Vzkaz
,, omlouvám se!" Řekla jsem a otočila jsem se tak aby mě Appolyon neviděl ,, všechno je v pořádku, hlavně nepanikař!" Koukla jsem mu do jeho mílích rudých očí. Olízla jsem mu čumák a řekla mu ,, a co kdybychom kotě měli?" ,, Kdyby to byl kocour, mohl by to být generál po mě!" ,,A co kdyby to kocour nebyl ?" ,,Tak by mi to bylo stejně fuk, protože bych měl potomka" oba jsme se začali smát. Hned druhý den jsem za ním zašla ,, Appoly? Hledá tě Měsíční Hvězda prý chce probrat bitvu" ale nebyl tam a neodpovídal ,,halooo?" Zastavila jsem se u stolu, ležel tam vzkaz a na něm stálo: ,,Jestli ho chceš ještě někdy vidět tak uděláš to co ti řeknu. Přesně v 23:16 u Norčích skal" byla jsem vzteky bez sebe a začla jsem brečet, vzala jsem sebou jeho brnění a svou šavli a běžela na místo.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro