O jedenáct měsíců později

Darrell s ponížením procházel davy lidí, které se shromáždily na další popravu. KOlikátá už to vlastně byla?
 Byl v zuboženém stavu, jelikož strávil rok a půl ve vězení. Hadry visely na jeho zuboženém vychrtlém těle.
 Hrobové ticho přehlušovalo jen krákání vran, které kroužily nad gilotinou. Lidé tiše vyjadřovali soucit a podporu. Nejásali a neskučeli jako při popravách skutečných zločinců. Hlědělo na něj stovky párů očí. Ženy a muži, které Suturienská vláda nahnala na náměstí v jednom z mnoha měst v Torentii, aby všichni přihlíželi popravě vlastizrádce a dalších deseti trestanců, vrahů a zlodějů. Ale ani ti nebyly tím, jak se na první pohle mohlo zdát. Vždycky  tom byl nějaké ale... Účast byla povinná a proto se na malý okamžike přerušily všechny práce ve městě. Trest smrti nebyl však zdaleka to nejhorší, čeho byla tahle zpropadená monarchie schopná...

"Darrell Wang, obviněn z velezrady proti vlasti a proti samotnému králi. Za šíření lživých pobuřujících informacích rozdmýchávajících rozbroje je odsouzen ke smrti gilotinou." Kancléř přečetl nahlas jeho obvinění. Comme ça Injustice!
"Francoise Ruboleo se odsuzuje za bratrovraždu k popravě gilotinou."
"Madelane Walterová se odsuzuje za travičství a cizoložství k popravě gilotinou..."
Rozsudky pokračovaly. Kolik z odsouzených mělo řádný soud... Nechte mě hádat... nikdo.
Lepší je nechat bez trestu provinění viníka, než odsoudit nevinného. 
Darrel skončil na stejném stupni jako osttaní zločinci. Stejně odsouzený, stejně popravený.... Studoval práva, studoval teologii, studoval medicínu a filozofii. Za velezradu svého národa... Největší ostuda! La honte!

Kancléř předčítal bez mrknutí oka listiny odsouzených, na kterých byl podpis krále. Ten mladík ani netušil, kolik lidí tím odsoudil k zatracení. Život jako život... Monarchům nikdy nezáleželo na tom, kolik rozsudků smrti podepíšou. Pro tě to byly jen papíry. Ale vzít život doopravdy není tak jednoduché...

Popravčí rozkázal, aby předstoupil první odsouzenec. Jednalo se  o mladého muže, který měl otevřenou ránu na ruce, která mu začala hnisat. Musel se poranit už dávno, stejně . Přesto pohled na bílou kost nedělal Darrellovi dobře. Krev, hnis a červy.
Mladík si klekl a dva vojáci mu připevnily hlavu. Byl připravený zemřít.... Ale to není ve skutečnosti nikdo. Možná, že šel pod gilotiu odevzdaně, ale jeho nohy se třásly.  Darrell dvrátil pohled, když kovová čepel prořízla šlachy a kosti na krku. Hlava se skutálela do košíku a tělo bylo odklizeno pryč. 

Další... Další a další... Samozřejmě to nejlepší nakonec.
Přeposlední na řadu přišla dívka - jediná mezi odsouzenci. Madela Walterová se jmenovala a já jsme jí znal Byla to sestra mé manželky. Jne kde jsi Amelie... kde jsem tě to nechal...
Špinavý obličej ulepený od krve a slz měla možná kdysi pěkný.klepaly se jí kolena a nemohla skoro sama ani chodit. Srdce měla až v krku. Pokřižovala se s rukama v okovech. Ano - víra byla to jediné co lidem zbyla. Tak smutná skutečnost. Děs v jejích očích se stupňoval.
"Prosím..." obrátila se s tichým vzdechnutím na vojáka, který jí dával halvu do držáků. "Jsem nevinná!" Její slova však zanikla a chrčivým spučtěním ostří. 

"Tak se neboj ať jsi o kousek blíž. Nebraň, když tě čeká sladký ráj. Ne, ne nebe, jak ti blázni slibují, moje zlatá. Jen utrpení a sladká náruč smrti. Pro všechny stejnou měrou."
Pronikavý smích utkvěl dívce v  uších, když poprvé spatřila černou postavu.
"Životy berou jiní- jaká nespravedlnost. Měl jsem s tebou plány, ale on mi je překazil. Mé právo na smrt mi odebal. Pomsta je sladká - jako ty samotná. Tak pojd blíž a vítej doma - konečně!"
Do království věčné smrti kráčela dívka s pocitem nicoty v srdci. Srdce ani duši totiž už žádné neměla. Pohltila ji temnota jako všechny před ní a po ní. 

***

V davu to vyvolávalo rozruch. další zmařený mladý život. Té dívce nemohlo být než čtrnáct let.
"Tohle dopustíte! tohle!" Někdo z lidí se odvážil nahlas promluvit. 
"Ste stejnej jako vostatní!" další hlas přerušil kancléře, který se snažil dát poslední rzokaz k popravě. 

Cohn ven Lapiote - muž na kterého ta nenávistná slova byla namířena. Před tím se možná jednolo s přihmouřenýma očima jednalo o vrahy. Teď měl zemřít muž, který jen hlásal pravdu a snažil se pro tuto zemi něco udělat. Postarší muž ale ani nemrkl. Darrell Wang byl jeho přítel - bývalý a věrný. Není to ani rok, co spolu plánovali všemožné... Nemohl na to ani pomyslet. Sám je vlasti zrádce pro obě strany. Wang měl být teď popraven jako všichni ostatní. Teď, když se jeho dcera ani ne za měsíc stane královnou si nemohl dovolit kandál jako toto. 

"Jste lhář!" nějaká žena bědovala. Ostatní muži výhružně zvedly pěsti. "Když chcete bojaovat - bojujte!" muži hlasitě dávali souhlas.

Cohn pozoroval kancléře a dal mu tiché znamení, ať dá ten jediný pokyn. Sledoval, jak Darrel Wang umírá tím smrtícím novým vynálezem. Mělo to být jako dar pro odsouzence - rychlá smrt. Na jeho vkus však lidí poslední dobou umíralo příliš mnoho. 
Z radnice, kde se ukázal se raději potřeboval co nejrychleji ztratit.

Celui qui épargne le coupable punit l'innocent... Kdo šetří viníky, strestá nevinné - heslo, které od nepaměti hlásala monarchie. Proto každý kdo skončil ve vězení většinou také hodně rychle zemřel i bez soudu. Ticho po pěšině, jestli se nejednalo o veřejnou popravdu jako byla tahle. Měla za cíl zastrašit. Král potřeboval poslušnost a disciplínu. Cohn však tušil, že místo strachu zasel v lidech ještě větší nenávist.

*** 

Z týdne, který jsem měl strávit ve vězení jen pro výstrahu, se stalo několik měsíců. Bylo mi oznámeno, že rok ve vězení stačí. Abych si prý rozmyslel, jestli budu dál pokračovat ve výtržnoství. Neměli na to právo stejně jako an spoustu dalších věcí. Ale nedalo se nic dělat.

Všechno to byla nespravednost. Všechno počínání bylo marné. ten muž se kterým jsem zde strávil několik měsíců byl moudrý. Příliš na to, aby přežil v absolutistickém státu. Intelektuálové byly vždycky velké nebezpečí a proto je popravovali ve velkém. Dneska odbily hodiny i jemu. Když ke mě naposledy promluvil, jeho slova jsem nevnímal. Bylo to něco ve myslu... nevzpomenu si. Napolo jsem spal, když ho vojáci odvedli. 

 Dlouho jsem řemýšlel o všem možném... Měl jsem na to dost času. Poprvé v životě. Jenže kolik ještě? to nikdo z nás nikdy nezjistí. 
Jedno jsem však věděl jistě. Takhle to dál nejde. Nemůžeme se jen obracet k bohu a doufat, že nám pomůže. Protože pomoct si můžeme jen sami. Boží vůle nás nespasí. A co méně můžeme mít, než vlastní národ?!