Ahoj všichni. Ještě na začátek bych  vsech chtěla popřát krásné a pohodové Vánoce. A jako dárek jsou vydané hned dvě kapitoly najednou.
A.Š

"Kam jdeš?"zarazil Lorraine Rapahel na chodbě. 
"Na projížďku," odpověděla úsečně a nandavala si rukavice na své bledé ruce. Snad dvě hodiny se převlékala. Protože nasoukat se z volných ššatů opět do nepříjemného korzetu a upnutých šatů z její domoviny byl nezvyk. Také služebné jí dlouhé vlasy musely složité zaplétat, což také trvalo dlouhou dobu. 
"S Flaviem?" 
Lorraine si odfrkla. "I kdyby... vlastně máš pravdu. Ani.  a tobě do toho nic není." Byla k němu možná až moc přísná a zlá, ale... 
Když nic jiného neříkal, rozešla se od něj pryč. Rapahl jí však byl v patách. "Co mi ještě chceš?" pravila za chůze. "Sejdeme se večer na plese."
"Lorraine," nežně jí zastavil. "Musím ti něco říct."
"Hmmm," zastavila se rezignovaně a netrpělivě vyčkávala, co z jejího manžela vypadne. 
"Přistoupil jsem na tu dohodu."
Lorrraine po takovém prohlášení jen netečně stála. Nedávala na jevo žádné emoce. "Dobrá tedy." Pokrčila rameny a chtěla odejít.
"Na to nic neřekneš? Vyhrála jsi. Přesvědčila si mě."
Lorraine zavrtěla nevěřícne hlavou. "Přistoupil jsi na to..... no tedy rozhodně ne kvuli mě. Je to proto, že nemáš na výber. A Sal al Lamro sakra potřebuješ."
"Máš něco s tím mizerou Flaviem?" 
Tou otázkou jí zarazil. Obrátila se k němu a nasupeně skoro vykřikla. "Tady nejsem já, kdo naše manželství rozvrací!"
Rapahel zbrunátněl. "Jak se opovažuješ-"

"Vaše Veličenstva...." přerušil je zadýchný slouha.
"Co je?" vyštěkli oba zároveň, až ten mladý muž nadskočil. 
"Vaše dcera je-"

Lorraine neposlouchala nic dalšího, protože se okamžitě rozeběhla zpět ke svým komnatám. Vtrhla dovnitř jako velká voda. "Kde je Isabella?"
Rychle pátrala očima po pokoji. 
Nad kolébkou se skláněl doktor. Hluboce se jí uklonil. 
Lorraine měla srdce až  vkrku. "Co se stalo..."
"Její výsost princezna ISabella," začal kostatovat lékař se vší úctou. "Služebná mě zavolala. To dítě má velice vysokou horečku a-"
"Bude v pořádku?" vyděšeně se sehnula nad plačící holčičku Tváře měla rudé. Že si toho dříve nevšimla... ale celý den po příjezdu s ní nebxla.
Lékař se napřímil. "Zatím s jistotou nevím, o co se jedná. Možná za to může cesta do teplejšího prostředí... dlouhá cesta. Opravdu nevím. Vysoká horčka, rudé fleky na těle.... musím se poradit s odborníky."
LOrraine bylo málem do pláče. "Ale bude-"
"Ve většině případů si dovoluji tvrdit, že bude v pořádku. Pošlu jsem nějaké své lidi."

"Už se od ní nehnu ani na krok!" pohladila jí po tvářičce. Vzhlédla k Raphaelovi, který také se strachem ve tváři shlédl na svou dceru. 
"Musíš se zůčastnit toho plesu," upozornil jí. 
Lorraine se tentokrát szám neubránila. "Naše dcera je nemocná a ty pořád myslíš, jne na reprezentaci!"
"Nijak jí nepomůžeš, když u ní budeš sedět... je v nejlepších rukou."

"Opravdu veličenstvo. Horečka již klesá. Není čeho se obávat. Pokud si to povinnost žádá, klidně u její výsosti zůstanu sám"

Tahle doktorova slova jí přesvědčila. Nikdo nebyl správnější člověk, aby se o její dceru postaral. "Dobře...." zvedla se a na její tváři se ojevil ůsměv. "Dobře."

***

Lorraine svého rozhodnutí ještě několikrát litovala. Ale v ruchu večerního plesu se dalo snadno na všechno zapomenout. Zvláště, když Rapahel šem oznámil, že Lorraiin plán vyjde. Možná že to udělal jen kvůli ní. Ale tak naivní nebyla. Bylo to hlavně, aby co nejdříve odjeli. Aby se kolem ní nemotal zbytečně dlouho Flavio. Ale na to už pranic nesešlo.