Another one bites the dust!

Název: Jessica and Grayson

Autor: SabiT0hu

Věk: 16 let

Zařazení: Teen fikce

Kolik mám přečteno: Dvě stě kapitol z dvou set

Stav: Dokončeno (má i pokračování)

~~~

Něco o vás: Jsem 16ti léta dívka a ke psaní mám blízko už od mala. Vždy jsem milovala, když jsem mohla napsat nějakou slohovku nebo cokoli, co se tomu podobalo. Doma jsem taky zkoušela něco psát, ale vždy to odpovídalo mému věku (jednou jsem psala dokonce něco, o chytrém papouškovi, který odehnal zloděje :D bylo mi asi 10). Jinak moc ráda čtu. Obzvláště si potrpím na historických románech typu Zlodějka knih.

Jak vás příběh napadl: Vlastně celý příběh se tak nějak skládá z hlášek. Ať už jsou mé a nebo někoho z mých přátel, rozhodla jsem se o ně podělit. Ani jsem nedala do příběhu nějakou extra zápletku, protože tu opravdu jde hlavně o ty "rečičky". :)

Váš dodatek: ---

~~~

Nápad: Nápad je dosti nápaditý nápad. Ano, to opakování slov je schválně, nejsem takový tupec. Ještě jsem se nedostala k příběhu nebo jak se tomu na wattu dá říkat, ke knize, která by byla psaná jen formou dialogů. Popravdě, poprvé když jsem to viděla se ve mě zrodila dost silná pochybnost, kterou jsi během prvních kapitol umlátila krumpáčem ... či to bylo páčidlo? Je to rozhodně originální a ty sis s tím dokázala poradit tak, že to bylo i dobré, hodně dobré. Něco mi na tom přesto vadilo a to, že jsem se dost často ztrácela v tom, kdo mluví. Nevím, jestli jsem prostě nepozorný hňup, ale zvlášť když jich tam bylo víc, tak mi to vypadávalo. Stejně jako na chatu, kde si psali, tak bych i pro jistotu do normálního tlachání dala začáteční písmeno toho, kdo zrovna mluví. Aspoň já bych za to byla ráda.

Cover: Jak bych mohla ohodnotit cover? Poprvé jsem bezradná. Popravdě nevím, co k němu říct. Je jednoduššího rázu, to písmo mě možná trochu mlátí do očí ... proč si u každého coveru stěžuju na písmo? Řečnická otázka. Asi ho ohodnotím dost prostě, je v pohodě. K tomuhle příběhu se hodí víc než do detailů propracovaný cover. Tenhle příběh je celkově taková oddechovka, což není myšleno zle, tudíž i obálce neuškodí, když bude jednodušší.

Název příběhu a názvy kapitol: Jsem proti anglickým názvům u českých povídek, ale ne proti cizím jménům. Stejně místo "and" bych tam rozhodně vrazila "a". Malý nepatrný detail a pro mě stejně podstatný. Patriot, který sám má cizí přezdívku. Ach ta ironie.

Líbilo se mi, že kapitoly byly jen očíslované. Žádné další otitulkování. V jiném příběhu bych to vytkla, ale v tomhle bych byla dost proti tomu. Číslování bylo dostačující a taky to nemohlo nic vyzradit. Což mě osobně stejně nevadí, ale některým by mohlo.

Váš obsah: Short story. Jessica je dvacetiletá dívka, která se straní lidem. Ne, že by nebyla upovídaná nebo se neuměla slovně bránit, ale nemá ráda přílišnou pozornost a lidskou hloupost.
Grayson je úplný opak. Rád se seznamuje s novými lidmi, miluje společnost.
No a pak je tu Fleur. Naprostý blázen, kterého si každý zamiluje.

Děj samotný: Děj byl klasický jako v každé druhé romantické knize. Potkali se, on se snažil dobýt její srdce, ona se nechtěla dát, ale nakonec láska zvítězila. Pokračování dalších peripetií, nějaká ta hádka, skoro rozchod ... už jsem řekla, spoiler alert? Ne, smůla! Autonehoda, usmíření a blížící se výlet na nějaký ostrov jehož jméno jsem zapomněla. Ale víš co? Mě se to líbilo! Mě! Takovému odpůrci románů pro ženy, pro muže, pro prvoky ... líbilo se mi to! A víš proč? Protože tvoje postavy byly neskutečně sarkastické potvory, teda hlavně Jess, chudák Grayson to schytával. Zvlášť ze začátku. Stačilo mi pár dílů, aby se mi to zalíbilo a prakticky jsem to přečetla během tří dní. A to jsem se hrozila těch 200 kapitol. A ono to uteklo dost rychle. Akorát u konce už mi to přišlo dost dlouhé a moje tempo bylo už láčnější. Navíc, mě štvalo, že tam později nebyl už tak často Grayson. Ano, Fleur je divá, bláznivá žena, kterou si člověk zamiluje, ale on byl v posledních částech dost upozaděný. Na to, že je to hlavní postava. Taky mě zajímalo o čem byla ta hádka, ale nakonec to zůstalo zahaleno ve tmě. Můžu jen tápat a domýšlet si, proč ne, prostor pro vlastní fantazii by měl být v každém příběhu. Autor nemusí vše čtenáři podstrkovat jako na stříbrném podnose.

Výpis pár maličkostí, které stáli za zaznamenání:

- proč jí Grayson nedá svůj pokoj? Co je to za sobeckého zlouna? Jako, i já umím chytat za slovíčka, ale tohle mě ještě nenapadlo. Děkuji za nový tip, jak někoho nasrat.

- ten vývoj vztahu mi přeci jen přišel dost rychlý, teda spíš začátek vztahu, co to melu s vývojem jsou to snad opice?

- láskomág! Dokonalý slovo!

- bouračka mi přijde jako klišé, to nemohl třeba spadnout ze žebříku, když zrovna česal třešeň? Nebo přecházet a přitom nalítnout na nebohý předek auta? To se snažím být vtipná ... čas pro trapné zasmání.

- projímadlo? On jí vážně dal do ... kakajíčko to bylo? ... projímadlo? Ale to je už over the top! Napadá mě i otázka ... kdyby jí tam toho dal hodně, nebylo by to nebezpečné? Nevysušilo by jí to jako tresku?

- nakonec to zabily otázky z deníčku, ty mou pozornost zase vrátily na správné místo a zvlášť jsem se pobavila, když jsem se v komentáři dočetla, že to máš z reálného života

Postavy: Ty byly na tom příběhu to nejzajímavější. Žádný zvrat či průběh děje mě tak nebavil jako kecy hlavních postav. S nimi ses mi trefila do noty. Nenašla se mezi tím dlouhým výčtem tří postava žádná, kterou bych měla chuť zaškrtit strunou z piána. Já si je dokonce všechny tři oblíbila. Dobře ty!

Grayson taková pijavice, které se člověk nezbaví. V prvních kapitolách mi přišel jako otrapa nejvyššího kalibru, které té nebohé holce nedá pokoj ani v hrobě. Ale pak jsem mu to prvotní strašné dolejzání odpustila. Nakonec se z něj vyklubal hotový princ na bílém koni, který musel snášet nálady své budoucí přítelkyně. Bohužel, pak byl chudák upozaděn a mě se po něm snad i stýskalo.

Jessica ta byla prostě můj typ ženy! Sarkastická, nedobytná pevnost, která se marně bránila před nevyhnutelným. Ale co se mi líbilo bylo to, že se z ní v průběhu nestala zaláskovaná nanynka, která by obskakovala svého machra a rozum by si zaletěl na Jamajku. Ne, ona zůstala stejná, stejně příjemná jako kaktus v posteli. Ještě mě napadá takový dodatek, nesedělo mi to, co o ní řekla matka - "Ty jsi byla stejná jako Fleur před Graysonem." Mě teda nikdy nepřišla jako taková ... ehm, lapačka chlapů. Matinka jí zřejmě špatně odhadla nebo jsem na vině já.

A pak tu byla Fleur, která co mohla, tak to zabila. Myslím zcela obrazně, tady mě za slovíčka nechytejte. Ta se stala zlatým středobodem mezi nimi. Kdo by si nepřál mít za kamarádku narušeného jedince, který nejspíš utekl z psychiatrické léčebny, potom, co znesvětil velbloudí výběh. Já bych jí s láskou označila nálepkou Fleuranova - aneb, Casanova dnešní doby. Chlapy střežte se, Fleur vyráží na lov!

Pravopis: Tady jsem nenašla nic, co by mi vyloženě vypíchlo oči obří jehlicí na šití. Jen pár drobností, které by sis měla opravit. Zvlášť, když tě na to někdo upozorní. Zabere to pár vteřin a pak si nad tím šťouralové nebudou mnout kulky, když jim sebereš tu možnost ti na tom něco vytknout. Vypíšu ti to jediné, co jsem tam našla a co by sis měla opravit. Já si to zkontroluju! (ryskuj - riskuj, zkrytý - skrytý). Teď díky mrknutí do svého bločku jsem zjistila, že mi ještě jedna nepatrnost vadila. Nevím jestli to bylo schválně nebo nevíš, jak se to psalo, ale některá jména byla podivně sešmoulená (Endrew - Andrew, Tomy - Tommy, Erick - Eric nebo Erik).

Jak to celé působí/jak dobře se to čte: Kniha se čte hodně dobře, nezasknete se u ničeho, pokud budete dávat větší pozor, kdo zrovna mluví a neztratíte se v tom díky vlastní hlouposti. I když ty písmena by tam být mohla. Otravně opět upozorňuji. Zaručeně by to budoucí čtenáře nemělo odradit, jen protože je to psané ve formě dialogů. Copak nikdo z vás nemiluje Hamleta nebo Čekání na Godota? Či jiné drama, tohle je dost podobné. Tudíž to nesnižuje uměleckou hodnotu.

Závěr: Co dodat, ze začátku jsem byla skeptická, potom, co jsem se začetla, šla skepse do pr ... yč a já si opět potvrdila, že se kniha nemá soudit podle obalu ani podle toho, jak na první pohled může působit. Je to vcelku oddechové čtivo, u kterého se dost pobavíte a třeba si tím i zlepšíte den či špatnou náladu.

Žít či zemřít? Příběh dostal jeden pořádný rafanec od velblouda za znečištění výběhu, jinak se nenachází zatím nic, co by ho mohlo zranit nebo ubít palicí.