Korektura: Kattynka tak tentokrát už u tohoto příběhu naposledy děkuju :')
Věnování: Vám všem- mým úžasným KeXícím a KeXinkám :)) Mám vás všechny moc ráda a děkuju, že jste to dočetli až tady :)

______________________________

_O pět let později_

„No tak, Isabello, nemusíme to přece dělat. Měli jsme se spolu přece tak krásně, proč to zahazovat?" škemral mladý muž. Na první pohled působil mile a sympaticky, ale pravda byla bohužel jiná.

„Opravdu? Ty si to pamatuješ? Já myslela, že sis ten mozek vychlastal úplně!" odpověděla mu naštvaně žena po jeho levici.

„No dovol, to se mi nikdy nestane! Že jsem občas šel s přáteli na jedno-dvě pivka ještě neznamená, že jsem nějaký opilec!" bránil se blonďák.

Tohle už jeho zrzavo - vlasou společnici rozpálilo do běla. „Takže občas?! Byl si s nimi den co den a rozhodně nešlo o to, že by sis dal dvě pivka!" vykřikla na něj tak, že jim lidé procházející okolo věnovali pohoršeně pohledy.

Proto se zhluboka nadechla, aby se uklidnila, a pokračovala rychlým tempem dál. Muž, který doteď stál šokem zmražený na místě, ji doběhl a tentokrát už raději mlčel, aby to nepokazil ještě více, než doteď.

Cesta na úřad již proběhla v tichu. Žena občas rozdala nějaký autogram a párkrát se s někým vyfotila, ale naštěstí se nestalo, že by je oblehl dav fanoušků, proto se před velkou budovou ocitli už po půl hodině.

***

Podepsala papír, který ji dal zaslouženou volnost od toho ožraly a šťastně se pousmála, zatímco i muž čmáral své jméno vedle toho jejího. Samozřejmě, že ji bylo líto nepovedené první manželství, pořád ho ještě milovala, ale ten odpor vůči jeho opíjení se už byl moc velký.

Trápilo ji, že dával přednost alkoholu před ní, ale co mohla dělat? Zakázat mu to? Na to neměla odvahu, protože by to nemuselo dopadnout dobře.

V hloubi duše věděla, že je to pořád ten dokonalý kluk, kterého před čtyřmi lety poznala a kvůli kterému byla ochotná vzdát se většiny přátel a přestěhovat se daleko od Londýna.

No tohoto rozhodnutí začala litovat ve chvíli, kdy se chytl špatné party a začal s nimi pravidelně chodit pít. Trpěla mu to půl roku, ale co je moc, to je moc. Delší dobu už to nehodlala trpět a dotáhla ho až do Londýna, aby je rozvedli a kde už měla předem koupený malý byteček, kde si převezla věci.

Vlastně šlo jen o formalitu. Formalitu, která ji dělila od nového života. Připadalo jí to jako dejà jú, protože i před devíti lety utekla právě do Londýna začít nový život. Tehdy byla úplně jiná- šedá myška, která si hrála na tvrďase, no neměla na to.

Když už je konečně pustili ven, rozešla se směrem do její oblíbené kavárny, kde si přivydělávala Ally- jedna z jejích starých kamarádek. Bohužel i ty ztratila, alespoň částečně. Pořád se s nimi vídala, no už to nebylo jako kdysi, když se potkávaly každý den ve škole. Mrzelo jí to, ale ne více, než s kluky z One Direction, které už dobrý rok neviděla.

***

Ani se nenadála a už vcházela do útulné kavárničky. Na to, že byla v centru města, do ní moc lidí nechodilo, což se dalo považovat za velkou výhodu.

U usměvavé servírky si objednala kávu a sedla si do zadní části kavárny k oknu.

Pozorovala všechny ty lidi venku, jak spěchají bůh-ví-kam a přemýšlela. Přemýšlela o tom, jak bude její život vypadat nyní. Jestli už se konečně dočká zaslouženého štěstí, které vydrží, nebo jestli se její tvrdě vybudovaný svět znova a znova bude hroutit jako domeček z karet. Doufala, že tomu už je konec, copak si toho nevytrpěla dost? Co tak strašného komu udělala, že musela neustále trpět?

Měla neskutečnou chuť jít ven a směrem k nebi zařvat: „Děláš si ze mě prdel?!", ale nechtěla se ztrapnit, proto i nadále jen tiše seděla a dumala o nesmrtelnosti brouka.

***

Když odcházela, pomalu, ale jistě se začínalo stmívat. Až v tu chvíli si uvědomila, jak dlouhou dobu v kavárně vlastně strávila.

„A to jsem mohla v klidu vybalovat." povzdechla si tak tiše, že si nebyla jistá, zda větu opravdu řekla.

Z myšlenek ji probudil náraz do pro ni neznámé osoby, které se okamžitě začala omlouvat, bez toho, aby věděla, o koho jde. Když pak zvedla hlavu, zarazila se a vyjeveně zírala do modrých studánek, ve kterých se pokaždé, když je viděla, topila.

„A-ahoj." zamumlala vyjeveně.

„Bell? Jsi to ty?" nemohl uvěřit mladík. Málem by ji kvůli tomu, jak se změnila, nepoznal, ale ty dva velké safíry se mu už kdysi vryly do paměti a nešlo je zaměnit s žádnými jinými.

„Bože, myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím." vykoktala ze sebe a hned nato mu skočila kolem krku. Blonďák si ji k sobě přitáhl ještě blíže a hlavu si schoval do jejích vlasů. Voněly i přes tu dobu pořád stejně- vanilka a skořice.

Ani jeden si to plně neuvědomovali, ale chyběli si více, než by přiznali. Belle až v tuto chvíli začalo docházet, jakou chybu udělala, když se odstěhovala z Londýna. Přišla o nejednoho skvělého kamaráda, které nikdo a nic nikdy nenahradí.

„Nápodobně." zašeptal šťastně Niall a zvedl ji do vzduchu.

„Máš teď čas?" zeptal se dívky, když ji konečně položil na zem.

„No... vlastně jo." široce se na něj usmála a lehkým zatřepáním hlavy odhodila všechny starosti, které ji trápily.

„Super, nepůjdeme se projít? Znám jedno úžasné místo, kde nás nikdo nebude otravovat." nadšeně se na ni usmál.

„Dobře, to beru" přikývla Bella a oba dva se vydali po rušné ulici směrem pryč od kavárny.

***

Během cesty si oba dva povídali, proto jim téměř půl-hodinová cesta připadala jen jako pěti-minutová. Stihli si mezitím říct téměř vše, co se za tu dobu stalo.

Bells se například dozvěděla, že One Direction je jen čtyřčlenná skupina, jelikož Zayn v roce 2015 odešel, mimochodem- s Pezz se vzali o měsíc později a mají spolu dvě krásné dětičky- dvouletou Willow a tříletého Lukeho. Několikrát se sice ještě vrátil, ale nevydržel dlouho a nakonec zůstal s kluky pouze kamarád. Že Hazz, bývalý záletník, si našel před rokem a půl přítelkyni, která nyní nosí Stylese juniora. Že Liam se nedávno vrátil ke své bývalé holce Danielle, se kterou je nyní šťastnější než kdy dřív. Louis je údajně pořád s Eleanor, pouze s tím rozdílem, že se vzali a mají malinkou krásnou holčičku- Betty, díky které se spolu poznali. No a Niall- ten je v tuto chvíli šťastně-nešťastně nezadaný.

Niall se od své- nyní zrzavovlasé- dávné kamarádky a expřítelkyně dozvěděl téměř celý její příběh.

„A jak se s tím vypořádáváš?" nedočkavě se Niall zeptal své společnice.

„Já ani nevím." povzdechla si zmučeně Bella

„Tak jinak- co dokáže dokonale popsat tvou situaci?" zeptal se mladík sedící naproti zrzce.

„To je hodně těžká otázka." zamyslela se.

„Napadá mě jeden citát- jsem krutý a nespravedlivý, přesto však dokážu být krásný. Jsem život, a jestli se ti nelíbím, nemusím u tebe být." usmála se na něj.

„Tím myslíš co přesně?" nechápavě se ji zahleděl do dvou velkých studánek, kde spatřil skrytou bolest, které si předtím nevšiml.

„Že ne každý den je dobrý den. Může být špatně, ale jednou zase bude dobře a život není samozřejmostí." zahleděla se do nebe, kde proplouvalo mnoho mraků.

Záviděla jim jejich poklidný život, který ona snad nikdy neměla, přesto se však nevzdávala a doufala dál, že právě ten další den může být lepší.

Věděla, že některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna, přesto však věřila, že se z tohoto Zajetí Lásky a Nenávisti už jednou provždy dostala.

The End :)

________________
Tak toto už je definitivní konec. Ještě jednou- pokračování neplánuju, to už je jen a jen na vás a vaší představivosti :)

Budu strašně ráda, když si přečtete i to moje vylívání si srdíčka a nějak to také celé shrnete :))

Děkuju vám všem, mám vás ráda :3

_KeXa_