Vrátím se z města. Jsem docela utahaný, nachodil jsem toho s Kirishimou opravdu hodně. Ale byla to celkem zábava. Kirishima je vlastně fajn týpek. Tedy dokud nedošlo na slovo „Deku" ze kterého si v jednu chvíli dělal Kirishima srandu jen proto, aby mě naštval. Od té doby to už zas tak fajn týpek nebyl. Vlastně to byl velký sráč.
     Každopádně jsem vešel před ani ne půl hodinou do pokoje a v něm nikdo. Ze začátku si říkám „fajn, aspoň tu bude klid," ale po delší době mi to bylo poněkud nepříjemné. Nic o těch dvou nevím. Nemám tušení, kde jsou. A Dekuovi volat opravdu nebudu. Ne že bych na něj měl číslo.
     Ale mohli mi tu zanechat alespoň lísteček se zprávou. A navíc... neměli jsme se dneska domlouvat na těch pravidlech? Nu což, ať se klidně někde ztratí, je mi to jedno.
     Zakousnu se do bagety, kterou jsem si koupil v krámě. Sotva polknu první sousto Deku se objeví ve dveřích. Za ním půlený blb. Je fajn, že se už stihli zkamarádíčkovat.
     „Kde jste k sakru byli?!" zakřičím.

     Tak strašně moc se mi ulevilo, když jsem viděl Kacchana. „Byli jsme nakoupit," řeknu a zvednu tašku s nákupem jako důkaz.

     Umlčím Midoriyu dřív, než stihne opět něco říct. Co jsem tak pochopil, tak byl nervózní právě kvůli Bakugovi, o kterém se do teď nevědělo. Proč by měl nadávat zrovna nám, kde jsme byli? Jako kdyby on nedělal to samé. Nechápu proč mu Midoriya pořád ustupuje.
     „A kdes byl celý den ty?" zeptám se chladným tónem, až to s Midoriyou zatřese.
     „Nemusím ti nic říkat," zavrčí.
     Takže mě poslouchat nebude? Ale Midoriyu vždycky poslechl ne? Já vím, znám je teprve dva dny. Bakuga tři. Ale stejně, tohohle jsem si ještě stihl všimnout. Odhaduji, že jejich přátelství bylo hodně těžké. Ale také si v něm sami na sebe zvykli a začali se tolerovat. Tak si to alespoň myslím.
     „Nehádejte se," snaží se nás uklidnit Midoriya. Kupodivu to i funguje, přesně tak jak jsem předpokládal. Automaticky se stáhnu. Má nade mnou něco jako moc, jeho hlas je až moc uklidňující a nekompromisní. Je to něco jako můj rozum, který se ale dostaví včas, narozdíl od mého pravého, který by dal Bakugovi nejradši pěstí.
     „Se na něj koukni Deku. Vždyť by si zasloužil jednu vrazit," tak tohle mě vytočilo. Rozběhl jsem se k němu a jednu jsem mu vrazil. Ale že sedla. Hned jsem se uvolnil. Tohle bych mu měl dělat častěji. Pozdní výchova taky výchova.

     Todoroki právě teď udeřil Kacchana, který mu to vrátil. Jsem mimo. Nevím, co mám dělat. Todoroki Bakuga nezná, takže neví, že tímhle ho podráždí natolik, že se dostane do rvačky. Nebezpečné rvačky.
     Opravdu nevím, co mám dělat. Kdybych si mezi ně stoupnul, tak by mě Kacchan udeřil. To mi je jasné.
     Nakonec se nenápadně proplížím za Kacchana, kterého ze všech sil obejmu a táhnu ho pryč od Todorokiho. Nebo se o to aspoň pokouším, ale Kacchan stále bojuje, samozřejmě pro něj nejsem ani tou nejmenší překážkou.

     Podařilo se mi ho udeřit silně do břicha. Bohužel jsem si nehlídal obličej, na který byla namířená jeho pěst. Čekal jsem silnou ránu, kvůli které bych se mohl i svalit na zem. Ta rána ale nepřišla.
     Midoriya drží Bakuga co nejpevněji. Právě mě zachránil. Pochopil jsem, že kdyby chytil mě, tak by se Bakugo po mně vrhl i kdybych nebyl schopen pohybu, takže to udělal Midoriya dobře. 

•-•-•-•-•-•-•-•-•-•

     Je skoro deset večer a ani jeden se nemá k pohybu. Ujmu se tedy práce já. Vylovím z nočního stolku papír a propisku. Zvednu se z postele a dojdu k Todorokimu, kterému zamávám dvěma předměty před knížkou. Donutím ho tak přerušit čtení. Poté dojdu za Kacchanem, kterému taktéž zamávám před obličejem.
     „Co je?!" zařve na mě.
     Nezaleknu se ho. Nebo aspoň ne natolik, abych ustoupil. „Jdeme napsat naše pravidla, kterých se budeme VŠICHNI řídit."
     „Zrovna teď?" zaprotestuje Kacchan.
     „Kvůli vaší včerejší rvačce na to nebyl čas. A tohle bude první pravidlo: Žádné mlácení svých spolubydlících."

     Začne něco čmárat na papír. Tohle pravidlo se mi nelíbí. Půlený blbec se mi nezamlouvá, kdybych ho porazil ulevilo by se mi. Jak jsem byl včera spokojený, když jsem ho zasáhl. Pocit, že to už nikdy nezažiju mě vytáčí.
     Přisednu si blíž k Dekuovi „napiš: budík na půl sedmou ráno," zapojím se otráveně. Poslechne a dopíše tuto poznámku.
     „Když někdo někam půjde dá o tom vědět ostatním." Řekne Deku a následně začne psát. „A dáme si všichni na sebe číslo. Vím, že vy dva se nemusíte, ale nikdy nevíte, kdy budete muset tomu druhému zavolat," rozhodne nekompromisně. Tak když mu na to už musím přistoupit, tak alespoň vymyslím nějaké úžasné jméno pro kontakt toho půlence.
     „Každý týden se domluvíme, kdo nakoupí jídlo. Není nutné lítat každý za sebe, když může dojít jenom jeden. Peníze by šli od nás tří na vše, z čeho se bude vařit."
     „Dobrý postřeh Todoroki," schválí Deku. „Ještě něco?"
     „Kdyžtak se tam něco dopíše," řeknu rychle. Nehodlám nad tím nesmyslem přemýšlet hodiny.
     Přikývne a začne něco čmárat na tom papíře „a nakonec tohle..." podá mi papír a propisku. Opravdu se musím podepisovat? Směšné. Ale s nadávkami, které si mumlám pro sebe, papír podepíšu. Šmejd jménem Todoroki ho taky podepíše.
     Tím je všechno vyřešeno. Deku si papír poctivě schová do desek a následně vytáhne mobil „čísla," oznámí a čeká, až si do ruky vezmeme taky mobily.
     Nadiktujeme si čísla. Respektive Deku nadiktuje své a mé číslo půlencovi a on nadiktuje své nám. S Dekuem jsme totiž zjistili, že jsme si čísla na sebe stále nevymazali. Jak jsem tam to číslo mohl tak dlouho snášet?

     Jen, co si Kacchan s Todorokim prohodili čísla, oba se najednou svého mobilu štítili. To se nemají až tak moc rádi? „Můžete mi vy dva vysvětlit, proč se tolik nenávidíte?" odpovědi se mi ale nedostalo.

•-•-•-•-•-•-•-•-•-•

     Od začátku naší smlouvy uběhl už týden. Překvapivě se toho ti dva drží. Jsem rád, že se tak snaží.
     „Za čtrnáct dní je týdenní výlet. Každý rok jezdí prváci do jednoho campu, kde bydlí v chatkách po dvou. Škola s tímto campem spolupracuje, takže budete mít i program přímo od nich. Tento týdenní výlet slouží k tomu, abyste se seznámili se svojí třídou."
     To, co řekl Aizawa-sensei se mi zamlouvá. Je to skvělý nápad jak se seznámit se třídou. Jen tyto první dny jsem měl tolik práce s Kacchanem a Todorokim, že jsem na okolní lidi vůbec nepomyslel.
     Přihlásí se Kirishima, kterého Aizawa-sensei vyvolá. „budeme si moct vybrat s kým budeme na chatce?"
     „To bohužel ne. Výběr dvojic bude náhodný los, cílem je spřátelit se i s jinými spolužáky než s těmi se kterými se znáte. Pokud si ale vylosujete například spolubydlícího, tak strávíte týden spolu."
     Neznám tu nikoho až na Todorokiho, Kacchana a trochu Kirishimu s Iidou. Nechám to v náhodě.
     Zazvoní na přestávku s tím, že začne losování následující hodinu. Naším úkolem během přestávky je napsat na lísteček naše jméno a hodit ho do krabiček, které tady učitel zanechal - jedna pro holky a druhá pro kluky.

     Nemám potřebu se tu s nikým seznamovat, i když by to bylo dobré. Ale chci být s Midoriyou. Proto doufám, že si vylosuji jeho. Nebo on mě. 
     Došel jsem ke krabici s našimi jmény a hodil tam i svůj lísteček se svým jménem.

     „Bakugo!" zajásá Kirishima sedící vedle mě.
     „Neřvi," utiším ho.
     „Jo, promiň. Hele, nechceš být na chatce se mnou?"
     Pousměji se jeho naivitě „jestli se mnou chceš trávit celý týden čas na tom stupidním zájezdu, tak si mě budeš muset vytáhnout.
     Je mi vlastně jedno koho budu mít. Jen nechci ty dva se kterými už tak trávím dost času.

     Když nastala další hodina a učitel se vrátil do třídy zahájil losování. Losovat šli lidi dle abecedy.

     Jako první šlo princátko Aoyama, který si vytáhl lísteček na kterém bylo napsáno jméno milovníka pečení Sata.
     Další na řadě byla věčně usměvavá Ashido, která si vytáhla Yaoyorozu, holčinu, kterou bůh velice obdařil jistými křivkami.
     Jako poslední osoba začínající na A je Asui, taková žába, a ta si po delší chvíli napětí vytáhla Uraraku, která mi přijde tak trošku posednutá vědou.
     Asi nemusím zmiňovat kdo další byl na řadě. Samozřejmě má maličkost (Bakugo). Jak velký pán jsem si došel k té bedně s klučičími jmény a vytáhl si random lístek, který mi zrovna vpadl do mých spárů. Poté, co jsem lísteček rozložil jsem přečetl jméno mého týdenního spolubydlícího: Kaminari Denki. Jsem strašně rád, že jsem schytal horší verzi Kirishimi. 
     Další jsme prosím pěkně viděli létající papírek, který držela neviditelná žačka příjmením Hagakure, no a na tom levitujícím lístečku bylo napsané jméno poslední holky, která se ve třídě nachází (si ani nemuseli losovat, ale tak asi aby se neřeklo, že si ani jedna z nich neměla šanci vylosovat) a to Jiro, která žije jen hudbou jak jde vidět.
     Aizawa-sensei vyvolá Iidu, který sedí vedle Dekua - zajímalo by mě koho si Deku vybere - a vylosuje Kodu, milovníka zvířátek, i když na pohled bych řekl spíše milovník šutrů.
     Kirishima ani nepočkal na vyvolání a už si to kráčel k bedně, udivuje mě jeho dokonalá paměť. Štrachal po nějakém lístečku s nadšením, že se již dočkal - ačkoliv jeho nadšení nebylo už tak velké, když jsem ho nevylosoval a on tak přišel o možnost strávit se mnou více času. Jméno si nejdříve přečetl pro sebe, nečetl ho nahlas jako ostatní, poté se podíval s úšklebkem po třídě s tím, že se zastavil o něco déle na mě. Nevím, co se mi snažil naznačit, ale rozhodně do nebylo dobré znamení. Nakonec své napětí zakončil prakticky vykřiknutím „Midoriyo, jsem rád, že tě mohu více poznat!"
     Děláš si srandu? V žádném případě. Deku Kirishimu zase otočí proti mě. Další protivníky už nepotřebuji.

     Mám pocit jako by se mi zhroutil celý svět. S kým mám jako teď být? Kupodivu na mě zbyli samí podivíni. Nebo mi to alespoň tak přijde. Ale zpět k mému většímu problému: nechci se seznamovat s někým novým. Už Midoriya mi dělá velké problémy, ale zvykl jsem si na jeho příjemnou atmosféru. Další seznamování nedám.
     Očkem pohlédnu na Bakuga, který taky zrovna nevypadá nadšeně, by mě zajímalo proč. Možná je na Midoriyu naštvaný, že mu převzal Kirishimu?
     Na poslední osobě na které mi spočine zrak je Midoriya, který vypadá překvapeně, ale na Kirishimu se usmívá od ucha k uchu a oplácí mu jeho proslov.

     Jsem rád, že mě vytáhl někdo, kdo mi není úplně cizí, ale taky se s ním neznám. Kirishima je ideální. Jen od té doby, co jsem se dozvěděl o své dvojici na sobě cítím dva ostré pohledy. Neodvažuji se zjišťovat o koho se jedná.

     Další na řadě byl Mineta, většího zvrhlíka jsem neviděl, který si vylosoval Shojiho, několika-ručku.
     Poté následovalo předposlední tahání jména, které vytáhl Ojiro, tkz. ocasák, který přečetl jméno Tokoyamiho, což je takovej černej pták - jak já tyhle dvojsmysly miluji!
     Poslední tahal půlenec Todoroki, který vlastně ani nemusel tahat protože bylo jasné, kdo v krabici chybí - Sero, který neustále experimentuje s lepící páskou.

Tak prý ještě jednu :D sice zítra své písemky asi nenapíšu nejlépe, ale tak pro vás udělám vše xD :-*