Od návštěvy Děravého kotle Pansy nemohla zapomenout nejen na Harryho vlohy, ale ani na slova Cormaca McLaggena.

Jistě, měla na tohle všechno být dávno zvyklá, ale na některé věci se zvyká těžko. Zejména pokud jde o urážení, osočování, nenávist a všechno to, co zkrátka nemůže být člověku milé. Jeho slova si stále přemítala v hlavě, zatímco se snažila zcela normálně fungovat ve svém životě.

S Parvati se nedalo poslední dny moc mluvit, neboť vkládala veškeré úsilí do příprav na zkoušky a zůstávala tak vzhůru dlouho do noci s nosem zabořeným v knihách. Pansy, která viděla snahu své kamarády, usoudila, že i ona by se konečně mohla pokusit pohnout z mrtvého bodu ve svém životě a začít konečně žít.

Musela si najít práci.

Už to zkoušela čerstvě po zkouškách OVCE, kdy skončil sedmý ročník. Nic kloudného ale nenašla, proto dala na slova sester Greengrassových a přihlásila se do lékouzelnického kurzu. K její smůle však po jeho dokončení na žádné oddělení nepřijímali, proto tuto cestu zavrhla a hledala práci jinde. Tehdy se poprvé setkala s předsudky, když žádala o práci u Gringottových; odmítli jí, jakmile zaznělo její celé jméno. To samé pokračovalo na ministerstvu, kam si podala přihlášku hned o měsíc později. Jelikož jí tímto způsobem odmítli na dvou místech, usoudila, že se doprošovat nebude, ale teď si byla jistá, že už dokáže alespoň trochu mírněji reagovat a že si poradí s odmítnutím na základě svých minulých činů.

Co se týkalo pracovních nabídek, o žádné nevěděla. Vyčkávala proto na Denního věštce, který měl dorazit každou chvíli. Bylo páteční ráno, osmá hodina, a ona už několik desítek minut netrpělivě vyčkávala u okna. Ještě před hodinou se usmívala od ucha k uchu, neboť s Harrym společně posnídali nadýchané lívance od Susan, ale posléze se museli rozloučit – Harryho čekala návštěva, o které jí stále neřekl víc než to, že je důležitá.

Přešlapovala sem a tam, zatímco očima zkoumala azurové nebe, na němž se každou chvíli měla objevit sova s výtiskem novin. To čekání ji ubíjelo, avšak musela se v duchu sama sobě zasmát, jak se těšila, až bude hledat práci.

Možná na tom měl vliv Potter, který svou kariérou žil a ona chtěla být také na něco soustředěná. Přeci jen její trezor u Gringottových už nebyl tak plný, jak býval před šesti lety, když ho dostala do vlastnictví po uvěznění svých rodičů v Azkabanu. Nájem, nákupy, veškeré výdaje a drobné radosti ji stály mnohem víc peněz, než si dokázala připustit.

Zatímco jí na tváři visel drobný úsměv, spatřila konečně to, co chtěla vidět. Sova z Denního věštce mířila přímo k ní, přičemž jen proletěla kolem otevřeného okna a jako střelec famfrpálového týmu poslala skrze něj srolované noviny.

Pansy mávla hůlkou, aby okno zavřela a hned se sklonila k zemi, na níž Denní věštec ležel. V rychlosti ho sebrala, rozvázala provázek, a jakmile noviny roztáhla, úsměv jí ze rtů okamžitě zmizel. Na titulní stránce totiž byla pohyblivá fotografie Harryho, jak dával Cormacovi hlavičku.

Válečný hrdina Harry Potter byl spatřen s nepřítelem v Děravém kotli! Vyvolený randí s Pansy Parkinsonovou, ženou, která ho chtěla vidět mrtvého!

Pro více informací pro Vás připravil článek náš redaktor Michael Corner na stránce 2.

Pansy ztuhla krev v žilách.

Během pozdních hodin včerejšího večera se Vyvolený ukázal v Děravém kotli po boku bývalé zmijozelské studentky, Pansy Parkinsonové. Zprvu ti dva působili formálně a zdálo se tak, že pouze řeší něco malicherného nad skleničkou skřítčího vína a ohnivé whisky.

Posléze však Potter ukázal, že mezi ním a Parkinsonovou je něco víc, když po slovní přestřelce napadl Cormaca McLaggena, který právem nadával na Parkinsonovou a urážel ji. Harry Potter ji bránil a způsobil tak McLaggenovi vážné zranění, s nímž ho skupina jeho přátel musela odvést ke Svatému Mungovi.

Podle tajných zdrojů tímto večer Pottera a Parkinsonové neskončil. Společně měli pronajatý pokoj, v němž strávili noc a nad ránem byli viděni, jak spolu právě tento pokoj opouští.

O Vyvoleném samozřejmě víme, že od svého rozchodu s Ginevrou Weasleyovou nechodil vůbec s nikým, avšak lámeme si hlavu, jestli je duševně v pořádku a vzpamatoval se z rozchodu alespoň tak jako ona. Jinak si totiž nedokážeme představit, jak je možné, že se hrdina kouzelnického světa, navíc vedoucí ústředí bystrozorů, schází právě s ženou, která ho chtěla udat Vy-víte-komu a její rodiče navíc byli jeho věrnými zastánci.

Tato skutečnost v nás vyvolává spousty otázek, ale nemusíte se bát, já Michael Corner Vás budu informovat, jakmile zjistím něco víc!

Rázem zapomněla, že by vůbec měla hledat práci. Rozzuřená mrštila Denním věštcem do vyhaslého krbu a frustrovaně si vjela rukama do vlasů. Měla to čekat, když Cornera viděla, ale ani ve snu by ji nenapadlo, že se dopídí až k takovým detailům, jako byl pronajatý pokoj a jejich scházení se. Dobře, možná nikde nenapsal, že spolu spali, že se vídají už pár dní, ale jak znala lidské vlastnosti, tohle si mohl každý domyslet téměř okamžitě.

Začala zuřit. Jako první nakopla svou kabelku, jež ležela vedle pohovky, než máchla rukou nad krbem a smetla z něj tak vyskládané kartičky z čokoládových žabek. Jelikož u toho vydávala rámus, získala si pozornost své spolubydlící, která s tázavým výrazem vystrčila hlavu z pokoje.

„Co šílíš?" zajímalo Parvati. Mezi obočím se jí utvořila ustaraná vráska.

„Debilní Corner! Debilní McLaggen!"

„Co?" nechápala Indka. Pansy si dala tu námahu, sehnula se ke krbu a vytáhla Denního věštce. Ani ho neoprášila, než ho podala Parvati.

Ta si dokašlala, neboť jí ho vsunula do ruky takovým způsobem, až se k jejímu obličeji rozvířil popel.

Trvalo jen chvíli, než se dopídila důvodu kamarádčina rozhořčení. Sama se zamračila a stiskla noviny pevněji, jako by i ji celá tato situace vytáčela k nepřítomnosti.

„To je kretén!" uznala naštvaně. „Nejradši bych na něj udělala voodoo!"

„To udělej!" souhlasila Pansy, aniž by věděla, o co se jedná. I kdyby po něm chtěla Parvati házet nožema, odsouhlasila by to. Cokoliv, co by mu mohlo uškodit, by preferovala.

Parvati na tohle nereagovala, v mysli jí totiž stanula zcela jiná otázka.

„Co na to Harry?"

„Nevím, teď jsem si to přečetla," přiznala Pansy, u čehož se začínala nervózně rozhlížet. „Jestli se to kvůli Cornerovi teď podělá, vlastnoručně ho zabiju!"

„Klid, Pansy," přeběhla až k ní, zatímco odhodila Věštce zpátky do krbu. Pro jistotu ještě mávla hůlkou, aby ho zapálila. „Harry si s tím poradí. Určitě," dodala, aby kamarádku ujistila. Pro větší jistotu ji ještě pevně objala, zatímco Pansy propukla v pláč. Chtěla si jen najít práci, ale kdo ji po tomhle zaměstná? Vždyť teď její jméno bude opět žhavým tématem.

Během dopoledne se stačila za podpory Parvati naštěstí dostatečně uklidnit, aby navštívila Harryho. Parvati ji podpořila, uklidnila, dokonce jí udělala meduňkový čaj, aby jím zmírnila Pansyin stres. Zmijozelka byla své kamarádce nesmírně vděčná, proto s ní trávila ostatně čas až do oběda, přičemž ale netrpělivě vyčkávala na sovu od Harryho.

Doufala, že s ní po tomhle nepřestane mluvit, když ani nenapsal. Hlavou jí proudily katastrofické scénáře, z nichž nejhorší byly ty, v nichž se k ní obracel zády a nechtěl, aby si je lidi spojovali. Dohánělo ji to k slzám a absolutně to podrývalo její ranní odhodlanost změnit svůj život.

Proč měla, promerlina, takovou smůlu?

Proč všechny její kroky bloudily mimo vyznačenou trasu?

Proč pořád zakopávala o neštěstí?

S pochmurnými myšlenkami se přemístila do Godrikova dolu. Letní slunce ji pálilo na záda, které měla zahalené volným černým trikem. Ačkoliv pod ním schovávala docela pěkné kraťasy, které milovala, a nosila je výhradně se slušivými halenkami, v této své náladě měla jedinou možnost – vzít si obyčejné triko, v němž se cítila komfortně, staré opotřebované tenisky a vyšší ponožky. Vypadala jako nějaká nuzačka, ale nezáleželo jí na tom. Ani se nenamalovala, neupravila si vlasy, jen je zamotala do neupraveného drdolu.

Právě zastavila před Harryho brankou, když si všimla, že se k ní blíží známá dvojice. Neville držel Ginny za ruku, zatímco se na ni usmíval, když mu něco vyprávěla. S tím však přestala, jakmile si všimla Pansy kousek od nich.

A je to tady, pomyslela si zoufale Pansy, teď mě Weasleyová sežere zaživa.

Nemohla ale couvnout. Už byli jen kousek od sebe, a jelikož se dívala jejich směrem, u čehož si musela prohlédnout zrzčino obrovské těhotenské břicho, nezbývalo jí nic jiného, než pozdravit.

„Čau," zamumlala téměř neslyšitelně. Kdyby byli o pár kroků dál, pozdrav by k nim ani nedolehl. Všimla si, jak se na ni zrzka krátce zamračila.

„Ahoj Pansy," pozdravil ji vlídně Neville. I na něj bývala tolikrát ošklivá a litovala toho, právě proto ji překvapilo, s jakou milostí v hlase na ni promluvil. Dokonce si všiml, jak nepatrně hýbl rukou, aby do Ginny drcnul.

„Čau," sykla rychle. To už Pansy vůbec nepřekvapovalo, naopak ji to melinví proč donutilo k nepatrnému úsměvu. „Čekáš na fotografy z Věštce?"

Mohla to čekat.

„Ani ne, jen chci zjistit, jak moc to štve Pottera, protože já jsem totálně vytočená," sdělila jí upřímně ve snaze nenechat se vykolejit. „A taky jdu zařídit, aby Cornera nezabil."

V zrzčině tváři se prohnalo cosi nepopsatelného, jako by za tyto její slova byla ráda, nebo s nimi alespoň při nejmenším souhlasila.

„Corner je kretén," uznala Ginny, čímž uklidnila i Nevilla, který si docela jasně pamatoval, že ti dva kdysi tvořili pár.

„To je," uznala Pansy a ohlédla se k Harryho domu. Neville už chtěl vyrazit po cestě dál, aby ji nezdržoval, ale Ginny se zastavila u Pansy a naklonila se k jejímu uchu tak blízko, až se černovlásce zatajil dech.

„Varuju tě, Parkinsonová. Jestli Harrymu zlomíš srdce, tak si tě po porodu najdu a zakroutím ti krkem," pohrozila jí tiše. Pansy nadzvedla rameno, čímž zrzku o kus odstrčila a upřela na ni sebejistý pohled.

„Dělej si, co chceš, Weasleyová. Potterovi srdce nezlomím," dušovala se s jistotou, aniž by věděla, co se stane a co ne.

Neville raději Ginny silně zatáhl za ruku, aby zmizeli, než se ty dvě pustí do slovní přestřelky. Nerad by toho byl svědkem a všeobecně neměl v lásce konflikty, během školního roku jich řešil už dost. Proto ji ještě několikrát upozornil, aby se neotáčela a pokračovala dál k rybníku, kam měli namířeno.

Pansy se za nimi ještě dívala, u čehož se na zrzku mračila stejně jako ona na ni. Až když se dostatečně vzdálili, otevřela branku a prošla cestičkou lemovanou barevnými maceškami.

Předtím si jich nevšimla. Když se tam objevila naposledy, byla tma, ale teď mohla vidět snad všechny barvy světa, jimiž květiny hrály, a musela se nad tím pousmát. A tak s úsměvem na rtech došla ke dveřím, u nichž jí srdce ztěžklo, když zaklepala a zaslechla Harryho smích.

Ona zapomněla, že měl mít tu návštěvu! Snad to nebude Grangerová s Weasleym, pomyslela si, to by nebylo vůbec dobré.

Když otevíral, už se neusmívala. Uvědomovala si, jak hloupé bylo přijít bez ohlášení. Nejspíš Denního věštce ještě ani nečetl, když se věnoval své návštěvě. Proto jí ostatně ani nenapsal. Chtěla se otočit na patě, ale už bylo pozdě. Harry stál mezi dveřmi s překvapeným výrazem.

„Co tu děláš?" podivil se, ale naštěstí nezněl naštvaně. „Myslel jsem, že máš na víkend plány s Parvati."

Usoudila, že o Denního věštce nezavadil ani koutkem oka, proto se rozhodla, že mu o svém důvodu neřekne pravdu, nýbrž pokusí přejít do jejich obvyklého škádlení.

„Nezvykl sis, že se tu objevím, kdykoliv se mi zachce?"

Harry s úsměvem semkl rty, mírně naklonil hlavu na stranu a začal přikyvovat. V tom měla rozhodně pravdu, jen nečekal, že se takto objeví zrovna ten den. Popravdě na to nebyl připravený a nevěděl, jestli je na to připraven i jeho malý host.

Pansy si všimla, že se nemá k odpovědi.

„Asi se to nehodí, viď?" odtušila. Harry se krátce podíval přes rameno, kde malý Teddy seděl na opěradle pohovky a koukal ke stropu tak intenzivně, až se u toho zakláněl.

„Mám návštěvu," oznámil stroze, zatímco sahal do zadní kapsy tepláků, v níž měl schovanou hůlku.

„Aha, tak to já..."

Harry neverbálně zakouzlil, čímž Teddyho nechal levitovat na zem a mlčky mu věnoval pohled, kterým jasně říkal, aby nedělal blbosti. Ten skrček u něj byl teprve tři hodiny a Harrymu už docela jistě docházelo, že hlídání dětí není žádná sranda. Možná ale Pansy přišla, aby ho zachránila, proto se na ni v rychlosti otočil.

„Počkej," zastavil ji, když už váhavě dávala jednu nohu zpět, aby vykročila opačným směrem. Zvedla k němu zrak. „Jak jsi na tom s dětmi?"

Obličejem se jí prohnalo překvapení. „Pottere, měli jsme první rande, jestli se to tak dá nazvat. Na děti je ještě brzo," uvědomila ho. Harry se zasmál.

„Myslím cizí," upřesnil, což Pansy zaskočilo ještě víc.

„Ty máš dítě?" vyhrkla překvapeně. O tom ve Věštci nikdy nepsali!

Harry se zamyšleně zamračil. Nejspíš si seděla na vedení, ale říkat jí to nechtěl, místo toho trochu odstoupil ode dveří a natáhl ruku směrem k obývacímu pokoji, kde u pohovky postával Teddy a přemýšlel, co by mohl provést.

„Hlídám kmotřence," sdělil, aniž by se pokusil byť jen o náznak radosti v hlase. Pansy zvědavě nahlédla do domu, kde spatřila modrovláska s šibalským úsměvem.

„Čau prcku," mávla na něj. Teddy svraštil obočí.

„Ahoj?" odpověděl váhavě.

Pansy se narovnala a pohlédla na Harryho, který vypadal, že už tak má starostí nad hlavu. Nevěděla, jestli by se hodilo, aby mu přidala další, avšak odcházet se jí také nechtělo. Jen vyčkávala na jeho pozvání dovnitř.

„Když mě zachráníš, budu tě na rukou nosit. Slibuju," řekl polohlasně, aby ho Teddy neslyšel. Pansy s úsměvem přikývla. Zkušenosti s dětmi sice vyloženě neměla, ale bavila se dlouhé roky s Malfoyem, Crabbem a Goylem, to bohatě stačilo.

„Tak pojď, mrně, srovnáme tě do latě!" promnula si ruce, zatímco překročila práh a mířila k Teddymu. Harry za nimi zavřel dveře a raději zůstal stát na místě, aby mohl případně utéct od své zodpovědnosti.

Pansy přešla až k chlapci, kde si dřepla a jednou rukou se loktem zapřela o vlastní stehno. Tou druhou se chytila za opěradlo pohovky, aby udržela rovnováhu.

„Ahoj, já jsem Pansy," představila se zdvořile, „a taky ráda tamhle hrdinu zlobím," kývla hlavou ke dveřím. Modrovlásek se zazubil.

„Já ale nezlobím."

„Já si taky myslím, že nezlobím, ale on to tak vidí, víš?"

„Protože má brýle?" snažil se pochopit Teddy. Pansy se smíchem svěsila hlavu dolů, než se na něj po chvíli podívala zpátky.

„Protože má brýle," uznala. „A proto ho nesmíš zlobit."

„A tebe můžu, když nemáš brýle? Ani babička nemá brýle," oznámil moudře. Pansy pomalu začala uznávat, že je na toho chlapce málo mazaná.

„Špatná taktika," ozval se Harry, který sebral odvahu a trochu se přiblížil.

„Tak jinak, prcku," zkusila to Pansy. „Líbí se ti tady?"

Teddy spokojeně přikývl.

„Tak to musíš být hodný, abys sem chodil častěji," vysvětlila. „Když budeš Harryho zlobit, už tě na návštěvu třeba nevezme."

„Ty ho taky zlobíš a seš tady," nedal se obelhat. Pansy samým zoufalstvím pohlédla na Harryho.

„Čí je to dítě, sakra?"

„Lupina," řekl jen, což jí jako odpověď stačilo. Ačkoliv to nikdy neřekla nahlas, hodiny profesora Lupina ji nesmírně bavily a byla ráda, že je alespoň ten jeden rok učil. Také o něm věděla, že byl moudrý a vnímavý. A že si vzal Nymphadoru Tonksovou, tudíž věděla, kdo je druhým rodičem toho chytrolína.

Pansy se nechtěla vzdávat. Místo toho, aby nad chlapcem skláněla hlavu, se posadila naproti němu do tureckého sedu a zamyšleně si ho prohlédla. Potřebovala o něm něco zjistit, aby ho přechytračila. A ona uměla zjišťovat věci, takže se uvelebila a pohlédla na něj.

„Takže malý Lupin," zkonstatovala. „A ty modré vlásky máš proto, že jsi..."

„Metamorfomág," vysvětlil Harry, načež po něm střelila pohledem.

„Povídám si s ním," upozornila ho.

„Ale fakt jsem metamormág!"

Musela se zasmát nad tou zkomoleninou, ale jelikož mu nemohlo být více než šest let, nehodlala ho opravovat. Místo toho se k němu otočila zpátky.

„A co umíš, když jsi ten metamorfomág? Já vůbec nevím, co to vlastně je," zalhala. Samozřejmě to věděla, pocházela z čistokrevné rodiny.

Teddy pevně zavřel víčka a začal se soustředit. Tiše ho pozorovala, zatímco chlapeček zcela úspěšně měnil svou podobu. Z modrovlasého chlapce se rázem stal vrásčitý děda s brýlemi, jaké nosíval i Harry. Pansy vesele zatleskala, načež se Teddy vrátil do své původní podoby.

„Páni! To je úžasný!" zajásala. Teddy se spokojeně zazubil.

„Někdy si dělám z babičky srandu, že jsem kočka. Chceš to vidět?"

„Já mám na kočky alergii, zlato," upozornila ho. „Takže by mi to ublížilo, kdybys byl kočka, ale mám jiný nápad," zamyslela se za pochodu. Teddy zvědavě napnul uši. „Umíš se přeměnit i v hodného chlapečka?"

Nebyl hloupý, aby ji nepochopil, přesto znovu zavřel víčka, ale nic se nestalo. Po chvíli je otevřel a dramaticky roztáhl ruce.

„Tadá, už jsem hodný!"

Pansy i Harry se společně zasmáli. Aniž by se nějak domluvili, oba v tu chvíli odtušili, že jsou na Teddyho Lupina zkrátka krátcí a že jim ten chlapec rozhodně nedá vydechnout. Jak ale posléze zjistili, nakonec stačilo jen najít nějaká starší košťata a hrát s ním famfrpál dva na jednoho.