Neozvala se mu celý den. V duchu přemítal, jestli ji něčím zklamal nebo jestli na ni byl příliš hrubý. Obecně si liboval v jistém způsobu přebírání iniciativy, ale Pansy nepůsobila, jako by ji to trápilo.

Nevěděl, co je špatně.

Ženský mozek pro něj byl vždy záhadou, nevěřil, že to někdy bude jiné. Zkrátka se s tím musel smířit a dobře promyslet, jestli by měl Pansy napsat nebo ji nechat, aby si ujasnila, co vlastně chce a ozvala se sama.

Jak nad tím tak rozjímal, málem si nevšiml Nevilla a Ginny, kteří procházeli kolem jeho plotu. Byl tolik zabraný do svých myšlenek, že nevnímal vůbec nic. Horké slunce, které mu hřálo bosé nohy, slabý letní vánek, který si pohrával s jeho vlasy ani hlasy přátel, které směřovaly k němu.

„Harry, tak vnímáš?" otázala se Ginny. Harry konečně zpozorněl a zaostřil na ně. Měl by si pořídit lepší brýle, ty jeho už stály za starou bačkoru.

„Únava," pozvedl hrnek s kávou a mávl hůlkou k brance, aby se otevřela. Ginny vběhla na jeho pozemek následována Nevillem.

„To mi povídej, Ginny má nějaké noční můry! Asi mi z toho hrábne," svěřil se mu Neville, zatímco pomáhal své snoubence do schodů. Ta se na něj přísně podívala, jako by vyzradil to největší tajemství.

„Můry?" zajímal se Harry. Ginny neochotně přikývla, ale neodpověděla mu.

„Skočím si na toaletu," řekla místo toho. Harry ukázal na dveře, ačkoliv Ginny věděla, kam jít. Neville se posadil naproti němu a svěsil ramena.

„Je všechno v pořádku?"

„Bojí se porodu," řekl bez jakéhokoliv zastírání. Možná potřeboval, aby mu jeho kamarád poradil, možná se jen chtěl svěřit. To Harry nevěděl, ale byl rád, že mu to řekl.

„To zvládne," ujistil ho. „Je statečná."

„Zdá se jí o tom, že je naše dítě zmrzačené."

Harryho vyděsila už jen ta představa. Mezi obočím se mu objevila ustaraná vráska.

„A ona se teď bojí, že se ten sen naplní. Nevím, jak ji mám uklidnit, nevím, co jí na to říct. Takže se teď pár dní hádáme," pokračoval s důvěrnostmi. Harry už chápal, proč na sebe byli tak ostří, když je viděl naposledy. Prostě měli neshody, to bylo normální. Nikdo není dokonalý.

„Ženské jsou složité stvoření," uznal Harry po právě prožitých zkušenostech, načež Neville přikývl.

„Už jsem přemýšlel, že skočím za Parvati, jestli by mi nevyložila budoucnost z čajových lístků, ale trochu se bojím, že uslyším něco, co nechci. A když jsem to Ginny řekl, osopila se na mě, že rozhodně nechce podporovat tuhle idiotskou magii," postěžoval si.

Harry ji chápal. Ani on zrovna neholdoval jasnovidectví, ale také si vzpomněl, že Parvati poradila Pansy, aby mu napsala a dopadlo to docela dobře, jak se tak domníval.

„Možná by to nakonec nebylo úplně od věci. Mám se jí na to zeptat já?"

Neville zvedl hlavu. „To bys pro mě udělal?"

„Netuším, jestli mi vůbec něco řekne," pokrčil rameny, „ale za zkoušku nic nedám."

„Stačí mi jen vědět, že bude všechno v pořádku."

„Můžu jí zkusit napsat a zjistit, jestli by se mi mohla svěřit se svojí vizí."

„Jakou vizí?" otázala se podezřívavě právě přicházející Ginny. Oba muži zpozorněli a otočili se směrem k ní.

Harry věděl, že svého přítele nesmí potopit. A také moc dobře věděl, jak přivést Ginny na zcela jiné myšlenky, proto se hrdinsky obětoval a stočil téma k sobě.

„Mluvil jsem zrovna o Pansy," začal lhát, ale zároveň si užíval Nevillův překvapený pohled, když se na něj otočil a bratrsky na něj mrkl.

„Že jí musíš napsat, aby se ti svěřila se svojí vizí?" zopakovala, co slyšela. „Vizí čeho?"

Možná si trochu naběhl, ale netrápilo ho to. Stejně momentálně neměl nablízku jiné přátele, se kterými by mohl probrat svou situaci, a popravdě ocenil, že to v sobě nemusí dusit. Ostatně proto se hluboce nadechl, když se Ginny posadila po Nevillově boku, a spokojeně se usmál.

„Dneska tu přespala."

„Cože?!" vyhrkla Ginny šokovaně, Neville se však skoro neznatelně zavrtěl na židli, aby si lépe užil Harryho odpověď, a usmál se u toho podobně jako Vyvolený.

„Je to tak," otočil se na zpátky k zrzce, aby viděl její pohoršený výraz.

„Harry," oslovila ho nešťastně, „je to Parkinsonová."

„Dostal jsem možnost ji poznat trochu jinak," nadhodil, ale Ginny nesouhlasně zavrtěla hlavou a máchala rukama.

„Nechci to slyšet! Rozhodně nechci vědět, co jste spolu vy dva dělali. Jsem ráda, že mi konečně přestaly ty ranní nevolnosti, takže si to nech pro sebe, prosím," oznámila mu prudce. Harry se zasmál.

„Nechtěl jsem vás zahltit detaily, jen oznamuju, že tu přespala a že není taková, jaká bývala během školních let. Je vtipná, někdy milá, starostlivá..."

„Asi budu zvracet," zazoufala zrzka a protočila očima.

„No tak, Ginny, podpoř ho trochu," pomáhal mu Neville, za což si vysloužil od své milované nepříjemné zamračení.

„Jo, Ginny, podpoř mě trochu."

Zavrtěla nesouhlasně hlavou. „V tomhle ne. Říkám ti totiž, že se spálíš."

„Vidíš snad budoucnost?" rýpl si. Neville trochu znejistěl, neboť tušil, jak to teď Ginny měla s jasnovidectvím a jistými vizemi.

„To ne," odpověděla klidně, čímž Nevilla uklidnila, „ale popravdě si myslím, že tě chce jen oblbnout a má něco za lubem."

Harry si ležérně podepřel hlavu. „A?"

„A nic, Harry. Je to čistě tvoje věc, ale nezapomínej na to, že jsem tě varovala," poznamenala mateřsky. Harry ji však vnímal jen na půl, do mysli se mu totiž opět vnukla myšlenka na Pansyino nahé tělo a dokonalé nohy omotané kolem jeho pasu.

⚡

Seděla na parapetu a dívala se oknem na ulici. V ruce držela dopis napsaný vlastní rukou, který vytáhla už počtvrté z šuplíku a znova jej po sobě četla. Netušila, co se to s ní děje a přemýšlela, jestli by ho měla odeslat nebo ne. Avšak s tím, jak zoufale její psaní působilo, se přikláněla spíš k záporné odpovědi.

Také přemýšlela o tom, jestli by měla své starosti probrat s Parvati. Věděla, že jí neřekne nic přímého, ale mohla by ji alespoň vyslechnout a dát jí přátelskou radu, nikoliv jasnovideckou. O tu v tuto chvíli ani nestála, jen potřebovala pochopit samu sebe, aby nebyla tak ztracená.

Trávila ve svém pokoji celé odpoledne i část večera. Nic nejedla, nic nepila a popravdě se po sprše ani neoblékla. Zůstávala v županu, pod nímž nic neměla a ani trochu ji to netrápilo. Jediné, co ji trápilo, byly vlastní myšlenky, se kterými si nevěděla rady.

Proč v jejím životě nešlo nic jednoduše?

Proč nedokázala u Pottera zůstat a užívat si toho, že spolu trávili celou noc, během níž zkoumali svá těla?

Proč se místo toho vypařila jako pára nad kotlíkem a zavařila tím jen sama sobě?

Proč všechno dělala tak složitě, když se nabízela i jednoduchá východiska?

S každou další otázkou pociťovala, že je naprosto hloupá. Utápěla se v sebelítosti místo toho, aby si řekla, že došla k cíli. Povedlo se jí sblížit s Harrym, což byl její záměr od chvíle, kdy spolu tančili u Tří košťat. Při vzpomínce na ten večer se musela usmát; bylo to tak přirozené a hezké, ačkoliv v sobě pociťovala první náznaky nejistoty. Nechápala však, proč si po takovém postupu připadala ještě víc nejistá.

Zoufale přiložila hlavu ke sklu a zoufale vydechla. Její teplý dech zamlžil skleněnou tabuli. Zvedla ruku a bříškem prstu napsala písmeno H. Promerlina Pansy, není ti patnáct, prober se!

Zrovna v tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře. Pansy se zpomaleně otočila směrem, kde zrovna Parvati otevřela a nahlédla dovnitř. Její pohled okamžitě sklouzl k oknu, na které si Pansy v rychlosti dokreslila ještě srdíčko.

„Dáš si čaj?"

Zavrtěla hlavou a otočila se zpět k oknu. Rukávem županu smazala svůj dětinský výtvor a zmučeně pohlédla na ulici, kterou se procházel starší pár. To vážně nepotřebovala vidět.

„Pansy, co se s tebou děje?" zkusila vyzvídat Parvati. Pansy se otočila zpátky k ní, u čehož seskočila z parapetu a opřela se o něj s rukama založenýma na prsou.

„Asi jsem kráva," oznámila bez přemýšlení. Parvati se protáhla dveřmi a přešla až k černovlásce, aby ji chytila za obě ramena a prudce s ní zacloumala. „Co šílíš?" vyhrkla Pansy, které málem z ramen spadl župan. Rychle si ho upravila, přičemž kamarádku častovala naštvaným pohledem.

„Prober se," řekla rázně Nebelvírka.

„Když já –"

„Mlč!" sykla ještě rázněji. „Nebudeš o sobě říkat, že jsi kráva. Krávy jsou totiž posvátné, takže ze sebe nedělej bohyni a uklidni se."

Pansy na ni chvíli překvapeně zírala, než si uvědomila kamarádčino náboženství a rázem pochopila. To už se musela rozesmát, neboť jí to zkrátka nedalo.

„Vidíš, takhle se mi líbíš," podotkla spokojeně Parvati. „A teď si pojď dát čaj a řekni mi, co tě trápí."

Parvati moc dobře věděla, co dělá. Zatímco jí Pansy vyprávěla všechny detaily předešlého večera i noci, Parvati připravila čaj a vyčkávala, až bude hrnek prázdný a Pansy si jej nebude všímat. Zmijozelka dál vyprávěla a sdělovala jí své pocity, zatímco ona otáčela s prázdným hrnkem, na jehož dně byly rozdrolené čajové lístky, a zkoumala jejich tvar.

„...takže jsem půl dne proseděla v pokoji a jenom se litovala. Protože myslím, že jsem zkrátka udělala chybu. Ne tím, že jsem tam šla, ale tím, že jsem odešla. Asi. Nevím."

„Ale víš," usuzovala Parvati, zatímco mhouřila oči na dno hrnku. Pansy se až v tu chvíli podívala jejím směrem.

„A co víš ty?"

„Čeká tě překvapení," usuzovala, zatímco otáčela hrnkem. „A bude se ti líbit!" zajásala. Pro jistotu odložila hrnek a popadla Pansy za ruku. Ta ji nedůvěřivě sledovala, zatímco zavírala oči a vydávala ze sebe divné mručivé zvuky.

„Děsíš mě."

„Pšt."

Pansy na pokyn zmlkla a raději se dívala jinam. Bylo to vůbec poprvé, co na ni Parvati zkoušela svůj dar a ona nevěděla, jestli tomu vůbec věřit nebo ne. Ano, Parvati většinou předpověděla věci správně, ale nikdy jí neříkala, co vidí. Proto se ostatně musela po několika vteřinách zeptat, neboť si už připadala nervózní.

„Tak?"

„Tři," řekla se zavřenýma očima.

„Co tři?" nechápala Pansy.

„Dva," odpočítávala Parvati, čímž kamarádku mátla ještě víc.

„Chlapi?" ptala se váhavě.

„Jedna."

„Holka?!" vyhrkla Pansy, ale místo odpovědi od Parvati se bytem rozlehlo rušivé řinčení zvonku. Obě dívky leknutím pustily své ruce a podívaly se ke dveřím.

⚡

Já vím, že jste možná čekali nějaké rozluštění jejich situace, ale mě tu děsně baví přátelství, které mají Harry a Pansy s ostatními. Proto se chci zeptat, jak třeba vnímáte to, že tu Harry má po boku Nevilla a Ginny? 

Druhá otázka... Milujete duo Pansy a Parvati tak moc jako já, nebo jsem prostě jen bláznivá fanynka jejich přátelství a vám to vůbec nesedí? 😂