Alkohol tekl proudem, proto Pansy usoudila, že raději pošle Teddyho spát. Ten samozřejmě svou náhradní matku vzorně poslechl a nechal se odvést do domu. Po chvíli váhání s nimi nakonec šla i Parvati, která vycítila, že bude ještě důležitá.

Během večera se Teddymu omluvila, že ho onehdy tak vyděsila a on jí řekl, že je to v pořádku, že už tak holt na lidi působí. Parvati se tomu nahlas zasmála, ale po zbytek večera v duchu přemýšlela, jestli to myslel tak, že působí děsivě, nebo jestli jen nevěděl, co by měl říct.

Tato otázka zůstala nezodpovězená, ale postupem času ji to přestalo trápit. Proto s úsměvem na rtech čekala v chodbě, zatímco Pansy chlapce uspávala.

Jak tam tak stála, v mysli se jí začal ozývat neznámý hlas. Volal ji a nabádal, aby šla o kus blíž k vedlejší místnosti. Parvati, která na něco takového nebyla zvyklá, pomalými kroky mířila k ložnici, kterou už nějaký ten pátek sdílela Pansy s Harrym, a opatrně otevřela dveře.

Hlasy byly najednou docela zřetelné.

„Nechci ho tady, přinese nám smůlu."

„Jak se ho jenom zbavit..."

„Jak si ho tu nechat?"

„Proč nejde sundat?"

„Co když ti ho sem někdo nastražil?"

Jako omámená se blížila k zrcadlu, z nějž se hlasy ozývaly. Byly různé; ženské, mužské, vysoké i hluboké. Mezi obočím se jí vytvořila ustaraná vráska, zatímco zkoumala vyleštěné zrcadlo s bledě zeleným rámem.

Snědá ruka sama od sebe proplula vzduchem až ke sklu, kterého se dotkla. Rázem jí tělem projela nejistota, strach, obrovská bolest, zmatení a podobné pocity, které se jí rozhodně nelíbily. Necítila ale, že by zrcadlo bylo prokleté.

„Co děláš?"

Parvati sebou vyděšeně škubla, ale zrcadla se dotýkat nepřestala. Jen se otočila směrem k Pansy, která si ji ode dveří prohlížela a nechápala, co se dělo.

„Za sedmdesát let, co tu to zrcadlo je, ani jednou nespadlo a nerozbilo se," oznámila lehce zastřeným hlasem. Pansy k ní přešla blíž a mračila se.

„Spadlo, když tu zemřeli Harryho rodiče," vybavila si matně věci, které jí Harry říkal. Parvati však zakroutila hlavou.

„Zeď spadla, ale magické pole zůstalo stále tady."

„Jak to myslíš?"

„Kdo je Eufemia Potterová?" zajímalo Parvati. To jméno jí viselo v mysli a ne a ne zmizet.

„Myslím, že se tak jmenovala Harryho babička, ale nejsem si jistá," zapřemýšlela Pansy. „Proč?"

„Její kouzlo je tak silné, to ona zrcadlo začarovala," začala vysvětlovat Parvati. „Její manžel se bál, že to zrcadlo přinese do jejich domu smůlu, vyčítal jí, že se předchozí rozbilo v období, kdy čekala první dítě. Nenarodilo se. Ale když sem dala tohle zrcadlo a začarovala ho, aby se nerozbilo ani nespadlo, začalo se jim dařit."

Pansy na ni jen nevěřícně zírala. Vůbec nechápala, o co jde.

„Nechápu, že má někdo tak silná kouzla, aby překonaly i smrt. V tomhle domě zemřelo tolik lidí, přesto zrcadlo zůstává na svém místě."

„To není tak úplně pravda. Harry tvrdí, že ho našel v troskách a uklidil ho na půdu, kde –"

„Zůstalo, dokud se tahle část neopravila, a pak se sem vrátilo?" odhadovala správně Parvati. Pansy překvapeně přikývla. „To kvůli tomu kouzlu. Proto ho nikdo nikdy nesundá. Je tu záměrně, aby se postaralo o štěstí rodiny Potterových."

Pansy rozhodně nesouhlasila. „O štěstí? Lily a James Potterovi v tomhle domě zabil Pán zla."

To už se však Parvati vševědoucně usmála a pustila zrcadlo.

„A kdo říkal, že zrcadla nosí štěstí? Tohle nejspíš bývala paní domu nedomyslela," nechala se slyšet. Pansy se mnohem víc zamračila.

„Tak nosí štěstí nebo smůlu?"

„Dokud ten dům bude stát a zrcadlo bude přesně na tomhle místě, bude nosit jen a jen štěstí. Hlavně s ním nic nedělej, nepřekrývej ho, ani ho ničím neměň," nařídila s přísným tónem. Pansy byla mnohem víc zmatená. „Tuhle chybu udělala Lily Potterová jednatřicátého října 1981 nad ránem. Bála se, že ji někdo sleduje, proto zrcadlo zakryla jednou z deček svého syna."

„Proto Harry přežil?" nechápala Pansy. Na to však Parvati neznala odpověď, proto pokrčila rameny.

„Kdo ví, každopádně to neměla dělat. Vezmi si z ní příklad a buď ráda, že tady to zrcadlo je. Dokud ho uvidíš přesně takhle, bude nosit štěstí, ale jakmile se s ním něco stane, budete se muset mít na pozoru."

Pansy její slova vyděsila. Vzpomněla si, že ho chtěla Harry překrýt obrazem, proto usoudila, že mu to bude muset vymluvit a ze strachu nechat zrcadlo přesně tak, jak je. Najednou se jí nezdál dům Potterových až tak vlídný a přátelský, jak ho zprvu vnímala. Působil děsivě, když tak obyčejný kus nábytku měl moc ohýbat lidské životy.

Parvati krátce po jejich rozhovoru odešla, stejně tak většina hostů. Na zahradě zůstával jen Harry, Neville a ona s Ginny.

Pansy se jim svěřila o minulosti zrcadla, což část z nich vyděsilo a třeba takovou Ginny to donutilo ke smíchu. Neholdovala jasnovidectví a měla na Parvati svůj názor, proto si myslela, že je to hloupost. Harry však na Parvatina slova dal a slíbil, že ho nezakryje, dokud bude naživu. To samé tvrdila i Pansy, kterou historie zrcadla děsila.

„Proč jsi k tomu, co Parvati tvrdí, tak skeptická?" zajímalo Pansy, když se Harry s Nevillem rozhodli, že jim opilost dopomůže k tomu, aby postavili domek na stromě pro Teddyho. Jejich milé jim to sice vymlouvaly, ale nedošly k úspěchu, tak se musely smířit s tím, že na ně budou jen dávat z dálky pozor.

Zrzka se na ni podívala. „Řekla mi, že nebudu mít děti. Sice už je to několik let zpátky, ale očividně se mýlila."

Jelikož Pansy Parvatiny věštby znala, věděla, že se mohou změnit. Právě proto se na zrzku podívala zpátky a promyslela si následující otázku.

„A řekla ti to, když jsi byla s Harrym?"

Ginny přikývla.

„V tom případě měla pravdu," usoudila moudře černovláska. „Nebo snad s Harrym dítě máš?"

„Nemám," pohodila rukama, jako by to snad nebylo na první pohled zřejmé. Rázem se jí však prohnalo obličejem pochopení. „Ach tak, jako že jsem neměla mít děti s Harrym, ale s někým jiným klidně ano?"

Pansy se tiše zasmála a přikývla. „Nejspíš ti s Harrym zkrátka nebylo souzeno."

„A tobě je?" zajímalo ji. Ryze z vlastní touhy vědět o všem, co se kde šustne.

„To netuším, ale rozhodně vím, že dokud bude Teddy potřebovat rodičovskou oporu, budu tady," rozhlédla se kolem sebe. „To ona totiž viděla smrt Andromedy Tonksové a poslala k ní Harryho ve snaze zvrátit osud. Už ale bylo pozdě..."

„Abych to uvedla na pravou míru," spustila zrzka na svou obranu, „proti Parvati nic nemám, ale nechci mít nic dočinění s jejími věštbami. Jinak je to skvělá ženská."

„Já bych bez ní nedokázala žít," přiznala Pansy, což Ginny pochopitelně vedlo k dalším otázkám.

„Nechápu, jak jste se vy dvě našly. Vždyť byla v naší koleji a ty ve Zmijozelu, navíc jsem vás nikdy neviděla spolu mluvit."

„Známe se od plenek," vysvětlila ve zkratce. „Bradavice nás rozdělily a dlouho jsme si neměly co říct, ale když jsem hledala spolubydlící a Padma se provdala, Parvati si mě tak nějak našla a začaly jsme spolu sdílet jeden byt. A musím říct, že se mi nic lepšího nemohlo stát. Dodnes je důvodem, proč dokážu vykouzlit plnohodnotného patrona."

„Ty umíš vyčarovat patrona?" podivila se Ginny.

Pansy se zamračila. „Co je na tom? Myslíš, že to zmijozelští nedovedou?"

Ginny zcela upřímně souhlasila. Rozhodně si to myslela.

„I my máme nárok na šťastné vzpomínky a právě o nich vyčarování patrona je, takže tě musím vyvést z omylu," oznámila rázně. Uvědomila si, že zase začíná být na zrzku protivná, proto zmírnila. „Ale asi nejsi jediná, kdo si to myslí. Je to zkrátka všeobecný pohled na nás hady."

„Je pravdou, že i Severus Snape prý uměl vyčarovat patrona. Harry říkal, že měl stejného jako jeho mamka," sdělila jí tajemství, o kterém Pansy nic nevěděla. To ji samozřejmě zaujalo a chtěla vědět víc.

„Snape a Lily Potterová?"

„Je to dávná historie, ale Snape Harryho mamku miloval," osvětlila. „Harry mi to vyprávěl jen tak osekaně, ale vesměs šlo o neopětovanou lásku, kdy si Lily vybrala Jamese Pottera a Snape tím pádem měl důvod nepřidat se k Voldemortovi," řekla, načež se Pansy ošila. Ve skrytu duše však Ginny obdivovala, že jeho jméno dokázala vyslovit.

„To jsem nevěděla," přiznala zamyšleně.

„Není to podstatné. Ale proto Harry vždy druhého května nosí Snapeovi na hrob lilie a proto očistil jeho jméno," sdělila jí ještě. Pansy o tom očištění četla, ale myslela, že to Harry udělal jen proto, aby byl za dobráka. Tohle však jeho povaze dodávalo zcela jiný rozměr. „Víš, Pansy, on je nerad za hrdinu. Umí jím být, ale spíš jde o jakési tiché hrdinství."

Všimla si, jak zrzka pohlédla na dva muže, kteří pracně zatloukali hřebíky do dřeva vysoko nad nimi. Na rtech jí panoval úsměv, z nějž Pansy nedokázala vyčíst důvod. V mysli jí však stanula otázka, na kterou se musela zeptat.

„Proto jsi ho milovala?" zajímalo ji. Ginny se ještě víc pousmála a přikývla.

„Zbláznila jsem se do něj na první pohled a dlouho se to se mnou táhlo," přiznala beze studu. „Ale Harry mi zkrátka nebyl souzen, za což jsem nesmírně ráda, protože jinak by Neville zůstal pouze mým přítelem. To bych nikdy nepoznala, jaké to je, když mě má někdo opravdu rád a dělá ty maličkosti, které tvoří dokonalý celek," rozmluvila se. Vzápětí jí došlo, jak to muselo Pansy vyznít. „Tím samozřejmě neříkám, že mě Harry neměl rád, nebo že by snad byl špatný partner, to určitě ne! Jen on prostě potřebuje někoho, kdo ho postaví na zem, když se začne čas od času utápět v té své skepsi a někoho, kdo mu občas uštědří dobře mířenou ránu, když se chová jako blbec. To já nedělala, nedokázala jsem mu říct věci dostatečně upřímně a viděla jsem na něm jen to dobré, proto mě začalo děsit, když se stalo to s Dolohovem a dalšími."

„Riziko povolání," řekla prostě Pansy. Ginny přikývla.

„Ano, ale to já nedokázala pochopit. Neville je profesor a to mi vyhovuje. Vím, že nedělá něco, co je proti mým zásadám a jsem za to ráda. Jestli tobě nevadí, co Harry dělá..."

„Nevadí," skočila jí do řeči. „Třeba takový Dolohov si to zasloužil. Ale to už je čistě můj názor."

„Právě," souhlasila Ginny. „Já tohle nezvládla, ale věřím, že ty máš mnohem silnější žaludek. Za to tě popravdě docela obdivuju, ale neřekla jsem to nahlas, jo?" zasmála se.

Pansy to vykouzlilo úsměv na rtech. „Nakonec asi nejsi tak hrozná, Weasleyová."

„Nápodobně," pokývla uznale Ginny a pozvedla dýňový džus. „Na mír mezi námi ženami?"

„Na mír," pozvedla i ona svou skleničku, v níž měla nalité skřítčí víno.

A tak Pansy získala další nebelvírskou kamarádku, o kterou se bude moci v budoucnu opřít. Na dlouhou dobu vše mělo být v pořádku, jelikož většina obyvatel Godrikova dolu došla k vytouženému štěstí, které na ně čekalo dlouhé roky.

⚡

Slibovala jsem sladké mámení a myslím, že se ho tu stále držím, ale musíme se posunout dál. V další kapitole tak bude přeskočení v čase, neboť jsme se právě uchýlili ke konci. V epilogu vás ale jistě potěším 😁