na trampolínu mezitím, co tady byli kluci, přišel za mnou Kou a no...On mi dal pusu na tvář vím, že to nic neznamená, ale i tak si myslím, že jsem zodpovědná za to, co se děje Nanami."

Holky mi věnují překvapený pohled, „páni," vydechne Wendy.

„Ale nic k němu necítím! To ne! Přísahám! Někdo jako on rozhodně není můj typ a nikdy bych s ním nic neměla," začnu se bránit, aby si nedej bože nemyslely, že jsem schopná ho přebrat Nanami.

„Fajn, fajn, věříme ti, nemusíš z toho dělat třetí světovou," uchechtne se Wendy.

***
Hned po večeři jsme šli do našich pokojů.

Holky zalezly do postele a já četla knížku na wattpadu do doby, než někdo zaklepal. Vstanu a jdu otevřít, naskytne se mi pohled na Koua ve volném oblečení. Nebudu lhát, sluší mu to, ale jak už jsem řekla předtím, není to můj typ. „Co tu chceš?" zeptám se ho tiše, protože holky už spí.

„Můžu na chvíli dál? Budu potichu, toho se neboj," kouká na mě a já váhám. Pravidlo číslo jedna zní, že děvčata večer nesmí do pokojů pouštět chlapce a jestli se tohle někdo dozví, budu mít stoprocentně problém.

„Fajn," odpovím po chvíli a nechám ho, ať vejde. Na obličeji se mi objeví menší úsměv, když uvidím jakým stylem se kouká na spící Nanami.

„Opravdu jsem až tak hrozný?" zeptá se, když si sedne na židli u okna. Nadzvednu tázavě obočí, protože nechápu, proč se mě na něco takového ptá.

„Proč se na to ptáš? Samozřejmě, že nejsi hrozný," uchechtnu se a ruce zkřížím na prsou.

„Pokud dobře vím, říkala jsi přesný opak," uchechtne se zklamaně. Zmateně zamrkám, „a to jako kdy?"

„Když jsi holkám říkala o tom, co se stalo na trampolíně," vykulím oči, dělá si srandu? On nás odposlouchával?

„Ty jsi nás odposlouchával? No, to je jedno, ale nikdy bych tato slova neřekla, kdybys neudělal to, co jsi udělal," zamračím se, „rozhodně nechci Nanami ublížit a vím, že kdybych to neřekla, tak bych jí ublížila víc a už vůbec nechci, abys ke mně začal něco cítit," šeptnu a on na mě chápavě hledí.

„Je roztomilá," řekne po chvíli sledování Nanami s úsměvem na rtech.

„Nejsem," zamumlá Nanami a oba dva sebou cukneme.

„Ty jsi vzhůru?" zeptá se tiše Kou a dojde k Nanami. Dřepne si před její postel.

„Jo?" uchechtne se Nanami a pomalu se posadí.

„Mám takový nápad," usměje se.

„Jaký?" nadzvedne tázavě obočí má kamarádka.

„Učitelé už spí a myslím, že po té kalbě dole určitě jen tak nevstanou," uchechtne se, „nechtěla bys se mnou jít na zahradu? Dneska není zataženo a měly by jít dobře vidět hvězdy."

„Půjdu ráda," rozzáří se má kamarádka a hodí na sebe mikinu. Společně s Kouem odejde z pokoje a odchází ven.

Po půl hodině zase někdo zaklepe, tentokrát to  ignoruji a zalezu si do postele.
Když klepání neustane a uvědomím si, že takhle vzbudí Wendy s Lunou, naštvaně vstanu a jdu otevřít.
„Oh, promiň, myslela jsem si, že to je někdo jiný," kouknu provinile na Koua nesoucího Nanami.

„Usnula," uchechtne se a položí ji na její postel. Pak už si jenom popřejeme dobrou noc. Já si pak zalezu pod peřinu a Kou odejde do svého pokoje.

Probudí mě něčí kroky, otevřu oči a uvidím Lunu.

„Lu?" zašeptám a pomalu se posadím. Luna sebou cukne, „víš vůbec kolik je hodin?" podívám se na telefon, který mi ukáže pár minut po půlnoci. „Co blázníš a kam vůbec jdeš?"

„No, Já jdu..." chvíli takhle mluví celou dobu, než mě to přestane bavit.

„Už se vymáčkni," řeknu a protočím očima.

„Víš, jak je ten blonďák z vyšší třídy," nasucho polkne a já pomalu přikývnu. „Jdu za ním."

Vykulím oči, „na co, vždyť už bude spát."

„Co když ne?" zeptá se mě Luna a hned na to jí odpovím svou otázkou, „co když jo?"

„Tak se vrátím," pokrčí rameny a jde ke dveřím.

„Počkej, půjdu s tebou," řeknu nakonec a obuju si své roztomilé papučky s pejsky. Společně s Lu vyjdeme z pokoje a zaklepeme na pokoj číslo čtyři.

Dveře jí překvapivě otevře již zmiňovaný blonďák. Věnuje nám nechápavý pohled, který se za chvíli změní v překvapený, když uvidí Lu, která ztuhne.

„Em..Ahoj," pozdraví ho nervózně.

„Ahoj," odpoví jí nezaujatě a já ho vraždím pohledem. Jak jí může takhle odpovědět, „potřebuješ něco?"

„Já jen..." přemýšlí co by řekla a mně dojde, že je na čase je nechat osamotě a má kamarádka to sama zvládne, „tak já musím, mějte se," rozloučím se a jdu do svého pokoje, jenže do někoho narazím, „promiň," řeknu hned.

„V pohodě," zamumlá dotyčný a projde kolem mě. Hned mi dojde, kdo to byl. Yuma. Když zaleze i on do svého pokoje, tak já vejdu do toho svého, jenže zjistím, jsem tu jen já a Nanami. Už i Wendy zmizela.

Hned se však vracím ke dveřím, protože začne zase někdo klepat a tím mě naštve úplně. Chci toho snad moc, když se chci pořádně vyspat?!

Jako zombie dojdu ke dveřím a otevřu, „co je zas?"

„Neruším?" nadzvedne tázavě obočí a já se na něj zoufale podívám.

Kdo to asi bude 🤭