Druhý den nad ránem se Pansy chystala dům v Godrikově domě opustit, jak byla zvyklá. Pořád nebyl důvod společně snídat, když spolu trávili pouze noci, proto se oblékla do oblečení z předchozího dne, v rychlosti proběhla koupelnou a vrátila se do přízemí, kde Harry skládal s Teddym věž z barevných kostek s čísly.

„Tak já tedy půjdu," oznámila jim, zatímco mířila ke dveřím.

„A přijdeš ještě, teto?" zajímalo Teddyho. Oříškově hnědá očka mu zářila, když se na ni díval. Periferně zahlédla i Harryho, který se na ni ohlédl přes rameno s úsměvem na rtech, jako by očekával pouze pozitivní odpověď.

„Měla bych?" podivila se Pansy.

Oba jednotně přikývli, čímž ji potěšili. Vlídně se usmála a nakonec přikývla i ona.

„Tak já o tom popřemýšlím. A ty," podívala se na modrovláska, „nezkoušej Harryho zlobit! On mi to jinak řekne a už s vámi nikdy nebudu hrát famfrpál," pohrozila mu.

„Já jsem přece hodný!" připomněl jí Teddy. Pansy si ho zkoumavě prohlédla. „A budu ještě hodnější, přísahám!" slíbil. Černovláska spokojeně mrkla na Harryho, který popravdě předpokládal, že Teddy svého slibu nedostojí.

V rychlosti se s nimi rozloučila, než se s prásknutím přemístila k sobě do bytu, kde vzápětí spatřila Parvati, jak spala na pohovce s knihou na břiše. Přemýšlela, jestli by ji měla probudit, ale nakonec si to rozmyslela a začala poklízet poházené pergameny všude kolem konferenčního stolku.

Vypadalo to, že Parvati měla pernou noc. Také ale očividně předvídala budoucnost, neboť na stolku stál i stojan s věšteckou koulí a u něj odtržený pergamen s naškrábanými poznámkami.

Neville – dvojčata – žárlivost – nenávist – žena s černými vlasy, ale nemůže za to

Hnědovláska – smrt – opuštěné dítě – ztráta a bolest – manželé

Souvisí to?

Dvojčata – svatba – tady je to v pořádku

Čí smrt? – Hnědovlásky?

O jaké dítě jde?

Již narozené, starší dítě, možná chlapec, ale spíš děvčátko

Pansy

Pansy

Pansy

Třeštila oči na Parvatiny poznámky, z nichž nebyla ani trochu moudrá. Jediné, co pochopila, že Neville a Weasleyová nejspíš čekali dvojčata, ale ze zbytku vůbec nebyla moudrá. Zároveň se na to Parvati nechtěla ptát, neboť nepotřebovala, aby věděla, že jí lezla do soukromí. To si kamarádky nedělají, proto raději nechala nepořádek na stole a odešla do svého pokoje.

Po zbytek dopoledne však nemyslela na nic jiného, než na smrt napsanou v poznámkách. Měl někdo zemřít? Co se mělo přihodit? Jestli Parvati něco věděla a týkalo se to i Pansy, jistě by jí to řekla. Alespoň to si Pansy myslela, přesto nebyla klidnější.

Když se Parvati probrala a začala dělat v obývacím pokoji rámus, Pansy vylezla. Pohledem zabrousila ke stolku, který byl uklizený. Nejspíš jí došlo, že nechávala budoucnost své spolubydlící na očích, proto vše uklidila. Také ale věděla i okolnosti, které vedly k následnému rozhovoru.

„Viděla jsi mé poznámky?" šla rovnou k věci Parvati. Pansy stála ve dveřích s rukama v kapsách volných kalhot a přikývla. „Co si o tom myslíš?"

Nerozuměla, proč se Parvati vyptávala právě na tohle, ale jelikož na ni nevyjela, neměla důvod lhát.

„Longbottom a zrzka čekají dvojčata," odtušila, načež Parvati přikývla. „A Weasleyová žárlí možná... na mě? Kvůli Potterovi?"

Parvati opět přikývla, tentokrát pomaleji. Věděla, že se Pansy zeptá.

„Kdo zemře, Parvati?"

„Nevím, neznám ji," pokrčila rameny. „Už jsem to viděla před týdnem, ale vůbec nevím, kdo ta žena je, ale má dítě. A vždycky tam vidím i tebe, takže jsem pochopitelně myslela, že se někdy v budoucnu obarvíš nahnědo, budeš mít dítě, to vyroste a... Však víš," řekla místo přímého oznámení. Pansy chápavě přikývla. „Ale to dítě už je narozené. Holka nebo kluk, to nevím jistě, pořád se ukazuje jiné, což mě mate, ale je narozené. Takže netuším, co s tím máš společného ty."

„Myslíš, že bys mi tu ženu mohla ukázat?" zkusila se zeptat Pansy. Parvati přikývla a odběhla do svého pokoje pro věšteckou kouli. Možná jí nakonec Pansy pomůže rozluštit záhadu, se kterou si lámala hlavu.

Po pár minutách už obě dívky seděly u konferenčního stolku, přičemž Parvati soustředila své myšlenky pouze na skleněnou kouli, kolem níž mávala rukama a tiskla při tom víčka k sobě.

Pansy se jí dívala přes rameno, jestli rozluští některé obrazy. Viděla tam vskutku zajímavé věci; svatbu Nevilla a Ginny, sebe s Harrym, jak se objevují v Denním věštci čím dál častěji, hnědovlasou ženu na smrtelné posteli, avšak tu nepoznávala, dvě spojené ruce, jak se na nich lesknou zlaté snubní prsteny a pak už jen mihotající se obrazy, které nestíhala sledovat.

Parvati skončila, jakmile vyšší síly ukázaly, že je konec. Otevřela oči a podívala se na kamarádku, která však nebyla o nic moudřejší. Mračila se na kouli a nesouhlasně vrtěla hlavou.

„Neznám ji," přiznala, avšak měla pocit, že ji už někde viděla. Jen netušila kdy, kde a s kým. Nebo možná jen znávala někoho, kdo jí byl podobný. „A to dítě?"

„Nebylo tam, nevím, kam zmizelo, ale něco mi říká, že je momentálně v bezpečí," usuzovala Parvati.

„Hm," zamručela Pansy, tohle jí hlava nebrala. Zapřísáhla se ale, že pomůže Parvati tomu přijít na kloub, ať se bude dít cokoliv. „Neboj se, přijdeme na to."

Parvati se však tvářila stále stejně ustaraně. „V životě jsem neměla tak těžce pochopitelnou vizi. Možná bych se měla zastavit za profesorkou Trelawneyovou, nemyslíš?"

„Spíš ne," odpověděla pohotově Pansy. Její názor na profesorku jasnovidectví nebyl žádným tajemství, tudíž o něm věděla i Parvati. Chápavě přikývla, ale v duchu přemítala, kdy bude mít čas, aby se zastavila v Bradavicích a zjistila, co se děje.

Aby neztrácely čas nevyřešitelným, změnila téma.

„A jak bylo u Harryho? Viděla jsem, že jste malovali pokoj," ušklíbla se hravě. Černovlásku to už nemělo překvapovat, přesto byla zaskočena.

„Malovali," přiznala s úsměvem. „Bylo to fajn, dokonce mě jeho kmotřenec dneska pozval, abych se tam vrátila."

„Kmotřenec? Myslíš syna Tonksové a Lupina?" rozpomněla se Parvati, načež Pansy přikývla.

„Je to pořádný šídlo, ale naprosto roztomilý," uznala, přičemž si vybavila, jak jim dával během předešlého dne malý Teddy zabrat. „Dokonce je metamorfomág, věděla jsi to?"

„Nevěděla," přiznala, ale vzápětí se jí rozšířily oči tak moc, až vypadaly, že brzy vypadnou z důlků. „Promerlina!"

„Co se děje?" nechápala Pansy, to už ale Parvati opět zavírala oči a mávala rukama nad svou věšteckou koulí.