Kapitola XIV.

Xanthia cítila, jak její myslí prostupuje šílenství vyvolané napětím. Očekávala, co jí Namma prozradí, proč jí pomáhá. Snažila se svou mysl přesvědčil, aby byla čistá, aby se dokázala soustředit na nové informace. A docela se jí to i dařilo. Jen si nebyla jistá, jestli to tak zůstane i poté, co jí Namma prozradí své tajemství. Už to, že spolupracovala s Prodavačem, byla velká rána, kterou bude zpracovávat ještě dlouho. Co mohlo být ještě horší?

„Xanny," začala Namma tiše a oslovená dívka k ní vzhlédla. „Víš, lidi občas dělají dost šílené a nelogické věci. Ale vždy to někde hluboko v podvědomí má nějaký důvod, nějaký důvod, který je stejně přiměje to udělat bez ohledu na to, jak je to logické. Znala jsem Reie vážně dlouho, dlouho se mu snažila pomoct A vím, že to, že jsem se rozhodla pomoct tobě, nic nezmění, že ty pořád budeš cítit, co cítíš, ale nemohla jsem si pomoct."

„Co tím myslíš?" Dívka mlčela. „Nam, co se děje?" 

„Miluju tě, Xanny."

Druhá dívka měla na okamžik pocit, že se ocitla v nějakém šíleném a nesmyslném snu. Měla chuť se štípnout, ale věděla, že by to bylo zbytečné. Věděla, že tohle je realita. Že Namma opravdu řekla to, co slyšela. Zavrtěla hlavou.

„Ja-jako kamarádku, že jo?" Namma semkla rty a sklonila hlavu. „Že jo, Nam?"

„Ne," vydala ze sebe nakonec. Xanthie se hodnou chvíli nedostávalo slov.

„Ale to přece..." Zhluboka se nadechla. Opakovala si, že na Nammu nesmí začít křičet. Ona za to nemohla. Láska si nevybírá. „Ty víš, že mám Taye. Ty jsi holka a já jsem taky holka, jestli chápeš, co tím chci říct. A..."

„Chápu," odpověděla Namma. „Nedělala jsem si ani ty nejmenší naděje, že bys mohla cítit to samé."

„Je mi to hrozně líto. Ty jsi moc milá a všechno, ale já mám prostě ráda opačné pohlaví," zašeptala Xanthia. Celá ta situace pro ní byla opravdu nepříjemná, ale věděla, že pro Nammu to musí být ještě mnohem horší.

„Já vím. Pochopila jsem to už dávno." Xanthia druhou dívku objala. Nedokázala to zatím zpracovat, takže nevěděla, co si o tom myslí, ale bylo jí Nammy nesmírně líto.

„A proč jsi mi teda takhle začala pomáhat, když jsi to věděla?"

Namma k ní poprvé od začátku svého přiznání vzhlédla. „Protože pro někoho, koho milujeme, uděláme cokoli. Bez ohledu na to, jestli nám to oplatí nebo ne. Tayrigen má obrovské štěstí."

„Nemyslím si. Poslední dobou..."

Namma jí chytila za ruce. „Já vím. Ale vy to zvládnete. S mojí pomocí máte naději."

„Myslíš?"

„Jinak bych ti to neříkala." Obě dívky chvíli mlčely. „Zlobíš se na mě?"

„To určitě ne. Jenom... nikdy jsem si na homosexualitu nevytvořila názor, víš. Bylo mi to tak nějak jedno. A teď jsem potkala tebe a je to těžký, zpracovat to."

„Já vím. Ale zkusíš to alespoň? Já... já jsem pořád stejná, jako jsi mě poznala. Tahle část ve mně byla vždycky, a to, že ses to dozvěděla, na věci nic nemění. A nebudu se o nic pokoušet, když vím, že to necítíš stejně."

„Já vím, Nam. Jenom si to musím nechat projít hlavou." Namma přikývla. „Miluješ jenom holky nebo i kluky?"

„Jenom holky."

„Kdy jsi to o sobě zjistila?"

„Asi když mi bylo patnáct. Samozřejmě v mém životě. Zamilovala jsem se do spolužačky."

„A ona do tebe?"

Namma pokrčila rameny. „Chodily jsme spolu asi dva měsíce. Ale těžko říct, jestli to myslela vážně a byla bisexuální nebo to byl jen úlet. Potom totiž začala chodit s klukem."

„Aha... A Nam, jak to teda souvisí s tvou smrtí?"

Druhá dívka chvíli přemýšlela, jak to zformulovat. Smutek ji sžíral zevnitř. „Moje rodina to nevzala."

„Snad tě někdo z nich... nezabil. Nebo jo? A ty se mu teď chceš pomstít?"

Namma se pousmála. „Věřím, že tohle by neudělali. Ale vyhodili mě z domu. Na ulici, chápeš?"

„Proboha."

„Jo. Rozhodla jsem se bydlet u své tehdejší přítelkyně a než se se mnou rozešla, tak to i chvíli fungovalo. Když to ukončila, řekla mi sice, že u ní můžu bydlet i jako kamarádka, ale já už jsem to v kombinaci s tím, jak mě rodiče odsoudili, neunesla. Předávkovala jsem se léky proti bolesti a bohužel můj organismus selhal."

„To... to mi je líto." Samotné Xanthii to vyznívalo prázdně, ale Namma se jen smutně pousmála.

„Já vím. A víš, co se děje s dušemi, které spáchají sebevraždu, ať už z jakéhokoli důvodu?"

„Souvisí to nějak s tím, že jsi duch?"

„Přesně. Zůstanou viset mezi světy, v tom lepším případě. Víš, až zachráním sedm dalších duší od sebevraždy, budu volná, ale není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Musí to s tím zabitím myslet opravdu vážně, musí si být vědomi, že se zabíjejí, takže musí být příčetní a dělat tu věc opravdu za tímto účelem, takže třeba nadměrné pití alkoholu se nepočítá, a musím jim pomoct tak, že už se o to nikdy nepokusí znovu. Ale to znamená, že musím počkat do jejich přirozené smrti, aby to bylo jisté."

„Ale to může trvat hrozně dlouho."

„Přesně tak. Proto jsem zatím takhle dokázala zachránit jen dvě duše. A to se opravdu snažím. A navíc nevím, jestli to vůbec má cenu. Možná jsem tady kvůli pomoci Reiovi uvízla napořád. Vlastně dost pravděpodobně." Sklopila oči.

„To snad ne," snažila se jí uklidnit Xanthia, ale znělo to hloupě. „A jemu jsi pomáhala proč, jestli se můžu zeptat?"

„Bylo mi ho líto," povzdechla si. „Nedošlo mi, že je to až tak zlé, že je to nad moje síly."

„Jsi až moc hodná."

„Já vím." Namma se náhle postavila. „Je toho na tebe v tuhle chvíli moc. Nechám tě přemýšlet."

„Ne, počkej, Nam, ne..." Než to však dopověděla, duchyně se nenápadně vypařila. „Nenechávej mě tady," zašeptala sklesle.

Neměla v tuto chvíli sílu o tom všem přemýšlet. Dozvěděla se až příliš informací najednou a silně pochybovala o tom, že je dokáže zpracovat. Sotva Namma odešla, začalo se jí zmocňovat šílenství, a to ještě ve větší síle než předtím. Neměla pocit, že to zvládne. Z posledních sil vstala a přešla ke sluchátku na druhé straně místnosti. Když vytáčela Tayrigenovo číslo, začínalo se jí zatemňovat před očima. K jejímu štěstí to po pár zazvoněních zvedl.

„Xanthio!" téměř vykřikl, když se mu představila. „Kde jsi? Všude tě se Zoe hledáme. Mysleli jsme si, že se chceš zabít a..."

„Jsem v knihovně," zašeptala. „Tayi, přijď pro mě, jinak to tady asi celé vyhodím do vzduchu nebo tak něco. Blázním a... nezvládnu to."

„Hned jsem tam," odvětil. Xanthia se svezla na zem a rozplakala se. Matně vnímala, jak kolem ní lidé procházejí a ptají se, co se stalo, ale nikomu nedokázala souvisle odpovědět. Nebyla zmatená. Tak nějak věděla, že Nammu chápe a že se s tím, že je do ní zamilovaná, smíří. Jen toho na ní bylo příliš. Tolik to chtěla ovládnout. Ale zkrátka to nešlo. Snažila se zhluboka dýchat a jen vědomí, že Tayrigen se za chvíli vrátí, ji bránilo propadnout šílenství úplně.

Za nějakou dobu, která jí přišla jako vděčnost, sourozenci vtrhli do místnosti. Tayrigen Xanthiu pevně objal a nedokázal zadržet své slzy. „Proboha, lásko," zašeptal. „Jak se cítíš?"

„Já... já nevím," zašeptala. „Dostaň mě odsud. Prosím. Vím, že nemám právo to po tobě chtít, vím, že..."

„Ticho," přerušila ji Zoira. Zmateně pohlédla na její přes rozmazanou tvář. „Tayi, vezmi ji zprava. Půjdeme k nám domů." Její bratr raději nic nenamítal. Bál se, jak by to dopadlo, kdyby tady Xanthiu nechali.

Když odcházeli, sledovala je celá knihovna, ale on doufal, že si myslí, že je jen opilá nebo že se jí stalo něco nepříjemného. Xanthia byla skoro jako hadrová panenka. Cesta domů jim trvala asi desetkrát déle než normálně. Ale nějakým zvláštním způsobem se mu ulevilo. Jeho dívka byla alespoň prozatím naživu a řekla si o pomoc. Alespoň na chvíli se všechno zdálo být alespoň trochu v pořádku. Navíc cítil, že se Xanthia pomalu uklidňuje. Sice se rozplakala, ale už nebyla na pokraji šílenství. Dokonce ji na konci cesty podpírali už jen symbolicky. Když vstoupili dovnitř, s mohutným výdechem dosedla na židli. Věděl, že alespoň prozatím se jim povedlo nastupující šílenství ovládnout. Mohlo to znamenat cestu k novému začátku, nebo to byla jen krásná výjimka?

„Namma mi řekla, že existuje způsob, jak kletbu zlomit," pravila. Oba sourozenci zpozorněli. Zopakovala jim celý postup, který se dozvěděla od Nammy. V některých místech si nebyla jistá, ale doufala, že jí to duchyně zopakuje, až se příště uvidí. Když na jejich další setkání pomyslela, sevřel se jí žaludek, ale věděla, že to udělat musí. I kdyby nepotřebovala pomoct se zlomením kletby, nebylo by to správné se jí vyhýbat.

„Ale to je přece super!" zaradoval se Tayrigen. „Takže kdybychom svou kytku od něj získali i já a Zoira, plus nějaký jeho předmět, mohli bychom se toho taky zbavit."

„Pochybuju, že by se nám to povedlo. Nammě věří, proto to vyšlo," odpověděla Zoira a vzpomněla si na Prodavačovo varování, že Namma chce udělat něco, co zničí Xanthiinu duši. Ale nehodlala to nikomu říct, než se o tom dozví něco dalšího.

„On už jí nevěří," zašeptala Xanthia. Zhluboka se nadechla. „Zradila ho. Protože mě miluje." Sourozenci ztuhli šokem.

„Jak to myslíš?" vydal ze sebe Tayrigen.

„Tak, jak to říkám." Pokusila se jim celou situaci objasnit, říct jim všechno, co jí řekla Namma v knihovně. Byla příliš rozrušená, než aby si to dokázala nechat pro sebe, i když věděla, že by možná měla.

„Dává to smysl," hlesl nakonec Tayrigen. „I to, že tě to tak rozrušilo, když necítíš to samé. Díkybohu."

Xanthia se pousmála. „Když už nic jiného, já miluju tebe."

Tayrigen ji pevně sevřel do náruče. „Já tebe taky. A až provedeš ten rituál nebo co, bude všechno v pořádku." Zoira se zamračila. Zatímco si vyměňovali romantické řeči, ona se vydala za Prodavačem. Vydala se na místo, kde byly trhy. Doufala, že jí najde sám, když vycítí, že ho chce. A opravdu se tak i stalo.

„Zoe," oslovil ji. „Jsi rozrušená."

„Ten rituál, co chce provést Namma... vím, o co jde. Ale ona zřejmě neví, že to Xanthiu může zničit."

Reixel si sundal masku, aby viděla jeho nesouhlasný výraz. Už se před ní nestyděl. Věděl, že ji jeho jizva stále děsí, ale už si na ni zřejmě zvykla. „Je mi ukradená. Podvedla mě. Ukradla mi masku, vysvobozuje duše, které vysvobozeny takto být nemohou a..."

„Nechci se jí v žádném případě zastávat, ale ona to dělá z lásky."

Prodavač se zarazil. „Z lásky?"

„Ke Xanthii."

„Ale ony jsou obě... dívky." Nechápavě na ni hleděl. „Jak můžeš mluvit o lásce?"

„Já tohle taky moc nepodporuju, ale doba pokročila. Zjistilo se, že je to vlastně normální. A hlavně legální. Takže i když s tím třeba nesouhlasíme, musíme to respektovat. Takoví lidí jsou normální součást společnosti." Doopravdy proti tomu nic zvláštního neměla, ale nechtěla být svým názorem proti Prodavači.

„Skutečně? Musím přiznat, že mi tato skutečnost i při pozorování lidí unikla. Nikdy jsem si nemyslel, že zrovna Namma bude taková."

„To ani já, ale dost věcí to vysvětluje. Ale stejně mi to vlastně přijde hezké. Víš, ona prostě věděla, že Xanthia má Taye, a přesto pro ni tohle všechno dělala, jen z čisté lásky. I když tě při tom podrazila, to rozhodně neschvaluju, ale i tak." Prodavač se netvářil příliš přesvědčeně. „Promiň, nechtěla jsem tě těmihle věcmi otravovat."

„V pořádku, Zoe. Každý člověk má vlastní názor." Odmlčel se. „Jestli nechceš, aby Xanthia zmizela, jestli mi chceš pomoct, musíš spolu se mnou Nammě v tom rituálu zabránit. Víš, moc by mi pomohlo, kdybys jí to pro začátek zkusila vysvětlit, že to zničí mě i Xanthii a podobně. Ještě ti to lépe objasním, ale musíš to udělat ty. Mě již poslouchat nebude."

Zoira se zamyslela, ale ne nadlouho. „Udělám to. Nezaručuju, že mě bude poslouchat, ale možná to první vysvětlím Xanthii nebo tak. Nějak to půjde."

„Děkuji," odvětil Podavač a vypadalo to, že se mu trochu ulevilo. Zoira se přistihla při myšlence, že nejen nechce, aby se ztratila Xanthia, ale přes to všechno, co udělal, chtěla, aby nezmizel i Prodavač. Ne tak fatálně. Bylo v něm stále něco dobrého.

Upřímně nevím, jestli to ještě někdo bude po takové době číst, ale není to, doufám, jen osamocená vlaštovka, vážně bych se k tomu příběhu chtěla vrátit, když se teď nemusím bát tuto kapitolu zveřejnit a tak. Zkusím vydávat alespoň každý měsíc kousek, ale tento příběh prostě vůbec není lehký na psaní, i když to tak asi nevypadá. Ale já ho napsat chci, i když s vydáváním to bude nejspíš fakt katastrofální a já se za to omlouvám.

Kdo četl Předmluvu k Následuj tulipány, věděl, co se v této kapitole stane, ale stejně se zeptám - co si o Namminém prozrazení myslíte? A o této kapitole celkově?