Ano... chtěl jsem pomstu. Ale smrt princezny znamenala pro královsnu osduvovou propast a tak jsem to nechal být. Lepší je bolest, než rychlá smrt. Stejně pocity každý den. Přijít o své dítě je kruté. Lepší je pomalu trpět, než to všechno rychle ukončit. 
Místo všeho co jsem plánoval jsem mířil do TOrentie. Flavio Evanes mi za odměnu dal cokoli, oč jsem si řekl. Ale já chtěl pomstu a tak jsem se vydal bojovat na život a na smrt za spravedlnost a naši rovnoprávnost. Nevím, proč jsem mu pomáhal. Nejsem dobrodinec. Všechno se mi před očima míhalo. Minulost, budoucnost, přítomnost. Jeden nůž, druhý, třetí. Zarývají se do masa. Krev. Puch. Tma. Cesta. Železa. Svoboda. 
Seděl jsem na cestě a hleděl na mrtvolu. Hedvábné zlaté šaty, světlé plavé vlasy, výrazné oči, královský původ. Princeznna Mariane Doherthy Orlaenská. Náhoda. Čirá náhoda, že jsem jí potkal. A teď je mrtvá stejně jako Amélie, moje Ami, jako můj MAtteo, můj MAtte. Do jednoho skončí mrtví. Celá zpropadená královská rodina. NEnávist se stupňovala. Měl bych jít. NAposledy jsem pohlédl do tváře té krásné nevinné dívky. Nebyla odsud. Ale to ani Ami a MAtte za to nemohli. Válka bere nevinné oběti. Stává se. Nechal jsem jí ležet v prachu, jak si každý královské krve zasloužil. P9kračoval jsem dál. Krok, dva tři. Noc. První, druhá. Už je nepočítám. Nevím nic, vůbec nic. Stává se, že se čas smíjí. 

***

"Takhle to vůbec nemělo být, Cohne!"
Cohn se podíval na svou manželku. "Ne, to nemělo." Pohlédl z okna ven. Před jejich městským domem stála skupinka lidí. Dožadovali se. Prosili ho. Právě se chystal vyjít na balkon. "Cohne... stojíme proti vlastní rodině!" ELaonor ho prudce zarazila. chytila ho za ruku. Zavrtěla hlavou. On jí oaptrně pustil. V jejích očích byl viditelný strach. Ano... vlezlý strach. 
"Opovažte se cokoli uděat, Cohne!" vřítil se do dveří Isaac. Byl rudý vzteky. JIndy uhlazeé sako měl zmuchlané. "Už to stejně nejde zastavit." 
Eleonor se na ISaaca obrátila. Zlostně na něj pohlédla. "NIkdy jsme neměli dovolit, aybste se přiženil do naší rodiny. Abyste si vzal mojí dceru!" Mluvila rychle, drmolila. Ale byla rozrušená. Isaac se jen zasmál. "VY byste nikdy nic neudělali. Jenom kecali, že Cohne?" ELenožin komentář záměrně ignoroval. Něměl zapotřebí si cokoli dokazovat. 
"Je na mě vypsán zatykač, není to legrace." Cohn vypadal ustaraně. Jako snad zestárl o dalších deset let. 
"A na mě ne?" usmál se ISaac až moc prkenně. Také mu nebylo zrovna do smíchu. "Ale to venku už nelze zachránit. Nelze zvrátit to, za co lidé začali sami bojovat. Spravedlnost, svoboda. To co jste jim sliboval roky si oni rozhodli vzít sami. Jen potřebovali postrčit. Kdyby nebylo mě, tak pořád ještě podlézátě tomu nadutému panákovi jen proto, že si vzal vaší povedenou dcerušku."
ELeonor vzlykla. "Lorraine přece..."
"Umírají tam lidé, tohle se nemělo nikdy stát!"
"Umírají. A umírali i před tím a budou umírat. To jsoui oběti za mír. Vyplatí se."

"Pozor!" sluha vpadl do dveří a zoufale popadal dech. ISaac rychle vyhlédl z okna a nemusel odhadovat, co zde chtějí vojáci. NA sobě měli Suturienské vojenské uniformy, u boku děsivé meče a jako by patrně rozeznal na hrudi znak oddílu. TOho nejtrénovanějšího, který si niní razil cestu skrz lidi, pak  jejich vojáky. 
Eleonor se přitiskla ke Cohnovi. Už nedokázala zadržet slzy. "Ještě ne." vydechla. Cohn jí znovu odstrčil. "Jeď do Corii Alty." stiskl jí ruku. "A pak je za našimi dcerami."
"Dcerami!" odfrkl si posměšně Isaac. Ale celý se třásl. "Alessia zradila svojí skutečnu rodinu, jakmile jí zřejmě sestřička slíbila, že se přimluví, aby jí enchali na pokoji. My jsme jim jedno. JInak by na nás nebyl vydán zatykač. Jsou to zrádkyně!" Isaac teď však couval pryč. 
"Já jdu svému osudu vstříc. Nejsem zbabělec." zovolal za ním ještě, když se ISaac definitivně řítil po schodech pryč. Ano... zbabělec a naprostý blázen a anarchista. Jak je mohl za něj provdat svou dceru? A tím si zpečetil i svůj vlastní osud.

***

Když jsem dorazil do halvního města Torentie, všude vládl chaos. JIndy celkem poklidné části, kde bydlela bohatší část obyvatelstva byla plná lidí. Všichni vyšli do ulic. Nikdo nevěděl, co se děje. Já jsem nebyl schopný přemýšlet. Vlastně jsem jen šel a šel. A prodíral jsem se davem stále dál a dál. Dokud jsem neuviděl hlavní budovu Suturienu. JEden z mnoha domů v Torentii, který měl dohlížet n apořádek v koloniích neo provincicích. U vchodu stály stráže v uniformách a jen ztěží obránili dům před lidmi. Stály v řadách a byly to stejní vyděšení kluci jako v každé armádě. Ale u nás bojovali protože chtěli. Ty jejich výrazy vypovídali jen o tom, že museli. Je děti, které nahnali do armády, aby bojovali za něco, čemu sami nerozuměli. Proto když jsem přišel k prvnímu klukovi a zabodl jsem mu nůž prudce do břicha, ostatní se jen vyděsili. A pak už se dav nahrnul dovnitř. 

Soustředil jsem se jen na svou zbraň. Já a lesklé ostří, kteér bralo životy. Jak je to jednudeché, ayb člověk vydech naposledy. Jak bláhové, že úředníci byly stále v budově. Jednoho po druhém jsme je povraždili. Chladnokrevně. Jednoduše. Nebyly o nic lepší než král, když nechal zavírat lidi, kteří měli prostě jen spráné názory. Vražda je taky názor.

"VOJÁCI!!!" ohlušující hlas jako kdyby byl blesk z čistého nebe. Všichni začali zmatkovat ještě víc. Vzájemně se ušlapávali. Do dveří se hrnula Suturienská garda. Elitní vojáci, ne jen mladí hejsci. Možná by bylo lepší umřít teď... ale ne to ještě nenastal čas. Musím ještě spoustu věcí udělat.

***

Eleonor brečela. Nestačila si šátkem utírat slzy. Cohn se od ní odvrátil. Všechno se pokazilo. Provdat Alessiu za Isaaca Hensona vypadalo jako skvělý nápad. Ale ukázalo se, že je to anarchista, který chce jen vzpouru a smrt. A to se mu splnilo. Lidé umírali na obou stranách. MOhl být jen rád, že to nepřoroslti ve válku. Odboj zatím proběhl pouze v hlavním městě Torentie a ten králova vojska potlačila. Všechny pozatýkaly nebo rovnou zastřelili. Vysoce postavené lidi hodlali odvést do Suturienu. Včetně jeho. 
Dva vojáci mu na ruce svázali za záda. MOhl si za to sám. NIkdy neměl dovolit, aby ho Isaac ovládl k činům. Například nenávis tlidí podporovat, naopak odporovat králi... otrávit krále... ne. Nic z toho neměli dělat. Spoustu špatných rozhodnutí, které ho nejspíše dostanou na šibenici. Ale hlavně bay jeho holčičiky byly v pořádku. Naposledy se podíval na svou ženu a pak už jen sledoval, jak ho odvádí pryč. Eleonro se zhroutila před dveřmi jeho domu. To je naposledy, co se sem podíval. Už nikdy neuvidí nikoho a nic. HLuboce vydechl a hekl bolestí, když ho voják srazil na kolena do vozu. Takhle opravdu skončí jeho život? Ale copak jeho dcera není královna? Nebo jí dovolil, aby si ze slabé chvíle vzala toho nejničemějšího člověka na světě, který ho nechá popravit? 
Naposlední chvíli ještě zahlédl znak na uniformě jednoho vojáka. Sal al Lamro. A to měli být spojenci?