Zavřel za Pansy a Teddym dveře. Zaslechl, jak se Pansy pídila po důvodu, ale neodpověděl jí. Místo toho se rozběhl směrem k muži, který skrýval svou tvář za fotoaparátem, avšak i tak Harry věděl, o koho se jednalo. Muž, jakmile ho zbystřil, pustil fotoaparát z ruky a rozutekl se opačným směrem, ale oproti vytrénovanému bystrozorovi neměl šanci.

Vyvolený ho bez sebemenšího problému doběhl a skočil po něm jako nenasytný lev po gazele. Oba se skutáleli na zem, kde se notnou chvíli přetahovali a postrkovali. Michael Corner se snažil mít obličej zcela bez újmy, proto na každou dobře mířenou dánu nastavil předloktí a šetřil se tak od prudkých ran. Několikrát dokonce šikovně uhnul a Harry tak praštil pěstí do asfaltu.

Hlasitě zasyčel, když ucítil, jak mu nerovná zem rozsekla klouby, ale nehodlal se tím zabývat. Corner se mu v tu chvíli vysmeknul a pokoušel se v polosedě rukama odtáhnout o kus dál. Harry se rychle vyškrábal na nohy, a přestože věděl, že do lidí na zemi se nekope, dal Cornerovi pořádné koleno na nos. Ten se zakymácel, ruce se mu podlomily a zády spadl opět na zem.

„Nech mě na pokoji!" křičel kňučivě. Nos měl viditelně zlomený a krev z něj tekla proudem.

„Ještě jednou se tu objevíš a zabiju tě, rozumíš?!" pohrozil mu Harry. Zuřivost z něj doslova sálala. Kdyby Corner nepromluvil, nejspíš by ho zabil rovnou, ale tohle muselo jako varování stačit. Navíc viděl, jak se v dálce otočili manželé Brownovi a Levandulina matka se chytila za ústa. „Vypadni a už se sem nevracej."

„Nebudeš mi říkat, co mám dělat," odporoval mu Michael. Harry ho vytáhl za límec košile na nohy a pohlédl mu do očí. Corner nebyl zrovna vysoký, po chvíli začal ve vzduchu našlapovat zem, ale nedosáhl na ni. Harry ho totiž zvedl, aby mu neutekl.

„Řekl jsem, že tě tu nechci ani vidět, takže si svoji návštěvu dobře rozmysli. A jestli napíšeš o mně nebo o Pansy jediné slovo, srovnám se zemí i celého Věštce," vyhrožoval mu dál. Netušil, jestli by to dokázal udělat, ale po smrti Andromedy byl rozrušený a Corner mu přišel pod ruku v nesprávnou chvíli.

Jelikož mu na to Havraspár nic neřekl, pustil ho zpátky na zem, otočil se a po cestě ještě sebral ze země Cornerův fotoaparát, který za pomoci hůlky spálil na popel.

„A teď si to můžeš třeba nakreslit," houkl na něj ještě přes rameno.

„To si zaplatíš!" křikl po něm Michael zpátky, ale Harry na něj pouze vztyčil prostředníček. Nehodlal se tím zabývat, Corner a jeho pracovní pomůcky mu byly zcela ukradené.

Čím blíž byl ke svému domu, tím zřetelněji viděl, jak mezi dveřmi postávala Pansy a nesouhlasně vrtěla hlavou. Když však došel k plotu, všiml si, že se usmívala. Přeskočil branku, proběhl mezi maceškami, schody vyběhl na dva kroky a zastavil se až u ní.

„Co se směješ?" zjišťoval.

„Kdy se z tebe stal rváč?" ptala se fascinovaně. „To tě tak zkazila moje přítomnost?"

„Ano, Pansy, máš na mě špatný vliv," nadhodil vesele a zvedl pravačku, aby ji pohladil. To už si ale černovláska všimla jeho zakrvácených kloubů a odchlíplé kůže na nich.

„Ach Pottere, Pottere," zabědovala s dalším nesouhlasným kroucením hlavy, „pojď dovnitř. Vyléčím ti to, nebo půjdeš do práce úplně pobitý."

„Vždyť je to za dlouho," prohodil opět veselým hlasem. Pansy však nesouhlasila.

„Osm dní, drahý Pottere," připomněla mu, že je už třiadvacátého července. Trochu ho to zaskočilo, měl pocit, že jeho dovolená teprve začala. Následoval ji do domu, kde se k němu obrátila čelem. „Ale ty se do práce už těšíš, viď?"

Harry zaváhal. Od té doby, co se vídal s Pansy, vnímal dovolenou jako velice příjemné období.

„Ani tolik ne," uznal, čímž si od ní vysloužil překvapený pohled a vytažení obočí. „Co se divíš? Vždyť se podívej, kolik věcí se mi přihodilo? Rozbil jsem ciferník dvěma pitomcům, dostal jsem na krk Teddyho a ještě k tomu mám tebe," nadhodil.

Pansy se pousmála. „Když pominu, za jakých okolností tu Teddy zůstává," spustila mírně, „tak se musím pozastavit nad tím, že... máš mě?"

„Asi je na čase mluvit o nás otevřeně, když už jsme na titulní straně Věštce. Nemyslíš?" shlédl k ní. Pansy obrátila oči v sloup.

„Pojď si radši sednout, ať ti zahojím tu ránu," pobídla ho vyhýbavě.

Harry vzorně poslechl a posadil se na pohovku vedle Teddyho, který si prohlížel obrázky v Bajkách Barda Beedleho. Na chvíli odvrátil zrak, ale stále se soustředil jen na knihu ve svém klíně.

Pansy si k němu dřepla a začala nad jeho ránou mávat hůlkou, což Teddyho zaujalo mnohem víc. V tichosti knihu zaklapl a sledoval, jak se zakrvácená rána čistila a kosti pomalu začínaly mizet pod masem a kůží.

„Co se ti stalo, Harry?" zajímal se Teddy. Harry k němu sklonil pohled.

„Praštil jsem do silnice," odpověděl popravdě.

„A co ti udělala?" ptal se chlapec dál, čímž Harryho donutil k úsměvu.

„Špatně se na mě podívala," mrkl na něj hravě. To pobavilo i Pansy, která naposledy nad jeho klouby mávla hůlkou.

„Pitomá silnice," zkonstatoval Teddy s nesouhlasným zakroucením hlavy, což oba dospělé pobavilo, ale netušili, jestli by měli Teddyho v takovém vyjadřování podporovat, když teď zůstávala jeho výchova čistě na nich.

„Ale Harry jistě ví, že když se na něj někdo – třeba i silnice – špatně podívá, není nutno hned používat pěsti, že?"

Dívala se na Harryho, jak zakroutil hlavou v nesouhlas, načež ho napodobil i Teddy. Už v tu chvíli si uvědomila, že to s nimi nebude mít snadné, ale jednou to bude stát za to.

Aby odvedla jejich myšlenky jinam, navrhla společnou procházku po Godrikově dole. Teddy se tak mohl unavit a myslet na jiné věci, ona alespoň mohla vidět části vesnice, v nichž nikdy nebyla. Všichni tři se tedy oblékli a po obědě vyrazili na několikahodinovou pochůzku vesnicí, při které mohli přijít na jiné myšlenky a užít si krásný slunečný den.

Jako poslední zastávku Harry zvolil jezero, na jehož břehu učil Teddyho házet žabky. Chlapec měl přirozený talent a bavilo ho to tak moc, že nechtěl odejít. Zůstali tam proto déle, než původně měli v plánu.

S pohledy upřenými na Teddyho seděli bok po boku v trávě a dohlíželi na něj. Pansy se opírala o jeho rameno, zatímco on se rukama opíral o své pokrčené nohy a hrál si s hodinkami po Fabiánovi Prewettovi.

„Takže z nás jsou teď rodiče?" optala se ho ve chvíli, kdy se na ně Teddy spokojeně usmál a oni oba pocítili jakýsi hřejivý pocit u srdce.

Harry mírně natočil hlavu, aby na ni viděl, ale jelikož se díval mezerou mezi brýlemi a jeho obličejem, moc toho neviděl, proto opět pohlédl k chlapci před nimi.

„Jde to sice z opačného konce, ale nejspíš ano. Jestli mi s ním tedy pomůžeš," podotkl. Pansy za to byla ráda, neboť se konečně mohli dobrat k tomu, že to proberou.

„Je to zlatíčko," uznala, „a vím, že tvoje práce je pro tebe i posláním, proto nemůžu ani vteřinu váhat, když řeknu, že ano."

„A nevadí ti to?" ptal se pro jistotu. Jistě by se kvůli Teddymu dokázal vzdát práce, ale jak řekla Pansy, měl to jako své poslání.

Černovláska se narovnala a posunula se tak, aby viděla jak na Harryho, tak i na Teddyho. Až poté zakroutila hlavou a vlídně se usmála.

„Spíš mi vadí, že se už nedočkám toho rande a alespoň nějakého normálního postupu mezi námi, jestli teda..."

„Jestli co?" vyzvídal, když se Pansy odmlčela na příliš dlouhou dobu.

„To, co mezi námi je, to je... je to opravdové?" položila mu zvláštní otázku, jelikož sama nevěděla, jak ji jinak podat. Harrymu to však stačilo.

„To nejvíc opravdové, co jsem kdy zažil, Pansy," přiznal bez jediného zaváhání. Pansy se rozšířil na rtech oslnivý úsměv. „Ale mám jednu podmínku."

Povytáhla obočí. Vážně ji ta podmínka zajímala, protože Potter byl jakýsi stroj na samé jobovky, takže čekala, co z něj vypadne.

„Něčeho jsem si všiml," spustil vyhýbavě. Ještě víc povytáhla obočí, ačkoliv si myslel, že to už víc nešlo.

„A čeho?"

„Když mluvíš s Teddym, říkáš mi Harry, ale jinak mě oslovuješ pouze příjmením, pokud tedy nejde o tu včerejší situaci, kdy u nás byla Parvati."

„Počkat, počkat... u nás?" podivila se opět. Byla by mu odpověděla, že mu říká Potter jen proto, že ji to prostě baví a že před Teddym to říkat nechce, ale tím dovětkem ji přivedl na zcela jiné myšlenky.

Harry se tiše uchechtl. „Vždyť už tam bydlíš."

„No jo, pravda," vzpomněla si. „Pořád si nemůžu zvyknout, že spolu ani nechodíme, ale už u tebe žiju a hraju si na náhradní mamku."

„Tak jestli na tom trváš, můžeme spolu klidně chodit. Budeme si do deníčků kreslit srdíčka, dávat si roztomilé přezdívky a muckat se na každém rohu, hm?" dobíral si ji. Pansy otráveně pohlédla k smrákajícímu se nebi.

„Ty jsi vážně idiot!" praštila mu silou do ramene. „Tak já se konečně vyjádřím, že prostě... No nic."

„Vždyť si z tebe dělám jen srandu, Pansy," objal ji kolem ramen. „Buď moje holka, prosím. Takhle?" zazubil se po té skoro až roztomilé žádosti. Pansy to však nestačilo, na oko se urazila, ruce si založila na prsou a zahleděla se na opačnou stranu.

Harry v duchu zanadával, po očku zkontroloval Teddyho, který zrovna odešel od vody, aby našel další placaté kameny, a vstal z trávy. Vytáhl černovlásku na nohy, a aby ji ujistil, že vážně stojí o to, aby spolu tvořili pár, poklekl a chytil její ruce.

Pansy v tu chvíli nemohla popadnout dech, ale naštěstí Harry neztrácel čas.

„Má drahá Pansy, budeš prosím moje přítelkyně?"

Pansy se vesele ušklíbla, sevřela jeho ruce a začala horní částí těla zvláštním způsobem kymácet, až to vypadalo, jako by předváděla nějaký radostný tanec.

„Si piš, že budu tvoje přítelkyně, ty pitomče můj," vytáhla ho na nohy – ač ji to celkem zmohlo – a vtiskla mu pořádný polibek.

„Fuj," prohlásil znechuceně Teddy, čímž ty dva donutil, aby se začali chovat normálně a všímali si jenom jeho.

„Řekla jsi, že jsem tvůj?" naklonil se k ní po chvíli, kdy už se Teddy nedíval jejich směrem. Pansy do něj rýpla loktem.

„Ano, ale také jsem řekla, že jsi pitomec," připomněla mu.

„V pořádku, to už jsou asi ty přezdívky. Možná je to lepší než Vyvolený a hrdina," uznal po krátkém zamyšlení. Jejich rozhovoru byl však konec, neboť si vzápětí Teddy začal stěžovat, že už má hlad, a tak tato zvláštní rodina musela vyrazit zpět do vesnice, aby se nasytili.