Krátce před desátou hodinou večer Teddy konečně usnul. Pansy mu tedy musela nejdřív přečíst o Králici Alici, ale netrápilo ji to. Mnohem víc ji trápilo, že trpěla bolestmi celého těla po tříhodinovém hraní domácího famfrpálu, na který rozhodně nebyla připravená. Navíc, jak se ukázalo, ani ve dvou nemohli Harryho porazit, takže ona i Teddy byli z prohry značně nešťastní.

Opustila Harryho bývalý pokojíček. Zprvu se zděsila, když Harry prohlásil, že Teddy bude spát právě tam, ale jakmile na vlastní oči uviděla, jak se Vyvolený činil v úklidu a drobných opravách, nebála se o chlapcovo pohodlí.

Navíc mohla vidět, jak skvělým je Potter kmotrem, protože i přes neposednost malého Lupina, o něm i v jeho nepřítomnosti mluvil moc pěkně.

Jakmile ti dva osaměli, Pansy začala myslet na ranní výtisk Denního věštce. Dokonce ho spatřila ležet na kuchyňském stole, ale zdálo se, že Harry o něj nezavadil ani pohledem. Věděla ale, že se to dřív nebo později stane, v horším případě by se to Vyvolený mohl dozvědět jiným způsobem, a to nehodlala riskovat. Ostatně právě proto, když se oba zmučeně posadili na pohovku se sklenkami v ruce, to na něj vybalila.

„Jsi na titulní stránce Věštce," šla rovnou k věci. Harryho to nijak nepřekvapilo; tato skutečnost se stávala často. „V titulním článku je moje jméno," pokračovala tedy, což už donutilo Harryho pohlédnout směrem k ní a otevřít oči dokořán.

„Corner?" odtušil, načež Pansy přikývla.

„Proto jsem přišla, abych věděla, jestli se nezlobíš," přiznala.

„Proč bych se měl zlobit na tebe?" nechápal. „Ať si Corner píše, co chce, Věštec je mi ukradený od chvíle, kdy jsem přišel na to, že je Holoubková pošahaná kráva," sdělil prostě, aniž by přemýšlel nad tím, co řekne. Pansy to víceméně potěšilo.

„Psali tam, že ses nejspíš pomátl, když jsme spolu sdíleli pokoj v Děravém kotli," pokračovala dál, zatímco Harry ji poslouchal jen tak napůl, zpětně si totiž vybavoval jejich prožitou noc. „Ráno nás navíc někdo viděl odcházet společně, takže je teď všem jasné, že se mezi námi něco odehrálo."

„A tebe to trápí? Protože já se za to rozhodně nehodlám ani stydět ani omlouvat zbytku světa," prohlásil ve vší upřímnosti, čímž Pansy vyrazil dech. Vážně nečekala, že se budou bavit zcela normálně a bez popichování, na jaké už si stačila zvyknout.

„Trápí mě, jakým způsobem to podal. Já jsem to zlo, se kterým se momentálně Vyvolený potýká," vysvětlovala. „Navíc tě nařkli, že ses nejspíš pořád neoklepal z rozchodu s Weasleyovou, proto ses zaměřil na mě. Protože jsi nejspíš blázen."

„Blázen asi jsem," uznal a krátce se na ni podíval, přičemž se usmál. „Ale to už přeci víš."

Nechápavě zatřásla hlavou a tázavým výrazem.

„Nepotřebuješ to slyšet," naznačoval nepatrně, avšak Pansy to vážně nedocházelo. „Ty to chceš zase slovo od slova, viď?"

„Já tě teď vůbec nechápu, Pottere," zasmála se vlastní hlouposti. Harry to však nehodlal rozpitvávat.

„Tak to pochopíš později. Zůstaneš tady? Potřebuju s něčím ještě pomoct," žadonil.

„S nějakou potřebou?" vyzvídala Pansy. Harry se smíchem zavrtěl hlavou.

„To jsem úplně nemyslel, ale rozhodně se nenechám přemlouvat," uznal, že i jemu se jejich druhá společná noc líbila.

Především se mu líbila ona, když se smála jeho narážkám a ukazovala tak tu svoji milou stránku, o které si před několika dny psali v dopisech. Líbila se mu také, když si před ním na nic nehrála a jen s ním trávila čas, během kterého oba zjišťovali, že si vlastně docela rozumí. Nezajímalo ho, co se o nich píše v Denním Věštci, stejně do něj psali jen lidé, kteří neměli dostatečně zajímavé životy, proto museli řešit ty jejich. A jestli měl teď celý kouzelnický svět vědět, že se s ní vídal, neměl s tím problém. Jediné, čeho se vskrytu mysli obával, bylo, jestli tak Pansy nebude narážet na více situací, jaké by připomínaly tu uplynulou v Děravém kotli.

Byl však připraven se za ni postavit a bránit její čest. Protože právě díky Pansy Parkinsonové si svou dovolenou docela dobře užíval.

Po dvou dalších skleničkách se společně vydali do horního patra, kde Harry otevřel dveře do ložnice svých rodičů, aby Pansy ukázal, k čemu ji potřebuje. Ignoroval její poznámku o sexu v posteli, na kterém trvala, a místo toho jí ukázal zabalené kusy nábytku a barvy na malování.

„Potřebuju někoho s citem pro detail," osvětlil, když si černovláska prohlížela vyklizenou místnost, na jejíž pravé straně u okna byly vyskládané rozložené skříně a rošty postele.

„To budu asi já," odtušila správně Pansy. Harry jen přikývl, zatímco z podlahy zvedl dvě plechovky s barvami.

„Vím, jak by to tu mělo vypadat, ale možná mám zkreslenou představu, každopádně tady jsou barvy, které by tu měly být."

Světlounce zelená a bílá k sobě rozhodně ladily, Pansy si však nedokázala domyslet, proč chtěl zrovna on bledě zelenou ložnici. Pak si ale všimla, že z původního pokoje tam zůstávalo malé zrcadlo s bledě zeleným rámem.

„Nejde sundat," vysvětlil Harry. „Netuším, čí bylo a kdo ho přičaroval na zeď, ale jakmile jsem zrenovoval tuhle část, objevilo se tu."

„Počkat, to je divné, ne? Co když ti ho sem někdo nastražil?" zbystřila Pansy, Harry však nesouhlasně zavrtěl hlavou.

„Nejdřív jsem si myslel to samé, taky jsem to prověřoval, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem ho viděl v troskách domu. Jako jediné bylo nepoškozené, tak jsem ho schoval na půdu. Jak se dostalo sem, to je otázka, na kterou nejspíš nikdy nedostanu odpověď."

Pansy se zamračením přešla k zrcadlu a zkusila pár ochranných kouzel, které Harry nemusel znát nebo si na ně nemusel vzpomenout. Ani jedno však neodhalovalo černou magii ani lest, která by se skrývala v magickém poli tohoto předmětu. Samotnou ji to fascinovalo natolik, že zrcadlo zkoumala kousek po kousku a snažila se přijít na to, co se vlastně u Pottera doma dělo.

„Dvousměrné zrcadlo to taky není?" ptala se ho, zatímco otevíral plechovky. Tato záhada měla zůstat nevyřešená, proto se tím už nezabýval. A proto také koupil stejně velký obraz, kterým by zrcadlo překryl.

„V ložnici? Kdo by tohle dělal?"

Pokrčila rameny. „Někdo s divnými úchylkami."

„Nemyslím si, že mí rodiče někoho takového znali. Podle mě půjde o banalitu," přemýšlel nahlas. Sám už vzdal veškeré snahy o zjištění, co se vlastně za zrcadlem odehrávalo za příběh. Pansy se ale v duchu zařekla, že tomu přijde na kloub. Respektive ne přímo ona ale Parvati.

Harry nechtěl ztrácet čas, proto Pansy vlastnoručně odvedl od zrcadla a dal jí do ruky váleček. Oba začali malovat pokoj na zelenou barvu, Harry ještě vybílil strop, a když byli po dvou hodinách hotovi, společně se posadili na upatlanou zem a zmoženě vydechovali.

„Copak na tohle nefungují kouzla?" posteskla si nešťastně při pohledu na své obarvené ruce i nohy. Harry na tom byl stejně.

„Ne, proto jsou ve všech starých kouzelnických domech tapety," vysvětlil moudře, za což mu musela věnovat posunek podobný uznávajícímu přikývnutí.

„Ty jsi mi ale hlavička, Pottere," dobírala si ho, aby mu až tolik nezvedala ego. Harry na to reagoval s nadhledem; popadl neumytou štětku od bílé barvy a přejel s ní černovlásce přes obličej. Ta okamžitě vyjekla a strčila do něj, až se zapotácel a přepadl na bok, kde převrátil plechovku s onou bílou barvou. „Jejda!" vyhrkla, u čehož okamžitě použila Evanesco, aby se barva nevlila do dřevěné podlahy.

„A ty jsi fakt krásná," zkonstatoval s šibalským úsměvem při pohledu na její zcela bílou tvář. To už se zamračila a předloktím si otřela alespoň trochu barvy. Ve výsledku však měla bílou nejen na tváři, ale také i na ruce. „Výborně, jen tak dál," bavil se.

Pansy, která neměla ráda, když se jí někdo posmíval, ale měla už docela ráda Pottera, mu vytrhla štětku z ruky, obratně si ji přehodila v ruce tak, aby vzápětí mohla Harrymu jeho škodolibost oplatit, ale on se nenechal. Chytil ji za ruku a hlasitě se jí vysmál. Pansy však neztrácela naději. Jelikož věděla, že barva na její tváři ještě nezaschla, naklonila se k jeho obličeji a otřela se nejprve o jeho levou tvář, následně o pravou a nakonec mu vtiskla vcelku intenzivní polibek, kterým však pomazala jeho tvář kompletně.

Vyvolený naprosto zapomněl na škádlení, na bílou barvu všude kolem nich a všechno ostatní. Oběma rukama ji objal a opětoval jí polibek s vášní a něhou, jakou ho líbala i ona. Ani jednoho netrápilo, že z Pansyina černého trika udělal rázem bílé. Měli totiž na starost docela jiné věci.

Tentokrát však zůstali pouze u polibků. Únava brala za své, proto se po několika minutách uklidnili, zamířili do sprchy a následně zpátky na pohovku do přízemí, neboť ložnice potřebovala minimálně ještě další nátěr, aby se v ní dalo přespat.

Pansy vylezla ze sprchy jen v ručníku. Nepočítala s tím, že by se u Harryho zdržela, proto trpělivě vyčkávala, až opustí koupelnu i on. Stála v chodbě opřená o zeď a se zavřenýma očima se sama pro sebe usmívala.

Měl pravdu. Vůbec je nemuselo trápit, co se psalo v Denním věštci. Po jeho ujištění a po zkušenosti z Děravého kotle věděla, že si Harry do svého osobního života nechá nikým mluvit. Nemusela se tak bát, že by ji přestal vyhledávat, ať už by se ve Věštci psalo cokoliv.

Když po chvíli vylezl jen v boxerkách a odhaloval tak své dokonalé tělo, Pansy vnitřně zatoužila skočit pod sprchu s ním a trávit tam trochu času, ale nakonec se ovládla. Místo toho ho požádala o laskavost, kterou se následně stalo jeho triko a volné boxerky, které použila jako kraťasy od pyžama.

„Musím uznat, že tobě by slušel i pytel od brambor," podotkl, když si prohlížel ty dokonalé nohy v jeho modrých kostičkovaných boxerkách. Navíc působila tak uvolněně, až měl pocit, že před ním neseděla Parkinsonová, jakou znával. Tahle její verze se na něj totiž nesměle usmála, což by ta původní nikdy neudělala. Slovo nesmělost totiž neznala ani z knih.

„Taky musím uznat, že mi to sluší," promluvila k jeho překvapení, čímž mu naprosto přehodnotila jeho mínění o ní. Znovu se musel zasmát, ona se zkrátka nedala prohlédnout tak snadno, jak si myslel.

„No, hádám, že teď půjdu někam pryč, aby tu bylo dost prostoru pro tvoje ego," usoudil pobaveně, čímž si od ní vysloužil nepatrné zamračení.

„Jen se nedělej, hrdino, přece ti nebudu děkovat za to, že mi to sluší," osvětlila. „Za to můžu děkovat sobě, rodičům a všem, co se na tomhle," ukázala na sebe oběma rukama, „podíleli."

Na to neměl co říct, ale přeci jen mu v ústech visela ještě další slova.

„Tak ti poděkuju já," nadhodil, „za to, že jsi mi pomohla s Teddym."

„To byla jen záminka, abych s tebou mohla trávit čas," přiznala. „Ale je to fajn kluk. Až mě mrzí, že to nemůže vědět i Lupin."

Harry se na ni krátce podíval. V životě by ho nenapadlo, že by řekla něco tak soucitného o člověku, kterého většina lidí odsuzovala za jeho prokletí. Možná byl stále plný předsudků, neboť by ho vážně ani ve snu nenapadlo, že by právě Pansy nahlas posteskla nad smrtí Remuse Lupina.

„Co tak koukáš?" všimla si. Harry zavrtěl hlavou.

„Já jen... No, nečekal jsem, že řekneš zrovna tohle. Myslel jsem, že všichni kolem Malfoye Remuse nesnášeli."

Pansy se znechuceně uchechtla. „Draco ho možná nesnášel, ale já jsem byla ráda za všechno, co nás naučil. Je ho věčná škoda," uznala, načež Harry přikývl. Vážně si přál, aby tam Remus mohl být a vidět svého syna vyrůstat.

Rázem si uvědomila, jak to nejspíš Harry myslel, proto se napřímila a dloubla mu prstem do ramene, čímž si opět získala jeho pozornost.

„Pottere, ty jsi překvapený, že mám srdce?" ptala se dotčeně. To ho donutilo ke krátkému zasmání.

„Popravdě ano, Pansy, dost mě tím překvapuješ. Vůbec jsem o tobě za posledních několik dní zjistil věci, kterým se divím," přiznal beze studu. Pansy se mlčky zasmála, takže spíš jen funěla nosem, zatímco ústa měla zavřená. Ale smála se. „Ale samozřejmě v dobrém," dodal ještě, aby si náhodou nepřiložil pod kotlíkem.

„Ty ještě vůbec nevíš, čemu všemu se můžeš divit, hrdino," oznámila mu rázně. Harry povytáhl obočí.

„Tak to se budeme muset vídat častěji, abych to zjistil, nepletu se?" hádal. Černovlásčiny oči se samou radostí rozzářily.

„A nebude to pro tebe na škodu, když mě tolik lidí nesnáší?" vyzvídala. Původně nechtěla myslet na špatné věci, ale hledala u něj jistotu, o kterou by se mohla opřít a ta šla ruku v ruce s touto otázkou. Harryho však nemusela prověřovat, on měl jasno od chvíle, kdy od něj nad ránem utekla.

„I kdybys stála proti celému světu, s radostí si stoupnu vedle tebe."