Wow...

Netuším, kde začít...

To je snad poprvé za poslední dva roky co brečím štěstím. 40 000 přečtení, 2 000 votes- tohle jsou sakra velká čísla! Ani nevíte, kolik to pro mně znamená! Je to... Ani nevím, jestli existují slova, kterými to popsat. Ne, opravdu neexistují slova vděku, kterými bych mohla popsat to, co vůči vám cítím. Neskutečně moc vám všem- a to úplně všem- děkuju. Nebýt vás, nikdy bych toto poděkování nemohla psát- a vlastně ani příběh. Protože to vy mě vždycky vysekáte z writers blocků, které mám poslední půlrok strašně často. Už jenom to, že si tu kapitolu přečtěte mi pokaždé udělá obrovskou radost a když k tomu ještě přidáte vote, popřípadě koment, vždycky mi zvednete náladu na maximum.

A jak už jste si jistě z názvu všimli, chtěla sem se vám i omluvit. Už zase mám jednu ze svých čtecí nálad, což znamená, že ve vsech volných chvílích jen čtu. Nedělá mi problém nad příběhy přemýšlet co a jak, ale už se prostě nejsem schopná donutit sednout k mobilu a psát. Snažím se to nějak zdolat, ale těžko říct, kdy se mi to povede :/ ta nachuť tady pořád je a ty díly potom nejsou tak dobré, jak bych chtěla, ale na to jsem až moc velký perfektcionista abych je přidala (strašně zpracovaná věta, ale před chvilkou sem vstávala, tak mě omluvte :DD). Takže ještě jednou pardon :/

Ještě jednou děkuju za ty čísla,je fajn vidět, že to co dělám a co mě baví a naplňuje, se lidem alespoň částečně líbí :)

Btw připomínám, že pořád můžete posílat otázky, klidně jich pošlete i více, jestli chcete :)

I love you, thanks

_KeXa_