Iida začal zapisovat dvojice k jednotlivým číslům stanu. Když konečně přišla řada na mě s Kirishimou, dostali jsme stan s číslem 7.  Čirou náhodou číslo 6 měl Todoroki se Serem a číslo 8 měl Kacchan s Kaminarim. Tedy, ona to čirá náhoda nebyla, Kirishima přemluvil Iidu ať jsme všichni čtyři vedle sebe. A světe div se, vyšlo mu to.
     Společně jsme se vydali ke svým stanům, které budou pro nás na celý týden domovem. Odhrnuli jsme zelenou plachtu a vešli dovnitř. Neobtěžovali jsme se s vybalováním protože nebylo kam ty věci dát.

     Kirishima zařídil, ať jsme vedle sebe. Nějak mu za to vděčný nejsem, nebudu lhát. Ty stejné pocity má očividně i Bakugo vzhledem k jeho výrazu.
     Netrvalo to dlouho a za necelou hoďku po příjezdu nám oznámili, že je večeře a poté se máme vyspat jelikož budeme brzo vstávat.

     Jelikož jsme dorazili až večer, tak můžu jít tak akorát spát. Super, nádherný první den.
     Přetočím se na bok čelem ke zdi (tedy plachtě).
     „Hej, počkej! Co to děláš Bakugo?" zeptá se udiveně Kirishima.
     Překvapeně se otočím ke vchodu a spatřím Kirishimu. „Co bych dělal? Jdu spát. Je sakra večer!"
     „Ale notak, chlape, přece nepůjdeš spát, je brzo!" zasténá.
     „Vlastně je po večerce, měli bychom spát," uvedu ho do reality.
     Vypadá to, že má slova nebere v potaz a mele si dál svou, naštěstí se do toho vloží ospalý Deku „Kirishimo, už máme být v klidu a máme jít spát," snaží se ho přivést k rozumu a u toho si mne oči únavou.
     „Ale notak, ty taky? To si ze mě děláte srandu?" snaží se nás přesvědčit, ačkoliv stále bez úspěchu.
     Koho se mu ale podaří přesvědčit je Kaminari, který se mnou sdílí stan „já se s radostí přidám! A Mineta by šel do toho taky!"
     Otočím se k blbovy číslo dvě „ani nevíš, co chce provádět za hlouposti."
     „A vadí to? Jsem pro každou srandu," řekl bych, že skoro zapištěl jak holka.
     Kirishima taktéž zapiští a odejde s Kaminarim někam pryč. Konečně jsem mohl znovu ulehnout a zavřít oči.
     „Dobrou Kacchan," uslyším s následujícími kroky k vedlejšímu stanu. Neoplatím mu popřání na dobrou noc. Je to zbytečné. A u otravného člověka přímo vytáčející. Nevím, proč bych se měl chovat k někomu tak otravnému hezky.

•-•-•-•-•-•-•-•-•-•

     Probudí nás budíček o půl sedmé. Super. Ani tady si neodpočinu. Kdo to vymýšlel kruci?!
     Ještě jsem ani nestačil vydolovat z očí ospalky a už se mi do stanu vloupal červenovlasý žralok, který mě popoháněl.
     Samozřejmě jsem ho urážel urážkami, které jsem ani nevěděl, že existují.

     Předchozí večer nám bylo řečeno, že máme být do sedmi v té stejné hale ve které jsme i večeřeli. A už teď máme dvě minuty zpoždění kvůli Kacchanovi. Naštěstí jsme ale už jen kousek od budovy.

     Tohle není možný. První den a on nestíhá. Měl jediný úkol. JEDINÝ! „Buď tak laskav a příště nás nezdržuj."
     „Nikdo se tě neprosil abys na mě čekal, půlenče," zasyčí. Jaká to nevychovanost.
     „Tak jo, Kacchan od zítra bude stíhat, hlavně žádné hádky. Máme se tu seznamovat, ne dohadovat," ukončí to Midoriya.

     Naštěstí se ještě čekalo na pana Aizawu, takže jsme neměli průšvih. Avšak když přišel, seznámil nás s lidmi, co mají na starosti tenhle camp. Seznámili nás se zdejšími pravidly a s týdenním programem. Poté jsme začali se snídaní.

     „Dobré ráno děti. Užijte si snídani. Jenom bych chtěla poprosit teď o pozornost," začne jedna slečna z tohoto campu „dneska jsme pro vás přichystali první hru. Jak jistě víte, tak tu jste hlavně proto, abyste poznali vaší třídu o něco líp. Dneska to bude takový rozjezd. Každá dvojice dostane jednu barvu. Po celém campu jsou rozmístěné praporky různých barev. Úkolem bude najít svou barvu.. Jen chci zdůraznit, že se dvojice nesmí rozdělit."
     Kirishima se přihlásí načež řekne svojí otázku „budou se ty soutěže bodovat?"
     „Samozřejmě, donutíme vás tak víc spolupracovat. Teď se prosím najezte. Až budete se snídaní hotovy vraťte se ke stanům, kde uvidíte své barvy. Od toho okamžiku můžete začít s hledáním Soutěž trvá do osmi večer. Každý tým může nasbírat maximálně padesát praporků. Užijte si zábavu."
     Nejsem zrovna z této „zábavné" hry nadšený, co si budem, ale tak třeba se mi to nakonec zalíbí.

     Super. Mám z toho radost. Tenhle týden bude báječný. Jakou asi budeme mít barvu? A kolik praporků asi najdeme.
     „Samozřejmě všechny!" odpoví mi Kirishima jako by slyšel mé myšlenky.
     „Jdu pro pití, nechcete někdo něco?" zeptá se zvedající Todoroki.
     „Ne, děkuji, nic nechci," odpovím mu s poděkováním.
     „Davej bacha nebo se od něj nakazíš debilitou Deku," varuje mě Kacchan.
     „To platí spíše pro tebe, ne?" vrátí mu to rozmrzele Todoroki.
     Povzdychnu si, už na to nemám sílu.
     „Já nic nechci, díky!" prohodí Kirishima a Todoroki se tak vzdálí. „Tak co, máš dojeděno? Musíme najít všechny praporky!" zeptá se rozpálený nový spolubydlící.

•-•-•-•-•-•-•-•-•-•

     U našeho příbytku byla zapíchnutá malá oranžová vlajka (Todoroki se Serem mají modrou a Bakugo s Kaminarim žlutou) na které byl připevněn nějaký papír. Když jsme papír rozdělali, poznali jsme, že se jedná o mapu campu. Dali nám ji asi z toho důvodu, abychom věděli kam všude můžeme.
     „Tak... Kdy půjdeme?" zeptám se, abych aspoň trochu skryl moje nadšení.
     „Hned ne?" ozve se Kirishima trochu zmatený. Nad tím se zaraduji a přikývnu. Lepšího společníka jsem si nemohl přát.

     Upřímně se mi nikam nechce. Zato Kaminari je natěšený až mě to rozčiluje.
     „Neočekávej, že budu s tebou hledat všech padesát praporků," varuji ho. Je to stupidní, že musíme chodit společně, proto mu to nechci kazit úplně. Ale rozhodně se nebudu vláčet celý den kvůli blbým praporkům.
     „Tak co Bakugo? Připraven na porážku?" objeví se ve stanu - „nečekaně" - Kirishima i s Dekuem.
     Zapomněl jsem, že jsem soutěživý typ. Sakra.

     Jeho jiskřičky se opět vydraly na povrch. A s nimi i úšklebek na rtech „samozřejmě. Najdeme všechny," prohodí soutěživým tónem v hlase.
     „Rozhodně neprohrajeme!" zapojím se do konverzace.
     Kaminari sice ze začátku vypadal nechápavě, ale poté se také s úsměvem, podobným tomu Kirishimovýmu, připojil „jediný, kdo tu vyhraje, budeme my."

     Teprve jsem se převlékal do oblečení vhodného do terénu, když jsem viděl jak dvě dvojice předbíhali. Ani jsem se nemusel otáčet, podle hlučných hlasů poznám tři kluky, a ten poslední, který je tichý, mi dojde z logického důvodu. stan totiž sdílí s Kirishimou, který patří mezi tři uřvance. Taky bychom měli vyrazit, abychom neztratili drahocenný čas, který nás může stát vítězství.

     „Támhle!" zakřičí Kirishima a ukáže na strom. Praporek je na jedné větvi, která je příliš vysoko, abychom tam dosáhli. Naštěstí Kirishimu napadlo, abych si na něj vlezl a on mě vyzvedne. Díky jeho přemýšlení jsme praporek bez větších problémů sundali. Nezapomněli jsme si vzít tužku a zakřížkovat místo, kde jsme první praporek našli. To byl můj nápad, který byl Kirishimou oceněn, páč na něm můžeme vidět volná místa, kde jsme ještě nebyli.

•-•-•-•-•-•-•-•-•-•

     Už tu chodíme dobrých pět hodin, těch žlutých blbinců máme třicet devět, což je slušné číslo. Nelíbí se mi jak to vázali na stromy či kamkoliv jinam, kde je potřeba pomoc od druhého člověka.
     Každopádně bychom měli jít na oběd, který každou chvílí propásneme.
     „Vypadá to, že najdeme všechny, pokud tedy půjdeme tímto tempem," snaží se rozvést diskuzi Kaminari. Mojí odpovědí je ale pouhé zamručení. Nemám náladu na povídání.

     „Kolik asi mají ostatní dvojice?" zeptám Kirishimi mezitím, co přežvykuji sousto výtečného oběda.
     „No určitě jich nebude tolik, co se nám vyrovnávají s třiceti pěti. Samozřejmě budou tady soutěživí lidi, co budou mít hodně, možná i víc jak my, ale na druhou stranu si myslím, že tu je víc teamů, který jsou flákači. Ti budou mít určitě míň," zamyslí se Kirishima.
     Má pravdu. Také si myslím, že jsme jich našli hodně. Jsme za půlkou a času mám ještě přes půlku.
     Vedle mě zapluje na židli Kaminari, který se začne okamžitě vyptávat kolik praporků máme.
     „Třicet pět," odpoví bez váhání Kirishima a dodá stejnou otázku.
     Kacchan se nad tím jen usměje a odpoví „o čtyři víc," odpoví s nosem nahoru.
     „To není zase tak moc velký rozdíl. Navíc víme kam půjdeme po jídle. Máme typy na místa, která jsme vynechali," odpovím.

     Díky za shození Deku. Opravdu moc děkuji. Takový výsměch je drzost. Víš to?!
     „Jenom třicet devět? Pff... Ale notak, snažte se trochu!" ozve se něčí hlas za mými zády.
     „Hele Sero, nevychloubej se," odpoví Kaminari. Hned na to se ale zajímá o počet.
     „Čtyřicet čtyři," odpoví dotyčný a usedne vedle Kaminariho. Mezi Kirishimu a Sera si sedne jeho dvojice Todoroki. Sero pokračuje v zahájené konverzaci „musím říct, že Todoroki je jako radar. Jako by věděl, kde ty praporky jsou. A dokonce i teď má předtuchu, kde je zbylých šest," předvede svého „dokonalého" parťáka.
     Deku se nad tímto zjištěním zamyslí a oči mu zajiskří. Zase má chuť se v něčem hrabat. Vypočítávat.
     Natáhne k němu mapku na které jsou křížky „taky nad tím přemýšlím, řekl bych, že nám v této neprozkoumané oblasti lesa zbývá tak šest až sedm praporků. Zbytek jsme po cestě nenašli, takže budeme muset znovu prohledávat. Měl bych pár typů na zakroužkovaná místa. Co na to říkáš?" zeptá se Todorokiho, kterému ukazuje svou mapu.
     Půlenec se zamyslí a odpoví „to jsou celkem dobrá místa. Určitě bych je znovu prohledal, pravděpodobně jste je vynechali tam, kde to máš zakroužkované."
     Jako vážně?! To si neuvědomuje, že radí soupeři? „Tak teď nevím, co si o tobě myslet... Už chápu proč jsi půlenec - napůl chytrej a napůl blbej. Deku ty jsi taky tupec. Jeden žádá soupeře o radu a druhý soupeři radí."
     Půlenec se ale nenechá vykolejit „jediný, kdo je tady blbej, jsi ty. Sice je to soutěž, ale je jasné, že téměř všichni najdou všechny praporky. Je na to moc času. Právě proto si pomáháme abychom je společně našli rychleji. Navíc nepomohl jsem s hledáním, jen jsem Midoriyovi řekl, že bych si tipnul stejná místa jako on," obhájí své činy.

     Všichni jsme se v poklidu najedli a vyrazili pro poslední zbytky. Zajímalo by mě, kdo první proběhne cílovou rovinou.