Když ráno popíjel svou dávku kofeinu, měl černé kruhy pod očima. Dával si za vinu, že nešel spát už kolem čtvrté, když Pansy přestala odepisovat, ale stále tak nějak doufal, že mu ještě odpoví.

Dal by cokoliv za dalších pět hodin spánku, ale nedalo se nic dělat. Očekával totiž návštěvu v podobě Andromedy Tonksové a svého kmotřence Teddyho, kterého se nemohl dočkat. Už ho neviděl skoro půl roku, takže předpokládal, že si budou mít co vyprávět. Přeci jen už Teddymu bylo dost na to, aby dokázal popsat události předešlých dnů.

Jako každé dopoledne se posadil na verandu. Chvíli tam posedával s hrnkem kávy, když uviděl, jak se k jeho plotu blíží zrzavá žena s těhotenským břichem.

„Dobrý ránko, Ginny," mávl na ni.

„Tak mluv," pobídla ho okamžitě, aniž by pozdravila. Harry v duchu zalitoval, že raději nepředstíral, že ji nevidí.

„O čem?"

Dělat ze sebe hlupáka na ni nezabíralo. Věnovala mu káravý pohled, zatímco prošla brankou a mířila za ním na verandu.

„Čaj?" ukázal za sebe, že by ho šel udělat, ale zrzka zavrtěla hlavou.

„Chci detaily," naléhala.

Kdyby Harry nebyl mužem a Ginny se tak nemračila, předpokládal by, že přišla pro ranní dávku drbů, ale v tomhle případě se bál říct jediné slovo, neboť se bál, že se Ginny promění v sedmihlavou saň. A to vážně nechtěl.

„Žádné nejsou," pokrčil rameny. Pravdou však bylo, že na Pansy Parkinsonovou nemohl přestat myslet.

„Harry, nelži mi. Víš, že mi záleží na tvém dobru a jestli ses večer dobře bavil, chci to vědět."

„Jako kamarádka?" domýšlel si.

Zrzka rázně přikývla. „Samozřejmě. Vždyť se známe skoro celou věčnost! A když tu není Ron s Hermionou, musím na tebe dohlédnout, abys neudělal nějakou hloupost."

„Máš o mě strach?" vyptával se překvapeně. Jistě, rozešli se v dobrém, ale tohle by ho nenapadlo.

„Mám," přiznala. „Nechci, aby ses spálil. A viděla jsem, jak ses tu culil od ucha k uchu, takže předpokládám, že večer s Parkinsonovou tě potěšil."

Harry se hluboce nadechl. „Ale jo, byl to hezký večer."

„A dlouhý," narážela na jeho kruhy pod očima, kterých si nešlo nevšimnout. Natáhla k němu ruku, aby naznačila, co měla na mysli.

„To ne," odporoval. „Doma jsem byl už před půlnocí," přiznal.

„A?"

„A kdybys mě to nechala dokončit, tak bych ti řekl, že jsem pak plnil denní dávku korespondence," vytáhl z kapsy slušný počet popsaných pergamenů. Ginny vykulila oči.

„Dopisy od fanoušků?" ptala se váhavě. Když se Harry podezřele pousmál, spojila si jedna a jedna dohromady. „Promerlina, vy jste si psali celou noc?"

Přikývl.

„Harry, neříkej mi, že –"

„Nechme to náhodě, ano?" skočil jí do řeči. „Předem ti ale říkám, že se s ní ještě milerád sejdu a pokusím se ji poznat. Vážně jsem se včera skvěle bavil."

„Co jste dělali?" pídila se zvědavě.

„Pili, kecali, tančili..."

„Ty jsi tancoval?!" vyhrkla samým překvapením. „Sakra, co s tebou provedla?"

Harry se musel zasmát. „To vážně nevím, ale docela mi to šlo."

„Tak to je fajn," uznala neochotně. Alespoň se tak tvářila, působila totiž zamyšleně. „Líbí se ti?" zajímala se dál.

Harry nejistě pohodil rameny. Sám nevěděl, jak svoje pocity vnímat a bylo příliš brzy, aby v nich přestal tápat. Nemohl tedy Ginny poskytnout plnohodnotnou odpověď, proto raději mlčel.

„Hlavně ať to neskončí tvým zlomeným srdcem, Harry. To by mě mrzelo," přiznala. Harry se na ni vděčně usmál.

„Jsi vážně skvělá opora, Ginny."

„Od toho jsou přátelé," usmála se na něj zpět a nakonec tedy ještě přijala jeho pozvání na čaj a nechala ho, aby jí připravil pořádný šálek.

Když se vracel, zjistil, že Ginny na verandě nesedí sama. Na plůtku totiž vysedával výr s obálkou v zobáku.

V rychlosti odložil před zrzku šálek a pospíšil si, aby obálku otevřel. Nevnímal, jak se za ním Ginny dívala, jeho pozornost měl momentálně jen kus papíru, který vytáhl z obálky.

Drahý Pottere,

vidíš, změna oslovení! Omlouvám se za opožděnou odpověď, ale nejspíš se mi povedlo usnout uprostřed psaní. Tímto ti tedy zpětně děkuji za přání sladkých snů a doufám, že i ty ses dobře vyspal.

Dneska jdeme s Parvati navštívit rodinu Levandule Brownové – měla by čtyřiadvacáté narozeniny. To znamená, že ti během dne neodepíšu, ale budu vyčkávat na tvou sovu s návrhem toho oběda, který mi sice nedlužíš, jelikož jsem nerozluštila svou zprávu, ale pevně věřím, že mě na něj pozveš.

Také bych ti chtěla zpětně poděkovat za hezký večer, v rámci vyměňování dopisů během noci jsem na to úplně zapomněla. Tedy alespoň myslím, co se týče těch dopisů, už ani nevím, co všechno v nich bylo.

Přeju hezkou dovolenou!

Pansy

Harrymu se na rtech objevil úsměv, čehož si hned všimla Ginny.

„Parkinsonová?"

Jen přikývl a schoval dopis do kapsy županu mezi ty ostatní, zatímco si sedal zpátky k bíle nalakovanému stolku.

Jak čas plynul, Ginny ho s dávkou varovných poznámek nakonec opustila a zamířila zpátky domů. Její místo na verandě ale nahradila Andromeda Tonksová s Teddym, který toho měl vážně hodně na srdci a musel svému kmotrovi důkladně popisovat to, jak trávili první červencový víkend v Lasturové vile a že dostal od malé Victoire pořádného hudlana.

Harry se té dětské lásce od srdce smál a vlastně Teddymu dokonce fandil. Sám měl pro Delacourovy víly slabost, ale nemohl to říkat nahlas. Bill by asi neměl radost, kdyby mu pokaždé předhazoval, jaké má štěstí, že se oženil s nádhernou Fleur.

„A řekni mu ještě to o strejdovi Ronovi!" naléhal Teddy na svou babičku. Ta se okamžitě rozzářila a věnovala Harrymu široký úsměv. Vážně byla protipólem své sestry Bellatrix, Harry to tak pořád vnímal.

„Ach ano, Ron a Hermiona čekají miminko," oznámila mu. Harrymu málem zaskočilo, ale nakonec se s tou informací vypořádal docela dobře. Jen si odkašlal a dál Andromedu poslouchal. „Stalo se to jen před pár týdny v Kanadě, ale Hermiona nám to potvrdila až z Mexika, kam předevčírem dorazili. Tobě nepsala?"

„Většinu věcí vím od Ginny, která zase ví všechno od Molly," vysvětlil, ale zavrtěl hlavou, aby odpověděl na její otázku. Hermiona měla svou taktiku, kdy napsala Molly a ta informace předávala dál, pokud k tomu měla svolení. A někdy to tak dělala, i když ho neměla.

„Ach tak," přitakala chápavě Andromeda. „Podle všeho se jim to malé má narodit začátkem dubna, takže je dost možné, že George bude mít zase s kým slavit narozeniny."

„To je fajn," uznal Harry, ačkoliv byl touto skutečností zaskočen. Už i jeho nejlepší kamarád očekává potomka? Něco je s ním vážně špatně, jelikož on neměl ani trvalý vztah. Vlastně neměl vůbec žádný.

„Vic říká, že to bude holčička, viď?" připomněl se Teddy, načež Andromeda přikývla.

„Ano, Victorie, Fleur i Molly se domnívají, že se jim narodí děvčátko, ale zatím nic nevíme. Pohlaví je zatím ve hvězdách."

Harry si představoval Ronovu temperamentní povahu a snažil se udělat si obrázek toho, jak se pere s tím, že jeho dcera prožívá první lásku. Moc dobře si pamatoval, jak reagoval na svou sestru a Deana Thomase během školních let a doufal, že během té doby Ron dostatečně dospěl, aby se na to připravil.

Jak tak přemýšlel o Ronovi, zahleděl se na ulici, po které procházela dvojice žen. Obě měly černé vlasy; jedna po ramena a druhá k hýždím. Směřovaly k nedalekému rybníku a cosi si povídaly.

Několikrát zamrkal, jestli dobře vidí.

Vážně se Pansy Parkinsonová procházela s Parvati po Godrikově dole?