„Tak, jsme tu všichni?" zeptá se po chvíli nekonečné cesty učitel. Dá si ruce v bok a rychle nás v duchu spočítá.

Rozhlédnu se kolem, jestli jsme tu opravdu všichni. Šli jsme totiž rychlým krokem, abychom stihli vlak včas a nakonec jsme tu ještě dřív.

„Dobrá tedy, máte asi pět minut pauzu a potom se musíme všichni nacpat do vlaku," posadí se na lavičku, která je vlakovém nádraží a hlavu si opře o svůj kufr.

To samé udělá polovina lidí. Já si na svůj kufr sednu a podívám se na Yumu, který mě hypnotizuje pohledem, „co je?"

„Čekal jsem, že si sedneš třeba na mě," uchechtne se když se posadí na lavičku hned vedle mě, „řekl bych, že jsem víc pohodlnější než tohle," kývne k mému kufru a já protočím pobaveně očima.

„Sedí se mi na něm dobře, navíc takhle budu jen chvilku a pak si sedneme až ve vlaku," pokrčím rameny a dívám se před sebe na koleje, jestli už nejede vlak.

Pousměju se, když ho uvidím přijíždět a ihned se zvednu, „vidíš to? Přesně jak jsem říkala," mrknu na svého přítele a společně s ostatními studenty nastupuju do vlaku.

„May, tady!" zamává na mě Wendy sedící u okna se svým kufrem mezi nohama. Nasadím úsměv a sednu si vedle ní.

„Už jsem se začínala bát, že budu muset stát nebo sedět na zemi," uchechtnu se nervózně a sleduju Lunu, která stojí před Wendy a dává si kufr nad hlavu.

„No, to my se zase bály, že jsi šla na druhou stranu," řekne, když konečně narve kufr nahoru a posadí se na své místo, „akorát nám někde zmizela Nanami."

„Spíš s někým," opraví ji Yuma, který si sedne na vedlejší sedačku.

„Jo no," protočí pobaveně očima černovláska a zapne si telefon. To nás opravdu teď bude ignorovat? Podívám se na Wendy, jestli i ona dá přednost mobilu, anebo své kamarádce. Když vidím, že si vytahuje to malé zařízení, nahodím zoufalý pohled. Zrádkyně! Obě dvě.

„Já se ti klidně věnovat budu," uslyším vedle sebe a otočím se tím směrem. Můj přítel se na mě zářivě culí a já své kamarádky, i se svým kufrem, opustím.

Posadím se vedle Yumi a on mě chytí za ruce. Už jsem říkala jak moc je sladký?

***

„Opatrně," zasměje se krátce Yuma, když jsem scházela ze schodů vlaku a málem spadla pod něj i s kufrem. Díky němu jsem to ustála.

„Jsem v pohodě," uchechtnu se nervózně. Už jsem se viděla na kolejích mrtvá.

„Jo, ale málem jsi skončila tam dole," kývne Yuma pod vlak a rozejde se za ostatními. Já hned za ním, abych se neztratila.

„Nikdo se nehýbejte!" zavolá na nás učitel a začne nás v duchu počítat. Pak si oddechne, takže nejspíš nikdo nechybí a usměje se, „takže, tímto výlet ukončuji a všichni se můžete rozejít domů!" prohlásí a všichni se s ním rozloučíme.

„Tak jo, tady naše cesta končí," fňukne Luna a utírá si falešné slzy. Obejme mě, Wendy a dokonce i Yumu a pak se vydá k taxi. 

„Pokud tu jsme všichni, kde je vlastně Nanami?" rozhlížím se kolem, ale svou kamarádku nevidím.

„U limuzíny," ukáže Yuma a uvidím ji stát s Kouem. Živou a zdravou. Oddechnu si, „bude v pohodě," řekne a já přikývnu. Nepochybuji o tom, že by byla ve špatných rukou i přesto, že nejsou lidé.

„Jo, dobře. Už tam jdu. Zatím, pa." tipne Wendy hovor a rozloučí se s námi, „rodiče na mě už čekají. Jo a ptali se, jestli nechceš odvézt, protože to máš celkem daleko."

Podívám se na Yumu a pak na Wendy, „víš ty co? A jo," stoupnu si na špičky a políbím Yumu na tvář.

„Uvidíme se ve škole?" zeptá se mě s nadějí v očích. S úsměvem přikývnu a pak už utíkám za Wendy s kufrem za sebou, ať její rodiče dlouho nečekají.

***

„Ale tady je naše Julie, kde máš Romea," obejme Luna s ušklebkem Nanami, kterou po víkendu vidíme.

„Romeo přijede později," protočí pobaveně očima Nanami a pozdraví se s námi všemi.

„A Yuma?" zeptám se nejistě a ona se usměje.

„Taky by teď někdy měl přijet i s Rukim," podívá se na Wendy, která lehce zrudne.

„No, měly bychom jít na hodinu," odkašle si Wendy a jde rychlým krokem ke třídě. Jen ji pobaveně sledujeme a jdeme za ní.

***

„To je divné," zamručí Luna a všechny se na ni podíváme.

„Co přesně?" nadzvedne tázavě obočí Nanami a kousne si rudého jablka, které má na svačinu.

„Kde jsou? Neříkala jsi náhodou, že by měli přijet? Ani jeden z nich tu není," rozhlíží se kolem, jestli čirou náhodou neuvidí někoho z rodiny Mukami.

Taky se začnu rozhlížet. Ráda bych Yumu viděla, objala a hlavně políbila. Tak moc mi chybí...

„Hele, Azusa!" zavolá Nanami s plnou pusou a ukáže tím směrem. Hned za ním se vynoří Ruki a když uvidí Wendy, tak se usměje. Má kamarádka okamžitě zrudne a rozpačitě se podívá jinam.

„Kde je Kou?" podívám se na Nanami a ta se zářivě usměje, když její přítel přijde až k ní a před celou školou ji políbí.

Společně s Lunou couvneme, abychom jim dopřáli soukromí, které tu stejně moc mít nebudou, a jdeme do třídy, kde se má konat další hodina. Tentokrát biologie, kterou Luna nemá moc v oblibě.

„Zajímalo by mě, kde je Yuma," šeptnu a Luna před třídou zastaví. Zaraženě hledí za mě a já mám strach se otočit. Jenže neodolám.

Za mnou stojí Yuma. A líbá se s Ericou.

Miláčci moji zlatí! Konečně jsem dopsala další kapitolu (a jak dlouho mi to trvalo,že 🙄). Doufám, že jste si prázdniny pořádně užili (můžete mi napsat do komentářů, kde všude jste byli <33) a přeju vám hodně štěstí ve škole!

Miluju vaaaas <333

Zatím papa <33