Pansy ho po celou cestu podpírala. Jakmile vstal, pocítil totiž ostrou bolest v žebrech, takže pro něj chůze byla zcela obtížná. Zmijozelka ho po cestě uklidňovala, že bude v pořádku a navedla ho od místnosti, od které měli klíče.

Bok po boku se ocitli v nově zařízené ložnici; nalakovaná podlaha ještě voněla dřevem a novotou, skrze otevřené okno proudil do místnosti čerstvý letní vzduch, který způsoboval, že tmavě zelené závěsy vlály na konzolích. Dvojpostel na levé straně místnosti zdobil lesklý taktéž tmavě zelený přehoz, který ladil s povlečením a dokonce i koberečkem pod lustrem. Harrymu sjel pohled k zrcadlu a vzpomněl si, jak na něj kdysi jedno takové mluvilo. Doufal, že tohle nebude ten případ.

Pansy ho dovedla k posteli, kam zmoženě klesnul a začal si rozepínat košili, aby mohl na vlastní oči vidět podlitinu, která se mu začínala na žebrech tvořit. Kdyby měl ještě chvíli času, nejspíš by Cormacovi udělal to samé.

„Vydrž, donesu si ručník s vodou, abych ti vyčistila tu ránu na obočí, a pak to vyléčím," rozhodla černovláska, přičemž od něj odpochodovala do koupelny, odkud se za pár minut vrátila se vším, co potřebovala.

Harry se mezitím z košile s námahou svlékl a hodil ji na nedaleké křeslo. Zády se položil na měkkou matraci a pohlédl k nebesům nad svou hlavou. I tyto závěsy byly tmavě zelené, skoro jako by Susan podporovala zmijozelskou kolej. To však byla jen jeho domněnka, kterou si hodlal nechat pro sebe.

Zatímco čekal, přehodil si ruku přes hlavu a zase ji sundal, když zjistil, že má mokré čelo. Když se poté podíval na své předloktí, všiml si obtisknuté krvavé skvrny přesně tam, kde se dotýkal čela.

„Tak ještě, že jsem vzala těch ručníků víc," poznamenala Pansy, u čehož hodila rovnou čtyři bílé ručníky na postel a s opatrností odložila na noční stolek i misku s vodou. „Lehni si víc sem," ukázala k polštářům. Harry se pracně nadzvedl a rukama se vytáhl k čelu postele.

„Tohle by spravila i sprcha, nemusíš si s tím dávat tu práci."

„Sklapni," sykla po něm a zkoumavě mu prohlédla celý obličej. Poté namočila kousek ručníku do vody a s něhou mu jemně otírala ránu v obočí i krev z čela.

„Už mlčím," zasmál se. Oči měl zavřené a brýle stále sundané, Pansy si je totiž dala na hlavu a zapomněla na ně. V tuto chvíli je beztak nepotřeboval, jen se nechal hýčkat.

Když už měl obličej docela čistý, vytáhla vlastní hůlku a bez varování začala s jednoduchými lékouzelnickými formulemi na hojení ran. Ty naštěstí nebývaly bolestivé, takže si Harry mohl dál užívat toho, že se o něj někdo stará. Jak ale věděl, s žebry to mělo být horší. Už ani nepočítal, kolikrát ho takhle zachraňovala Hannah, ale s Pansy to měla být premiéra.

Přesto do ní vkládal veškerou svou důvěru.

„Zabolí to," upozornila ho, zatímco začínala nad jeho hrudníkem kroužit hůlkou, z níž pomaličku vystupovaly zelenkavé jiskry volně padající dolů.

Harry stiskl čelist a držel se, aby nevydal jediný zvuk. Bolelo to jako čert. Možná by měl raději všechna žebra zlomené, než aby procházel tímto, ale jak dobře věděl, bolest měla velice rychle odeznít. Jen se nesměl následující dny namáhat.

To mu ostatně řekla i Pansy, když prohmatávala jeho trup a kontrolovala, jestli je všechno v pořádku. V duchu samozřejmě myslela na to, jaké by to bylo, kdyby ho tak osahávala ze zcela jiných důvodů, ale nebylo od ní správné myslet na takové věci, když se ocitli v téhle situaci především kvůli ní. Mohla Potterovi maximálně tak do smrti děkovat.

K tomu se dostala vzápětí, když seděli bok po boku v čele postele. Pansy měla odloženou hlavu na jeho rameni a prsty přejížděla po jeho břiše.

„Musím ti poděkovat," sdělila mu tichým hlasem. Harry mlčel, jen se pootočil a vtiskl jí letmý polibek do vlasů, kde měla stále jeho brýle. Pousmála se. „Tohle pro mě nikdy nikdo neudělal."

„Já taky nejsem jen tak někdo," naparoval se. Pansy se vymrštila do sedu, střelila po něm pohledem a v přátelském duchu ho praštila do ramene. „Promerlina, vždyť jsem raněn!" zahlaholil.

„Nekecej," zamračila se, ale nemyslela to ve zlém.

„Já a kecat? Nesmysl," nadhodil vesele a pravou rukou si ji přitáhl zpátky k sobě, levou vytáhl z jejích vlasů brýle, aby na ni lépe viděl. „Jinak mi ale děkovat vůbec nemusíš. Nenechám idiota jako je McLaggen říkat takové věci o někom, na kom mi záleží."

Její oči se rozzářily, ale nedívala se na něj. „Záleží?"

„Tak logicky," pokrčil rameny, až tím svou klíční kostí zatlačil na její spánek.

„Logicky jak?" vyzvídala. Harry se musel zasmát.

„Vy ženské jste tak hrozně zvědavé, že mi to hlava nebere. Musíte vědět všechno?"

„Když nevíme všechno, jsme často ještě zvědavější," vysvětlila mu a opět se narovnala, tentokrát z důvodu aby na něj mohla vidět. „Takže ti na mě záleží, hrdino?"

„Asi tak jako tobě na mě, když ses hrnula mě ošetřit," nadhodil s lišáckým úsměvem. „A nechoď pořád pryč, jsi hrozně daleko," přitáhl ji k sobě zpět. Opět.

„Ale já si chci povídat, Pottere," naléhala, přičemž se snažila od něj znovu odtáhnout, ale tentokrát ji šikovně zaklínil pravačkou, aby se nemohla pohnout. „To je skoro násilnické chování!"

„Ale prosím tě," zasmál se, „násilnicky jsem se choval tam dole, tady s tebou jsem zcela šetrný."

„Šetrný, jo?" podivila se. „To se mi nezdá."

„Tak to se omlouvám, názorně ti to tedy ukážu," nadhodil zvesela, přičemž se odsunul a posadil se naproti ní. Trpělivě vyčkávala, co udělá.

Jak seděl, tak ji k sobě přitáhl a posadil si ji do klína. Pansy samým překvapením vzdychla, když skončila na jeho klíně a čekala, co se stane dál. Nutno podotknout, že už v tu chvíli pociťovala stejný třes, jaký zažila i dva dny před tím u něj. Harry to cítil, proto ji nijak netrápil. Jednak byl pořád celý rozbolený, jednak nechtěl, aby o něm pak tvrdila, že nebyl šetrný.

Rukama jí projel po rovných zádech, než je přesunul k pevnému zadku, který silně stiskl, když se vpil do jejích rtů. Pansy bez zaváhání jednou rukou vjela do jeho vlasů a tou druhou ho objala kolem krku, aby si ho k sobě přitáhla tak blízko, jak to jen šlo.

Už to mezi nimi nebylo tak nejisté, když se nejednalo o poprvé. Ačkoliv ještě dokonale neznali touhy toho druhého, víceméně věděli, co si mohou dovolit a co ne. Harry ji proto položil na záda a začal ji líbat ještě intenzivněji, zatímco rukou mapoval části jejího těla. S každým dotekem cítil hebkost její pokožky a sálající teplo, jež z ní vycházelo.

Pansy přerývaně dýchala, zatímco si hledal cestu k jejímu poklopci a líbal ji při tom na krku a v okolí ušního lalůčku. Přesně věděl, co ji dokázalo rozněžnit.

„Pottere," špitla s dalším vzdechem. Harry, který už polibky začínal směřovat trochu níž, kde se setkával s jejím hrudníkem, zvedl hlavu. Její brčálově zelené oči byly plné tančících jiskřiček.

„Co je?"

S tou otázkou zaznělo i rozepnutí zipu na jejích kalhotách. Znovu se třesavě nadechla, ale nic neřekla. Místo toho nechala Harryho, aby jí stáhl kalhoty, které v následující vteřině padly na podlahu, stejně tak i její krajkové kalhotky. Pokračoval dál v ukazování svých kvalit, zatímco Pansy samou rozkoší mačkala lesklý přehoz a snažila se být potichu.

Vyvolený nejen, že to uměl se slovy a měl skvělý pravý hák, ale také měl jistý talent na jazyky. Ne na ten hadí, samozřejmě na jiný, kterým právě obšťastňoval Pansy a ona měla co dělat, aby hlasitými steny nedala celému Děravému kotli najevo, jak dobrý v tom byl.

Ale jak už to s ženami bývá, i v této chvíli měla hlavu plnou myšlenek, které nešly zastavit. Zatímco Harry velice kvalitně uspokojoval její potřeby, zabrousila v myšlenkách k předešlé situaci v přízemí. Věděla, že se to bude opakovat a věděla, že ji spousta lidí neměla ráda. Ale záleželo na tom? Proč by mělo, když právě žila svůj zcela skromný sen, který si vysnila teprve nedávno?

Natolik se ponořila do přemýšlení, až ji skutečně zaskočilo, když ji Harry obratně otočil a podebral si ji jednou rukou, zatímco druhou pevně stiskl její hýždě. Jazykem zamířil na místo, o němž doposud Pansy netušila, že má citlivé body. Slastně vydechla, otevřela oči dokořán a čekala, co provede. Absolutně ji tím překvapil a zastavil tak tok jejích myšlenek, které se rázem ubraly zcela jiným směrem. Líbilo se jí to? Sakra, líbilo.

Chvíli si s ní pohrával a dal si záležet, aby od ní slyšel, že může pokračovat. Pansy pohlcena rozkoší nemusela mluvit, aby pochopil, že vše dělal správně.

Zatímco se soustředil převážně na její štěstí, rozepl si kalhoty a i s boxerkami je sesunul o něco níž. Když Pansy ocenila jeho souhru jazyka i právě přidaných prstů tlumeným stenem, usoudil, že nastal ten správný čas. Čas přesunout se za zpět k jejímu krku a vniknout do ní.

I tady se snažil zachovat šetrně. Pomalými pohyby se do ní dostával celý, zatímco Pansy mačkala přehoz a tiše vzdychala. Už pociťoval vzrušení, které ona prožívala po celou dobu, ale soustředil se na to, aby vydržel déle a mohl tak dovést k uspokojení právě ji. Proto, stejně jako před tím, když ji obracel, zajel rukou k jejímu klitorisu a střídavými pohyby si s ním pohrával.

Jakmile po několika minutách došla k uspokojení, hlasitě vykřikla a doslova od něj odskočila. Harry měl na mále, ale udržel to jen tak tak. Stihl se natáhnout pro krabičku s kapesníky, zatímco ona se klepala, jako by měla nějaký záchvat. S vykulenýma očima na něj koukala, a když se opět dotkl jejích citlivých míst, se smíchem zaskučela a zkřížila nohy, aby se tam nedostal.

„Stačí!" upozornila ho rozklepaným hlasem. „Pět minut slávy mi bohatě stačilo," oznámila, u čehož se soustředila převážně na svoje nohy, které se ještě doklepávaly.

„A pak, že jsou vždycky rychlejší chlapi," rýpl si s hravým úsměvem. Pansy se na něj ušklíbla.

„Výjimka!"