Katherine Reed

*12. 3. 1997 †23. 2. 2016

Dcera, sestra a kamarádka.

Navždy budeš v našich srdcích....

Hleděl jsem na náhrobek už celé hodiny. V hlavě se mi stále dokola přehrávala ta scéna.

Můžu za to. Za všechno. Mohl jsem tomu zabránit. Kate mohla ještě žít.

Zachránil jsem jednu, ale ztratil druhou.

Po ramenu mě pohladila teplá dívčí ruka.

,,Nemůžeš za to," řekla Leah tiše. ,,Kate byla ve špatnou dobu na špatném místě."

,,Ale mohl jsem tomu zabránit." můj hlas byl tichý a chraplavým, unavený ze stále se vracejících vzlyků.

,,Matte, nesmíš se pořád jen trápit. To by Kate nechtěla."

,,Je to už pět dní, Leah, proč to pořád tak bolí?" hrdlo se mi zase stáhlo smutkem. Slzy se opět prodraly na povrch a zamokřily mé tváře.

Leah přišla blíž a přitáhla si moji hlavu na břicho. Výskala mě ve vlasech a nechala mě, ať ze sebe všechnu tu bolest, všechen ten smutek, dostanu ven.

Je po všem. Stephen je mrtví. Jeho poskoci už nemají pána, nebudou dělat problémy. Jsou zavření ve vězení Centráli a bude o ně postaráno.
Zjistilo se, že v útoku měl prsty i Velitel. Zradil všechny svoje lidi. I nás. Byl okamžitě vyhoštěn. Jeho místo bylo přiděleno tomu, který se za vítězství nad zlými silami zasloužil nejvíc - Thomasovi.
Přál jsem mu to. Hned začal poctivě pracovat a dává naši planetu zase do kupy. Všichni Stephenovi stoupenci byli odsouzeni k doživotí. Utlačovaní pracovníci byli přiděleni Centrále.

A co se stalo s námi?
Rossie, Natalie, Mike, Derek a Andy pracují jako terénní pracovníci a pomáhají v nejvíce postižených oblastech.
Leah a Amanda pracují na ošetřovně, která teď bude hodně potřeba.
Tyler organizuje transport zraněných ze všech koutů světa sem k nám.
Jack a Jerry si s oblibou říkají ,,Hospodyňky". Starají se, aby měli obyvatelé Centráli vše, co potřebují a pomáhají v laboratořích.

A já? Já jen zachraňuju svět. Zase. Můj svět se sice zbořil, ale pomáhám ho postavit ostatním.
Po mém minulém úspěchu s protilékem mě Thomas jmenoval ředitelem laboratoří. Přesně tak. Jsem nejlepší chemik široko daleko a přitom jsem ani neodmaturoval. Ironie.
Tentokrát však musí být VitaSérum mnohem lepší a účinnější. A musí ho být mnohem víc. Ve vězení je přesně 124 nakažených Stephenových výtvorů. A je jen na mě, abych je zachránil.
No, na příštích 20 let mám co na práci.

,,Pojď do tepla. Večer je venku zima." probrala mě Leah z přemýšlení.

,,Jo." kývl jsem a utřel si uslzené oči.
Ruku v ruce jsme přišli dveřmi a zamířili do společenské místnosti. Všichni si na dnešek udělali čas a seděli tu, povídali si a seznamovali se, protože mí přátelé se tolik neznali s těmi od Leah.
Rossie zrovna vyprávěla, jak jsme se s Leah druhý školní den a vlastně i druhý den, co jsme se znali, vysekali na chodníku před školou. Její květnaté vyprávění mě donutilo se po dlouhé době usmát.
Thomas si nás všiml a zamával na nás.

,,My o vlku... " zasmála se Naty.

,,Sedej, kámo. " ukázal Thomas na volné místo na zemi vedle sebe. Vmáčkl jsem se na lavičku a sledoval Leah, jak si sedla k Andymu a Amandě.
Pak jsem si prohlédl i všechny ostatní. Nikdo z nás neměl dobré vzpomínky, zažili jsme těžké časy. Ale přesto jsme byli šťastní. Dokázali jsem přijmout minulost, užít si přítomnost a otevřít náruč budoucnosti.
Nic nám nechybělo. Měli jsme jeden druhého, na našich bedrech opět ležel osud světa. Ale už jsme neměli žádného nepřítele, byli jsme svobodní.
Svět už nežil ve strachu a my jsme byli odhodlaní pomoct mu zase na nohy.

,,Lidi," řekl jsem. Všechny pohledy teď patřily mě. ,,Já vás mám rád. "

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Mí drazí, zlatí čtenáři, je to tady!!
Oficiálně dopíši za název Váleční koně fajfku ✔ :'(
Kdybych vás tady měla všechny vypsat, asi by jste se epilogu nedočkali, tak vám prostě všem děkuji :333 jste úžasní a fakt, že celkově má trilogie skoro 7K readů (cca :D) mě uvádí k šílenství :****
Ale přece jenom jsou dvě osúbky, které prostě musím zmínit, jinak nebudu spát :D
Moje nejúžasnějsí Stela24 & Viktoria_Lea :33 holky, bez vás bych to snad nedopsala :) (hlavně bez tvých nekončících otázek, Stelo :D)
Ale opravdu, ty dvě nejsou jediné, kterým bych nejraději dala pusu :D všichni jste naprosto úžasní a celkové hodnocení příběhu je jen důkazem, jak moc jste se činili :***
Ááách, já už nevím, co dodat :(
Řeknu asi už jen to, že se mi bude neuvěřitelně stýskat jak po vás, tak po Černé ovci :((((((

Strašně vás všechny miluju, lidi, a jsem ráda, že vás mám :)

Navždy se s vámi loučím :(
A pro úctu k příběhu, dneska žádné rozloučení přezdívkou ;)

S láskou, Vaše Míša Veiserová ♥