Slavnostní ples v předvečer slunovratu se koná v Aletrehalském paláci. Jeho Královské Veličenstvo a dokonce i jeho drahá choť se po dlouhém roce manželství ukáží společně na jendom z důležitých plesů celého roku. Pozvání totiž obdržel místodržící Sal al Lamra, královnina rodina a mnoho dalších významných hostů....

To se suškalo po chodbách mezi služebnictvem. A možná mnoho dalšího. To, že mladá královna je ještě krásnější než kdy dřív. Za půl roku od nešťastného incidentu, kdy trávila podezřelé množství času s královým mladším bratrem, jako kdby se jí do těla vrátila energie a elán, který královna nutně potřebuje. Jako kdyby znovu ožila.
La nouvelle reine. Nová královna!

***

Leonardo neměl náladu na oslavy a už vůbec ne tak okázalé, jako měla být tato. Hleděl na nové padnoucí šaty na stojanu, kde je krejčí ještě malinko upravoval.  On se však nezajímal o nic jiného, než o Dianu, která mu nedávala spát. Jediný a zároveň poslední vzkaz mu poslala před půl rokem a dál... Hledal jí skoro všude. Sám se o to nepokusil, protože jeho bratr ho měl pod dohledem, ale vysílal pravidelně svou osobní stráž, která mu nemohla odporovat. PO dívce jménem Diana Wang se slehla zem.Musel však doufat, že až se s ní zítra uvidí, bude jí toho moct tolik říct...

***

Rapahel seděl v pracovně a četl důležitou smlouvu, kteoru mu dnes přinesl hrabě Flipi. Neměl náladu dnes večer poskakovat na plese, ale tento byl výjimečný. Dnes se totiž mělo jednat o osudu celé jeho říše. Tu zodpovědnost, kterou kdysi odmítl teď bude muset přijmout jeho bratr. Musí jednat pro blaho své říše, tak jako to dělal on celou dobu. 
Najednou se dveře otevřeli a vstoupila Lorraine. Na sobě měla nádhenré šaty z lesklého sametu červené barvy. Změnila se... a to hodně. Sám nepoznával ženu, kterou pojal za manželku. Nebývala taková vždycky, možná jen, když jí vídal na projížďkách v rodné Toorentii. Proto jí také dovolil i přes výslovný zákaz jeho matky, aby Lorraine sama jezdila na koni po zámeckých lesích a okolí. Bylo to od něj velkorysé gesto a to nejmneší, co jí mohl dopřát.
... Činy se skutky neomlouvají...

"Tak jak se ti líbí?" protočila se kolem něj, aby dala novou róbu na obdiv, když vešla dovnitř a zaklapli se za ní dveře. 
"Nádherné," konstatoval, aniž by k ní zvedl oči. Všimla si toho a popošla více k němu. 
"Tak se na mě alespoň podívej, přece!" vytrhla mu papír z ruky a schovala ho za záda. "Potřebuješ si trochu odpočinout!" Lorraine pomalými kroky přešla za něj o objala ho. "Dneska si to společně užijeme, ano? a ty už se nebudeš soustředit na práci."
"Nejde to tak snadno, drahá..." usmál se, když mu dala letmý polibek na tvář. Poprvé za dlouhou dobu se přinutil usmát, aby jí udělal alespoň nějaku radost. Obrátil se k ní čelem a přitáhl si jí blíž k sobě a tentokrát jí dal polibek on na ústa. 
"Ehmmm," vyrušil je hrabě Filipi. "Vaše Králvoksé Veličenstvo, Lorraine, jsou zde vaší ctění rodina a vaše sestra. Myslel jsem, žebyste je ráda přivítala."
Lorraine nadšením zavýskla. "Samozřejmě!" dala Rpahaelovi ještě ejdnu pusu a rodostně se rozeběhla pryč. Na poslední chvíli se však zarazila. V ruce měla jetě njaký papír, který Rapahelovi vytrhla. Kvapně se ještě vrátila a s udiveným výrazem mu ho zpět vrátila.

"Není sama sebou. Není dívkou, kterou jste si vzal za manželku, Vaše Veličenstvom," podotkl Dante, když Lorraine zase odešla. 
"A není to dobře? Jsem rád, že se tady cítí jako doma. Trvalo jí, než si na tolik pozornosti zvykla. A ona to zvládla, jsem za ní rád." Podotkl a myslel to celkem vážně.
"Královna má být především reprezentativní, Vaše Veličenstvo."
"Copak snad ona není?"
"Řekl bych, že až moc vyjadřuje své postoje ohledně jistýh věcí a také se na můj vkus až moc přátelí s vaším bratrem." Filipi vypadal zamračeně, což ještě dodávalo na jeho důležitém výrazu. "Když jste ze zcela rozumných důvodů neuděl místokrálem Sal al Lamra vašeho bratra, mohu vám doporučit, abyste zvážil, zda ho nepřevelíte alespoň někam jinam. Dělá ve sposlečnosti až moc rozruch, což není dobré. Před půl rokem se vám díky němu podařilo připravované povstání potlačit, ale není mu rozhodně konec. Nezapomeňté na to, jaké má Leonardo myšlenky."
Rapahel nad tím jen mávl rukou. Už i matka ho před brarem varovala. Ale Leonardo nebyl takový a to, že se přátelil s Lorriane mu nijak nevadilo. alespoň měla nějaké přátele v tomto uzavřeném kruhu. "To jediné, co mě mrzí," povzdechl si, "že LOrraine viděla tu svatební smlouvu, takhle to nebude žádné překvapení a okamžitě se to roznese:"

***

Lorraine za doprovodu krásné Simonette a ostatních dvorních dam stanula na nádvoří. Stihla se ještě převléknout, protože tamtx šaty byly určené na dnešní večer.
Famózní. Jak hloupé.
 Tentokrát nebrala na žádnou etiketu ohledy. Neměla to zapotřebí. Ať se na ní dívají, jak chtějí, jí to bylo jendo. Setkání s jejími rodiči a sestrou sledovalo spoustu lidí.
"Matko!" objala ženu, kterou tak dlouho neviděla, jakmile vyšla z kočáru. Její otec se netvářil o nic moc méně vážně než jindy, ale když jí spatřil, po tváři se jí rozlil úsměv. "Tak ráda tě konečně vidím!" podotkla a užívala si otcovo obětí. Spatřila Rapahela, jak se na ně zamračeně dívá. Po chvíli opět zmizel v paláci. Byl to její náapd, že pozvou její rodiče. A možná se to jejímu manželovi nemuselo příliš líbit, ale... byla to její rodina.
"Vaše Veličenstvo," uklonila se Alessia, která byla jako poslední. "Ale jdi ty!" okřikla jí za to oslovení. Pro všechny to byla pořád ta stejná Lorraine. Když se ale pokusila obejmout svou sestru, ta jen ucukla.
"Vypadáš mnohem lépe," podotkla Eleonora, která jí pohladila po tváři. "Vypadáš tak nějak šťastně..."
"Jak se to vezme..." zamumlala Lorraine, ale před otcem nehodlala nic řešit. Měla takovou radost, že je po tak dlouhé době vidí!
Alessia měla na sobě podivný střih šatů. ale to jí ani tolik nezaráželo, nikdy neměla dobrý vkus a podle všeho se jednalo o nějkaý starší kousek. To, co bylo k podivení, že celou dobu uvítání nepromluvilo ani slovo.
"Ani zdaleka nejsme jen my tři, drahoušku," oznámila jí matka s poněkud rozpačitým výrazem, jakmile na nádvoří přijel další kočár.
"Znám ty hosty?" zeptala se, protože teď měla přijet jen její rodina a velvyslanec z Sal al Labra a po obědě. "Uvidíš," oznámil jí otec, který se narovnal a zároveň poopostrčil svou starrší dceru kousek dopředu. Alessia málem klopýtla, když nervózně šla ke kočáru, který zastavil. Erb na jeho dveřích Lorraine nepoznávala, ale byl v něm zakreslen odkaz Torentie, což bylo zřejmé. 
"Dovol, abych ti představil nastávajícího manžela tvé sestry Alessi," oznámil jí otec s pýchou v hlase, "Isaac Henson."
Lorraine zamrkala. Proč se jí o tom nikdo nezmínil? Teď pochopila naprosto všechno, Alessiin výraz i její nervozitu. Vždycky přísahal, že se nikdy nevdá. Milovala knihy a snila o nesmyslných věcech a.... nedokázala si jí představit ve svatebních krajkových šatech s květinou v rukách, jak bude říkat ano muži, který před ní před chvílí předstoupil. 
"Vaše Veličenstvo," uklonil se jí hluboce Isaac. Jeho pukrle bylo pečlivě nacvičené. Celkově vypadal až moc naškrobeně. Mel pronikavé oči, vysoké čelo a celý byl ovlečený v černé. "Také mě těší," pozdravila Lorraine a s nechápavým výrazem se podívala na matku, která však en odvrátila pohled. Takže usoudila, že to muselo být celé z otcovi hlavy. Isaac jí jemně políbil ruku. První dojem na ní udělal svým elegantním vystupováním, ale jako budoucí manžel Alessii? To pro ni byla určená manželská smlouva, kterou jen zběžne shldéla dnes u Rapahela? A proč jí o tom nikdo nic nenapsal?!
"Sloužící vám odnesou vše do vašich komnat a vy všichni přijměte pozvání na čajový dýchánek na zahradě a večer pochopitelně na ples." oznámila jim Lorraine a s dvorními dámami za zády se vydala znovu převléknout. Role králvony vyžadovala mnoho, ale každý den mít nové šaty jí nevadilo ani trochu.

Jak marnivé...

***

"To snad není možné! Já se nestačím ničemu divit!" Helene rázovala po pokoji a musela se ovívat vějířem. Vzápětí se svalila na pohovku a ano vypadalo to skoro jako kdyby omdlela.
"Je vám něco Výsosti,? naklonil se k ní hrabě  Filipi. Odvrátila od něj tvář a raději si poposedla dál. Na jej vkus si dovolil až mnoho. "Kromě Lorraininy rodiny přijel i snoubenec její sestry!" oznámila tu skličující novinu.
"A copak ot poté nebude součást i královy rodiny, pokud se vezmou?" zavtipkoval Dante, na což ona rozhodně neměla náladu. 
"Ale víte vy vůbec kdo to je, ten drahý Isaac Henson?" zamrkala Helne. "Tak já vám to tedy řeknu! Měl bý tpopraven společně s Darellem Wangem a ostatními, jenže byl omilostněn na základě jedinečné listiny. A Cohn ven Lapote udělal výborný tah, že ho zasnoubil ze svou satrší dcerou. Teď je v našem paláci a my s tím nemůžeme udělat nic! Ten Isaac bude mít informace z první ruky o všem co se tady bude dít!"
"Zvýšíme ostrahu a u krále bude osobní stráž po celou dobu."
"TO by vypadalo moc nápadně a král se o tom navíc nesmí dozvědět. Je to vleice důležitý okamžik pro celou monarchii, jestli ta svatební smlouva s Orleans uzavře... "
Filipi vyhlédl z okna, kde zrovna probíhal zahradní čajový dýchánek. Nazval by to spíše ale velkou intrikářskou společností, která usilovala o přízeň královny, aby se jí alesopń trochu zavděčili. Jaká změna oproti tomu, jak královnu neměli ještě před několika měsící příliš v lásce...

Lásku dáváme jen někomu v dobu, kdy se nám to hodí. Bene..

"Jsem si jsitý, že všechno dopadne tak má... a on nebude dělat problémy. Ví moc dobře, že je na cizí půdě."
"Jen aby, když jsou taddy zástupci králvoské rodiny z Orleans. Postarejte se o všechno, aby to bylo co nejbezpečnější pro všechny."

Helene neoplývala přílišnou laskavostí a spíše stále udílela jen rozkazy. Proto si také vysloužila respekt. Samotná však ještě nebyla ani oblečená na dnešní večer a tak bylo potřebova to napravt.

Každá svatba musí mít náležitosti. Jako by mezi ně tehdy patřilo, aby se všechno tajilo...