Korektorka: Kattynka z toho děkování tady už se stala asi tradice, že? :D Ale kazit ji nehodlám, takže děkuju moc :) 

_________________________________________

_Niall's POV_ 

 „Kluci? Mám menší problém..." začal jsem nejistě, když jsem viděl počet zmeškaných hovorů od Bells.

 „Co?" začali všichni najednou. 

„Bella mi pětkrát volala, ale já to neslyšel." furt jsem zíral na mobil 

„Tak ji zavolej zpátky, ne?" pokrčil Harry rameny a dál se převlíkal. 

„Mají tam teď snad dvě v noci, nechci ji vzbudit." povzdechl jsem si. Cítím se špatně, že jsem ji včera nezavolal a dneska ji to ani nevzal.

Co když si bude myslet, že ty fotky jsou pravé? Ony pravé jsou, Horane! řvalo na mě mé podvědomí. Je pravda, že fake to není, ale rozhodně to není tak, jak to vypadá. Jenže to ona neví... Sakra, podělal jsem ti na plné čáře. 

„Ni, zavolej ji. Myslím, že i kdybys ji vzbudil, vadit ji to nebude." povzbudivě se na mně usmál Louis. Člověk by ani neřekl, jak rychle jsme se nakonec dokázali usmířit. 

„Myslíš?" zamumlal jsem nejistě. 

„Vím." zasmál se jemně 

„Dobře no." povzdechl jsem si a vytočil její číslo. Najednou se něco ve mně obrátilo a já byl nadšený, že brzy uslyším její hlas. 

„Halóó?" ozvala se tlumeně 

„Ahoj Bell, promiň, že jsem ti to nebral, měli jsme koncert." pozdravil jsem ji šťastně 

„Ahoj." zasmála se, ale nebylo ji moc slyšet kvůli hudby v pozadí. Ona je v baru? Ona? Páni. 

„Cože? Bells, ty jsi v klubu?" zeptal jsem se ji. 

„Možná" odpověděla vyhýbavě, ale bylo mi jasné, že je to pravda 

„Co tam děláš? Běž prosím tě domů." začal jsem naléhat, zněla fakt zlitě. 

„Nedám ti od mého zámku klíče, tak si naser a táhni do pí**." zamumlala tak, že jsem ji málem ani nerozuměl a hned na to propukla do obrovského záchvatu smíchu. 

„O čem to sakra mluvíš?" Nechápavý jsem se znova vyptával. No sakra. 

„Běž pryč, než tě kýblem sliji, či zavolám policii." brebentila dál. 

„Ty jsi opilá?" Zahučel jsem naštvaně. Fakt už mě to začalo štvát. 

„Možná trošinku." zasmála se. To jako vážně? 

„Bože, Bello..." zmučeně jsem zaúpěl. 

,,Nejsem Bůh, já sem Panenka Marie a ty se budeš klanět mně i mému synovi princi Harrymu! Viď Harry." škytla.

 „Ty nejsi opilá, ale úplně zlitá!" Vykřikl jsem a zatahal se za vlasy, abych se uklidnil. Kluci se na mě nechápavě dívali, ale postupně jim začali cukat koutky 

„Kdepak ty ptáčku hnízdo máš? Co takhle zahrát si mariáš." začala si pobrukovat nějakou kravinu. Dobře, to jsem se musel pousmát i já. 

„Víš co, já si pro tebe dojedu. Ve kterém baru jsi?" rezignoval jsem nakonec. Takhle ji přece nemůžu nikde nechat! 

„Nene, já ještě nechci domů!" dětinsky se mi snažila oponovat. Jako malá, fakt. 

„Mně to je jedno. Kde jsi?" Začal jsem už ztrácet trpělivost 

„Tam, kde ty ne. Haha!" uchechtla se. Je horší než kdejaké dítě. 

„Jedu si pro tebe." zahučel jsem naštvaně a tipl to. 

„Tak co?" vyzvídal Harry 

„Je úplně mimo." povzdechl jsem si a začal se rychle převlékat do černých roztrhaných džínů, bílého trika a šedé volné mikiny. 

„To jsme slyšeli no, ale jako uznej, že rýmy má fakt dobrý." zasmál se Louis a i Hazza se uchechtl. 

„Ha-ha-ha." probodl jsem ho pohledem. Hodil jsem mobil a klíče od auta do kapsy a rychlým krokem se vydal pryč z haly. 

„Hej hej hej. Kam jdeš?" stopl mě Liam 

„Na letiště. Jedu za ní." podíval jsem se mu zpříma do očí. 

„Jsi si jistý?" 

„Jo jsem, nemůžu ji tam tak nechat." povzdechl jsem si 

„Já tě chápu, ale v pátek máme koncert. Stihneš to na něj? Jestli ne, management tě zabije." lehce se zamračil. 

„Neboj se, stihnu to. Zůstanu s ní alespoň dopoledne, abych se ujistil, že je v pořádku a pojedu zpátky." pousmál jsem se lehce. Mám o ni fakt strach. 

„Dobře. Držím palce. A vyříkejte si to." bratrsky mě objal a já potom rychle běžel k autu, abych si mohl co nejdříve najít nějaký let.

 _Bella's POV_

 „Kurva, au." zahučela jsem a přehodila si polštář i přes hlavu. To byl zase nápad včera. 

„Panenka Marie už se nám probudila." uchechtl se Niall vedle mně. Počkat, co?! Niall?! Co ten tady dělá? Prudce jsem ze sebe strhla polštář a sedla si, to jsem ale neměla dělat, protože jsem měla pocit, jako kdyby mi někdo zabodal milion střepů do hlavy. 

„Já už mám normálně i halušky, tyvole." zamumlala jsem si pro sebe a znova sebou jebla do postele. 

„No to asi ne." znova se zasmál a já měla pocit, že mi praskne hlava. 

„Můžeš prosím mluvit tišeji? Fakt mě bolí hlava." postěžovala jsem si. Ještě pořád mi nedocházel fakt, že Niall je opravdu taky, i když by měl být na turné. 

„Ani se nedivím, včera jsi toho musela vypít fakt hodně. Mlela jsi úplný, s prominutím, sračky." lehounce se zasmál tím jeho dokonalým smíchem, který jsem tak milovala. 

„Jak to víš?" nechápavě jsem se na něj podívala. 

„Mluvil jsem s tebou. Volal jsem ti asi ve dvě ráno a mluvila si něco o tom, že mi nedáš nějaké klíče, tak ať táhnu... no ty si to určitě domyslíš kam." pousmál se na mně. V tu chvíli jsem musela být asi bledější než nově natřená stěna. 

„Cože? Děláš si doufám jen srandu, že jo?" Vykulila jsem na něj oči. 

„Ne, bohužel." pokrčil rameny. 

„Sakra." vydechla jsem a v tu chvíli mě naplo, takže jsem sprintovala do koupelny, kde nakonec skončil obsah mého žaludku. Niall přiběhl hned chvilku po mně, jednou rukou mi přidržoval vlasy a druhou mě hladil po zádech. 

„Běž pryč." zamumlala jsem, když jsem se konečně opřela o příjemně chladnou zeď. 

„Tak na to zapomeň, nenechám tě tady v takovém stavu samotnou." starostlivě si mě prohlížel. 

„Nechci, abys mě takhle viděl." povzdechla jsem si a odhodila si zpocené vlasy z obličeje. 

„Viděl jsem tě zkrvavenou na zemi, když do tebe ti idioti kopali a já nic neudělal, abych je zastavil. Tohle je ještě krásný pohled." pohladil mě po tváři. 

„Ni... Tohle už je za námi, nechci se k tomu vracet." přiložila jsem svou dlaň na tu jeho. 

„Miluju tě, víš to?" ignoroval mou předchozí větu. 

„Já tebe." šťastně jsem se usmála. 

Protože já opravdu šťastná byla. Po dlouhé době jsem se zase cítila krásně, i když jsem seděla na studené zemi v koupelně vedle záchodu s obrovskou kocovinou. Konečně to vypadalo tak, že jsem štěstí přestala hledat a ono si našlo mně.  

______________________
Nemůžu tomu uvěřit, to je tak... Divné. Je to opravdu zvláštní pocit vědět, že už se ráno nebudu probouzet s tím, že bych si měla promyslet budoucnost Belly a ostatních postav. Že už tady nenapíšu ani čárku a že je prostě konec.

Já... Ještě si ani plně neuvědomuju, že už nastala ta chvíle říct si sbohem. Zamávat Belle a Niallovi, Louisovi s Ell i Betty a Lindě. Končí jedna etapa mého života. Teď si asi říkáte, že zbytečně přeháním, ale opravdu to považuju za etapu života. Kdybych nezačala tento příběh psát, byla bych úplně jiná osoba, tím si jsem jistá. A to uvědomění si tohoto faktu ještě všechno zhoršuje.

Tak strašně moc nechci otočit na další, prázdný, list, ale musím to udělat. Tento příběh už dospěl ke konci... Grr to se tak debilně říká :'(

Rozhodně čekejte, že se rozepíšu u čistě kecacího dílu, který vyjde hned po epilogu příští týden :) budu ráda, když si přečtěte i ten a zanecháte mi nějaký milý komentář, jak to berete vy :) btw rozepíšu se tam i o tom, co plánuju dál :)

Keep calm and vote with comments :D
_KeXa_