S Harrym se vůbec neviděli, jelikož měl dvě celodenní služby za sebou a chodil se tak domů jenom vyspat. Hned první den kvůli této skutečnosti měla možnost pochopit, jaké to je mít za partnera bystrozora a jak těžko se usíná, když člověk neví, co s tím druhým je.

Harry následujícího rána nechal na stole krátký vzkaz, aby alespoň takto Pansy pozdravil.

Dobré ráno, má drahá,

mrzí mě, že jsem se nevrátil dřív. Slibuju, že dneska to stihnu do osmi.

Líbám,

Tvůj Harry

S úsměvem na rtech vložila lístek do kapsy Harryho mikiny, kterou začala nosit, aby jí nechyběl. Letní rána navíc nebývala vždy tak horká, proto v mikině a kalhotách od pyžama vylezla na verandu, kde se i přesto otřásla zimou. Naštěstí měla připravený horký čaj a mohla si tak o hrnek zahřát ruce, zatímco sledovala klidnou ulici.

Její den byl hned mnohem lepší, když dostala tak milé psaní. Úsměv na rtech jí měl však co nevidět zamrznout, protože se na konci ulice začal kdosi blížit jejím směrem.

Chvíli osobu nevnímala, ale když si všimla střapatých vlasů a rázného kroku, otráveně si povzdechla. Tak zrovna Veverku v Godrikově dole nečekala ani náhodou.

K její smůle Hermiona Grangerová mířila právě k domu Harryho Pottera, na jehož verandě Pansy stála. Ta ji sledovala s neutrálním výrazem, jelikož netušila, co by měla čekat.

Hermiona byla snědší, než si ji pamatovala, což nejspíš mělo za svědomí to jejich velkolepé cestování kolem světa. Pořád jí ale připadala jako ošklivka s velkými zuby, přestože těch se ve čtvrtém ročníku zbavila. Nechápala, co na ní Weasley viděl, ale on taky nebyl zrovna přitažlivý s tou svou zrzavou kšticí.

„Co tu... Co ty..."

„Taky tě zdravím, Veverko."

Dobře, nadávat jí nejspíš nemohla, ale říkat jí tak musela. To by nebyla Pansy.

„Nech si to a radši mi řekni, co tu děláš," nahodila. „Nebo ne, nezajímá mě to. Kde je Harry?"

Pansy povytáhla obočí. „Pracuje?"

Hermiona se podívala na hodinky. Nejspíš zrovna přistáli letadlem v Anglii a nedokázala se tak dostatečně zorientovat v čase, jelikož rázem zbělala i přes výrazné opálení a skousla si ret. Pak si ale uvědomila, kdo před ní stál a znovu nabrala ztracenou sílu.

„A ty tu děláš co?"

„Já tu žiju, Veverko," ušklíbla se a v duchu doslova skákala radostí, protože Hermionu to dokonale zaskočilo. Zůstala stát na místě, u čehož na Pansy zírala s otevřenou pusou.

„Jak se tohle stalo? Omámila jsi ho Lektvarem lásky?" vyzvídala.

„Ale ne," mávla Pansy rukou. Tohle setkání s Grangerovou si musela užít. „Normálně jsme spolu začali randit a teď spolu žijeme, nahoře nám spí dítě," nadhodila vesele, čímž Hermionu zmátla ještě víc.

„Dítě?" vyhrkla.

„Ano. Je to náš malý brouček. Chceš ho vidět?"

„Ne, to rozhodně nechci," zamítla, načež se obrátila k odchodu. Uprostřed kroku se ale zastavila a znovu se otočila směrem k Pansy. „Říkala jsi, že je v práci?"

„Ano," přikývla spokojeně Pansy. „Pokud ho potkáš, řekni mu, že na něj počkáme s večeří."

„Proboha," zamumlala zaskočená Hermiona a už se radši ani neotáčela. Místo toho vytáhla hůlku a s prásknutím zmizela z Godrikova dolu rychleji než pára nad kotlíkem.

Pansy se spokojeně rozesmála, až se musela po chvíli snažně uklidnit, neboť sama sobě připadala docela vyšinutá. Když se uklidnila, posadila se zpět ke svému čaji a spokojeně zabrnkala prsty o stůl.

Nečekala však, že svým rozhovorem s Grangerovou započne válku mezi bývalými přáteli.

⚡

„Zbláznil ses, Harry?!" vyjel na něj Ron, který samozřejmě od Hermiony zjistil, co se během jejich nepřítomnosti stalo. V obličeji brunátněl a vyrovnaná reakce jeho nejlepšího přítele ho ještě víc znervózňovala.

„Harry, pokud je v tom nějaká temná magie, musíš nám to říct. Stojíme při tobě," ujišťovala ho marně Hermiona. Harry si ale nepřipadal prokletý ani jako blázen.

„V první řadě se vy dva uklidněte," promluvil k nim rázně, jako mluvil se svými podřízenými. Stálo ho to hodně praxe, ale už si byl v takových situacích docela jistý.

Hermiona zmlkla, ale Ron ještě něco nesouhlasně zamrmlal.

„Jsem s ní šťastný, což byste mi měli přát, ale nenutím vás," upozornil je neprve, „navíc se stará o Teddyho, zatímco já mohu chodit do práce. Jistě víte, co se stalo Andromedě Tonksové."

„Samozřejmě," vychrlila Hermiona. „Ale Parkinsonová je –"

„Počkej, bacha, nebo ti taky vrazí jako McLaggenovi," promluvil Ron, který si všiml jednoho z odložených plátků Věštce, který ležel na stole jednoho z bystrozorů.

„Ty jsi vrazil Cormacovi? Proč proboha?"

„Kvůli ní," podal jí noviny, aby si to přečetla. Harry jen obrátil oči v sloup, na tohle vážně neměl čas ani náladu.

„Hele vy dva, jestli se vám moje vztahová situace nelíbí, je to pouze váš problém," upozornil je. „Já jsem spokojený, mám se dobře a po dlouhé době jsem si dokonce užil dovolenou. Ginny s Nevillem to taky pochopili, takže pokud s tím máte problém, je mi to jedno. Rozhodně vám nebudu vysvětlovat, že se jí nehodlám jen tak vzdát. Prostě ji miluju a tím to hasne."

„Miluješ?!" vyhrkla Hermiona. Dokonce se jí začaly v očích tvořit lesklé slzy, avšak to Harry pomyslně sváděl na těhotenství. Proto jen přikývl.

„Promerlina, to je snad horší než Susan s Nottem," poznamenal Ron, ale v duchu uznal, že si nejspíš láska přeci jen nevybírá. Hermiona mu také celé školní léta lezla krkem, přesto s ní čekal dítě a plánoval s ní budoucnost.

„Přesto jsme všichni šťastní. To vám vadí?" nechápal Harry.

„Mně je to asi celkem jedno, ale sedět s ní v jedné místnosti fakt nehodlám," prohodil s pokrčením ramen, načež Hermiona přikývla a otřela si slzy.

„A já vás do nějaké místnosti zval?" povytáhl Harry obočí, čímž donutil Hermionu zalapat po dechu.

„To nás jako posíláš k šípku?" divila se. To už Harry neovládl své emoce a zvýšil hlas.

„To jste mi jako nehodlali říct, že čekáte dítě? Svému nejlepšímu příteli? Ani jednou jste mi nenapsali a teď v tom rozhodně neměl prsty Dobby!"

„Ale Harry, my..."

„Co? Psali jste Molly? Výborně, ale co kdybych se s ní třeba náhodou přestal bavit? Co kdybych přetrhal vztahy se všemi kolem? Nenapadlo vás mi třeba alespoň tuhle důležitou věc napsat? Asi ne," odtušil, když Ron se zamračením sledoval zeď vedle sebe, u čehož s rukama v kapsách kopal do komody a Hermiona jen šokovaně civěla.

„Proto ses začal tahat s ní?" snažila se to pochopit.

„Ne, Hermiono, z toho důvodu to vážně nebylo. Ona mi totiž poslala dopis, ve kterém se omlouvala, a já nevěděl, jestli bych jí měl věřit. Chtěl jsem se poradit s vámi dvěma, ale jelikož jste mě odstrčili, proč bych se k vám cpal?"

„Určitě bych ti to vyvrátil," odpověděl zamyšleně Ron.

Harry pohotově přikývl. „Proto jsem koneckonců rád, že jsem vám nenapsal. Litoval bych toho každý promarněný den, kdy bych čekal na váš návrat a ukousal se během dovolené nudou. A teď, když dovolíte, mám plné ruce práce a doma na mě čeká Pansy s Teddym."

Nenechal je nic říct, místo toho kolem nich bez pozdravu prošel a opustil ústředí, aby mohl dojít do své kanceláře dodělat nutnou administrativu. Byl však tak rozhozený a zklamaný z reakce svých přátel, že nakonec nenapsal ani čárku a musel si vzít všechny dokumenty domů.