Upozornění k dopisům: Wattpad mi nepodporuje přeškrtnutá slova z Wordu, proto jsou vyškrtané části dopisů tučně. Nahrála bych je jako fotky, ale v případě čtení offline by to dělalo neplechu 😮‍💨

⚡️⚡️⚡️

„Myslím, že nakonec to nebylo tak hrozné," uznala Pansy toho večera, když opouštěli Tři košťata. Oba za tu dobu vystřízlivěli a, jak se říká, protancovali boty.

Harry kráčel po jejím boku s rukama v kapsách slabé džínové bundy a přikyvoval. Vnitřně se ale nemohl zbavit myšlenky, v níž Pansy vnímal jako atraktivní ženu s krásnýma očima a ještě krásnějšíma nohama. Černovláska to na něm naštěstí nepoznala, takže si nemusel připadat hloupě. Stačilo se s ní jen rozloučit a smířit se s tím, že už se nikdy neuvidí.

Odpustil jí, což chtěla.

Viděli se osobně, což chtěl on.

Už nebylo více co řešit. Oba získali toho večera, co potřebovali pro bezproblémové pokračování ve svých životech, už tím pádem mohli jít každý po své cestě.

„Tak," zastavila se Pansy uprostřed pohybu nedaleko hostince, „tady se přemístím."

„Dobře," souhlasil Harry. Pansy se nadechla, aby něco ještě řekla, ale nakonec to neudělala, pouze sáhla do kabelky, odkud vytáhla hůlku.

„Tak se tedy... měj," prohodila ledabyle, ačkoliv stále měla na jazyku mnohem jiné věci.

„I ty se měj, Parkinsonová."

„Pottere," kývla mu na pozdrav a raději, aby předešla dalším trapnostem, myslela na svůj byt a přemístila se.

Harry tam postával ještě dobrých pět minut, jako by snad čekal, že se vrátí. Samozřejmě to neudělala, proto i on usoudil, že je načase jít domů a hodit celý ten večer za hlavu.

⚡

Parvati zrovna dělala pozdní večeři. Často jedla až před půlnocí, což Pansy štvalo, ale teď jí to přišlo vhod. Jakmile se přemístila domů, do nosu ji udeřila vůně indického koření, které naprosto milovala.

V tichosti přešla do kuchyně, odkud se vůně linula a posadila se ke stolu, kam Parvati prostřela jen pro sebe. Neměla jí to za zlé, přeci jen nebylo jisté, v kolik se vrátí a jestli bude mít hlad.

Tmavovláska si jí všimla téměř hned. Rychle odstavila hrnec, otočila se na patě a s rozzářenýma očima se na Pansy podívala.

„Tak povídej!"

Zmijozelka popravdě netušila, o čem by měla mluvit. Rozhodně ale měla v plánu vynechat svou lodičku v Potterově rozkroku, jelikož to bylo dle jejího zpětného úsudku opravdu mimo mísu a nepotřebovala, aby o tom Parvati věděla.

„Usmíváš se," zkonstatovala Parvati všímavě. Pansy si přiložila ruku na ústa, aby úsměv skryla. „Tak už mi řekni, co se dělo, nebo si za Harrym dojdu osobně a zjistím to!"

Tahle výhružka stačila, aby Pansy začala mluvit.

A tak jí vyprávěla o večeru, který s Potterem trávila, jak se dobře bavila a jak přirozené jí připadalo, když spolu tančili déle než dvě hodiny. Přistihla se, že jeho obličej nemůže dostat z hlavy a začínala chápat, že možná přeci jen toužila po kvalitnějším rozloučení. To by to ale Potter musel vnímat stejně.

Parvati mlčenlivě naslouchala všemu, co jí řekla. Jak se tak na Pansy dívala, všímala si mimiky v jejím obličeji; na Zmijozelce bylo vidět, že se po celý večer dobře bavila, a že by si možná jejich schůzku ráda zopakovala. Pro Parvati to byl téměř zázrak, jelikož svou kamarádku znala dobře a věděla, že má vysoké nároky. Ostatně proto ji nikdy neviděla jít s někým na schůzku, a když už ano, tak se jednalo o první a poslední. Tady viděla jistý potenciál a pevně věřila, že některé vlastnosti Parkinsonové budou po chuti i Harrymu.

„Musíš se s ním znovu vidět," usoudila, jakmile Pansy za poslední větou udělala pomyslnou tečku a tím pádem prostor pro reakci. Černovláska vykulila oči.

„Co když nebude chtít?"

„Tak musíš zajistit, aby chtěl," mrkla na ni spiklenecky. „Ale moje věštecké nitro mi říká, že už teď přemýšlí o tom, jak tě pozvat na další rande."

„Nebylo to rande," připomněla jí Pansy. Parvati nad její poznámkou však mávla rukou.

„Jestli voněl kolínskou, jak jsi říkala, bylo to rande," stála si za svým. Pansy na to neměla co říct, netušila, že jde o nějaké nepsané pravidlo, sama ho neznala, ale protestovat proti Parvatiným slovům nechtěla.

„Takže," zamyslela se nahlas, „teď musím čekat, až se mi ozve?"

Parvati přikývla.

„A co když se neozve?"

„Tak je to pitomec, který ti nestojí za ztrátu času. Uvidíš, pojď se najíst a ráno to ještě probereme."

Pansy kamarádku poslechla. Věděla, že její rady jsou cenné, proto nikterak nerozporovala jejím slovům. V tichosti si vychutnávala indický pokrm s bramborem, zelím a kurkumou, zatímco jí Parvati vyprávěla o Padmině úspěchu na ministerstvu. Bývala Havraspárka se totiž po mateřské vrátila do kanceláře, odkud velice rychle vystoupala na vyšší pozici na odboru mezinárodní kouzelnické spolupráce.

Jelikož i Padmu Pansy znala od dětství, sdílela Parvatinu radost. Dvojčatům Patilovým přála jen to nejlepší, ačkoliv tak nemusela na první pohled působit. O ty dvě ale měla v těžkých chvílích starost, v dobách štěstí se s nimi radovala, a pokud ronily slzy, konejšivě jim je otírala.

Už jen z toho důvodu Pansy Parvati svěřovala všechna svá tajemství. Věděla, že když jí řekne, že se jí Potter vlastně svým způsobem líbí a že by ho chtěla vidět, tak ji Parvati podpoří. To by Daphne, Astoria, Millicent ani Tracey neudělaly. Proto jí žádná z bývalých spolužaček nechyběla.

Po vydatné večeři a hloubavé sprše se konečně vydala do své ložnice. Při pohledu na rozházené peřiny se zasnila a mnohem víc těšila na to, až si lehne a spokojeně usne. Připravena tam skočit šipku ze sebe svlékla župan a nakročila si, avšak její pohled upoutala obálka na stole, která tam odpoledne nebyla. Otevřené okno navíc značilo, že přišla nová pošta.

Pospíšila si, aby obálku otevřela a přistihla se, jak jí rty zdobí úsměv. Zkusila se uklidnit za pomoci kontrolovaného dýchání, ale to jí zrovna moc nepomáhala, neboť hořela nedočkavostí zjistit, co jí Potter napsal.

Drahá Parkinsonová,

jelikož jsem nebyl úplně ve své kůži po tolika protancovaných hodinách, rád bych ti přiznal alespoň v tomhle dopise, že jsem moc rád za to, že jsem mohl poznat i tvoji usměvavou a méně škodolibou stránku. Byl bych rád, kdybychom si to někdy zopakovali. Pardon, už je pozdě a já nevím, co píšu. Každopádně ti děkuju za docela ucházející večer.

S pozdravem

Harry J. Potter

Mhouřila oči, aby se pokusila přečíst i ta přeškrtaná slova, ale Potter si dal záležet na tom, aby je nepřečetla. Už jen z toho důvodu pohotově popadla dopisní papír a brk, aby zjistila, co ještě měl Vyvolený na srdci.

Prý Drahá Parkinsonová, usmála se v duchu. To jsme docela pokročili.

Sama však přemýšlela, jak Harryho oslovit, aby nezněla příliš upjatě a zároveň upřímně. Nechtěla totiž působit, že pro ni uplynulý večer znamenal mnohem víc, než mu byla ochotna přiznat.

Nakonec ji napadlo téměř dokonalé oslovení.

Hrdino,

odesílat dopis se škrtanci není zrovna na úrovni. Došly ti pergameny? Nějaké ti přibalím na oplátku za tu kartičku s tvou podobiznou. Na další pergamen mi můžeš tedy napsat, co jsi přeškrtal, jelikož mě to docela dost zajímá.

Co se týče mé méně škodolibé stránky, to mě až skoro mrzí, protože jsem si nechtěla takhle zkazit svoji léta budovanou image. Pokud se ještě někdy uvidíme, moc ráda tě ujistím, že škodolibá umím být skoro stejně, jen jsem asi neměla svůj den.

Podepsána

Pansy Parkinsonová

Vstala a přešla ke kleci, aby vypustila svého výra ven a předala mu dopis. Výr už dobře věděl, kam poletí, proto na nic nečekal a skrze otevřené okno vylétl vstříc noční obloze.

Nepočítala s tím, že by jí ještě tu noc odpověděl. S původními dopisy v rukách vklouzla do postele a znovu si je pročítala při vzpomínkách na jejich společně trávený večer. Nedokázala se přestat usmívat a zároveň pociťovala, že brzy usne. Víčka se jí klížila, tak se přetočila na bok a ještě krátce pohlédla k oknu, za nímž na noční obloze zářil měsíc.

Právě v jeho záři se po několika minutách objevil černý flek, který se s každou další vteřinou přibližoval a měnil svůj tvar do podoby jejího výra.

Ať už byla sebevíc unavená, v tu ránu pohotově vyskočila na nohy a už natahovala ruku z okna, zatímco výr kolem ní jen proletěl a nejprve se usadil na stůl, než dopis odložil. Nejspíš měl vlastní rituál, který mu nemohla narušovat.

V rychlosti roztrhla obálku a nahlédla dovnitř.

Drahá Parkinsonová,

jak už jsem ti dnes (dobře, je po půlnoci, tak tedy včera) jednou řekl, dávám si na poštu dobrý pozor. Proto jsem ostatně zaškrtal věci, které by natropily neplechu, kdyby se dostaly do rukou někoho jiného. Každopádně ti ale děkuji za pergameny. Mám jich sice dost, ale také myslím na životní prostředí a kvůli jednomu škrtanci bych rozhodně nehodil celý papír do koše.

To, že jsi méně škodolibá, měla být pochvala. Kdybych věděl, že uděláš z komára velblouda, nejspíš bych přeškrtal i to, aby ti v hlavě vrtala další nevyřešená záhada. Jelikož jsem to neudělal, tak si posloužím tady.

Upřímně musím říct, že při tanci s tebou jsem pocítil něco, o čem jsem netušil, že ještě zažiju. A i když jsi drzá, někdy až příliš krutá, třeba když mi vyhrožuješ svou lodičkou, musím uznat, že jsem dlouho nezažil tak pěkný večer. Tak, přeji hodně štěstí s rozluštěním. Pokud tohle dokážeš přečíst, máš u mě celou lahev skřítčího vína a večeři.

To se vztahuje k tvému dovětku. Myslím, že si tuhle naši schůzku můžeme jistě ještě někdy zopakovat. Nějaké návrhy?

S pozdravem

Harry J. Potter

⚡

Hrdino,

oceňuji tvou snahu o vysvětlení, přesto se mi naskýtá otázka, proč tedy ztrácíme čas dopisy, když očividně každý z nich odesíláš se stihomamem?

Vím, že to měla být pochvala, nejsem hloupá. A k tomu tvému škrtanci... Víš, jak funguje kouzlo Revelio? Děkuju za to, že ses mi svěřil, ale jako bystrozor by sis měl dávat pozor i na tohle. Co nechceš, aby jiní četli, to zkrátka nepiš. A k tomu rozluštění i tvé následné otázce – mám ráda vepřové a restovanou zeleninu.

Podepsána

Pansy Parkinsonová

⚡

Drahá Parkinsonová,

měl bych to brát jako pozvání ke společnému trávení času, nebo si to jen špatně domýšlím?

Vím, jak kouzlo funguje a také jsem se proti tomu pojistil, proto teď s jistotou vím, že blafuješ a nevíš, co jsem ti psal. O svěřování totiž nešlo, šlo o tajemství, které ti nikdy neřeknu. I když, pokud se domluvíme na večeři, možná to zvážím.

Kdy máš čas?

S pozdravem

Harry J. Potter

⚡

Drahý Vyvolený,

musím ocenit tvou domýšlivost. Je dost možné, že jsem narážela na to, že bychom spolu mohli trávit čas mimo dopisování, ale co by na to řekli tví přátelé? Věřím, že Veverka i zrzek by to neustáli.

A co se týče toho druhého – jsem odhalena. Revelio nezabralo, ale musela jsem se pokusit tě nachytat. Popravdě jsem si myslela, že mi to tajemství odhalíš, ale to jsem se mýlila, že? Vážně mi to nikdy neřekneš? Ani když ti řeknu, že si na tebe udělám čas kdykoliv?

Podepsána

Pansy Parkinsonová

⚡

Drahá Parkinsonová,

už jsem ti taky drahý? To mi lichotí. Jestli myslíš Hermionu a Rona, ti teď mají zcela jiné zájmy, takže v podstatě nemám nikoho, kdo by mi mluvil do života. Možná je to na škodu, ale přeci jen přiznám, že jsem měl po celý večer v kapse Lotroskop a ani jednou se nezatočil. Z toho usuzuju, že bychom spolu trávit čas mohli.

Nic si z toho nedělej, jsou tři ráno, v takovou dobu to nepálí ani těm nejbystřejším. Možná řeknu, když vidím, že i ty ses rozhodla ocenit kouzlo škrtanců a názorně mi ukázala, že to jde i elegantně. Akorát to nesplnilo účel, jelikož jsem si to přečetl celé. Takže kdykoliv? A čas jen na mě? Opět se cítím polichocen, Parkinsonová. To zní skoro jako bys měla zájem mě poznat o něco víc.

Harry

⚡

Drahý Vyvolený,

to oslovení jsem zvolila jen proto, že už se mi nelíbilo tě nazývat hrdinou. I ten Vyvolený mě během pár hodin omrzí, toho se neboj.

Ano, myslím Grangerovou a Weasleyho. To, že sis na mě dotáhl Lotroskop, beru jako urážku, ale jsem ráda, že nám nakonec nepřekazil večer. Znamená to tedy, že jsem důvěryhodná?

Ehm, to narážíš na to, že podle tebe nejsem nejbystřejší? Jestli si to neuvědomuješ, u dopisů má člověk čas přemýšlet a především promýšlet taktiky, takže všechno, co čteš, je pouze a jen mým záměrem. A ano, účel to splnilo, protože se teď jistě pýříš jako páv u Malfoyů na zahradě.

Možná... vážně jen možná o to zájem mám.

Podepsána

Pansy Parkinsonová

⚡

Drahá Parkinsonová,

jsem zvědavý, jaké oslovení přijde k ránu. Nejsi unavená? Pokud ano, nemusíš mi odepisovat, myslím, že dokážu usnout i bez toho.

O důvěryhodnosti zatím mluvit nemůžu, přesto mám pocit, že setkání s tebou nebylo vůbec špatné.

To jsem nenapsal, to se tak jen říká. A děkuji za upřesnění.

Opravdu? Jak je to možné?

Harry

⚡

Drahý Vyvolený,

nebuď zvědavý, budeš brzy starý! Unavená nejsem, nějak mě chuť na spánek úplně přešla. Za to ty bys měl jít spát, nebo snad ráno nemáš jít zachraňovat svět?

Taky si myslím, že to setkání nebylo špatné. Dokonce jsem díky tomu zjistila, že nejsi takový pitomec, za jakého jsem tě měla.

Netuším, možná je to právě tím, že jsem zjistila, co jsem zjistila. Každopádně si teď o sobě nemysli merlinví co, protože i já se mohu splést a zjistit, že jsem se na první dobrou mýlila.

Podepsána

Pansy Parkinsonová

⚡

Drahá Pansy,

zvědavost vede k vědění, to si zapamatuj. A co se týče tvé otázky, odpověď je ne, dostal jsem totiž nařízenou dovolenou na čtrnáct dní.

Cením si toho, že pro tebe nejsem i nadále pitomcem. Jen doufám, že nikdy nezjistíš, že by ses v té své domněnce pletla. To by mě vážně mrzelo.

Harry

⚡

Drahá Pansy,

vidím, že už mi delší dobu nepíšeš. Beru to jako znamení, že na tebe únava přeci jen padla. Proto mi nezbývá nic jiného, než ti popřát sladké sny.

Harry

⚡⚡⚡

Omlouvám se za tolik dopisů, ale před dalším setkáním bylo potřeba je trochu pošoupnout. Navíc jsme si tu mohli všímat narážek, které já osobně vnímám, že k těm dvěma zkrátka patří. Tak co, jste zvědaví, jak se jejich počínající vztah vyvine?
Jako omluvu za prodlevu mezi kapitolami a za to, že tu jde vesměs jen o dopisy, Vám sem ještě hodím k večeru další část 😁