První snad z mnoha recenzí, které urobím a na které se zvysoka ... nevybodnu :D

Název: The story of one ranger

Autor: QuinnDessiere

Věk: 17

Zařazení: Dobrodružné

Kolik mám přečteno: Osm kapitol z osmi

Stav: Rozepsané

~~~

Něco o vás: Jsem sedmnáctiletou lidskou existencí, která i přes studium keramiky, které dokazuje, jak umělecky založená je... a náročný skautský život či už neprofesionální kariéru sólové zpěvačky, není natolik časově vytížená a tak oxiduje i u vás. Jakožto skutečně svoucný člověk, jsem originální individuum, jemuž dosud nedošla soví pošta z Bradavic. Ne, nic nezabralo, ani předčasné koukání na Harryho ne! Dále jsem pak budoucí autorkou bestelleru, to potvrzuje (mizerná) aktivita na wattpadu. A kdože je vlastně osoba, se kterou se budete zahazovat (nebo se bude moje maličkost zahazovat s vámi, kdo ví...) především přehnaně upřímná - i přes ten počítač - persóna, která se snaží vycházet snad s každým. Sem tam jsem v chápání pomalejší a jindy... se vám můžu zdát duševně chorá. Mimochodem, můžu se chlubit tím, že jsem jediná živoucí a chodící reinkarnace vůdce v rudé alias... Enjolrase! Mám pokračovat?

Jak vás příběh napadl: Nuže, nejde tak úplně o moji knihu, vzhledem k tomu, že vykrádám pana mistra Johna Flanagana, autorská práva mu upřít nemůžu už jen z důvu, že série Hraničářův učeň je hodně známá. V každém případě... Ráda experimentuji a tato povídka je mým experimentem, musela jsem si odpovědět na otázku: Co by se stalo, kdyby se změnilo pohlaví hlavní postavy. A odpovědí je... právě Příběh jedné hraničářky.

Váš dodatek: Koho zajímá tvoje nebo moje osamělá duše, drahouši... Recenzuj!

~~~

Nápad: U fanfikcí se dá pramálo hodnotit nápad, když autor přebírá již vymyšlený svět s jeho postavami, ale co se dá hodnotit je zpracování. Změnu pohlaví jsem vždy odsuzovala, ale v případě tohoto příběhu mi to nevadilo a dokonce jsem si fem-verzi Will zamilovala. Dokonce víc než původního mužského protagonistu Willa, což je co říct. Sice ze začátku jedeš podle knihy, ale po několika kapitolách se rozjíždíš podle svého, to máš taky jedině štěstí. Takže sic vypůjčený svět, jsem ráda, že jsi tenhle nápad dostala a píšeš to. Zvlášť když mě to dostalo k přečtení originálu.

Cover: Tady to bude trochu rozporuplné. Četla jsem, že to není tvůj výtvor, ale patří to k tvému příběhu, takže se to kritice nevyhne. Umístění postav je parádní a i zbarvení se mi moc líbí. Styl písma je parádní, akorát jedno z písmen zasahuje Will do oka a při bližším zkoumání to vypadá podivně. A teď k tomu, co mi na coveru vadí ze všeho nejvíc - barva písma. Zelenou mám ráda, ale mě osobně tam nesedí a strašně mě mlátí do očí. Možná to mám tak jen já, nejsem žádný designový specialista, tudíž se proti tomu může kdokoliv ohradit, že to sedí. Ale mě ne.

Název příběhu a názvy kapitol: Já ten trend anglický názvů nepochopím. Dobrá, kdysi dávno jsem to dělala taky a ano, jedna z mých povídek má anglický název, jenže to je jen a pouze jméno hlavní postavy, tudíž vaše námitky jsou zcela irelevantní a nebudou zapsány. Ono by to znělo dobře, i kdyby to bylo převedeno do češtiny - Příběh jedné hraničářky. Nezní ti to lépe? Někdo si pak může myslet, že je to celé psané v angličtině a pak bude dost překvapený, když uvidí nějaké české klikyháky. Tím myslím, kdyby to rozklikl cizinec, který neumí česky, ne že ty píšeš tatarštinou.

Štěstí, že názvy kapitol píšeš česky. Hned to vypadá víc patriotsky. Pokud víš, na koho narážím. Mrk, mrk. Kapitoly jsou nadepsané výstižně, nemáš tam pouze 1. kapitola, 2. kapitola a podobně. Sice tím dáváš nápovědu o čem ty kapitoly budou, ale mě tohle nikdy zvlášť nevadilo. Jsem ráda připravená na nejhorší, co taky u tebe můžu čekat jiného než samé zlé a zákeřné věci.

Původní obsah: Pohybují se tiše jako stíny. Jejich umění s lukem a noži je legendární. Údajní čarodějové, kteří jsou obestření tajemnem. Obyčejní lidé je obvykle mají za dvoumetrové obry. Ano, skutečně... Jsou to hraničáři a Willow je jedna z nich... Nebo aspoň bude.
---
Toto je fanfikce psaná podle série Johna Flanagana Hraničářův učeň. Jde o mé první dílo, které pouštím na svět, proto budu šťastná za každou kritiku. O co vlastně jde? Jeden příběh zde mě přivedl k myšlence: Co by se stalo, kdybych změnila Willovo pohlaví? A odpovědí je tahle povídka: Příběh jedné hraničářky.

Děj samotný: Příběh se teprve rozjíždí a zatím se tam neudálo nic, co by nechalo čtenáře s otevřenými ústy dokořán. Ale tím nemyslím, že by to bylo roztahované, právě naopak. Zbytečně nikam nespěcháš a jedeš si tím tempem, které ti vyhovuje. Je potěchou pro duši, když můžu sledovat Williny začátky a její zaučování než aby se hned šlo do nějaké akce. Nejsme v žádném šíleném akčňáku, jsme v knize. A knihy by neměli být uspěchané. Částečně se držíš vyšlapané cestičky, kterou ti zanechal Flanagan, ale zároveň s tím do toho komponuješ vlastní možnosti, vlastní verze událostí přes přijetí Will do učení na hraničáře až po seznámení s Gilanem. Jak tě znám, tak se později v ději budeš ubírat jen to nejhorší možnou cestou, jelikož své i přejaté postavy miluješ stejně jako já. Řezník je oproti tobě napudrovaný frajer ... ale to již odbíháme od tématu.

Co se mi vlastně na celém příběhu líbí úplně nejvíc? Dialogy! Teď mě ukamenuje každý fanoušek HU a možná i ty, ale podle mě jsou podařenější a vtipnější. Navíc jsou tvé, což je velké plus. Vím, jak to člověka svádí opisovat podobné dialogy, zvlášť když se člověku v tom originále tak líbí a myslí si, že je nepřekoná. Samozřejmě, že to nelze, ale dají se nahradit takovými, za které by se i samotný autor originálu nestyděl. A to se ti povedlo.

Postavy: Že by nejoblíbenější sekce? Za osm kapitol dostala největší prostor samozřejmě Will s Haltem. Jak už jsem několikrát psala, tvoje Will se mi líbí mnohem víc než originál. Je to mnohem větší držka a nechová se jako nějaká neurotická ženština se svými dny v týdnu. Ale svým způsobem i splňuje charakterové vlastnosti originálu, i když je vidět, že do ní vkládáš i něco ze sebe. To není na škodu, když to není přes čáru.

Co říci k Haltovi? Přijde mi, že se tu víc usmívá ... slunce pod mrakem. On samotný je úžasný! Ten sarkasmus z něj jen čiší a je snad ještě silnější než v knize. Porovnávání s originálem se holt nevyhneš. Ale dělá čest svému původnímu já. Vidím v tom toho pravého Halta, kterého jsem si zamilovala po pár kapitolách. Což je co říct, když jich je zatím jen osm.

Na koho nesmím zapomenout? No přeci na Gilana! Mého největšího oblíbence z knižní série. Tady to nebude jiné. Líbí se mi, jak jsi ho vystihla. Usměvavé telátko boží s charismatem až na půdu. Přesně takový Gilan má být a přesně takový tvůj Gilan je!

Kdo mě ještě tak zaujal byl i Daniel. Sice mu nebyl dán moc velký prostor, ale jeho postava měla něco do sebe. Zvlášť odvaha mu nechyběla. Bojoval až do posledního dechu, i když byl vážně raněn. Umírající zvíře kouše nejvíce.

Pravopis: Sem tam ti chybí nějaká čárka, sem tam překlep nebo špatné i/y a opakování slov, ale nic, co by nespravila tvoje kontrola. Nesmím opomenout ani to, že hojně používáš slůvka "byl". Vím, že se to dá špatně nahradit, ale upozornit bych tě na to měla. Stejně jako na střídání minulého času a přitomného (Vau! Nejsem v tom jediná!). Některé věty máš zbytečně komplikované a dlouhé, nestyď se je rozkouskovat. Bude to přehlednější. Taky jsem našla v jedné části závorku uprostřed věty a hned to davaj pryč! Je to příběh a ne matematický příklad!

Jak to celé působí/jak dobře se to čte: Já s tím žádný problém neměla. Popravdě pravopisných chyb jsem si začala všímat až když jsem se na ně pořádně zaměřila. Aspoň vidím, jak jsem všímavá. Ale nic o tom, že by to bylo nepřehledné a museli byste půl hodiny přemýšlet, co tím chtěl básník říct. Celé je to smysluplné a čtivé. I když ty chyby by se opravit mohli *mrk, mrk*.

Závěr: Co závěrem říci? Tohle dílo by si určitě mohl přečíst každý, kdo miluje Hraničářova učně a nebude tím uražen. Autorka si dobře pohrála se změnou pohlaví hlavní postavy a nezvorala to. Will je stále Will i s jinými dolními orgány. Navíc vás čeká jedna dost zajímavá změna, oproti knize. A věřte, že je skutečně zajímavá.

Autorko piš dál, ať mám co číst a pro jistotu si to vždy po sobě přejeď. Mohl by se najít nějaký šťoura, znáš lidi. A šup sem s další kapitolou!

Žít či zemřít? Tenhle příběh utržil několik nepěkných řezných ran a možná i pár bodanců, ale nic, co by nemohl rozchodit. V nejhorším případě by stále smrt nehrozila, i kdyby příběh dostal pěkně mířenou ránu bowlingovou koulí přímo mezi očka.