Čas v Godrikově dole plynul dál a uceloval tak rodiny, které jeho postupem vznikaly. Jakmile se léto překlenulo v podzim, světlo kouzelnického světa spatřily hned dvě děti; Alice a Arthur Longbottomovi. Zrzavá děťátka se tak stala středem vesmíru novomanželů Longbottomových a Neville se nesmírně těšil na každé léto, kdy se za nimi vrátí a uvidí, jak jsou o něco větší a o něco vychytralejší. On i Ginny si lámali hlavy, po kom svou zvídavost a inteligenci zdědily, ale odpověď na tuto otázku visela někde mezi hvězdami na noční obloze.

I další rok se nesl ve jméně potomků. Rose Weasleyová spatřila svět v polovině května, čímž se stala tvrdohlavým Býčkem a krátce po ní, začátkem června, se narodil Malfoyovým syn Scorpius. Už v tu dobu Ron rád tvrdil, že jejich Rose to jednou natře Scorpiusovi při zkouškách NKÚ, ale do těch jim zbývalo ještě spousty, spousty let.

Průběhem té spousty let Teddy vyrostl a právě ho čekal nástup do Bradavic. Harry s Pansy, nyní zaslouženě Potterovou, se nemohli dočkat, až ho doprovodí na nástupiště devět a tři čtvrtě, ale zároveň se nemohli zbavit sentimentu, který je ovládal, kdykoliv pomysleli na to, že ho dlouhé měsíce neuvidí. Ačkoliv je nespojovala krev, zvykli si být jeho rodiči a jelikož vlastní děti neměli, nemohli se upnout na nikoho jiného. Leda že by si půjčili jedno z dvojčat Longbottomových, ale to by Ginny samozřejmě nedovolila.

Harrymu se postupem času podařilo ve své kariéře vyšplhat tak vysoko, jak jen to šlo – stal se z něj vedoucí odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, a tak v práci trávil mnohem víc času, než by si jeho novomanželka přála. I přesto si ale prvního září našel čas, aby s ní doprovodil Teddyho na vlak.

Zatímco modrovlásek odcházel k blýskavě červenému expresu, Harry k sobě Pansy silně tiskl a snažil se potlačit slzy. Ona to ani nezkoušela, tváře už měla celé zmáčené a hlasitě popotahovala.

„No tak, lásko, vždyť se na svátky vrátí," ujišťoval ji statečně.

„Ale... Ale to jsou přece čtyři dlouhé měsíce," posteskla si. Ve stejnou chvíli se na ně Teddy naposledy otočil a zvedl ruku, aby jim zamával.

Oba jeho gesto napodobili, u čehož Pansy druhou rukou otírala své oči od slz. Až když Teddy nastoupil do vlaku a zmizel tak z jejich zorného pole, dovolila si začít plakat nahlas. Harry ji silně objal a konejšivě ji hladil po zádech.

„Tak si uděláme svoje, ne? Ať tady nebulíš," nadhodil s nadsázkou, ale v tu ránu se od něj Pansy odtáhla a překvapeně zamrkala. „Počkej, já to nemyslel –"

„Pottere, neříkej nic, co nechceš!" upozornila ho rázně, než mu vtiskla polibek na vousatou tvář. „Tak pojď domů, máme práci!"

Nadšeně se zazubila, když od něj udělala krok zpět a natáhla k němu bledou ruku. Harry v duchu zazoufal, co to na sebe zase ušil za boudu, ale nedalo se svítit. Museli zkrátka do Godrikova dolu a plnit manželské povinnosti, aby Pansy nemusela každý další rok na nástupišti plakat. V duchu si pomyslel, že tohle pak budou muset dělat každých sedm let, ale raději to před ní už neříkal nahlas. Ona by se toho ještě chytila, a co by si pak s tolika dětmi počal?