Ráno mě vzbudí zvuk otravného budíku.
Vezmu ho do ruky a hodím s ním o zeď.
Ten přestane zvonit, tak se v duchu zaraduji, ale dojde mi, že mě máma za tohle zabije a já si tak budu muset koupit nový nebo si ho zapnout v telefonu. A s mým milovaným přístrojem vážně házet nehodlám a budu muset vstát.
Když k němu dojdu a ujistím se, že je ta otravná věc doopravdy mrtvá, schovám ho do nočního stolku a jdu spáchat ranní hygienu.

Běžím na nádraží, protože za chvíli má jet vlak, který mě odveze do školy a další hodinu na něj vážně čekat nehodlám.
' sakra, sakra! Snad ten vlak stihnu.'

' Jo! Stihla jsem ho!'
Raduju se v duchu, když uvidím vlak stát na místě a rychle do něj nastoupím.

Hledám všude možně volné místo, ale jediné je vedle Koua a tam se mi moc sedět upřímně nechce. Nakonec tedy usoudím, že bude lepší stát a nechat staršího pána kousek ode mě, na mě hladově koukat. Při mé smůle se na mě podívá Kou a já mám chuť se zahrabat pod zem.

„Ahoj," pozdraví mě mile a usměje se. „Ahoj," odpovím mu ze zdvořilosti a protočím očima. „Sedej," poklepe na volné místo vedle sebe a v jeho očích jde vidět, že čeká na to, až se posadím. „Ne, díky," odpovím a opřu se o dveře.  „Nenechám tě stát," lehce se zamračí a když vidí, že to se mnou stále nic nedělá, tak mě stáhne na volné sedadlo.

„Lepší?" zeptá se s úsměvem a já se koukám zoufale před sebe,  „horší," zakňučím a na hlavu si dám kapuci od mikiny a do uší sluchátka. Kou se se mnou snaží navázat konverzaci, ale celou dobu ho ignoruju.

Přijeli jsme na nádraží a vystoupili. Šla jsem hned do školy a ti čtyři šli hned za mnou.

Vejdu do školy.
„Ahoj, May," pozdraví mě Wendy, kterou potkám na chodbě, jdu rychle do svojí skříňky. „Nesnáším je," zavrčím a prásknu s dveřmi. „Ale notak," „nesnáším!" kopnu do skříňky, zavřu ji a jdu do třídy.

Kolem Koua je opět a zase milion fanynek, žádná změna. Sednu si na svoje místo a Wendy hned vedle mě.

„Ahojky, bitch-chan," povzdechnu si, „neříkej mi tak a jinak čau," nachystám si věci na hodinu. „Jedete zítra na tu přespávačku?" vyzvídá červenovlásek, „možná," pokrčím rameny a ušklíbnu se. Pokud to chce tak moc vědět, tak ať si to zjistí od někoho jiného. „Úšklebky tu mám dělat já, bitch-chan," nakloní se ke mně přes lavici. Podívám se za něj a uvidím Koua, jak ho vraždí pohledem.
,,Počkej, počkej, zůstaň takhle," řeknu Laitovi, který mi věnuje nechápavý pohled, zatímco já se začnu smát.  „T-ten Kou!" řeknu přes smích a ukazuju za něj. Laito s Wendy se podívají směrem, kterým ukazuju a nechápavě se podívají zpět na mě.  „A co?" nadzvedne tázavě obočí Laito, „Kdybys viděl jak na tebe koukal, rozhodně ti chtěl rozbít hubu," přestanu se smát a ušklíbnu se. Laito protočí očima a následně odejde. ' Konečně'

Na obědě
Sednu si na volné místo a hned vedle mě Wendy,  „konečně klid," řeknu s úsměvem, ale ten mi hned spadne po tom, co řekne má kamarádka, „ne na dlouho," ukáže před sebe. Povzdechnu si.

„Ahojky," 
„co tu zase chcete?!" zeptám se už vážně zoufale, „hele, jsem tu jen já. Yuma sem odmítal jít. Prý, že tě nechce otravovat a Azusa šel na záchody, jo a Ruki si sedl tam dozadu," ukáže za sebe na svého bratra. Jakmile to však dořekne, tak se Wendy zvedne a jde si sednout za Rukim.
' Děkuju pěkně, Wendy! Nechat mě takhle ve štychu,' „Budeš to jíst?" nadzvedne tázavě obočí a ukáže na mé jídlo, kterého jsem se ani jednou nedotkla. Místo odpovědi se zvednu a jdu odnést svůj tác k okýnku. Původně jsem chtěla jít ještě za Wendy, ale když ji vidím s Rukim, tak ji nechci rušit. Jdu se tedy obléct a vyjdu ze školy.

' Musí pršet?!' dám si kapuci na hlavu a jdu na nádraží.

Po chvilce cítím jak po mně nepadají kapky a tak se podívám nad sebe. ' Deštník?!' nechápavě se koukám nahoru a pak na jeho majitele, ' Kou?!' Jakmile se na mě podívá, rychle se podívám jinam.

Čekám až přijede vlak a po 5 minutách na nádraží dojdou i Ruki, Yuma a Azusa.
„Wendy šla domů, mám ti to říct aby ses o ní nebála," informuje mě Ruki, „děkuju," kývnu na vděk. Sleduji zbytek chlapců vedle mě. Azusa si prohlíží nádraží a Yuma se na mě podívá ve chvíli, kdy na něm visí mé oči. Jen zasyčí a v té chvíli přijede vlak, do kterého všichni nastoupíme.

Posadím se vedle Koua, naproti mně se posadí Azusa a naproti Kouovi Ruki. Yuma s námi sedět nechtěl, tak si odsedl někam daleko od nás.

Dnešek byl dost náročný, takže se mi začnou pomalu zavírat oči. Snažím se zůstat vzhůru, ale ve chvíli kdy to nejméně čekám upadnu do říše snů.

Tak tady máte novou kapitolku ♥︎