Převrátila obálku dnem nahoru, načež se hlasitě rozesmála. Netušila, o čem to Potter psal, ale když z ní vypadla malá karta z čokoládových žabek, na níž byl samotný Vyvolený, musela se začít chechtat.

„Promerlina, to je idiot," zkonstatovala nahlas, přesto kartičku sebrala a chystala se ji odnést do své sbírky. Právě tento kousek z limitované edice jí totiž chyběl a ať už to Potter věděl nebo ne, rozhodně ji tím potěšil.

„Čemu se směješ?" zajímalo její spolubydlící, která odjakživa milovala žhavé drby a nemohla se dočkat, až se všechny dozví. „Odepsal ti?"

Pansy přikývla. To už Parvati Patilová vstávala z pohovky, kde odpočívala a několika rychlými kroky se přichomýtla za Zmijozelku, která se kochala svou sbírkou kartiček. Moc nerozuměla této kamarádčině vášni a popravdě teď ani netušila, co vlastně sledují.

„Poslal mi tohle," ukázala na svou novou součást sbírky. Parvati znamenitě přikývla, přestože ona by preferovala spíš kytici. Jak ale sama dobře věděla, Harry si zrovna nepotrpěl na takové dárky. Nebo si taky nepotrpěl na tancování se svým doprovodem na ples, jak si pamatovala.

„A co ti odepsal?"

Pansy bez váhání předala kamarádce dopis a nechala ji, aby si ho přečetla sama. Ta zběžně přelétla očima řádky, než se na Pansy hravě zazubila.

„Co jsem ti říkala? Můj dar jasnovidectví je zcela přesný!"

„No jo, no jo," odbyla ji mávnutím ruky a vzala si při tom dopis zpátky. „Měla bych mu ještě něco napsat, nebo se teď můj život od základů změní sám?"

Parvati svraštila husté obočí, jak usilovně přemýšlela. S rukama založenýma na prsou několikrát přešla místnost, přičemž ji Pansy poslušně sledovala a vyčkávala na její reakci.

„Co zkusit, jestli ti něco ještě napíše on?"

„Ale vždyť psal, že si myslí, že si z něj utahuju. Neměla bych to v rámci svojí nové andělské povahy vyvrátit?"

„Do anděla máš daleko, moje milá. Pořád dlužíš omluvu ještě Nevillovi, Ronovi a Hermioně. Minimálně," připomněla jí.

„Hm," zamručela Pansy nespokojeně. „Veverce se teda omlouvat nebudu. Ona taky není bez viny!"

„Pansy," zazoufala Parvati.

„Co je? Přece se teď nebudu omlouvat každému, neblázni. Řekla jsi mi, abych se omluvila za svůj největší prohřešek, a tím bylo tohle," zamávala ve vzduchu dopisem. „Takže mám splněno. A teď mě neruš, jdu si psát s Potterem."

Parvati se na rtech objevil široký úsměv. „Co že to jdeš dělat?"

„Neruš!" zahalekala pištivě Pansy, než odběhla do svého pokoje, aby měla trochu soukromí.

Parvati zakroutila hlavou. Ani ve snu by ji nenapadlo, že se Pansy bude doslova hnát, aby psala dopisy Harrymu Potterovi. Na druhou stranu za to byla ale ráda, alespoň si Zmijozelka našla nějakou zábavu a ona se tak mohla dozvídat nové drby, které nutně potřebovala.

Dopřála tedy kamarádce soukromí a převlékla se, aby mohla s několikatýdenním zpožděním navštívit hrob Levandule. Musela jí toho tolik povyprávět.

Pansy vnímala prásknutí dveřmi jen tak napůl. Byla totiž plně zabraná do dopisu, který se Harrymu snažila napsat. Ani netušila, kde se v ní brala ta radost z posílání soví pošty, ale jelikož se usmívala od ucha k uchu a nemyslela na špatné věci, tak nějak odtušila, že jí to prospívá. Navíc byla neskonale šťastná ze své kompletní sbírky kartiček.

Po necelé půl hodině zjistila, že vlastně neví, co by mu na to měla napsat. Vyhodila už pátý pergamen a frustrovaně si položila hlavu na kolena, jelikož ji to trápilo. Vždycky měla co říct, tak proč teď nevěděla, co psát? Nemohl v tom být takový rozdíl, navíc jí v prvním dopise psaná forma projevu vyhovovala. Jak si tak lámala hlavu, pomalu zjišťovala, že zvažuje každé slovo, jako by jí záleželo na tom, co si o ní Potter pomyslí. Už to nebylo tak, že ji nezajímalo, jestli si dopis přečte, už totiž věděla, že ho číst bude a chtěla za každou cenu působit v tom nejlepším světle.

Začala nadepisovat další pergamen, když se přistihla, jak píše oslovení Drahý Pottere, což samozřejmě hned přeškrtla a vykulila oči.

„Drahý ne, to ne, ne, ne," zamítla.

Ani pouhé Ahoj Harry jí nepřipadalo správné, proto odhodila i sedmý kus papíru na zem vedle sebe. Byla zkrátka naprosto bezradná a měla pocit, že nikdy v životě nebyla víc ve stresu.

Jako potvrzení jejího psychického rozpoložení se dostavilo polekání, když na okno zaklepala sova pálená, kterou toho dne už jednou viděla. Aniž by si to uvědomila, vystřelila ze židle jako neřízená střela a běžela k oknu, aby ho otevřela. Potterova sova vzápětí vlétla dovnitř, zakroužila kolem lustru a snesla se na stůl vedle talíře, na němž měla Pansy čokoládové sušenky.

„Posluž si," popadla jednu z nich a nechala sovu, ať si klovne. Ta se nejprve udiveně rozhlédla, než si začala pochutnávat, zatímco Pansy otevírala obálku.

Ještě jednou zdravím,

pořád mi vrtá hlavou, jestli to byl jenom vtip nebo jsi svůj dopis myslela upřímně. Tak či onak, mohl bych tě pozvat na skleničku? Ať jsem v obraze a taky abych viděl, jestli mi nepíše potají třeba Malfoy. Snad chápeš.

Varování pro Malfoye: Mám v kapse Lotroskop a poznám, když je někdo pod vlivem Mnoholičného lektvaru.

Pro Pansy: Nevnímej mě jako paranoika, jen jsem popravdě zaskočený tvým dopisem.

S pozdravem

Harry J. Potter

Pansy se musela usmát, když četla ty řádky. Harryho uvažování bylo sice logické, ale převážně působilo komicky. Pak, když si přečetla dopis podruhé, zpozorněla.

„PARVATI!" zakřičela. Úplně zapomněla, že Parvati před půl hodinou odešla. Proto ji také odešla hledat do vedlejší místnosti, kde však bývalá Nebelvírka nebyla. Pansy se mírně zamračila, ale vzápětí si opět přečetla dopis a zazubila se. „Tak na skleničku, Pottere?" špitla do prázdna.

Jakmile to dopověděla, došlo jí, že mu musí co nejrychleji odpovědět. A také si musí koupit něco hezkého na sebe. A musí to říct Parvati! Měla najednou tolik práce, že rázem nevěděla, kam dřív skočit. Proto pro jistotu zaběhla do ložnice, kde měla na stole odloženou hůlku a s myšlenkou na jednu z mnoha vzpomínek s Parvati se soustředila na vyčarování patrona.

S dvojčaty Patilovými se znala téměř od plenek. Ačkoliv Padma bývala odtažitá, s Parvati si Pansy vždycky rozuměla. Rozdílné koleje sice zdvojily jejich cestu a nechaly je několik let stát na opačných stranách barikády, po válce však jedna druhou opět vyhledaly a navzájem si pomáhaly. Parvati, zničená smrtí Levandule Brownové, uvítala dávnou kamarádku a Pansy, odsouzená všemi kolem sebe, uvítala svou jedinou přítelkyni. Během pěti let, co spolu ty dvě bydlely, se do jejich životů vrátila radost a ony ji tak spolu mohly sdílet.

Myslela na loňskou dovolenou v Paříži, kde trávily celý den v mudlovském Disneylandu a navštívily snad každou atrakci. Obě sice zvracely jak alíci, ale dodnes při vzpomínkách na ten den Pansy měla v očích slzy od smíchu.

I tentokrát vzpomínka zafungovala správně a nechala zářivé světélko zhmotnit do celistvé podoby. Káně roztáhlo křídla, vydalo skoro až mňoukavý zvuk s ozvěnou po celé místnosti, než se uklidnilo a pohlédlo na Pansy.

„Vzkaž Parvati tohle: Potřebuju, abys co nejrychleji dorazila domů, je to smrtelně důležité!"

Káně vydalo další zvuk na souhlas, než opět roztáhlo křídla a tentokrát vzlétlo, aby se vzápětí rozplynulo před oknem.

Pansy odložila hůlku a znovu si přečetla vzkaz od Pottera, přičemž se pomalu přesouvala ke skříni, aby se podívala, jestli má na skleničku s ním vhodné šaty. Zatímco probírala skříň a hledala to nejlepší, zaslechla z vedlejší místnosti hlasité prásknutí.

Netrvalo dlouho a ve dveřích se objevila vyděšená Parvati.

„Co se děje?"

Pansy se zazubila, u čehož ji Parvati začala častovat naštvaným pohledem. Nejspíš se bála o život své kamarádky a už v duchu plánovala, jak jí vynadá. Především hlavně proto, že ještě před dvěma minutami stála nad hrobem Levandule. Už jen z toho důvodu se na Pansy chtěla zlobit, jelikož o smrtelné důležitosti se nevtipkuje.

„Mám jít s Potterem na skleničku," úsměv se jí rozšířil ještě víc. Ať už Parvati byla jakkoliv naštvaná, rázem se usmála také.

„Kecáš."

„Ne, podívej," podala jí dopis. Parvati ho rychle přečetla, načež začala radostně poskakovat na místě.

„Svatá Morgano!"

„Svatá Parvati, ty kráso," opravila ji Pansy a skočila kamarádce kolem krku, čímž jí dala najevo, že se na skleničku s Potterem těší mnohem víc, než byla ochotná přiznat. To samozřejmě Parvati neuniklo, ale rozhodla se, že prozatím pomlčí a raději pomůže své kamarádce najít něco extra v jejím velkém a bohatém šatníku.

Společně také usedly k dopisu, který po chvíli Pansy Harrymu odeslala, aby mu sdělila, že má čas klidně ještě toho večera. Samozřejmě jen proto, aby mu v co nejkratším časovém úseku ukázala, že opravdu není Dracem Malfoyem, nýbrž sama sebou. Ačkoliv je nutné podotknout, že takovou verzi sebe samotné ještě nezažila.

⚡

Ještě jednou Vás vítám na začátku příběhu. Jak jste mohli zjistit, Pansy tu má za kamarádku Parvati, protože já ty dvě spolu miluju. Parvati tu samozřejmě bude mít velkou roli, na kterou se můžete rozhodně těšit a já doufám, že po přečtení si i vy toto duo zamilujete ❤️

Co se týče vydávání kapitol, pokusím se nezahlcovat celý Wattpad a budu oproti posledním kapitolám Jizev mírnější. Na další kapitolu si tedy počkáte, ale nebojte, vše už mám dopsané a připravené ke zveřejnění! 🙂