Palcem mi přejede po rtech, když se odtáhne. Pokouším se vstřebat všechno, co se právě teď stalo. Podívám se mu do očí, které mu najednou zvážní.

„Měli bychom jít za ostatními," prohlásí a hodí přes sebe jednu ze svých černých mikin. Pomalu přikývnu a společně s ním vyjdu z pokoje.

Dojdeme do jídelny, kde už všichni sedí a dívají se na nějaký vybraný film. Posadím se k naší skupince hned vedle Wendy, která si mě sjíždí podezřelým pohledem.

„Co je,x šeptnu směrem k ní a ona nahodí úšklebek.

„Trvalo ti to nějak dlouho a dokonce jsi přišla s Yumou," podívá se na mého společníka, který sedí vedle mě a předstírá, že sleduje film.

„Tím chceš říct jako co?" nadzvednu tázavě obočí a ona se uchechtne, „snad si nemyslíš...Že jsme spolu něco měli," při vzpomínce na polibek cítím, jak se mi do tváří hrne červeň. Právě teď jsem ráda za tu tmu, co tu je.

„Jasně, že ne," sleduje mě pobaveně má kamarádka.

„Jak si tohle můžeš myslet," překvapeně zamrkám a podívám se vedle ní, kde sedí Ruki a nenápadně ji sleduje.

„Spíš by ses mohla s Rukim už posunout někam dál," zašeptám a tentokrát je to ona, kdo se na mě šokovaně podívá a pak se věnuje filmu před sebou.

Otočím se čelem k mému princovi, jenže ten tam není. Kdy stihl vůbec odejít?

Zmateně se rozhlížím kolem sebe, jestli ho čirou náhodou neuvidím a nakonec se tak stane. Sedí s Azusou úplně vzadu a o něčem si povídají. Přidá se k nim potom i Kou, který nejspíš opustil Nanami. Když ji hledám pohledem zjistím, že je totálně zažraná do děje a tím pádem nemá čas kontrolovat věci kolem sebe, přesněji Koua.

Podívám se zpět dozadu, ale ihned svůj zrak přesunu zase dopředu, jelikož se naše pohledy s Yumou střetnou.

Srdce mi začne hlasitě bušit, jako by se snad chtělo protlouct ven. Doufám, že to nikdo neslyší.

Pohlédnu na Wendy, která si povídá s Rukim a oddechnu si. Nikdo to neslyší.

***

„Už se těším až si lehnu," protáhne se Luna a hlasitě zívne. Pobaveně sleduji svou kamarádku a kráčím si to vedle ní do svého pokoje.

„Kde je vlastně Wendy?" zeptá se Nanami když vejde za námi a zavře.

„Možná s Rukim," zazubím se a holky mi oplatí stejný výraz ve tváři.

„A ty jsi před začátkem kina byla s Yumou," pokrčí rameny Lu a zaleze si pod peřinu.

„No dobře, možná jo," protočím pobaveně očima a posadím se na svou postel do tureckého sedu, „políbil mě," řeknu po chvíli ticha a obě dvě mi věnují překvapený pohled. Zase cítím ty rudé tváře.

„May, to je úžasný!" září Nanami štěstím a silně mě obejme, že se můžu sotva pořádně nadechnout.

„Jo, asi jo," nervózně na ni hledím, tohle ještě nikdy v životě neudělala, takže jsem to nečekala.

„Tak to je fajn, ne?" nakrčí obočí Luna a přidržuje se lokty na posteli.

„Řekla bych, že jo," špitnu a sklopím pohled.

Škoda, že to neví Wendy, byla by za mě šťastná, teď bude akorát předstírat své nadšení, protože to nebude vědět jako první.

„No, každopádně já jdu spát, dobrou," prohlásí černovláska a zhasne svou lampičku, hned na to se z její postele ozývá hlasitý chrapot.

S Nanami si taktéž lehneme do postelí a snažíme se co nejdříve usnout, tedy hlavně já.

„May, spíš?" zeptá se po chvíli ticha hnědovláska.

„Ještě ne, proč?" šeptnu a čelem se otočím k její posteli.

„Mám chuť utéct za Kouem, ta tma mě tu děsí a...No... Chybí mi," znervózní a dokonce bych věřila i, že je rudá až za ušima.

„Tak za ním běž, co ti brání?" uchechtnu se a podívám se na obrazovku telefonu, abych zjistila, kolik je vůbec hodin.

„Nechci tě tu nechat samotnou po tom, co se stalo před kinem, byla jsi celá rozrušená a bála jsem se o tebe," povzdechne si a vstane. Podívám se jejím směrem, „opravdu je všechno v pořádku?" ustaraně na mě koukne a já přikývnu.

„Utíkej za ním, společnost mi tu dělá chrápající Luna, budu v pohodě," přesvědčivě se usměju a obě se obejmeme, následně si to Nanami odkráčí za Kouem do pokoje a já se snažím upadnout do říše snů.

***

„Hej, Kotori," uslyším už podruhé za pár sekund, ale nehodlám otevřít oči a probudit se tak úplně. Postel se prohne, ale dál to ignoruju.

„May, vím, že jsi vzhůru," uchechnutí a člověk na mé posteli mi odkryje krk, který následně olízne. Tohle už nevydržím a oči otevřu. Podívám se na vetřelce v mém pokoji, abych ho mohla ihned vyhodit, ale místo toho nahodím ten nejzářivější úsměv, jaký dovedu udělat.

„Co ty tady, nemáš být u sebe v pokoji?" pomalu se posadím a sleduju svého prince.

„Tam už je Nanami s Kouem a Wendy s Rukim, chybíš tam už jen ty," lehce zrudnu, „Luně je tu nejspíš dobře a ona se jen tak neprobudí, takže ti tu budu dělat společnost já," vítězně se usměje a moje srdíčko začne bít jak o závod. „Pokud tedy nechceš, abych odešel," zamyslí se a já ho chytnu za ruku.

„Ne, zůstaň tady prosím," hodím na něj psí kukuč a on mě pobaveně sleduje. Pak usoudí, že bude lepší, když vedle sebe budeme ležet a tak tak učiníme.

Chvíli si hraju s jeho hnědými vlasy, zatímco on spokojeně vrní. Tak takhle vypadá to pravé štěstí.

„Yumo, už jsi někdy něco k někomu cítil?" lehce sebou cukne.

„Co tím myslíš?" zvedne zrak a nechápavě mě sleduje.

„No, jestli jsi byl někdy... Zamilovaný," zkousnu si ret a napjatě ho sleduju.

„Ne, nikdy," mé srdce vynechá úder, cožpak není zamilovaný ani teď? „Proč se na to ptáš?"

„Jen tak, zajímalo mě to," špitnu a přestanu ho hladit po vlasech.

„Ty snad jsi?" pomalu se posadí.

„Mám být upřímná?" pomalu přikývne, „tak v tom případě ano, jsem," odvrátím nervózně pohled.

„Jsem ten, do koho jsi zamilovaná?" následuje trapné ticho. Nehodlám mu odpovědět, „May, ptám se tě, tak mi prosimtě odpověz," natočí si můj obličej čelem k sobě a může tak vidět můj ztrápený obličej.

„Ano," vydám ze sebe a on vstane, „je to snad špatně?"

„Ano, je to hodně špatně," zoufale si prohrábne vlasy a bez dalších slov odejde z pokoje.

Zůstanu tu zase sama s mou chrápající kamarádkou.

Dámy a pánové, nová kapitolka na světě <3 děkuju neskutečně moc za to, že tu stále někdo zůstává a čte si tuhle knížku, neskutečně moc to pro mě znamená, luv ya!
Nu což, to je ode mě vše, přeji hezký zbytek večera a dobrou noc ♡︎